Pondělí
Ranní trénik máme od deseti do jedenácti. Celkem snesitelné. Jezdíme s Tondou a dvěma krumlováky. Začínáme úplně nahoře a postupně se suneme dolů, jak se jednotlivé skupiny přesunují po kanále. Nejdřív jezdíme moje tratě, pak mi začíná docházet fantazie a stavbu bere na sebe Tonda. Během tréninku se propracujeme až dolů, hodinka je při Tondově stylu ježdění akorát. Po tréninku naskakujeme do auta a vyražíme do města. Koupit bombu a nepromokavé plachty. Bez nich se totiž prostor pokrývaný stříškou zmenší na metr krát metr a na zbytku je buď mokro nebo vedro, podle aktuálního počasí. V Globusu ani OBI neuspějeme, nábytek Roller byl omyl, ovšem, projít ho musíme, neb je zde pevná průchozí trasa a dveře se otevírají jen z jedné strany. V Bauhausu uspějeme, máme dokonce na výběr. Beru dvě plachty tři krát čtyři a nějaký provázek. Hned vedle je Spar, tak se zastavíme na oběd a malý nákup a pak se vracíme zpět na kanál. Plyn jsme samozřejmě zapomněli koupit. Odpolední trénink máme od tří do čtyř. Jdeme s Davem deblit. Trochu si ještě předtím s ostatními oddíly upřesňujeme umístění na trati v závislosti na čase. Čekal jsem, že ty tréninky budou při našich početních stavech horší, docela to jde. Potom sedám na kolo a jedu do Vrbného pro bombu, abych tuhle Pršínosům vrátil. Vařič se tím ovšem nelepší, vypadá to špatně. Asi jsem vyměnil plnou bombu za plnou a chyba je ve vařiči. Buuuuu. Večer sedíme u hospy a zaléváme záhonky. Spát jdeme hodně pozdě.
Úterý
Vstáváme hodně pozdě, máme poslední turnus, od jedenácti do dvanácti. Beru zase kolo a jedu se pomodlit do chrámu konzumu, do Globusu a vymodlit si tam snídani. Vařič dovařičoval definitivně, domluvám se s Karlem, že nám půjčí jejich, pošle ho ráno po Danovi. Trénink je už v pohodě, všechny skupiny se už secvičily a téměř nedochází k třenicícm. Počasí je milosrdné, pod mrakem, chvílemi sprchne. Do hospody už moc nechodíme, máme toho dost. Odpolední trénink je od čtyřech, jdeme zase na debla. Jahoda si dnes udělal čas a mrkli jsme se na to, proč jsem si přivezl počítač. Snad se povedlo. K večeru kecáme u studny a do hospody zaběhnem jen na chvíli.
Středa
Trénink od osmi? Něvazmóžno. Radši jsem se večer domluvil na tréninku s lidma z Techniky, jdou po nás. Na vodu, samozřejmě. Při našem termínu jsem stál na břehu a hulákal do slunečného dne na Sokola. Jezdí se společně s hradeckejma. Pak hupneme na vodu na deblu a jezdíme třetiny pod přísným dohledem Zdeny :-) Vzhledem k tomu, že se na deblu dost motáme, najezdíme toho ještě víc. Taky se mi při trati pod lávkou zadaří, když narvu Davovi hlavičku pádla za vestu, takže nezaberu a zahučíme tam. Zvedneme na třetí pokus a trošku nechápu, proč jsou ostatní tak veselí... Pak mi Dave oznamuje, že při prvním pokusu se mu nějak popletly strany a vytáhl pádlo na svojí straně :-)))) Pak jedu s Danem do Pršínosovic bytu, poněvadž Karel na mne pro veškeré starosti s dešťovými mraky zapomněl. Hodím do batůžku Pršínosovic bombu, vracím mu ji a dostávám mrňavý vaříček v taštičce, který se vejde skoro do dlaně, ale má redukci na 2kg bombu a když se rozloží a zapálí, tak vaří stejně, jako moje dvouplotýnková placka. Je k tomu plech, který se navlékne na hořák, má zabraňovat úniku tepla a pomáhat k lepší účinnost. Okamžitě ho ovšem sundaváme, protože zabraňuje přístupu vzduchu a vařič zhasíná. Bez něj ovšem jede jak drak a oběd je za chvíli hotov. Sokol jde ještě od jedné na vodu, já vynechávám, už mám docela vytahané ručky. Pak naskočíme na kola a vyrazíme po cyklostezce na výlet. Bez problému dojedeme až za plovárnu, kde se cyklostezka mění z asfaltove na šotolinovou a posléze na kamenitou. Při první příležitosti ruším úmysl dojet po ní do Boršova a zahýbám od řeky. Rožnovem už projedeme po normální silnici, před Včelnou uhneme, projedeme Boršov po provizorním mostě. Nejedeme přímo na Křemži, držíme se po vedlejšejších silničkách, je tam míň aut. V Mříči se teprve rozhodnu kam pojedeme, zavrhuji Třísov, bude tam hodně vodáků a volím Krásetín. Samozřejmě Konibar. V něm dáme dršťkovou, česnečku, pivního psa, sladké knedlíky a pivo. Jak kdo, samozřejmě. Sedíme víc než hodinu, je pěkné vedro, i když tady na úpatí Kleti je už příjemněji. Pak se rozloučíme s rozledem na budějivickou kotlinu, odfukovaním poníků vozících děcka, sbalíme se a frčíme dolů. Dolů to jde vždy líp. Jenom byla škoda té křižovatky u Černého Dubu, když už člověk dosáhne 60 km/h, tak se mu nechce brzdit, ale alternativou bylo pouze pokračování lesem, jak už to u křižovatek ve tvaru T chodí, že... Přes Budějice už jsme jeli radši městem a na cyklostezku se napojili až za centrem. Dave se zastavil na pohotovosti. Angína ho pořád zlobí. Po dojezdu na kanál jsem musel udělat dlouuho odkládané. Spracha ledovou vodou, jelikož teplá jaksi není k dispozici. Přežil jsem to a je pravda, že v tom vedru to bylo i osvěžení. Večer zase sedíme okolo studny a blafeme u vývaru z jalovce s indiánskou vodou.
Čtvrtek
V devět na vodu, jezdíme zase s hradeckými. Počasí je už snesitelnější, pod mrakem a do dvaceti stupňů. Snídám až po tréninku, společně se Sokolem, který tak snídá podruhé. Vypadá to, že doby, kdy jsem do něj musel rvát jídlo jak do husy, aby uzvedl pádlo už minuly. Pak beru kolo a jedu ukojit infoabsťák. Inetovou kavárnu, kde jsme byli loni jsem nenašel, nechal jsem se poslat k nejbližší. Vyšla z toho kavárna X-files. Z pošty jsem vymazal nějaké nabídky na zvětšení penisu, zmenšení konta, prosby o pomoc od bývalých afrických diktátorů, vdovy po íráckém plukovníkovi, možnost stát se výhradním vlastníkem nigerijského ropného průmyslu a další neodolatelné věci. Já si někdy tak šlapu po štěstí... Přišly mi taky výsledky z Hubertusu. Hm... to jsme tomu s Jarinem zase dali... ale bylo aspoň dobře. Poodepsal jsem na pár mejlů, prohlídl pár stránek, dopil čaj, nasedl na kolo, které kupodivu vydrželo zamčené venku a jel zpátky. Při odpoledním tréninku jezdíme celé tratě, zase v kooperaci s východočechy. Mám v úmyslu jet první dvě tratě na singlu, pak na deblu. První ovšem lehce zvořu, musím se vracet. Druhá je o něco lepší, nebýt toho, že proeskymuji protivodu pod šlajsnou, kvůli vlastní blbosti. Při třetí proeskymuji dokonce protivodu nad šlajsnou, na klidné vodě. Na břehu nade mnou piknikují nějaké maminy a moje cirkusové číslo oceňují zájmem. Kašlu na debla a jdu na singla i do čtvrtice. Maminy už mají u sebe i tatíky a čekají krev. Jízdy se mi konečně jakž takž povede, jenom trošku popustím přejezd z kolovadla na přesruku a podjedu protivodu o délku lodě. Ale nešť. Pak už se jen chvíli vozím na kolovadle. Začínám toho mít dost, bolí mne ruce, hlavně ramena. Večer jdu k Carovi,
Dám kromě večeře pivo, čaj, pivo, vše v půllitrech. Zahrajeme si stolní fotbal. Hraju s Petrou proti Sokolovi s Davem. Petra je jediná, která to umí, tak mým největším úkolem je zvedat figurky, když Petra hraje, abych nepřekážel. Ne vždy se daří. Přichází i zbytek, chvíli sedíme stranou, potom srážíme stoly a já sleduji začátek jisté společenské hry. Sám se neúčastním, mám toho dost, po desáté se odebéřu nach pelech. Jsem tak unavený, že ani vůně syrového spáleného masa, které praží na grilu naši plzenští sousedé mne nezabrání ve spánku. Před půlnocí se ještě jednou probudím, začne pěkně pršet, přijde zbytek výpravy, snaží se tak úporně mne nevzbudit, že jim promíjím rozkopnutý ešus a světlo z baterky v obličeji. Usínám za rachotu dešťových kapek na plátno a igelit.
Pátek
Ráno už neprší, ale je všude mokro. Chtěli jsme jet na Kleť, ale ono je to na silničním kole pěkný sešup i za sucha, takže na to kašlem. Zabijem se radši na lodi. Sokol s Petrou jdou ještě na vodu, my už na to prdíme. Dave bojuje s angínou a já s rameny. Ráno jsem udělal gesto Ježíše z Corcovada a myslel jsem, že mi ruce budou pokračovat v pohybu dozadu a upadnou... Nasnídali jsme se, pozorovali trénující. Domluvili jsme si s Martou sraz na náměstí a hodinu předem vyrážíme. David pešo nechce, takže jdeme jenom s Petrou a Sokolem. Už je zase vedro, navíc vlhko, takže sauna. Když míjíme výstraviště, tak nás dojede lenoch David. Na kole. Posíláme ho napřed, máme totiž malou časovou sekerku. Pak společně navštívíme Černou věž, dáme si u Itala zmrzku, nechali si ukázat žábu, sáhli lebce do očních důlků a skončili u Havrana. Sokol šel zpět, neměl na křídla chuť. Pak se pakuje i Dave. Cestou zpátky potkáme s Petrou na stezce Pršínose uhánějícího na kole z kanálu a pokoušejícího se několika poznámkami odvrátit pozornost od skutečnosti, že jsou mu jako vždy v patách dešťové mraky. Také skutečně do dvou minut začalo pršet. Přečkali jsme to pod stromem, počkali, až se mraky usadí na svém obvyklém místě nad jistým panelákem na sídlišti Vltava a pokračovali v cestě. Kluci už přijeli a šli na jídlo k Carovi. Sebrali jsme se a pokračovali za nimi. Nesedím dlouho, chce se mi spát, takže to s malou zastávkou na kanále před půlnocí zabodnu do spacíku.
Jožka
Druhé budějické slalomy