Kralupy

  Home   |   Kalendář akcí   |   Kultura   |   Sport   |   Zpravodaj   |   Kralupské firmy   |   Hokejbal   | Pátek 29. března 2024   
 Zpravodaj





Zpravodaj > Květen 2002

Co vy na to?


Nevyznamenali jste se, Kralupáci!
V historii Kralup nad Vlt. není tragičtější události než nálet z 22. března 1945, při němž zahynulo 145 lidí nemluvňaty počínaje a starci konče a kdy vznikly obrovské materiální škody, ze kterých se město roky vzpamatovávalo. S nemalými náklady a ve vynikajícím výtvarném
provedení pořídila správa města před dvěma lety pietní plastiku umístěnou na vnější straně kralupského chrámu jako trvalou připomínku této tragédie. Velkoryse tak splnila dluh obětem, který předchozí představitelé města po desítky let ignorovali. Dalo se předpokládat, že každoročně k výročí náletu se před touto plastikou shromáždí kralupští občané, aby za zvuků kostelního zvonu věnovali krátkou tichou vzpomínku na ty, jejichž život v onen osudný den naráz přerval výbuch bomby.
Také byla i představa vedení města, jejíž čelní představitelé nezapomínají každoročně v poledních hodinách druhého jarního dne se k chrámové zdi dostavit a v úctě k obětem položit kytici. Bylo tomu tak i letos. Přišel starosta, tři pracovnice jeho úřadu, ředitel kralupského muzea a mladý farář. Dále tu byli dva fotografové a jedna novinářka. A jak bylo zastoupeno obyvatelstvo? Všeho všudy se tu objevili dva lidé. Celkem se tedy před chrámem shromáždilo jedenáct lidí. Kam se poděli pozůstalí po obětech, jejich známí a přátelé? Kde zůstali ti, kteří o náletu napsali nemálo zasvěcených tklivých novinářských řádek? Co členové různých kralupských spolků a organizací? To o této kratičké vzpomínkové tryzně nic neřekli svým studentům profesoři Dvořákova gymnázia a učitelé dalších škol? To už zcela vyvanul vztah k této události u pracovníků Českých drah, jejichž tehdejší zaměstnanci byli tenkrát zasaženi obzvláště krutě? A co průmyslový mamut Kaučuk, duchovní dědic bývalé kralupské „petrolejky“, která údajně byla hlavní příčinou tehdejšího masakru? Proč nepřišli občané, kteří to mají k chrámu pár kroků? Z okem sousedních domů byl slyšet polední cinkot příborů, ale určitě by za těch necelých deset minut, které vzpomínka zabrala, jim oběd nevystydl.
Jistěže tato smutná vzpomínka má spíše komorní povahu a s žádnou masovou účastí typu národních šibřinek nelze při ní počítat. A taky není třeba pochybovat o tom, že přes půl století stará událost bude stále hlouběji zapadat za obzor zapomnění. Ale toto alibistické konstatování šmouhu na našem svědomí asi sotva smaže.
Co vy na to, občané Kralup nad Vltavou?

Prof. Dr. František Fediuk