Tak se zas stěhujeme do Budějek na pravidelné soustředění. Původně jsem měl jet v neděli, protože se Honza vrací z tábora až v sobotu, ale Kofy tam bude jen o víkendu a Frflixt chce odjet až v sobotu, takže jsme si to prohodili a já vyjel s Kofym , Davidem a Gorcem v pátek. Cesta ubíhala v klidu, protože jsem svojí škodivce amputoval termostat a teplota se držela na pohodových 70 stupních. Byla to tak velká pohoda, že když se dvacet kilometrů před Budějkama zezadu ozval rachot, tak jsem vůbe c nechápal o co jde. To mi sdělil teploměr, který se snažil ručičkou utrhnout pravý doraz. Vaříme. Hlavou mi proběhly vzpomínky na předloňský Milín a při představě toho, kolikrát mne tehdejší sranda stála jsem ti še úpěl. Nechali jsme motor trošku ochladnout a dolil jsem litr vody. Ovšem ani ťuk, selhal i pokus o odvzdušnění, dopředu skoro nic nešlo. Zavolali jsme Karlovi Krejčímu do Budějek a ten nám oznámil, že přijede, ale že má v sobě nějaké víno. Nechal i jsme ho tedy doma a zkoušeli jiné možnosti. Dokonce jsem zburcoval i nějaké kamarády rodičů, ale nic z toho nebylo. Resp. jeden to nebral. protože už byl Na Růžku a druhý ve chvíli, kdy jsem mu volal na pevnou mluvil na balkóně (jinde nemá signál) s mojí maminkou mobilem, ta ho totiž upozorňovala, že asi zavoláme. No, stane se to... Nakonec jsem předusal s ochladlým motorem asi dvěstě metrů na parkoviště (a teplota šla hned o 20 stupňů výš) u nějakého motelu. Tam před námi zamkli a na nikoho jsme se nedobouchali. Vytáhli jsme spacíky a ulehli na anglický trávníček u parkoviště. Asi půl hodiny po setmění se na nás přišli podívat z motelu, dostal jsem světlem z baterky do očí a podstoupil menší výslech. To co mi funělo za zády rozhodně n ebyl jezevčík, ale nakonec nás tam nechali, ale naznačili nám, že by bylo záhodno nenechávat nějaký bordel a brzo vypadnout.

Ráno jsem vstal před sedmou, dolil jsem další tři litry vody, naházeli jsme věci do auta a vyrazili odtahu vstříc. Každý metr bude dobrý. Asi v půl osmé stálo naše auto před Sparem v Budějicích a my dumali, čím to, že včera nechladilo a dnes ano. Obchod otevíral až v osm, takže spacáky šly na auto a v ranním slunci se z nich kouřilo, protože rosa byla mohutná. Nakonec převládl názor, že z dob bohat ýrského vaření zbyl na trubkách šutr a ten se při nezvyklé dlouho udržované rychlosti (no, nešetřil jsem jí, jednou jsem byl napomenut, že to krouhám jako Felix a že se kluci bojí) utrhl, někde to ucpal a když auto vychladlo, tak si dal taky pohov. Dopolední trénink je od desíti, ještě vybrat místo, postavit stan a můžeme se začít zabydlovat. Vybrali jsme (podle našeho nazoru) vyvýšené místo, skoro tam co loni. Kanál je prázdný, jsou tu jen nějací kyblíkáři. Vyzkoušeli jsme i nový válec pro p lastaře na konci kanálu. Odpoledne nás už lodě začaly poslouchat a počet mých eskymáků klesal. Po tréninku kluci jeli do města na obhlídku a já skončil v hospodě a zase po dlouhé době jsem pokecal s Karlem o tom co je nového, co starého a tak. Skonč ili jsme po desáté, šel jsem spát.

Ráno budíček, čajiček, rohlíček a syrečky. Od desíti na vodu, už se v tom cítím jistě, jenom mi tam někudy solidně teče a páska, kterou jsem koupil mi zrovna moc nedrží. Je docela vedro, po obědě si jdem sednout před hospu. Jsem tak vysušen, že m ísto původně plánovaného piva dám čtyři... Frflixt pořád nepřijíždí, telefonickým dotazem jsme zjistili, že mu ráno vítr (v Kralupech prý pěkně funí) zabouchl klíče od garáže v autě. Auto ovšem stálo v garáži. Druhé klíče má jeho máma a ta přijíždí až ve tři. Kofy musel odjet, protože nastoupil nedávno do nového zaměstnání a nemá dovolenou. Jel stopem. Začíná být čím dál větší dusno, odpolední trénink jsem si protáhl skoro na dvě hodiny a vodu jsem opouštěl zpocen i když jsem jezdil hlavně dol e, protože létá neuvěřitelné množství hovad a vlna ve šlajsně je vždycky spolehlivě spláchne. Dave zlomil při nedobrovolném pokusu o loping na lávce zadek, takže má o zítřejší program postaráno. Večeře byla vydatná a já byl ouplně hotov. Okolo osmé se zatáhlo, setmělo a blížila se buřina. Mezitím přijel Frflixt s Pavlem a Honzou. David zkoušel fotit blesky, ale z toho nebude nejspíš nic. Podívání na ně bylo ovšem pěkné. Bouře se nakonec omezila na vítr, pár kapek a téměř žádné hřmění.

V noci nakonec sprchne, vařič je plný vody, takže ráno chvíli trvá jeho resuscitace. Alespoň mě to donutí natáhnout ke stanu plachtu, kterou jsme nakázali klukům přivézt. David zalepil zadek, schoval si loď do loděnice a jezdil na Kofyho neckách. Počasí už bylo slabší, což poznal Honza, který se asi dvakrát vykoupal na první peřeji, ale hlavně Pavel, protože zdejší proudy ho při asi deseti přejezdech dostaly celkem sedmkrát z lodi. moje úspěšnost byla též slabší, asi tři eskymáky, pod lávko u eskymák o nárazový břeh (a trošku odřené prstíky) a na závěr lahůdka - urvaný levý klek. Odpoledne jsme jeli nakoupit do Sparu na celý týden. Cestou jsem se špatně zařadil a musel jsem to dohnat na poslední chvíli a řidič jedoucí za mnou to trošku nerozdýchal i když jsme jeli asi dvacet o on byl nějakých pět metrů za mnou. Na odbočce do Sparu zastavil vedle mne a začal na mne křičet něco v tom smyslu, že kdo mi dal papíry. Odpověděl jsem mu, že žádné nemám a asi jenom díky tomu, že mu padla zelená mě nešel inzultovat. Nákup jsem zahájil opravou hodinek. Po Křivoklátě jsem je totiž nemohl najít. Až tady v Budějkách je David našel ve své tašce. Prý je měl pod prezervativy, takže za to můžu já, protože kdybych mu sehnal ženskou, tak je na jde dřív. Za těch čtrnáct dní, co je měl David v tašce jim došla baterka, tak mi ji tady vyměnili, rovnou jsem s tím nechal vyměnit i pásek, protože už byl spravovaný Tesou a celkově byl už ve stavu klinické smrti. David okoukával v krámku se mnou a mezitím nám někdo sebral vozejk. David ho nejdřív zkoušel ukořistit nějakým dvěma slečnám a když se nepodařilo museli jsme pro nový. Do hodiny bylo nakoupíno a jelo se na oběd do Gomelu. David se v jídelním lístku zamiloval do kachny a poručil si j í. Porce byla anoncovaná na 800g a bylo toho opravdu moc. Gorec mu jen suše oznámil, že on si dá jenom guláš a že až nebude moct, ať se přihlásí. David odpověděl, že toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal a sežral jí celou. Na konci prohlás il, že už nemůže a jestli někdo nechce ten zbylý (suchý) knedlíček. Potom jsme se šli projít do města. Courli jsme se po náměstí, došli k nádraží, potkali Ondoňova tatíka a jeli domů. Než jsme dorazili na tábořiště, začalo pršet a v pracně sušené lo di jsem měl zase mokro. Od místních jsem vyprosil kliče od jejích lepírny a loď strčil tam. Loď už do večera neusuším, takže ze zítřejšího výletu na Kleť nebude nic. Honza s Pavlem jezdili asi hodinu, na Honzovi nějaký pokrok byl vidět, Pavel opakov al dopolední martyrium.

Dopolední trénink jsem neabsolvoval, stejně mám mít správně volný den. Pavel už jezdí víceméně sám, protože Honza tráví čím dál víc času dole a on má pořád problémy s přejezdy nahoře. Po tréninku jdu lepit a klohním to s Davidovou asistencí až do tří. Klek lepím sklem, kevlaru je mi na to líto. ten použij jen na zadek, nějak se to rozjíždí. Potom rovnou následuje odpolední trénink, oběd vynechávám, nadýchal jsem se epoxidu tolik, že ani nemám hlad. Odvezu Pavla na nádraží, půjčuji si od Kar la pyroga a jdu po šesté na vodu. Jezdíme s Kubou Prüherem jeho šílené kombinace, ale aspoň si na zdejší vodu rychle zvykám. V Karlově lodi nesedím úplně nafest, ale loď poslouchá jako hodinky a nádherně se točí a skáče z bran. Oproti mojí atlantě s ice hůř drží směr ve vlnách, ale kde tady je souvislý úsek s vlnami, že? Nepoškozenou loď vracím zpět (Karel mi kladl na srdce, abych s ní nic neudělal, že jí ještě celou nezaplatil) a jdu si vařit. Večer zase pár piv, zkusil jsem zdejší třináctku a hupky dupky do spacíčku.

Dopoledne jsem radši ještě nejezdil, nechám ty kleky dotvrdnout, vysvitlo sluníčko, takže jsem vytáhl loď ke stanu a nechal "zrát". Honza zkouší první kroky na šlajsně a odnáší to krysou. Ale celkově se to lepší, když si člověk vezme, že teď byl dva týdny bez vody... Kluci spekulují, jestli nepojedou do Strakonic za Hynkem, ale je to přeci jen daleko. Odpoledne už jdu na vodu, první obrat doprava, v levém kleku křupne, první obrat doleva, křupne v pravém kleku... No zatím to drží, ale budu rád, když to vydrží do konce. Na rozdíl od loňska si už dávám pozor na rameno, takže to je celkem v pohodě, ale ozývá se levá ruka, nejdřív bolí zápěstí, potom předloktí a na závěr se bolest usazuje v paži, musím si dnes pomoci Davidovou mastičkou. Děsně to smrdí, chvíli to pálí, chvíli chladí, ale celkově se dá říci, že to funguje.

Ve čtvrtek nám dochází potraviny, takže po dopoledním tréninku jedeme pro změnu do Sparu, tam beru patronát nad Honzou, protože jsem si všiml, že snídá vodu, obědvá rohlík se sýrem a večeří rohlík. Pak nemá vypadat na deset. Už nám z ježdění troš ku hrabe, ale od toho tu přeci jsme. Kluci jedou večer někam za Budějky za kamarádama, neberou si ani spacíky. Spát jdu asi v deset, předtím ještě dvě tři hodinky blafeme s Honzou Havlíčkem, který tady bydlí na ubytovně. Je čím dál hnusněji a občas prší.

Kluci v noci nepřijeli a neprohloupili, protže skoro celá noc propršela a to tak, že hodně hustě. Za dvanáct hodin se mi venku naplnil ešus vodou. Kdo chce může si to spočítat. Ačkoli se nám zdálo místo, kde jsme postavili stan nejvýš, stejně jse m ráno zjistil, že Frflixt, který spal na druhém kraji stanu má pod sebou louži vody, která se do stanu valí zepředu a trochu i zezadu. Omezil jsem přítok vody svým deštníkem položeným tak, že sváděl vodu stěkající ze střechy za "rozvodí" a tudíž pr yč od stanu. Frflixtovu karimatku, Kofyho spacák a něčí boty jsem už suché nezachránil, ale alespoň se trošku minimalizovaly škody. Sirky byly kompletně provlhlé a vařič jsem zapálil až poté, co jsem ho vtáhl do stanu. Nějací lidé z Tachova utekli v půl osmé na ubytovnu, v řece teklo hafo vody, spodní hladina sahala až ke šlajsně a dopoledne se pustila voda až na posledních čtyřicet minut, když přijel Bóča, ostatní ani jezdit nešli. Svoje auto jsem už nenastartoval. Klasika, mokro zespodu a st artér může točit třeba dvacet vteřin a motor neprojeví sebemenší snahu naskočit. Půjčil jsem si tedy auto kluků když přijeli a mastňácky jsem si zajel pro noviny a rohlíky. Na vařiči jsme udělali před obědem věčný oheň rozdělaný suchými sirkami z Ho nzovy Krabičky Poslední Záchrany. V půl druhé otevřeli hospodu a my se tam stáhli a vydrželi až do pěti, kdy se šlo na vodu. Předtím ještě Frflixt přivezl z města Kofyho. Pršelo už jen občas a hladina byla pěkně vysoko, z válce pro kyblíkáře byl jen om proud s pěknými vracáky, kde se pěkně svícovalo. V rádiu povídali něco o tom, že Malše je nahoře, poslali jsme Bóčovi do práce SMSku, jestli pojede, odepsal, že to zjistí a zítra v osm přijede. Kluci pak ještě SMSkovali jak zběsilí. No jo, modern í doba.

Jelikož už nepršelo, auto nastartovalo na první naskočení. Kluci začali navazovat a já jim zamával. Honzu jsem na Malši pustit nechtěl, manévrováni je tam víc než dost a nechat ho někde samotného také ne. Cestou na Vltavu mě vyděsila pípající palubka, David tam měl mobila Gorec na něj volal, že s Bóčou pojede i Jana a Honza bude s ní. Koupil jsem si tedy snídan i a vrátil se. Loď už mi navázali, takže se jelo. Celou dobu jsme chtěli jet z Rychnova a stejně jsem nakonec přijeli na Dvořiště a začali tam nalejzat. Vody bylo míň než před čtyřmi lety, kdy jsme tu byli naposled. Stejně jako tehdy jsme asi dva ki lometry pod Dvořištěm skončili v houštinách, ve kterých se ztratila řeka a hodinu se prosekávali křovím a šli pěšky do Rychnova. Tam jsme dali pivo, prozřetelně jsem totiž přibalil do igeliťáku pásku a dvě stovky. První jezík jsme nakonec jeli, i kd yž nevypadal moc dobře. Následjící peřejku jsem si radší šel obhlédnout, nebyla nic moc, ale bylo to dost úzké a za zatáčku. Ono uvidět kmen pět metrů před sebou není nic milého. Další jezík jsme projeli v pohodě, až na Davida, který váhal tak dlouh o, až skočil na nějaký panel a udělal do lodi veletrh. Musel to potom lepit mojí páskou, ale asi mu to moc dlouho nevydrží. Pár jezů jsme přejeli, pár přenesli, párkrát vyjeli na trávník, jednou jsem při tom udělal Felixe a vyrejpnul špičkou kus dr nu a ještě se přitom zvrhnul. Pobavili jsme několik dětských táborů a Boček udělal na úplně nevinné vlnce díru jak do pr*ele. Bylo asi o třicet čísel míň, než tenkrát, když jsme to jeli poprvé, poznali jsme to na lávce, kterou jsme tenkrát museli po deskymovat (a Jahoda tenkrát zvedl pro jistotu až dvacet metrů za lávkou). V Kaplici jsme byli s dvouhodinovým zpožděním. Tady skončil Kofy a Frflixt. David si půjčil Frflixtovu loď, protože už dávno neměl zalepenou díru páskou, ale z nouze zašpunto vanou šiškou. Üsek pod Kaplicí byl spíš o kličkování, než o jízdě, ale přes šutr jsem šel jen jednou a díru jsem neudělal. Po soutoku s Černou se řeka rozběhla a svezení se už dalo považovat za pěkné. Skončili jsme v Pořešíně nad jezem. Jeli jsme se ještě podívat na Černou, nejdřív na vodočet do Líčova. Potkali jsme tu Kubu Prühera (má v Černém Üdolí chatu) a zjistili, že vodočet ukazuje 50 cm (minimum z Benešova je 55 cm). Jeli jsem do Benešova na kaskádu. Už to bylo nejetelné, ale podle stop na březích bylo poznat, že tady v noci nebo ráno nebylo o moc míň, než tenkrát před čtyřmi léty a to bylo pěkné svezení. Sjeli jsme si ještě do Soběnova na přehradu a tam jsme si to potvrdili. Ne, že by se nám to nelíbilo na Malši, ale zjištění, že ráno byla Černá nejspíš jetelná nás trošku rozladilo. Tenkrát jsme tu nejlepší vodu prošvihli kvůli Stropnici, teď kvůli Malši... Domů jsme dojeli unavení, ale večer se docela vydařil. Kofy šel spát k Bočkům, chytil ho znovu ten krk a první vlak mu jede v půl šesté ráno. Po půlnoci, když byla hospoda už zavřená a pití došlo jsme ještě jeli do Hlubokej na dýdžinu. Návrat se konal za svítání

Naposledy proprat Honzu několika přejezdy ve šlajsně, sám se vystřízlivět na lodi, znovu utrhnout klek, pomalu uklidit bordel, složit stan (naštěstí už je jasno a věci schnou), navázat lodě, zaplatit pobyt, odvzdušnit chlazení a vzhůru domů. Ve V eltrusích jsem vyhodil Pavla, šel ještě jezdit. Pak jedno pivo v Libuši přinesené servírkou Petrou, odvézt domů Honzu, stavět se u Jindry s balónama a s účtama, dát Kofymu věci (je po injkecích a mluví jako Bonnie Tyler) a v půl osmé doma.