Sezóna skončila relativně úspěšně
Kralupské Áčko vyhrálo i poslední své dva zápasy s oběma slabšími celky Říčan
a v konečné tabulce Krajského přeboru obsadilo čtvrté místo, což je nejlepší výsledek za posledních patnáct let. I Béčku se podařilo
dotáhnout vítěznou cestu regionálním přeborem až do konce a po vítězství nad béčkem Kladna postupuje do vyšší soutěže. Jenom Céčku nevyšel ani jeden zápas
a sestupuje, ale kluci, kteří získávali své první zkušenosti mezi dospělými, i jejich starší kolegové, budou mít šanci zase příští rok více vyhrávat.
Kralupy-Vlašim 4,5:3,5
1.3.2009
(Štursa ½,
Skřivánek ½, Jarrah
½, Slapnička 1, Maršálek 1, Žamboch 0,
Kopecký 1, Bulva 0)
Konečně vítězství! I když měl zápas podobně bláznivou tendenci, jako všechny předchozí, nakonec se letos poprvé štěstí otočilo čelem k nám.
Úholičky-Kralupy 4,5
: 3,5
15.2.2009(Štursa, Skřivánek, Jarrah, Slapnička, Maršálek, Žamboch - všichni remiz, Kopecký 0 a Martinec remiz)
Derby s Úholičkami hrajeme buď jako první zápas sezóny a nebo v únoru. A že to derby bylo, o tom svědčí i fakt, že třeba Luboš Maršálek šel na tento zápas pěšky (má to z domova jen deset minut) a my ostatní deset minut autem. Jinak to vypadá, že jsme nepřijeli moc bojovně naladěni, a po dvou hodinách hry začaly padat nabídky remíz jedna za druhou. Možná že Karel Martinec s Honzou Skřivánkem mohli své soupeře trochu přitlačit, ale na druhé straně je pravdou, že jim kapitán dal volnou ruku, a tak proč by ty půlky nepřijali, zvlášť když chřipkové bacily neustále bují kolem nás. A tak prohrál, i když nemusel, jen Jirka Kopecký a vina za prohraný zápas je zase na posledním dohrávajícím, což byl Žamboch - autor těchto řádků, který bohužel nevyhrál jezdcovou koncovku, ačkoliv všichni kolem viděli jak, on jediný ne. Dost mě to mrzelo, protože prvních šedesát tahů této partie jsem odehrál výborně, ale poslední čtyři teda za nic nestály. Nejvíc mě naštval Míla Vanka, od něhož jsem si před zápasem koupil za stovku jeho knihu o šachových problémech Jak na to - nejen, že mi nepomohla (asi jsem ji moc brzy uklidil do tašky), ale navíc konec mé partie okomentoval slovy - "...kdo ví, kolik z nadějných dorostenců by tuto koncovku nedokázal vyhrát ... . To už jsem opravdu neustál.
Kb3! a
je konec. Bílý bohužel zahrál Kc5 a partie skončila půlkou.Podrobnosti zde:
Kralupy B
- Libčice
5 : 3
(Gruber 0,5,
Slapnička 1, Kopecký 0,5, Martinec 1, Konvalinka 0, Bulva 1, Popelka 0,
Žamboch J. 1)
Kralupské Béčko dnes nastoupilo k rozhodujícímu zápasu v postupu do krajského přeboru.
Šlo de facto o 6 bodů (jak správně na úvod poznamenal náš kapitán Tonda Šperlich), jelikož jsme hostili druhý tým tabulky.
Naše „Béčko“ opět zvítězilo, má již rozhodující náskok a jeho postup může zhatit jen případná vlastní blbost. Stačí v podstatě ve zbývajících třech kolech uhrát výhru a remízu a nemusí nás zajímat výsledky ostatních….
Kralupy-Rakovník 3,5:4,5
1.2.2009 (Štursa ½,
Palas 0, Jarrah ½, Slapnička 1, Maršálek 0, Žamboch 0, Kopecký ½, Martinec 1).
Zase jsme s Rakovníkem prohráli a je to škoda, zvlášť když Slapnička s Martincem tak přesvědčivě své soupeře přehráli. Palasovi dokonce pozápasová analýza na computeru píše téměř +5, ale co je to platné, když partii prohrál a tím vlastně vyhraný zápas otočil.
.jpg)
Říčany B – Kralupy: 4:4V neděli,
18.1.2009 (Štursa 0, Palas, Jarrah,
Slapnička, Maršálek, Žamboch, Kopecký – všichni půl a Popelka 1. Další bojovnou a napínavou remízu uhrálo kralupské Áčko na horké půdě zatím celkově druhých Říčan B. A jako poměrně často v několika posledních desítkách let, i když jsme oslabeni nejeli pro zisk bodů, konečného výsledku můžeme jen litovat, protože zápas byl vlastně vyhraný. Bohužel Kamal nedotáhl nadějnou pozici za stavu 3,5:3,5, kdy soupeř hrál posledních dvacet tahů ve velké časové tísni. Nakonec byl rád za remízu, protože v situaci, kdy dotáhl čtyřicetiminutovou ztrátu soupeře a začal také blicat, dostal vidličky a přišel o kvalitu. Naštěstí jeho pozice byla natolik silná, že i bez ní hrozily na šachovnici matové obrazy, a tak byl soupeř poměrně vděčný za půl bodu. Kamal však rozhodně zaslouží zvláštní cenu poroty za nejlepší tah roku, kterým se v době největších zápletek a tlaku figur obou barev na královské pozice, pustil nebojácně do boje pěšcem na úplně druhé straně šachovnice a tahem a5 (kdo neviděl, neuvěří a nepochopí), natolik soupeře zmátl, že ten opravdu zahrál v poslední vteřině. A bylo mu jedno, že tímto tahem vypouští aktivitu, ztrácí důležité tempo v útoku. Byl to risk a nevyšel. Kamal je Hráč s velkým H. Ale ani ty šachy nakonec nehrál tak špatně. Partie to byla hezká. Když už jsme u těch porot a udělování cen, tak u toho zůstaneme (nakonec filmové Oskary se blíží). Toho z Říčan si rozhodně odváží Pavel Popelka. S ledovou tváří hráče pokeru udržel svého krále pod stále sílícími hrozbami, získal pěšce, sám v časové tísni pozici komplikoval zdánlivě nelogickými, ale pro pozici nesmírně důležitými logickými tahy, až napětí vyvrcholilo těsně před koncem 40ti tahové časové kontroly. Soupeř po několikatahovém manévru spokojeně dobral konečně pěšce, o kterého měl méně, a hlasitě si oddechnutím ulevil, načež si šel spokojeně uvařit čaj. O to větší byl jeho šok, když se k šachovnici vrátil a měl o figuru méně. Pavel mu totiž s ledovým klidem vzal dámou jezdce, který byl sice kryt pěšcem, ale ten byl ve vazbě, což tak úplně na první pohled vidět nebylo. Až na pohled a čtvrt. Českého lva za původní dramatickou tvorbu bych tentokrát udělil Alešovi, který se sice tvářil, jako že by moc rád hrál a vymýšlel strategické variace na francouzské téma, ale jen několik zasvěcených vědělo, že je po noční a zase až tolik toho doopravdy nevidí. Aleš byl tak přesvědčivý, že soupeř s přijetím jeho nabídky remízy ani moc neváhal. Naopak Cenu Thálie v soutěži sportovních dvojic získají Žamboch se Slapničkou. Oběma soupeři nabídli remízy snad již po deseti minutách hry. Oba se hrdinně tvářili, že to tedy ne, a hráli ještě další dvě hodiny, aby nakonec jejich partie skutečně remízou skončily. Stejně dopadli i Maršálek a Kopecký. Luboš Maršálek si zaslouží berlínského medvěda za houževnatost, s níž nejen, že bušil černými figurami do zavřené pozice bílého, co to šlo, až vyčerpal téměř celý svůj čas, ale i za to, jak neobjektivně hájil svou Slávii před hokejovým derby se Spartou, kam se chystal hned po šachách zajít. (Píšu to ještě před koncem zápasu a neznám ani průběžné výsledky – vlastně teď jsem se podíval a sparta po první třetině prohrává 1:3. Takže měl nakonec pravdu) Jirkovi Kopeckému dáme cenu Redfordova festivalu Sundance. Jeho přístup k partii byl i dnes zcela neotřelý – žádný Hollywood, spíš nezávislé umělecké žánry. I když ruku na srdce – se zcela komerčně obyčejnou rošádou by se ta grünfeldka dala hrát líp. Cenu útěchy – malý glóbus karlovarského filmového festivalu – si vybojoval Honza Štursa, jenž jako jediný prohrál, a to i přesto, že mu partie vzala hodně sil, poctivě ji vyseděl, ale od začátku stál tak nějak podivně. Těžko mohl s vývojem hry dělat něco víc, asi tak podobně jako těžko může kdokoliv co udělat s celkovou kvalitou současné české kinematografie. (I když, abych zase nebyl až tak kritický – U mě dobrý a Máj překvapivě nejsou tak špatné, jak jsem čekal).
6.kolo RP 2008/2009
(Gruber 0,5, Slapnička 0, Kopecký 1, Martinec
0,5, Bulva 1, Popelka 1, Žamboch 0,5, Šperlich 0) Zhruba po hodině zápasu byl pohled na šachovnice z našeho
pohledu v zápase proti tradičnímu soupeři z Mělníka víc než radostný.
V několika partiích jsme stáli vyrovnaně, v několika již s větší či menší
výhodou (prakticky na všech deskách od 4.počínaje) a tak byla nálada dost
optimistická, ale pak se několik věcí „nějak nepovedlo“. První skončila partie
M.Grubera. Soupeř (nevidomý P.Kopřiva) bílého s pěšcem více celou partii
tlačil, ale kralupský hráč nakonec remízu ubránil. Drama vrcholí.
Partie Kopecký – Nývlt v pozici před posledním tahem (f3) za stavu 3,5 : 3,5
|
|
Buštěhrad – Kralupy B
2 : 6
( Gruber 1,Slapnička ½, Kopecký ½, Martinec ½,
Konvalinka ½,
Popelka 1, Žamboch J. 1, Rynt 1 )
Poslední adventní neděli čekal naše „Béčko“ ještě malý výlet do Buštěhradu. Jelikož bylo 3 dny před Vánocemi, dalo se předpokládat, že účast nemusí být dokonalá, ale morálka hráčů Béčka a hlavně silný vliv kapitána Šperlicha ( upřímně – lepšího kapitána bychom nenašli ) způsobili, že jsme i v tento vánoční čas jeli do Buštěhradu v devíti ( s nehrajícím kapitánem Tondou) a ve třech autech! Buštěhrad patří letos k těm lepším soupeřům a tak se nedalo nic podceňovat. Čekáme sice především na soupeře z Libčic a Mělníka v boji o postup, ale i buštěhradští mohli zazlobit. A po hodině hry se nedal výsledek moc předjímat… Obzvláště když zápas začal jako tradičně – Martinec se sice tentokrát kapitána na přijmutí remízy zeptal (!!), ale remizoval rychle, snadno, bílými a s hráčem o 300 ELO body slabším! To není zisk, že?! Kopeckému se snad dá jeho remíza s Jiljí Burešem v dost ploché pozici odpustit (přeci jen hrál černými a Jiljí má téměř 2500 ELO v korespondenčním šachu) a tak byl stav 1:1. Pak vyhráli Jirka Žamboch a Pavel Rynt. První vyčkával, byl i zdravotně indisponován a partie tomu odpovídala a když soupeř udělal hrubku, tak Jirka teda vyhrál. Druhý nesehrál partii příliš dobře, ale potíže přestál a soupeře přehrál v koncovce. 3:1 a měli jsme solidní manévrovací prostor… Já jsem nabídl remízu na 1.šachovnici (za stavu 0,5:0,5) v již o něco málo horší pozici, když jsem nezvládl již zahájení a hrál jsem černými v podstatě Grünfeldku s tempem méně. Soupeř však výhody nevyužil a v přechodu do koncovky zahrál několik drobných chybek, díky nimž jsem slavil celý bod. 4:1. A jelikož i zbývající 3 partie nevypadali špatně, bylo jasné, že i toto střetnutí zvládneme…. Konvalinka soupeře k ničemu nepustil a po solidně sehrané partii souhlasil s remízou a i Slapnička (sice se mu zahájení moc nepovedlo) postavil neprůstřelnou pozici a remizoval celkem v pohodě také. Tak se čekalo na nevyzpytatelného Pavla Popelku. On i jeho soupeř si dávali notně na čas. Pavel tentokrát prokázal, že ví o pozici více než soupeř a tak slavil vítězství (nutno říci, že o mnoho déle než skončili všichni ostatní J ). 6:2. Tak jsme porazili i Buštěhrad a máme po pěti kolech plný počet bodů. Jsme první a stáváme se tak hlavním favoritem na postup do KP. Mělník a Libčice máme ale pořád před sebou… Doufejme, že nás forma
a štěstí neopustí ani v roce 2009…
|
Kralupy - Jawa Brodce 4:4Pamatuji si kdysi dávno, jak jsem v televizi hltal fotbalové souboje mezi Ajaxem, AC Milán, Bayerem a Realem Madrid. Nevynechal jsem jediný zápas PMEZ (pro ty mladší – to byl předchůdce Ligy mistrů). Fotbal v podání takových mistrů, jako byli Gullit či van Baštěn, to byla lahůdka. A bylo to jen občas, takže jsem si na zápas rád našel čas. Teď je fotbalu v televizi tolik, že už mě to ani nebaví. Nemluvě o tom, že na českou ligu se koukat nedá. Ale i jiné sporty najednou ukazují, že v nich lze najít obrovské vnitřní drama, napínavé náhody i překvapivé rozuzlení. Například golfové turnaje. Kdo se nedíval, asi nikdy neuvěří, jak dramatické dokáže být poslední kolo, když hráč, vedoucí o dva míčky, to v závěru napálí od tribuny do vody, a najednou je srovnáno. Podobně napínavé ovšem umějí být i šachy. Poslední dva zápasy kralupského týmu vždy rozhodovala poslední partie, v těch několika ostatních docházelo k velkým zvratům, někdy i senzačním obětem a často byla vidět zarputilá strategie. Nesnížím se k podobným směšným výstřelkům, jako Miloš Jílovský po bleskovém šampionátu republiky pro televizi, když tvrdil, že se zranil při dobírání koně. To bylo zbytečné a laciné. Ale kdo šachu jen trochu rozumí a mohl být s námi třeba nyní naposledy v naší hrací místnosti na zápase s Jawou Brodce, přišel by si na své, podobně jako když Manchester United dokázal před lety porazit mnichovský Bayern dvěma slepenými góly v samém závěru Ligy mistrů. V neděli 14. prosince jsme oslabeni o dva Honzy i Kamala nastoupili proti soupeři, který nás nejen loni porazil, ale i letos přijel v silné sestavě (osm z prvních devíti). Brzy po začátku se potvrdily nejhorší obavy. Rychle prohrané pozice Žambocha (přehlédl v zahájení pěšce) a Seinera (co mohl, postavil do vazeb a neměl vůbec čím hrát) však naštěstí rychlou kombinační výhrou kompenzoval Háse (mohl obětovat na h6, na g7 – vše, co si vybral, vedlo k výhře), takže jsme vlastně ani 0:2 nikdy neprohrávali. Pak už to najednou začalo vypadat veseleji – Na dva dva vyrovnal Martinec, jemuž po výměnách uprostřed šachovnice zbyl silný volný centrální pěšec a než se jeho soupeř nadál, už by¨l na sedmé řadě a nekrytelně se hrnul do proměny. Když Slapničkovi jeho soupeř nabídl remízu, ač viděl zase Karlův neuvěřitelně špatný čas, bylo jisté, že se něčeho bojí. Ale i tak jsme ji přijali. Analýza sice potvrdila, že by Karel stál lépe, ale do výhry bylo ještě hodně daleko a trvala by dlouho. Nevím nevím, jestli by našemu hráči na hodinách zbylo dost potřebného času. A pak už se za nerozhodného stavu dohrávaly jen tři partie a ve všech jsme stáli lépe. Takže popořadě: Palas pořád tahal ve své partii za delší nitky, ale po časové kontrole se najednou na hodně dlouho zamyslel a nakonec nenašel správný plán a dovolil soupeři získat po výměnách dámy a pěšců na královském křídle vítězný faktor ve formě volného a-pěšce. Ještě že na čtvrté šachovnici hrál tentokrát ve své staré skvělé formě Luboš Maršálek. Pozice se jeho soupeři zdála podezřelou i poté, kdy získal kvalitu, a tak raději nabídl remízu. Musím přiznat, že vzhledem k vývoji zápasu jsem mu v ní nijak nebránil, ale Luboš sám cítil, že má navíc a chtěl partii vyhrát. To se mu nakonec také podařilo, když vymyslel překrásnou matovou kombinaci. A tak se nakonec (stejně jako v minulém kole) rozhodovalo u Kopeckého. Tentokrát to vypadalo snadně – měl v dámské koncovce ještě střelce k dobru. Ale pak se nějak nedokázal zorientovat v ústupech krále od věčných šachů a rozhodl se jít jistou cestou k remíze a figuru navíc odevzdal. Vzhledem k tomu, že v průběhu partie stál chvíli i jasně na prohru, kdy mu hrozil poměrně snadný několikatahový mat, byl to z jeho strany vlastně úspěch a nakonec tedy i pro oba týmy zasloužená dělba bodů. Ale zápas to byl opravdu dramatický. RŽ |
Žebrák-Kralupy 4,5:3,5V neděli, 30.listopadu
2008 (Štursa ½, Palas ½, Skřivánek 0, Jarrah ½, Slapnička ½, Háse 0, Žamboch 1, Kopecký ½) Tak nám zase skončila sezóna. Pardon – pouze naděje, které jsme ještě do tohoto zápasu mohli vkládat do našich vlastních sil. Ale žebráci nás porazili, nutno dodat, že bez výmluv a zaslouženě, a tím se kralupské áčko ocitá opět v tradiční šedé zóně tabulky. Jistě – jeli jsme s ambicemi, tak jak se dá očekávat od tři kola neporaženého týmu. Určitě ani patnáctiminutové čekání, než se domácím podařilo odemknout hrací místnost, nás nerozhodilo, a dokonce nás vlastně nakonec nerozladil ani výsledek, jak je vidět z přiložené fotodokumentace. Prostě už jsme se naučili brát skutečnost takovou, jaká je. Hlavně, že jsme si zahráli. A nutno dodat, že dvě partie patřily opravdu ke skvostům. Možná, že počítačová analýza řekne něco jiného, možná najde i chyby, ale souboje Palas-Zdeněk a Kopecký-Mašek klidně mohou zdobit stránky leckterého šachového časopisu. V obou se hrál netradiční bojovný šach (v obou bílý získal nějaký materiál a v obou měly černé kompenzaci v lepší souhře figur a ve slabším postavení bílého krále), útok střídal obranu a obě partie sice nakonec skončily remízou, ale každá byla úplně jiná (na 2.šachovnici už to vypadalo, že náš hráč dostane po černých polích mat, ale Palas se aktivní hře černých figur bránil tak pozičně vynalézavě - používal vazby, dvojí údery, že byl nakonec černý rád, že dokázal zakončit věčným šachem. Naopak partie na 8. šachovnici skončila v koncovce K+V+J na obou stranách a nějací pěšci, kdy se Kopecký snažil vyhrát s jedním pěšcem navíc, zatímco jeho soupeř zase chtěl vyhrát díky lepšímu a aktivnímu králi, a nakonec byli oba vděční za půlku) Bohužel právě tato remíza rozhodla o naší porážce. Vezměme to od první desky – teprve po zápase se Honza Štursa přiznal, že byl večer na nějakém abiturientském večírku. Mělo mě to napadnout, když jsem cca po hodině hry uviděl, že jeho krále po malé rošádě už nechrání žádný g-pěšec a bílý na něj útočí vším, co má. Vzhledem k těmto okolnostem lze tady dělení bodu považovat za veliký úspěch. O druhé jsem psal, na třetí velké zklamání: že sám Honza Skřivánek poté, kdy si se svým soupeřem Hadžalou dal po ránu dvě piva, si na něj moc černými nevěří, to říkal i sám. Ale že to zahraje až tak moc optimisticky, to překvapilo všechny. Ke cti se mu musí nechat, že chtěl prostě vyhrát a nečudlal to na nějakou plochou remízu. Nu, nepovedlo se. Čtvrtá šachovnice – Jarrah-Hašpl. Náš hráč je ve formě (konec konců to prokázal i v Drážďanech, kde chodil radit i Korčnému), ale soupeř je také houževnatý borec, takže Kamalovi se nechtělo riskovat a spokojil se s poměrně rychlou půlkou. Na páté Mrňa zatlačil našeho Slapničku do tísně časové i poziční, ale Karlovi naštěstí zbyla aktivita na dámském křídle i deset minut na posledních 25 tahů, tak mu soupeř po konzultaci o celkovém vývoji zápasu raději sám nabídl remízu. Těžko se tam dalo vymýšlet něco jiného. Pavel Háse nebude na svou partii s Cozlem vzpomínat rád. Asi ho trochu podcenil - kombinoval, kombinoval, neviděl a přehlédl. Pořád hýřil aktivitou a najednou stál na prohru. V závěru sice ještě zkoušel kalit vodu a střídavě šachoval a střídavě cpal svého a-pěšce kupředu, ale když mu šachy došly, nebylo jiné cesty než položit krále. Žamboch černými rychle měnil figury a stavěl drobné léčky a čekal, až se jeho soupeř splete. Což se stalo a pak už stačilo jen vyhrát věžovku s pěšcem více.Což se také stalo. O osmé šachovnici již řeč byla. A tak zase příště…
Předzápasové soustředění nad šachovnicemi, když už jsme konečně byli v hrací místnosti
Pozápasová analýza poslední partie Kopecký - Mašek byla pro obě strany zajímavá
|
Takhle jsme
se smáli kupodivu i po zápase.
|
Úholičky C
- Kralupy B
3 : 5
(Gruber 0,5,
Slapnička 0, Kopecký 0,5, Martinec 0,5, Konvalinka 0,5, Bulva 1, Popelka 1,
J.Žamboch 1) Pro 3.vítězství v této sezóně jsme si ve 3.kole dojeli do Úholiček. Taktika nehrajícího kapitána Tondy Šperlicha (který byl přítomen – byli jsme tak v devíti) byla jasná – na zadních šachovnicích (kde jsme měli jasnou „elovou“ převahu) co nejdříve vyhrát, aby ty přední mohli v pohodě odehrát s tím, že remízy jsou dobré. Taktika stoprocentně vyšla. Sice to dlouho nevypadalo, ale pak svou mnohem mladší, nezkušenější a přeci jen ještě výkonnostně slabší soupeřku přehrál Jirka Žamboch, když mi pak Jirka Kopecký povídá: „Pavel hraje zase ty svoje ptákoviny, takže brzo vyhrajeme“ pochopil jsem, což se brzo potvrdilo, že Pavel Popelka zvyšuje na 2:0. Signál pro první čtyřku, aby začala nabízet remízy, což jsem doslovně provedl i na 1.šachovnici a soupeř si vzal time, jelikož nebylo zdaleka vše jasné. Vláďa Konvalinka totiž totálně pokazil zahájení, ztratil brzo figuru (a to mohl být rád), navíc měl soupeř zdrcující tlak… - ale bojoval! Standa Bulva sehrál slušnou partii, pomalu sbíral drobné výhody, ke konci partie i kvalitu a nakonec dal mat soupeřově střelci – 3:0. Úholičky rezignovaly a když viděli výsledek na posledních 3 šachovnicích, začaly malověrně přijímat remízy i vepředu. Jirkovi Kopeckému soupeř přijal remízu v čtyř-střelcovce s mnoha pěšci v pozici, kdy se již opravdu ve výhru nedalo ani doufat, pisateli řádků Miloši Gruberovi Honza Framberk taky remízu přijal po půlhodinovém doufání v zázrak na ostatních šachovnicích a obléhání pozice soupeře vzdal během další minutky i Karel Martinec, který sice celou dobu tlačil a útočil, ale nakonec se v zájmu celku spokojil s vyhrávajícím půlbodem – 4,5:1,5.
Vítězství – většina týmu odjíždí domu a tak jsme ani neviděli, jak partie nakonec zázračně zachraňuje a remizuje Konvalinka a naopak, jak pod vlivem časovky (jako vždy) kazí původně slušně rozehranou partii Karel Slapnička a stal se jediným kralupákem, který dnes prohrál. 5:3. (MG) |
Příbram - Kralupy : 2,5:5,5V neděli 16.listopadu 2008 Během prodlouženého víkendu jsme jeli na zápas do Příbrami. Tyto termíny jsou většinou pro šachy nevhodné, neboť velká část šachistů chce trávit volno se svými rodinami. Na rozdíl od soupeře jsme nastoupili jen se dvěma náhradníky a i díky tomu jsme poměrně snadno zvítězili 5,5:2,5. Jak probíhaly boje na jednotlivých šachovnicích? Na první šachovnici Aleš Palas rozehrál zahájení, které bylo v dynamické rovnováze a přijal nabídku remízy. Hlavním argumentem pro přijetí nabídky byl fakt, že v té době jsme nikde nestáli hůře a především na druhé šachovnici velmi rychle Honza Skřivánek podepsal partiář se svojí výhrou. Na třetí šachovnici soupeř Kamala Jarraha zvolil velmi ostrou teoretickou variantu, ale tady narazila kosa na kámen, Kamal přešel do útoku a soupeři nezbylo než se vzdát, protože matové hrozby mohl pokrýt jen těžkými ztráty materiálu. Nejmladší hráč Kralup Karel Slapnička po vyrovnaném zahájení ve střední hře udělal několik nepřesných tahů, po kterých postupně přišel o 2 pěšce. Na páté šachovnici Pavel Háse černými figurami postavil aktivní pozici s dvojicí pěšců. Jeho soupeř nevydržel napětí a poslušně odevzdal figuru. Malou tragédii prožil na 6.šachovnici Luboš Maršálek. Postupně zvyšoval svoji poziční výhodu, potom správně vyměnil dámu za 2 věže a místo pokračování, které uzavíralo matovou síť kolem soupeřova krále, přehlédl taktický obrat, po kterém se dostal do prohrané pozice. Jirka Kopecký díky soupeřově nepřesnosti otevřel po 2 hodinách pozici, ze které do té doby nezmizel ze šachovnice ani jeden pěšec a přešel do vyhrané koncovky. Na osmé šachovnici Karel Martinec trpělivě držel drobnou výhodu a když se soupeř snažil výměnami přiblížit k remíze, dvojitým úderem získal pěšce, kterého uplatnil k výhře.
Jiří Kopecký |
Kralupy B –
Slaný 4,5 : 3,5
(Gruber 0,5, Slapnička 0, Kopecký 1,
Martinec 0,5, Konvalinka 1, Bulva 0, Popelka 0,5, Žamboch 1)
Klika a zase klika – jinak se nedá lépe komentovat vystoupení našeho Béčka v přímém souboji o udržení vedoucí pozice v soutěži v střetnutí s týmem Slaného, neboť i ten svůj první zápas v KP vyhrál…
V zápase se nedala odhadovat žádná partie a tak měl kapitán Šperlich velmi těžkou pozici. S výjimkou snad jediné partie se hodnocení zbylých partií notně měnilo a nebyla nouze ani o kuriozity, ale postupně:
Po dvou hodinách hry naprosto nepřehledné hry na všech šachovnicích se zvedl Martinec s tím, že dal partii za remis. Kapitán Tonda, Jirka Kopecký, já i další jsme jen čučeli. Karel nás vždy znovu a znovu prostě překvapí svou neochotou se o svých remízách s kýmkoli radit!
Budiž! Opravdu nestál v tu chvíli určitě lépe a
v průběhu partie bylo i hůře, ale…!
0,5:0,5
Pak skončila partie Kopeckého.
Nedal soupeři šanci a přesně vedeným útokem ve Skandinávské se postaral o to,
že si soupeř moc nezahrál. 1,5:0,5
Pak vyhrál Konvalinka.
V uzavřené pozici soupeř neudržel nervy na uzdě a domácí hráč tvrdě
trestal, suše si vzal figuru a vyhrál. 2,5:0,5
Pak skončili mladíci… - téměř současně – ale s úplně
odlišnými výsledky než se původně předpokládalo. Slapnička
sehrál zahájení výborně, útočil a už jsme viděli výsledek na rozhraní 0,5
až 1 bodu, ale pak zaváhal, pustil věže na předposlední řadu a soupeř
triumfoval taktickým obratem. Naopak Jirka Žamboch sehrál sice slušnou partii, ale v přechodu do
koncovky se nevyvaroval několika nepřesnostem a stál na pokraji prohry. Ta se
však nakonec nekonala, naopak Jirka nakonec v koncovce soupeře přehrál a
triumfoval v koncovce KDpxKD!! 3,5:1,5
Z posledních tří partií nám stačí bod a vypadá to dobře. Jen já (Gruber) už jsem téměř prohrál, ale Pavel Popelka bojuje o výhru, stejně i Standa Bulva, který si mohl vybrat z několika přechodů do vítězné koncovky, ale nakonec nevybral dobře (později)…
Protože na šesté i sedmé šachovnici se pozice pomalu horší, hraju instinktivně dál. V průběhu partie jsem nabídl soupeři nesčetně pěšců (jak je v skotské mým zvykem). Prvního ani druhého pěšce si soupeř (dle mého) správně nevzal, ale pak mne suverénně přehrál a v závěrečné pozici jsem měl již o 4 pěšce více!! Trápil jsem ho však dál a docílil nakonec toho, že soupeř sehrál nepochopitelný tah 43…Dd3 (viz diagram 1). Po mém dalším tahu jsme podepsali remízu!!! Takže otázka pro naši šachovou mládež: kterýže to tah zahrál „velmistr“ za bílé?? J
4:2
Pavel Popelka pochopil, že jeho remíza stačí na celkové vítězství v zápase a tak ji Trejbalovi nabídl. Ten v pozici dost dobře nemohl odmítnout a tak jsme vyhráli. Ale pár tahů před nabídkou remízy se například objevila tato pozice! Myslím, že dvojtahové vítězství za bílého (Popelka) není opět těžké objevit (diagram 2) – druhá otázka do šachové učebnice - opět bohužel dost primitivní J
4,5:2,5
Standa sehrál slušné zahájení a bohužel příliš brzo
vymýšlel maty. Ty nebyly. Místo přechodu do vítězné nebo lepší koncovky
zvolil ale Bulva přechod do
koncovky remízové a tu dokonce
prohrál!! 4,5:3,5
Ale opět jsme vyhráli a máme plný počet. Uvidíme jak za 14 dní v Úholičkách.
V prvním kole krajského přeboru kralupské Áčko veze remízu ze Struhařova
Přestože jsme jeli s cílem vyhrát, přestože jsme v průběhu zápasu prohrávali již 1:3, vezeme nakonec bod za celkových 4:4. Dařilo se Skřivánkovi, Slapničkovi a Žambochovi, půl bodu za remízu vyválčili Háse a Maršálek. Zápas se vyvíjel celkem klidně, a to přesto, že z původně avízovaných šaten na fotbalovém hřišti se vyklubala celkem živá restaurace. Ale neměli jsme důvod si stěžovat - třeba já osobně jsem seděl hned vedle výčepního pultu, kamna příjemně hřála a tak ani a za okny probíhající fotbalový zápas nenarušil nedělní pohodu. Snad jen ten náš výkon mohl být v závěru lepší. Přitom po dvou hodinách hry jsem si mnul ruce - všichni jsme měli lepší čas - dokonce i takoví notoričtí spáči, jako Slapnička, Maršálek a Jarrah. Bohužel právě ten posledně jmenovaný se nakonec postaral o nepříjemný zvrat, když svůj čtyřicátý tah sice zahrál, ale hodiny už zmáčknout v limitu nestačil a slibně se vyvíjející partii tak prohrál. Nyní pěkně podle šachovnic: Štursova porážka na první desce byla tak trochu v plánu, i když bychom Honzovi neradi křivdili, protože se snažil. Palas na druhé naopak vyhrát zase chtěl a možná i mohl, ale ne vždy se vše podaří, jak by mělo. Každopádně poněkud podivná výstavba černého ve Skandinávské by si zasloužit potrestala, ale Aleš se trochu zbytečně spoléhal na to, že se soupeř porazí sám, na což nakonec doplatil. Honza Skřivánek se nám již celkem brzy svěřil se svým dobrým pocitem z pozice, a se slovy - noc nepočítám, ale intuitivně cítím, že je tam výhra - budoval v ostatních spoluhráčích určitý klid. Nakonec byl sice trochu roztrpčený z toho, že soupeř v závěru tahal ještě 25 tahů pozici, kde měl o čtyři pěšce méně, ale výhra zaslouženě tento pocit zmírnila. O Jarrahově partii již řeč byla. Celou dobu vypadal náš hráč přivyhraně (jeho termín), závěrečnou pozici by aspoň těžko prohrával, ale bohužel už neměl čas to dokázat. Na páté šachovnici byla legrace s Karlem Slapničkou. Přišel se mě zeptat, jestli musí hrát na výhru. Když jsem mu řekl, že ne (měl černé, soupeř o téměř stovku vyšší elo, v zápase jsme stáli dobře), spokojeně odešel ke svému stolu. Za chvilku jsem viděl, že podepisují partiáře. O to víc jsem byl překvapený, když se ukázalo, že Karel vyhrál. Na moji tichou otázku jen skromně odpověděl: soupeř to zahrál hůř, než jsem čekal. Pavel Háse stál velice nadějně ve věžové koncovce s přeaktivním králem. Jak sám později řekl, ze tří možností vedly dvě k výhře, on sám zvolil třetí remizovou. Partie Luboše Maršálka by si zasloužila hlubší analýzu, na kterou zatím nebyl čas. V konečné pozici však zachraňoval remízu nejen sebe, ale celého týmu věčným šachem dámou, když předtím musel dát věž za postouplého soupeřova pěšce. Ale určitě se tam někde předtím musela skrývat i výhra celého bodu. Žamboch si připsal povinný bod, i když soupeř byl hodně houževnatý a vytrvalý, ale doplatil na drobné slabiny na obou křídlech, kdy musel odevzdat kvalitu a pěšce. V koncovce jsem pak výhodu ještě těsně před uplynutím celého časového limitu prosadil.
Tohle je partie Honzy Skřivánka. Bílý ještě
přišel o pěšce na d5 a dalších 25 tahů se snažil její výsledek zvrátit.
Žamboch-Berchtold. Dal jsem černému šanci sebrat
mi kvalitu tahem Sb4, ale bál se (asi oprávněně) oběti na h7 a raději zahrál
g6. Faktem je, že po Sxh7+ Kxh7, Jg5+ Kg6 by partie ještě byla hodně
zajímavá.
Kralupáci
odjíždějí ze struhařovského fotbalového hřiště domů.