13.-14.05.2002
To takhle jednou dřepíme s Davidem na deblu (celkově už potřetí) a po nějaké "zdařilé" kombinaci mu povídám, "ty vole, my si musíme zajet do Budějek potrénovat, jinak se na tý NKZ utopíme...". David souhlasí, takže hledáme termín, je čtvrtek, co takhle příští úterý? To by šlo, oba si berem den dovolené, přibereme ještě Honzu, má po přijímačkách, takže ho ve škole pouští bez problémů. V pondělí vyběhnu ve dvanáct z práce, musím si odskočit do Veltrus na úřad odevzdat geometrák kterým by měl být završen sedmiletý proces rekonstrukce našeho rodinného sídla, Temelín hadr. Samozřejmě, od dvanácti do jedné přestávka. Sjedu tedy na loděnici, a navazuji na zahrádku debla, dva kajaky a svého singlíka, nahazuji do auta Davidovo věci, vnutím se o něco dříve na ouřad a supím zpět do práce. Po půl druhé už mizím z práce definitivně, naberu před školou Honzu, před Honzovo domem Honzovo bágl, před loděnicí Honzovo věci na vodu, na benzínce benzín, před Aerem Davida a poslední co naberem je směr jih. Jak vypadá Praha ve všední den v půl třetí? Ucpaně... Na kraji kupuju u benzínky desetidenní známku na dálnici a za chvíli už stojíme na Karláku v koloně. Zkouším to vzít jinudy, ale nevyjde to. Po půl hodině se propracuji na strakonickou, vypínám topení a s úlevou sleduji klesající teploměr. To bylo o fous... Je dusno a my dušem do Budějek; nad nimi jsou bouřkové mraky, jak to ty Budějický dělaj, že na sebe vždycky navážou takhle hnusný počasí? Na místo nakonec přijíždíme okolo páté, mraky mizí pryč a my jdeme na vodu. Místní akorát dotrénovali a my se budem dělit o vodu jen s jedním oddílem, což je dobrá zpráva, ta špatná je ta, že je to zrovna Olomouc... Tedy ne, že bych proti nim cosi měl, ale je jich jako psů... Kluky jsem připravoval na to, že voda je jaksi lehčí než loni, alespoň to o ""Jarní" slalomy" tak vypadalo. Jenže to byl větší stav vody, všechno bylo jaksi vyžehlenější... No, zkrátím to, motali jsme se všichni tři jak nudle v bandě. Honza vydupl dvakrát, já dvakrát eskymoval (jednou s přispěním Davida). Namáhám si ruce, abych se neutopil a hlasivky, aby se neutopil Honza. Je z toho nějaký vyplašený a nezabere a nezabere... V půl sedmé končíme a jdem z vody, postavit stan, je teplo, takže do ubytovny nejdem. Pak už jen večeře, pár piv a hupky dupky do stanu. David žbrblá, že neusne, protože tam nahlas tiká můj budík (co je špatného na tom vzít si do stanu budík?), načež usíná a začíná chrápat. Kdo v tom má usnout?
Ráno mě budí rachot naftového motoru napovídající , že nějaké auto obkličuje náš stan, hned je vlevo, hned vpravo, popojíždí jako parní válec tam a zpět. Vstávám a strkám hlavu ven, nechám si stéct za krk a na hlavu několik litrů rosy a zjišťuji, že se nějaký chlápek s Transitem učí couvat s vlekem. Vím, že už neusnu, tak se oblékám a snídám. Voda teče od desíti, do té doby bloumám okolo kanálu. Pak jdeme na vodu, nahoru jelikož na debla. Honza není proti. Po dvaceti minutách získáváme dojem, že bychom mohli pod lávkou přežít, tak tam míříme. Vychází to a my se osmělujeme k tomu, že se pustíme ještě níž, na kolovadlo. Nástup máme impozantní, vjedeme do protivody nalevo, otočíme se, zrušíme náklon a už jedem... Dave padá za pádlem, neudržel to, já se ani nestačím leknout a jsem pod hladinou. natáhnu se na eskymáka na mojí straně, jak jsme se dohodli (nikdy jsme ho spolu nezkoušeli...), jsem v rozhraní, proud mi proplachuje uši, David se nepřidává, tak to neprodlužuju a jdu ven, ani si nemusím rozepnou popruhy. Chvíli se pereme s proudem, s vracákem a sami se sebou, ale nakonec tu loď dostanem ven. Pantofle si pochytám, pro pádlo pošlu Honzu. Bodejť by se David přidal k eskymáku, když padl na šutry a čekali, jestli nevylezu na jeho straně. Navíc zatímco já si myl uši pod vodou, tak on byl celou dobu hlavou na vzduchu :-) no nic, deset piv najde své adresáty a my jdeme nahoru, trénink nesmí končit krysou. Nad šlajsnou nalezeme a jedeme. Nic extra jistého, ale přežijeme. Končíme, objedeme tábořiště a lezem ven. Nebe se zatahuje a spadne pár kapek, my se převlíknem, sednem do auta a jedeme se na zahrádku nadlábnout. Dávám si obligátní "Katův šleh". David si dá jenom sodovku, protože po příchodu do hospy tráví asi půl hodiny na WC, že by ten včerejší dresink ke kuřecím křídlům? Při jídle se královsky bavíme televizí, dávají nějaký teleshopping. Cestou zpět na kanál se stavíme na nákup, Dave si pořizuje rohlíky... Do tří vegetíme a pak jdeme znovu na to, my zase na debla. Tentokrát už je to lepší, David se poučil a při jednom pokusu o kravinu (neúspěšném) nás zachraňuje včasným vylehnutím (záběr mistrů...). Jezdíme asi hodinu a už celkem v klidu přežíváme i na šlajsně, akorát nemůžem pořádně zajet protivodu v kapse, loď má pro nás nezvyklou setvačnost a skoro pokaždé odíráme zadek o beton. Honza přidává jednu krysu, jinak už je pokrok znatelný. Poté se převlíkáme a relaxujem, jezdí místní. Večeřím a kecáme s Jahodou, který marně vyhlíží Bočka s jeho zapomenutými klíči. Před šestou jdeme za navrátivšího se krásného počasí opět na vodu, tentokrát už po jednom, jenom se povozíme. Nakonec jsme asi půl hodiny sami na šlajsně a alespoň já opouštím vodu dost vyčerpán. kromě obvyklých částí těla mne bolí i stehna, dost se s tím deblem pereme, ponor máme taky slušný... Navazujeme a David mi předává hovor na mobilu, volá sestra, že mi klekl počítač. Nemůže nastartovat woknousy... nemít tam Linucha, tak nazdar nedokončená bakalářská práce o pětatřiceti stranách... Po sedmé nasedáme do auta a jedeme domů. Trhám rekord svého vozu a po dvou a půlhodinách jsme ve Veltrusích. Rozhazuju kluky po bydlištích a na závěr si vynahrazuji absenci obvyklých problémů s autem, na benzínce ve Veltrusích dotankuji, chci zaplatit kartou, systém jim leží a já nemám tolik peněz. Nastává zkouška důvěry, já nechávám pumpaři svou peněženku a on doufá, že opravdu jedu do Kralup k bankomatu. Sranda musí bejt...
Jožka