Povodeň vrátila hokejbalisty o pět let zpátky

15. září 2002 „oslavilo“ hokejbalové sdružení AHL šesté narozeniny. Uvozovky jsou více než trefné. Místo šampaňského skrápěl hřiště lobečského Kolosea pot nadšených budovatelů zbrusu nového, kvalitního a bezpečného hrazení. A dary? Nebyly sice danajské, ale opravdová radost z nich chyběla. Ligoví funkcionáři vyprosili tříletou bezúročnou půjčku
od Českomoravského svazu hokejbalu, který zachraňoval hokejbalový život v několika krajích. Co tedy vzala ničivá povodeň AHL? Poškodila, přesněji řečeno zničila, povrch hřiště Kapitolu na Cukrovaru. Kvalitní mantinely z polypropylenových desek naštěstí odolaly. Druhá rána, řekněme nepřímá, v povodňové hantýrce suchá, je ve svém důsledku ještě bolestivější. Výbor AHL věnoval čtyři sezóny úsilí vyměnit na lobečském Koloseu nekvalitní a zdraví nebezpečné mantinely z odštěpujících se palubek, zkulturnit okolí hřiště výsadbou dřevin, umístěním ekologických záchodků a ochranou areálu před vandaly jeho uzamčením. Vždyť za pět let existence oddílu napáchali vandalové na Kolosseu dokladované škody za 100 000,- Kč. Po jednání s generálním sponzorem soutěží společností KRALUPOL (dnes SHELL GAS) a hlavními partnery Českou rafinérskou a Městem Kralupy bylo nabíledni, že sen hokejbalových nadšenců dojde svého naplnění. Po mnoha jednáních byla ruka v rukávu. Členové AHL tradiční svépomocí demontovaly staré hrazení. Zanedlouho po tomto aktu, prvním kroku modernizace kralupského hokejbalového svatostánku, byl v našem městě vyhlášen III.povodňový stupeň: Stav ohrožení. Věci nabraly rychlý, všem dobře známý, nesmírně krutý spád. 15. září, v den již vzpomínaných šestých narozenin AHL, kdy měli naplno propuknout soutěže s úspěšnými tréninky dětí, zelo Koloseum děsivou prázdnotou. Všichni velmi dobře chápali, že zábava musí stranou, je potřeba přiložit ruku k dílu na jiných, pro život člověka důležitějších místech. Byl zrušen exhibiční Pohár Rytíře dona Quijota věnovaný stoletému výročí našeho města, jehož se měli zúčastnit i nejlepší juniorští hokejbalisté České republiky, mistři světa ze Švýcarska. Nikoho ani nenapadlo „vymáhat“ od partnerů přislíbené finance. To, že je kralupská AHL od doby jejího vzniku prostoupena quijoteským duchem, dokázali v několika předchozích dnech její nejvěrnější členové. Veškerý volný čas, na úkor svého soukromí, věnovali obnově areálu. O víkendu 19.-20. října se roztočí opravený kolotoč ligových soutěží AHL. Nadšenci z řad AHL vyhráli jen dílčí bitvu - začne se hrát! Válka bude ještě dlouhá a vyčerpávající, s koncem nejistým. Neboť s kolotočem zábavy nejmasovějšího sportu v Kralupech se dá do pohybu, dnes neovlivnitelná, síla destrukce brzdící snahy společenského a kulturního rozkvětu AHL. Vždyť areál zůstane stále volně přístupný podnapilým živlům z přilehlé diskotéky, sociální zázemí kulturu masového provozu hřiště také nezvedne. Za této situace je například nemožné instalování digitální výsledkové tabule či výsadby dřevin. Použijme k této situaci trefný výrok pana podnikatele Baťi o tom, že nejtěžší je vydělat první milion. Hokejbalisté se k této metě dřeli šest let. Když byli před jejím dosažením, smetla je pětisetiletá voda na začátek snažení. Vůle a odhodlání však zůstali tam, kde byly při založení soutěží. Prvním důkazem je dunění mantinelů na novém Koloseu!

Jindřich Kohm