Uvažování o …. cenách

Při četbě jedné historické knihy mi přišly jako velmi zajímavé informace o hladině cen prací, výrobků a služeb v Praze kolem roku 1400. Tak například výdělek kvalifikovaných řemeslníků jako byl zedník nebo tesař činil 2,5 groše denně, nekvalifikovaní nádeníci brali 1,5 groš denně. Oproti tomu jedno
kuře stálo půl groše, kopa vajec jeden groš a oběd v hospodě jeden až dva groše denně. Sama o sobě tyto údaje nejsou než čísla a nemají velkou vypovídající schopnost.
Pojďme se pokusit přepočítat tyto údaje na dnešní hodnoty. Vycházím-li z platu kvalifikovaného zedníka 50 grošů měsíčně, mohu jako ekvivalent použít výše současného platu řekněme 15 000,- Kč měsíčně (přičemž se záměrně nezabývám například rozdíly, které spočívají v rozdílu hrubé a čisté mzdy nebo v délce pracovní doby a počtu pracovních dnů). Pak dostávám kurs 300,- Kč za jeden groš. Plat nekvalifikovaného nádeníka ve výši 30 grošů měsíčně pak odpovídá platu 9 000,- Kč měsíčně.
A jak dopadnou při podobném přepočtu ceny? Kuře by nás při středověké cenové hladině vyšlo na 150,- Kč, vejce by stálo 5,- Kč a oběd 300 - 600,- Kč. Pravda, žádná láce to není. Uvědomíme-li si však, že se jednalo o ekologické potraviny nekrmené umělými krmivy bez všelijakých urychlovačů a že velikost oběda v hospodě byla s dnešní nesrovnatelná (přibližně ve stylu sněz, kolik sníš, a vypij, kolik vypiješ), dovolím si tvrdit, že jsou tyto ceny zhruba dvakrát vyšší než ceny dnešní.
A co ceny nepotravinářského zboží? Ovce vyšla na 6 grošů (1800,- Kč) a vykrmený vepř na 22 groše (6600,- Kč) a kůň 4,5 kopy grošů (81 tis. Kč). Nejsem sice znalec cen hospodářských zvířat, ale domnívám se, že snad s výjimkou koně jsou tyto ceny řádově srovnatelné s dnešními. A co si teprve myslet o cenách mužských střevíců (4 groše - 1200,- Kč), kožichu z pravé kůže (40 grošů - 12 000,- Kč), lopaty (1 groš - 300,- Kč), ženských šatů (7 grošů - 2100,- Kč) nebo pánských plášťů (13 grošů - 3900,- Kč)? Zde už při vědomí trvanlivosti a kvality tehdejších ručně vyráběných produktů můžeme dnes téměř blednout závistí.
Na celé této úvaze mě překvapilo několik věcí. Nejprve především to, že je možné i po šesti staletích takové srovnání vůbec provést. A dále například irelevantnost měření růstu ekonomiky dnešními způsoby, kdy ekonomové získávají průměrný roční růst v řádu několika procent, avšak z hlediska šesti staletí vychází tento růst spíš na úrovni jednoho promile ročně.

Mgr. Martin Štěpán