Boryňové ze Lhoty

Po smrti Václava padlo na něj obvinění královského prokurátora z účasti na vzpouře tím, že své poddané vyslal na pomoc stavům a direktorům na válečné výdaje půjčil oněch výše zmíněných 4000 kop míšeňských. Dále i z toho, že jeho syn Vilém účastnil se obléhání Plzně. Všechny
tyto žaloby zavdaly podnět ke konfiskaci majetku pozůstalém po něm. Rozhodnutí konfiskační komise však dokázala zvrátit svědectví Václavových synů a dalších osob, zejména Vladislava Hozlaua z Hozlau. Na základě těchto svědectví byly Janovi a Vilémovi pokuty odpuštěny a 20.12.1623 udělen pardon. Z dědictví po otci se dne 15.5.1630 při komisi transactionis zavázali složit 7500 kop míšeňských.
Boryňové vlastnili v Praze kromě "Myslíkovského" domu i jiné budovy. V rukou Jana Davida byly domy "U zlaté husy" v Kaprově ulici (dnes dům č.p. 22), dům č.p. 102 na Starém Městě ve Svatomikulášské čtvrti, který zdědil po svém otci Janovi st., a který prodal roku 1633 Václavovi nejst. ze Šternberka za 3200 kop míšeňských a dům ve Zderazdské čtvrti na Novém Městě a to až do roku 1651, kdy byl dekretem místodržících převeden na prvního věřitele Jana Davida, pana Adama Pfeffrkorna z Ottopachu. Manželka Jana Davida, Anna Lidmila z Dohalic Boryně, vlastnila dům "U zlaté lodi" ve Svatopeterské čtvrti (dnešní Náprstkova 4) a Veronika Malovcová, ovdovělá Boryňová, koupila roku 1622 za 3000 kop míšeňských od Kristiny Vratislavové z Mitrovic dům "U zlatého jablka".

4. GENERACE VE VÍRU POBĚLOHORSKÝCH UDÁLOSTÍ

Dějiny počátku 17. století nabíraly na dramatičnosti. Spory mezi katolíky a protestanty se prohlubovaly. V září 1602 císař Rudolf vydal protibratrský mandát a jen díky zásahu Václava Budovce z Budova bylo upuštěno od zákroků proti šlechtě. Rudolfova pozice se velmi znatelně nachylovala. Roku 1608 byl nucen libeňskou smlouvou zříci se vlády nad Uhrami, Rakousy a Moravou ve prospěch bratra Matyáše a zároveň ho potvrdil budoucím českým králem. Češi se zachovali vůči císaři loajálně, ale pouze za cenu dalekosáhlých ústupků. 9.7.1609 Rudolf vydal slavný Majestát, kterým zaručil právo všech věřících (a to i poddaných) rozhodovat o svém vyznání. Rozhodným způsobem tak překonal ústupky, které zaručovala augšpurská zásada "cuius regio, eius religio". Císař se ze své vlády v Čechách přesto dlouho netěšil. Po vpádu pasovských vojsk pod vedením arciknížete Leopolda ztratil poslední zbytky podpory a byl donucen k abdikaci ve prospěch Matyáše. Cesta k velkému dramatu českých dějin byla otevřena. Ve středu 23.5.1618 radikální křídlo stavovské opozice vyprovokovalo svržení prohabsburských místodržících Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka a Jaroslava Bořity z Martinic z oken Pražského hradu a ustanovilo vládu třiceti direktorů. Po převratu v Brně se k české připojila i moravská šlechta pod vedením Ladislava Velena ze Žerotína. Habsburkové nakrátko ztratili své pozice. Hr. Thurn ohrozil Vídeň, hornorakouské a dolnorakouské stavy vstoupily do konfederace s českými, proti Habsbur- kům byl českým králem zvolen Fridrich Falcký a hlavou uherského státu Gabriel Bethlen. Všechny naděje stavovské opozice však vzaly za své v neděli 8.11.1620. Šarvátka na Bílé Hoře znamenala katastrofu pro armádu Kristiána z Anhaltu i celou stavovskou opozici v Čechách. Tragický epilog bělohorské porážky obstaral kat Mydlář na Staroměstském náměstí. Jeho přičiněním přišlo o život 27 předních představitelů odboje, mezi nimi Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav Budovec z Budova, Jáchym Ondřej Šlik a rektor pražské univerzity Jan Jesenský. Události let 1618-21 ovlivnily na další staletí vývoj v Čechách. Habsburkové posílili své centralizační a absolutistické snahy. Byl přerušen dosavadní kulturní vývoj. Konfiskace a tvrdě prosazovaný katolicismus vedly k masové emigraci.
Porážka na Bílé Hoře měla tragické následky i pro město Slaný jako centrum kraje. Z důvodu jeho podpory proticísařského tábora jeho význam v době pobělohorské výrazně poklesl. I když po obnovení krajského zřízení zůstával Slaný formálně jeho centrem, byl stále více zatlačován do pozadí Louny. Ty pak oficiálně vystřídaly Slaný jako krajské město roku 1663.
(pokračování příště)


Marek Škorvaga