Boryňové ze Lhoty

3. GENERACE - JAN A VÁCLAV BORYŇOVÉ ZE LHOTY
Boryňovské panství bylo součástí kraje Slánského. Ve XII. století bylo Slánsko rozděleno ještě mezi několik žup (zejm. pak přináleželo k župě Meziříčské), kterých bylo v Českých zemích podle některých domněnek asi 52, ale pravděpodobně po zkáze Dřevíče byly
již koncem tohoto století župní (hradské) úřady přeloženy do Slaného. Ve XIII. věku - po rozkladu hradské soustavy - již víme o existenci 12 krajů, mezi než patřilo i Slánsko. Vrchní veřejnou správu vykonávali dva hejtmani (po jednom z panského a rytířského stavu) jmenováni šlechtou téhož kraje nesídlící trvale ve Slaném. Za vlády Karla IV. byl kraj rozšířen i o Malou Stranu Pražskou, která byla jeho součástí až do dob panování Rudolfa II., kdy získala 2 vlastní hejtmany. V XV. století byl počet krajů rozšířen na 16 a náš kraj rozdělen na Slánský a Rakovnický, jež byl opět sloučen v jeden roku 1714. Po církevní stránce byl součástí 3 nebo 4 děkanátů přináležících k arciděkanátu pražskému.
David splodil se svou manželkou Lidmilou z Říčan 2 syny: Jana a Václava. Starší Jan, jenž byl na generálním sněmu na Pražském hradě konaném mezi 27.1. a 15.2. roku 1597 společně s Matyášem Samuelem Rakovnickým ze Slaného ustanoven berníkem kraje Slánského, koupil od své matky roku 1588 některé vsi, ke kterým později (ale asi ještě za otcova života) připojil Mikovice, léta 1603 Ředhošť a roku 1597 Neuměřice (rovněž Nouměřice a Novoměřice) a Otvovice (Otvojice, Votvovice). Léta 1607 rozšířil své panství koupí o zámek Mšený a roku 1612 ještě o jiné vsi.
Roku 1613 pak umírá, rok poté, co skonal i císař Rudolf II. Za svého života věnoval zvláštní pozornost zejména mikovickému panství. Založil zde několik rybníků (např. bývalý Jiříkov v dnešním Růžovém údolí), při dvoře vybudoval pivovar a znovu nechal vystavět mikovickou tvrz. Podobu této již neexistující stavby můžeme rekonstruovat pouze podle výpovědí pramenů. Novou tvrz nechal Jan Boryně se svou manželkou Kateřinou Mandalenou z Roupova vystavět r. 1596 (podle údajného letopočtu v jejím průčelí) na místě bývalé tvrze. Zámek byl ve velké síni vyzdoben krásně malovaným vývodem, jenž znázorňoval posloupnost Boryňů a Roupovských. Dále tu byly různé znaky a nápisy, jež měly souvislost s rody pánů z Říčan, Bezděvsi, Kolovrat, Klinšteina, Martinice, Rabšteina a Wartenberga. 8 let poté, co ji r. 1628 převzal Jan David, byla již tvrz nazývána zámkem a v pramenech vychvalována její výstavnost. Další osudy tvrze jsou následující. K roku 1657 je citována zpráva, že tvrz "v té roztržitosti vojenské byla vypálena a ještě, jak náleží, vystavěna není". Roku 1699 se již na zdejší tvrzi nemělo bydlet a roku 1794 byla zčásti stržena. Zbylá polokruhovitá brána s věží se měla bourat roku 1839. Z pilířů tvrze byly vyjmuty 2 pískovcové kameny o velikosti 0,60 x 0,38 se znaky Jana Davida a Kateřiny Mandaleny. Materiálu z rozbořené tvrzi bylo použito při stavbě "nové" stodoly.
K panství Janovu patřila také obec Zeměchy (Zeměcha, Zemichy), kde nechal roku 1600 vystavět nový kostel, a kde měli být pochováni (a zčásti také byli pochováni jeho potomci). Zajímavá je také poznámka o účasti Jana Boryně na přehlídkovém dni ve Znojmě 15.9.1594 a jeho pravděpodobné účasti na tažení proti Turkům.
Mladší syn Václav zdědil po otci Roztoky, které ještě za svého života postoupil svému synovi Davidovi. Roku 1604 rozmnožil své pozemky o vilémovský klášter a další statky koupí od Jana Benedy z Nečtína za 32 900 kop míšeňských. O dva roky později rozšířil své vlastnictví i o dvůr a ves Lichoceves (Lichuceves) a následně od Jana Zbyňka Zajíce z Házmburka o Vinoř a Ctěnice u Brandýsa nad Labem. Zemřel během bouřlivých událostí roku 1619 a byl pochován ve Vinoři.
Krátce před svou smrtí se zúčastnil protihabsburského povstání, ale s odůvodněním nedostatku přispěl na zemské potřeby pouze 4 000 kopami míšeňských a žádost o půjčku 30 000 kop odmítl. Direktoři, pod vedením Viléma z Lobkovic, Jindřicha Oty z Losu a Jana Theodora Sixta, proto nechali krátce po jeho smrti (14.9.1619) hledat v jeho dvou pražských domech (jeden z nich byl pravděpodobně Myslíkovský dům ve čtvrti sv. Štěpána, který Václav koupil roku 1615 za 2 100 kop míšeňských) a vzali mu 17 000 míšeňských kop a 4 700 dukátů (asi 10 000 kop) s tím, že se jedná pouze o půjčku. Pozdější pátrání po penězích bylo bezvýsledné, dědicům však zůstaly dlužní úpisy na 45 000 kop.

Marek Škorvaga
(pokračování příště)