Zhodnocení roku 2002 – turistická činnost

Ohlédnutí za rokem 2002 je souhrnem turistických akcí, které probíhaly v rámci činnosti, nejvíce akcí je pořádáno v rámci činnosti Turistických oddílů mládeže.

       V pondělí jsou tradiční schůzky s náplní her , soutěží a dalších aktivit. V zimním období pak probíhaly úterky v tělocvičně – hrál se fotbálek, floorbal, basketbal, vybíjená, přehazovaná, volejbal a další hry. Ve středu jsme zase chodili do krytého bazénu - na programu byly nejrůznější vodní hry a soutěže. Jakmile začalo být teplo, přesunuli jsme se opět na naší základnu. Podvečery pondělků a střed patřily k těm fotbalovým. Odpoledne od úterka do pátku byly věnovány nácvikům na závody.

      O prázdninách bylo naplánováno mnoho akcí. Nejvìtší byl autobusový zájezd do Norska, kdy 36 účastníků poznávalo krásy této severské země a téměř všichni vystoupili na nejvyšší horu Skandinávie. Počátkem srpna stihli vodu – splutí části Jizery. 11.srpna se všichni vrátili domů netušíce co bude v dalších dnech následovat.

V říjnu jsme se začali opět více věnovat turistice. V polovině října proběhlo Pacovské dovádění a během podzimních prázdnin jsme poznávali krásy Českého Švýcarska. Netradiční akcí byl 1.Odraz -  soutěž v pojídání švestkových knedlíků spojená s dalšími recesními soutěžemi. V listopadu byly připraveny hry na Minických skalách a také proběhla ještě další víkendová brigáda na pomoc městu. Celkem jsme od povodní odpracovali 727 hodin.  Je to takový  náš dárek městu v rámci jeho výročí 100 let od povýšení. V prosinci jsme byli spoluorganizátory „Předvánočního pochodu nejen Prahou“.

Touto cestou bychom chtěli poděkovat za podporu, kterou nám město  a  řada sponzorů poskytuje a díky níž může probíhat naše činnost ke spokojenosti dětí.

_______________________________________
 

Ohlednutí za sezónou Turistických závodů KČT Kralupy

          Ke konci sezóny patří zcela určitě i její bilancování, nejinak je tomu i v tomto outdoorovém sportu.

Úvod sezóny patřil tradičně Krajskému poháru (Kralupy nad Vltavou -10.11.2001, Týnec nad Sázavou – 13.4.2002, Doksy u Kladna – 20.4.2002)a Mistrovskému závodu Středočeského kraje – Kralupy nad Vltavou 23.3.2002. Zde hráli kralupáci jednoznačně prim –  jak v jednotlivých kategoriích, tak i v celkovém hodnocení pobrali co se dalo.
            29.3.2002 jsme se zúčastnili v Praze závodů v rámci mládežnické rally FICC – tento Outdoor running patřil v mezinárodní konkurenci jednoznačně KČT Kralupy – vítězství ve všech čtyřech vypsaných kategoriích.

        Podstatně tvrdší konkurence se schází na celorepublikových závodech – na závodech Českého poháru ( Ostrava 11.5., Hradec Králové 18.5, Uherské Hradiště 1.6., Beroun 8.6.) – zde jsme vybojovali v jednotlivých závodech 35 medailí (11/16/8), v celkovém hodnocení to pak bylo 9 medailí (3/6/0) - vítězi se stali – starší žáci Rosák – Rychtařík, mladší dorostenci Bendžela – Kalousek a mezi muži T.Fúsek. V hodnocení žákovských kategorií to byla stříbrná příčka a kategorii dorostu a dospělých pak jednoznačné vítězství.

        Vrchol první části sezóny proběhl ve Frýdku Místku ( 22.6.2002) – Mistrovství České republiky – naše výsledky nebyly špatné, ale zůstali za naším očekáváním. V hodnocení oddílů to bylo 3.místo v žactvu a 1.místo v kategorii dorostu a dospělých. Získali jsme jednu zlatou medaili (mladší dorostenci Jakub Fúsek a Zdeněk Doutnáč), tři stříbrné a tři bronzové medaile. Na základě dosažených bodů v jednotlivých závodech  byl Květě Zrzavé udělen titul Mistr sportu.

_________________________________________
 

TURISTIKA PODALA POMOCNOU RUKU

_________________________________________
 

EXPEDICE NORSKO 2002

Pro rok 2002 jsme se rozhodli zopakovat úspěšný zájezd z roku 1994 do Norska. Plány se začaly kout už v září 2001. Padlo rozhodnutí, že si jej uděláme opět ve vlastní režii. Kontaktovali jsme osvědčenou autobusovou firmu a dohodli termín, podmínky a cenu. Při pohledu na ceny  cestovních kanceláří jsme udělali rozhodně dobře. 
Kapacita zájezdu byla brzo naplněna. Domluvilo se spaní ve stanech a skupinky na vaření. Každá vymýšlela jídelníček na více než 14 dnů.

Po přípravách nastal den D (29.června) a hodina H (16.00 hod.). Na naší základnu se začínají sjíždět všichni účastníci a začínají se kupit tašky a kufry plné oblečení a jídla.  Nastalo očekávání příjezdu autobusu. Najednou zvoní mobil a už  víme, že čas odjezdu se posune. Při cestě z garáží prorazil šroub zadní kolo autobusu, a tak se muselo celé vyměnit. Čas utíká, nervozita trošičku narůstá, ale autobus už je tady.  Během ¼  hodinky mizí vše v útrobách autobusu. Nastává čas na společné foto v expedičních tričkách a rozloučení.  Konečně se autobus rozjíždí a každý už se těší na Norsko. Nečekané komplikace máme na hranicích. Když se někomu nechce dělat, tak prostě nedělá. Čekali jsme na odbavení neuvěřitelných 100 minut. A to jsme byli třetí autobus. Za námi jich stálo dalších 7…… Cínovci se raději vyhněte…..

Přes Německo každý usíná, pouze Aleš (vedoucí celé akce) nervózně sleduje hodinky a ubíhající kilometry. V 7 hodin ráno totiž potřebujeme být u trajektu. Je to dobré. V 7.03 přijíždíme do Sassnitz. Hurá !!! Jenže nejásej předem. Při vyzvedávání palubních lístků nás paní nechtěla pustit na loď , neboť nemáme tu správnou „bumážku“. Nakonec jí přesvědčujeme, že v Čedoku jsme dostali pouze tento doklad a jiný že nemáme. Teď už nic nebrání nalodění. Každý spěchá na palubu a těší se, až se trajekt pohne ke švédským břehům. Jen vyjedeme na širé moře, začne se zvedat vítr, prší a jsou pěkné vlny. Loď se pěkně houpe a někomu se začíná zdát cesta nekonečná. V poledne naštěstí zajíždí loď do přístavu Trelleborg a my jsme ve Švédsku. Jedeme podél moře směr NORSKO. Okolo páté začínáme hledat místo pro nocleh. Chvílí to trvá, ale nakonec stavíme stany v lese, začíná se vařit a každý se docela těší na spánek. Přeci jenom se toho v autobuse tolik nenaspí. Kamil zjišťuje v nedalekém domě posunkovou řečí, kdo vyhrál finále MS a kolik to skončilo. Všichni jsme se tomu dobře zasmáli. Pak už hurá spát. V noci přichází déšť a bohužel prší i ráno. Snídáme, balíme mokré stany a jedeme rychle dál. Celé dopoledne je černá obloha a z ní se valí provazy vody. Přišel čas na kytaru a při zpěvu cesta přeci jen utíká lépe. Jak se ale blížíme do Norska, počasí se vyjasňuje a hraniční fjord nás vítá sluníčkem. Každý začíná fotit a nakupovat první pohledy.

A jedeme do vnitrozemí Norska hledat druhý nocleh.  Stavíme u jezera Vannsjo. Na sluníčku sušíme stany , vaříme a řada z nás se jde vykoupat. Večer se vypráví, hraje s míčem (občas končícím ve vodě) nebo se jde na prohlídku okolí.  V noci opět začíná pršet  a to dost vydatně. A zase balíme mokré stany….

Snad to nebude každý den. Vyjíždíme směrem k Lillehammeru.  Jedeme okolo jezera Mjosa dlouhého neuvěřitelných 100 km. Přestává pršet a občas vykoukne sluníčko.  Každý se těší na prohlídku olympijského městečka. No a taky na to, jak si koupí Trolla (národního skřítka).  Prohlídka rychle uběhne a už přejíždíme do národního parku Rondane, kde máme trávit 2 noci.
Po příjezdu opět sušíme stany, vaří se večeře, jde se projít na okolní kopce. Ivanka vyprovokuje Kamila a Aleše, a tak si 3 nadšenci  kopou do půlnoci míčem.  A proč ne - severské světlé noci k tomu přímo svádí.

V noci neprší a ráno nás vítá sluníčko. Po snídani nás autobus odváží na 5 km vzdálené parkoviště. Odtud už šlapeme k chatě  Rondvassbu.  Vybíráme 2015 m vysoký kopec Veslemenden a začínáme stoupat k vrcholu. Začíná se zatahovat, někdo se vrací ,ale většina stoupá vzhůru. Nahoře nás čeká mlha, vítr a teplota –2°C. Při cestě dolů podá ostrý zmrzlý sníh, který nepříjemně bičuje do tváří. Naštěstí brzy přestává a pouze fouká vítr, který nás stačí usušit. Po návratu ke stanům za vaří čaj a něco k jídlu. Po zahřátí jde část z nás pozorovat a obdivovat umění vodáků na nedalekém vodopádu.  Večer pak každý spokojeně uléhá do spacáku.

Přestává pršet a my jedeme k vyhlédnutému tábořišti. Stavíme stany,  vaříme večeři a obdivujeme „kadibudky“ ( velikosti  téměř obývacího pokoje v paneláku, vykládané dřevem, čisté, voňavé i se zrcadlem a dostatkem toaletního papíru). Kemp je na naše poměry nepředstavitelný - platí se formou peněz do obálek na základě dobrovolnosti a čestnosti.  Žádný správce a přesto funguje. Zamýšlíme se nad tím, jak dlouho by takový kemp vydržel v Čechách. Radši netipujeme…..

No a opět začíná pršet a prší celou noc. Budíček byl posunut na 8.00 hod. a déšť přestává přesně v 7.55.  Dobrá náhodička. A to ještě sluníčko stačí usušit stany a my jedeme dál.  Cestou navštěvujeme městečka Dombas a Andalsnes – nejsevernější bod naší expedice. Vjíždíme do údolí Romsdal a hledáme místo na nocleh. Za chvíli nacházíme příhodnou loučku , a tak začíná tradiční rituál.  V lese roste velké množství borůvek a někteří mají velice rychle modré pusy.  Každý už se těší na druhý den, kdy nás čeká jedna z nejnádhernějších etap.  Opět začíná večer lehce pršet = tradice je tradice. 

Následuje nádherná cesta až k Norddalsfjordu. Přijíždíme včas k trajektu přes fjord a hned vjíždíme na „kocábku“, která nás veze na druhý břeh. Stoupáme opět vzhůru a těšíme se na výhledy na Geirangerfjord. Za chvíli jsme u vyhlídky. Po nezbytných fotkách sjíždíme k vyhlídce na vodopád „Sedm sester“. Bohužel je v šedivém oparu, ale i tak si ho fotíme. Jak začínáme klesat k moři, leze sluníčko a vodopád se vyjasňuje - bohužel pro nás pozdě, protože už není kde na úzké silnici zastavit. Dole u Geirangerfjordu je rozchod a každý kupuje pohledy a „šmejdí“ po obchodech. Řidičům slibujeme ještě jedno prima stoupání, a to na Dalsnibbu. Téměř 1500 m  výškových metrů. Náš bus to ale zvládá skvěle a většině se to líbí. Někteří ale raději zavírají na úzkých silničkách oči. Vyjíždíme až na vrchol. Začíná se zvedat mlha, a protože máme dost času, vaří se čokoláda. a čeká se až se vyjasní. Nechápeme „turistické busy“, které vyvezou lidi na horu a po 10 minutách už s nimi zase odjíždějí. Hodně lidí si tak stačilo asi nafotit jenom mlhu. Nám se ale čekání vyplatilo. Zvedá se opar a svítí sluníčko. Je čas na ty správné fotky. Pak už sjíždíme dolů k chatě a pozorujeme prázdný autobus, který couvá…. Šoférovi nikdo vůbec nezávidí. Předjíždíme ho a dole nevěříme svým očím. On se dokázal na té úzké silničce plné zatáček někde otočit.  Klobouk dolů. To už ale vjíždíme do slunečného počasí a těšíme se na bivak.  Naše místečko z roku 94 jsme našli, a tak se stavějí stany a hurá do vody.  Očistou prochází i autobus. Bohužel zde došlo i k jedinému úrazu, kdy se Klára opařila při vaření kolínek. Naštěstí je rychle v rukou naší lékařky, a tak je to dobré.  Sluníčko nám svítí a v noci neprší.

Ráno je taky příjemně a všichni se těší na výstup na nejvyšší horu Skandinávie 2469 m vysoký Galdhopiggen.  Vyjíždíme po dvou placených silničkách k chatě Juvvasshytta do výšky téměř 1800 m.. Za chvílí již začíná výstup. Po hodině a 52 minutách od vystoupení z autobusu máváme českou vlajkou na vrcholu. Přesně 7. července ve 13.22 hod.

Po návratu od ledovce odjíždíme k Sognefjordu okolo kterého jedeme přes 60 km. Trajektem přejíždíme na druhou stranu a u městečka Voss vjíždíme do hor. U jezera Hamlagrovatnet končí dnešní den. Stavíme stany a někteří zkouší teplotu vody v jezeře. Není nejteplejší . Bohužel po dvou dnech opět začíná večer pršet  a s přestávkami prší skoro až do rána. Ráno ale opět sluníčko stačí vysušit stany a my vyjíždíme do Bergenu. Cestou projíždíme velkým množstvím tunelů. Nakonec za celý den jich bylo více než osmdesát. V Bergenu, který patří k nejdeštivějším městům jdeme navštívit Akvarium. Samozřejmě prší. Poté jdeme „propátrat“ vyhlášený rybářský trh Bryggen a snad každý tady něco ochutnal. Nejvíc toho asi snědl Aleš.

Ráno je budíček později a je to dobře. Neprší a svítí sluníčko.  Vyrážíme přes náhorní plošinu Hardangervidda k městečku Geilo.
Cestou stavíme a fotíme soby. V Geilu si prohlížíme skanzen a Olda se fotí s domorodkyní v kroji.  Pak pokračujeme do Konsbergu a končíme u jezera Eikeren. Jakmile stojí stany, jde se do vody. Teplota vody 18°C je dostačující. Nejdéle plavou Káťa s Ivkou. Už si děláme legraci jestli to nejsou převlečené vodnice.

No a v noci přichází pořádná bouřka. Asi nám Trollové na rozloučenou uspořádali ohňostroj. Ráno balíme a chystáme se do Osla. První zastávkou je muzeum vikingských lodí.  Poté vjíždíme do centra a po chvilkovém hledání místa na zaparkování končíme přímo u královského paláce. Je rozchod a každý mizí v ulicích. Většina ještě stihla střídání stráží. V půl čtvrté se scházíme u busu a každý líčí co viděl, navštívil či si koupil. Z Osla už pak jedeme vlastně pomalu domů. Okolo 18. hodiny se loučíme s Norskem a za další hodinku stavíme stany u leknínových jezírek. Řada z nás spí díky počasí pod širákem (ano, opravdu v noci nepršelo).  Jenže není to ono. Štípou totiž komáři a mušky.

Ranní sluníčko nás vytahuje z pelíšků i když je pozdější budíček.  Jedeme přes celé Švédsko směrem k Helsingborgu.  Zajíždíme do městečka Mölle a slibované koupání v moři se stává skutečností i když mořské chaluhy k tomu moc nelákají. Kluci se nejvíce vyřádí při lovení krabů. Ještě následuje vaření večeře na pláži . Domorodci chodili a koukali nám pod pokličku. Mám dojem, že něco podobného tam ještě neviděli.

Poslední balení stanů a jedeme na trajekt. Po 25 minutách jízdy na trajektu se ocitáme v Dánsku.   Po hodince jízdy už stavíme v Kodani a jdeme se podívat na Malou mořskou vílu. Ovšem davy fotících Němců a Japonců jsou hrozné.  Neberou ohled na nikoho a na nic a cpou se všude.  Rozchod každý pojímá různě. Někde obíhá památky, někdo se prodírá davy lidí v centru a někdo končí v parku v trávě. Nakonec se scházíme u autobusu a jedeme do Gedseru.

V 19. hodin vyjíždíme z přístavu a během 2 hodinek jízdy sledujeme moře, námořní lodě, racky a povídáme si o tom, co jsme za těch 14 dní zažili. Ve 21.05 vyjíždíme z lodi a přes Německo jedeme domů. Ve 4 hodiny ráno už jsme na hranicích a před půl sedmou vjíždíme na základnu. Vykládají se věci z autobusu a celý se uklízí. Loučíme se řidičema, kteří nás bezpečně dovezli a kteří s námi vydrželi 14 dnů „kočovného života“. Za chvíli už je základna tichá a každý doma vypráví zážitky , vybaluje věci a těší se do vany a do postele.

V každém určitě zůstane vzpomínka na nádhernou přírodu Norska

Informace roku 2001