Školní výlet Jinolice

8.6.-11.6. 2000, kvinta DG
Letos jsme se konečně odvážili na výlet pod stany. Ve 14.08 odjížděl motoráček do Neratovic, kde jsme přestoupili na vlak do Mladé Boleslavi. Tam odtud se jelo do Libuně, a z Libuně je to už jen jednu stanici do Jinolic.
Na malém nádražíčku jsme
si hodili batohy na záda a vyrazili do kempu. Za necelou půlhodinu jsme byli na místě. Začali jsme stavět stany, připravovat ohniště, natahovat síť na volejbal a nosit dříví na táborák.
V pátek ráno nás i přes naše četné protesty paní profesorky Bendíková a Nováková "vytáhly" do Prachovských skal. Na každé vyhlídce jsme si tak různě posedali, polehali a mluvili o všem možném. Ale psát o tom by vydalo na několik hustě popsaných stránek - povídali jsme si třeba o studentské radě (samosprávě), kterou bychom na škole rádi měli, nebo o "našem" studentském plese. Po návratu jsme se vykoupali a vyblbli v největším ze tří zdejších rybníků. Dokonce jsme se pokusili vytvořit živou třípatrovou pyramidu. Potom, když jsme se rozvalovali na sluníčku, padl návrh na turnaj ve volejbale. Rozdělili jsme se do pěti družstev (zapojily se i profesorky, takže nás bylo 29). Zápasy trvaly až do neděle.
V sobotu se devět dívek vydalo na nákup do Jinolic. Cestou zpátky si udělaly takovou malou dobrovolnou brigádu - vyplely asi 60 řádků brambor. Za to se povozily na koni, natrhaly si třešně a vykoupaly se v bazénu.
Odpoledne jsme rozlosovali smíšené dvojice, půjčili si loďky a švihadla. Začal TRIATLON DVOJIC. Jeden přeplaval, druhý převesloval na druhou stranu rybníka, kde se vyměnili. Poté, co dorazil zpátky, ještě minutu skákali přes švihadlo - teď teprve jsem poznala, jak je 60 vteřin dlouhá doba. Vyhrály dvě dvojice - Katka s Honzou a Zuzka s Ondrou. V noci jsme si ještě zahráli v lese "svíčkovanou" a pak už zalezli do spacáků.
V neděli se dohrál volejbal - zvítězilo družstvo č.1 s kapitánkou Evou. Nemohu se nezmínit o cenách, které pro nás "profky" připravily - brumla Honza dostal Brumlu (a celé jeho družstvo), "jedničky" zase obdržely "ohňostroj" (všechno jsou to lahodné zmrzliny).
Zabalili jsme si stany a krosny a pak už se jenom koupali. Před čtvrtou hodinou jsme vyrazili na nádraží. Vlak z Turnova do Neratovic měl ale zpoždění. Báli jsme se, že nestihneme spoj a budeme muset jet až do Prahy. Naštěstí na náš vlak v Neratovicích čekali. Po osmé hodině večerní jsme dorazili do Kralup.
V pondělí ráno jsme byli utahaní, nevyspalí a duchem mimo. Kluci dokonce ani nehráli za lavicemi fotbal, a to je co říct!
Stejně jsme rádi, že se paní profesorky odvážily s námi jet a vrátily se ve stejné pohodě, jako když odjížděly.

Petra Zemanová