Daňový sloupek

V době podávání daňových přiznání se v tisku i mezi lidmi rozproudila diskuse nad novou verzí formuláře pro daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. V dnešním článku bych se chtěl zabývat touto problematikou.
To, jak bude daňové přiznání vypadat, do značné míry záleží na znění
zákona. Jestliže zákon říká, že existuje odčitatelná položka ze základu daně v případě, že poskytnete dar na dobročinné účely, pak logicky v přiznání musí být kolonka, do které tuto skutečnost zapíšete. Množství takovýchto kolonek je pak přímo odvislé od množství různých odčitatelných položek a jiných úprav příjmů, výdajů, základů daně i vlastní daně.
Podobu daňového přiznání dále určují požadavky daňové správy, tzn. pracovníků finančních úřadů a ředitelství. Tyto požadavky již přímo nesouvisí s platnou legislativou. Spolupracujete-li například s manželem, máte možnost část příjmů a výdajů připsat na něho. Tuto možnost lze v přiznaní zachytit tak, že snížíte vlastní příjmy a výdaje (jak tomu bylo v přiznání za loňský rok). Úředník ale může chtít vědět, kdo je ta manželka (resp. ten manžel), na kterou (kterého) chcete připsat část příjmů a výdajů, a kolik procent na ní (něho) chcete připsat. Pak mu ale vzniká potřeba vyrobit novou tabulku a tu umístit třeba do přílohy (jak to bylo v letošním roce), čímž objemnost formuláře utěšeně narůstá.
Jako poměrně nový jev je navíc požadováno někdy zákonem, někdy úřednictvem množství rozličných příloh prokazujících oprávněnost toho či onoho odpočtu. Příkladem budiž situace, kdy manželka nepobírá žádné příjmy. Manžel na ní uplatní odpočet a na závěr přiznání podepíše, že vše vyplnil pravdivě. Finanční úřady přesto ještě požadují čestné prohlášení manželky, že skutečně žádné příjmy nepobírala.
Vypracování a odevzdání přiznání se pak stává neskutečně složité nejen pro laika, ale i pro odborníka. Celý proces se ale komplikuje i pro pracovníky finančních úřadů, kteří musí kontrolovat jednotlivé položky, vazby mezi nimi (přítomnost všech příloh) a v případě, že není něco v pořádku, musí kontaktovat poplatníka a nutit ho k opravám.
Z výše uvedeného je patrné, že celý proces je nutné zjednodušit. Řešením však není absurdní návrh jisté politické strany, který se objevil v denním tisku. Návrh opomíjel některé základní identifikační údaje ( např. rodné číslo), vynechával odčitatelné položky, které se snadno prokazují a jsou žádoucí ( např. odpočty na děti ). Návrh tak celou myšlenku zjednodušení podávání přiznání spíš diskredituje.
Řešení je třeba spatřovat v zjednodušení příslušných zákonů ( pravděpodobně bude potřeba schválit zákony zcela nové ) a v změně přístupu daňové správy včetně využívání styku veřejnosti prostřednictvím elektronických prostředků. A to, jak se obávám po zkušenostech z dřívějška, nepůjde lehce a hned.

Martin Štěpán, daňový poradce