52/2003                                            25.-27.07.2003 
Jihočeský pohár ve vodním slalomu-1.část 
USD České Vrbné                                         slalomy VZ B6 
 
Sobota           26.7.2003  slalomy 
 Umístění         Jméno             Čas+TB   Body   Poř.v%  Ztr.na 1. 
                           K1m 
   5 Petr Gorecký                       193,01    2   373   5  11,24 
  23 Pavel Prell                        212,74    8   229  21  30,97 
  24 Lukáš Kovárník                     212,83    6   223  22  31,06 
  27 Ladislav Voves                     213,82    4   205  25  32,05 
  51 David Kysela                       242,08    8    91  47  60,31 
                           C2 
     David Kysela   Milan Johanides     zvrhli
                           K1ž 
  29 Petra Vaňková                      312,81    8    19  59  98,82 
                           C1 
  19 Martin Najman                      237,51    6    91  39  42,36 
  33 Milan Johanides                    282,03    4    13  67  86,88 
 
Neděle           27.7.2003  slalomy 
 Umístění         Jméno             Čas+TB   Body   Poř.v%  Ztr.na 1. 
                           K1m 
   9 Petr Gorecký                       206,96    4   346   8  20,47 
  10 Ladislav Voves                     207,95    4   334   9  21,46 
  18 Lukáš Kovárník                     217,41    0   280  15  30,92 
  22 Pavel Prell                        219,38    8   256  19  32,89 
  41 David Kysela                       241,12    0   172  35  54,63 
  98 Jan Dolista                        373,07   60    16  84 186,50 
                           C2 
  14 David Kysela   Milan Johanides     412,08   70    42  67 182,90 
                           K1ž 
  41 Petra Vaňková                      474,90   56     9      252,3 
                           C1 
  19 Martin Najman                      261,67    8   101  38  56,06 
  27 Milan Johanides                    285,46    8    59  54  79,85 

A začíná mi dovolená! Jedu do Budějek na závody a přes týden tam zůstávám. Před druhou beru čáru z práce, házím kolo do držáku a vyrážím. První mírná zatáčka, ozve se rachot, rychle zastavuji (naštěstí jsem jel jen asi 40 km/h) a pak už jen valím oči. Nosič na kolo, který jsem si přidělal na zahrádku a otestoval cloumáním s celým autem se okamžitě odporoučel i s kolem. Bohužel ne úplně, takže nedoletělo dál než pod moje zadní kola. Na kole není osmička, ale asi tak třináctka, ráfek je dodrbanej, možná bude v řitce i přehazovačka... Házím kolo do kufru a jedu domů. Vyložím auto, chvíli s tátou kolo posuzujeme, nakonec mi nezbývá, než ho nechat doma. Předělám nosiče, naložím věci, stan, počítač, připojím vlek a pílím do Kralup pro Pavla s Ivanou. Pavel mi naštěstí půjčuje svoje kolo, sláva, jsem zachráněn! Na kanále navazujeme lodě, přihazuji Sokolovo a Davidovo kolo, poslední kontrola zda všechno drží a vzhůru dolů na jih. Když jedeme po okruhu, tak spekulujeme s Piškotem, jestli ty zácpy okolo Barrandováku a okolí nás nějak postihnou, nakonec mi Piškot chce ukázat zkratku. Tedy "zkratku". Jedeme nakonec přes Dobřichovice. Pak nás ještě navigátor protáhne zkratkou zkratky, tady už je silnice děravá jako sýr, úzká, kroutí se a stoupá. Za Černolicemi zastavujeme. Koukám na větvičky nachytané na řidítkách Sokolova kola. Zároveň s tím vyvstává otázka. Měl Sokol na tom kole tachometr nebo ne? Jestli měl, tak už nemá... U Řitky najíždíme na dálnici a nabíráme tempo. V Dubenci doplňujeme benzín. Trošku mne zaskočí pumpařka upozorněním, že jestli mi to vezme platbu kartou, tak budu první. Hm... do auta jsem napustil za třináctset, a v peněžence jen tři kila... Naštěstí to vyšlo. Stejně jako každý rok odbočujeme na Orlík, pro Davida. Navštěva odpudivého stanověho sídliště Trhovky trvá nakonec skoro hodinu a půl. Dost dobře nechápu, jak to tu může někdo vydržet dva, tři týdny. Jedinou zajímavou věcí je pohled na Orlík. Jezero má tři, čtyři metry pod stav. I letmý pohled na stavební práce pod hrází byl dobrý. Tady to asi loni bylo moc zajímavé. Do Budějek dojíždíme a po deváté. Po cestě nepotkáváme už nic extra. Jednoho řidiče-debila který se snažil neustále svou naftovou felicii přetrhnout a kličkoval jako pako. Shovívavě usoudíme, že má nějaké důležité poslání, které ospravedlňuje jeho styl jízdy hraničící s hromadnou sebevraždou. Zřejmě večer rozsvěcí hvězdy. A samozřejmě též jednoho, který už dozávodil. Jak se dozvídáme později, tak moc nescházelo a dozávodil o Gorečáka, který tudy jel před námi. Než se rozbalíme, postavíme stan a tak, je už tma, u cara nám jídlo nedají, tak se nějak nadlábnu na kanále.

Jelikož musím zaplatit startovné a na to mi peníze nestačí, tak odepínám kolo ze zahrádky a pílím na Vltavu do samoobsluhy. Beru i jídlo pro ostatní, co si kdo naporoučí. Jen se před regálem nemůžu vzpomenout, jakýžeto jogurt chtěl Kofy. Vyhrál meruňkový. Trošku jsem rozhodil pokladní, protože jsem chtěl platit kartou. Asi jsem byl letos první, nakonec to nějak s kolegyní vyřešily. Zajel jsem si k Pouzarovi do bankrotomatu a hurá zpátky. Samozřejmě jogurt nebyl správný. Já tomu nerozumím, mě připadá nemoudré si vůbec jogurt kupovat, "gegen gusto...". Vyzvednu čísla, prohlížíme trať. Stavěl jí Víťa Vachů, taková normální budějická, nakonec se po předjízdě dvě brány šoupaly, jedna kvůlivá zlehčení, druhá kvůli malé hloubce, pádla by asi trpěla. První startujou singly, brrrr... Nemám rád ranní starty. Je to taky znát, vracím se. Hned ve druhé bráně mě voda trošku nakopla, ale mám z toho aspoň pěknou fotku :-)) V druhé už je to lepší, mezi jízdama mám obligátních pětadvacet, třicet vteřin. Po jízdách zalézám, oblačnost se trhá, mizí a začíná být pěkné vedro. Na deblu se plácáme jako vždy. Pod šlajsnou děláme místo výjezdu přejezd, napodruhé už šestnáctku trefíme. Kluky na kajaku moc nevidím, schovávám se před vedrem čím dál hlouběji. Druhá jízda na deblu je ještě horší, směřujeme loď naprosto nezávisle na to, kam nás směruje trať a dopadne to tak, jak to dopadnout musí. Zpod šlajsny vyjedeme po rozhraní a zahučíme tam. Proběhne jeden pokus o eskymáka, pak si Dave drbne ruku o beton na břehu a při druhém pokusu už vidím, že je napůl z lodi. Lezu taky a vzteky bych přelomil pádlo. Místo toho se radši převlíknu, beru noviny a mizím k Carovi na žrádlo. V klidu se najím, přečtu si cajtungy i s víkendovou přílohou a přikvačí Filipáš a Patrikem. Přijede i Sokol a k mému ulehčení má tachometr s sebou, takže jsem ho nikde neočesal. Chvíli kecáme, pak se přesuneme ven, přijde i zbytek a vypuká vlaštovková párty. Víte vy vůbec jak lítá vlaštovka složená z Ekonomiky z MFD?

Od rána bylo horko. Doslova i obrazně. Trať totiž stavěl Kuba Pruher a to je vždy na schvalování legrace. Je pravda, že dnešní trať byla opravdu nestandardní. Jenže podmínky mají všichni stejné, ovšem několik lidí se rozpálilo doběla tak, že si pletlo levou a pravou stranu. Kuba vše ukočíroval s úsměvem a nadhledem zkušeného manipulátora. Na poradu jsem přišel později, místo sebe jsem poslal Kofyho, nakonec se taky nezapojoval, od toho tam byli jiní :-))) Start byl krásný, pod lávkou povoda, náskok do vracáku, vlásenka zleva doprava do proudu, protivoda nalevo, na stejné úrovni povoda v pravém vracáku. Pak následovaly hluché přesazy, až nad šlajsnou byla vpravo ve vracáku povoda na returu, přejezd na druhou stranu do protivody. Dole už to bylo jednoduché. První jely debly. Měl jsem z toho trochu vítr, ale dopadlo to celkem dobře, skočili jsme vedle vlásenky, otočili a frkali dál. Čtyřku jsme dokonce zajeli v pohodě napřímo, protože jsme se špatně dohodli co s tím a pak už to byla jediná možnost. Celkem to šlo, ovšem dole jsme vyskotačili z kolovadla a šestnáctka měla trochu rozhoupanou tyčku. Davevovi se trošku zhoupla a bylo to... Na kajaky jsem opět někam zalezl, vedro je nesnesitelné. Druhá jízda na deblu za vyližzmrzlinu, nezajedem vůbec nic. Pak se zase schovávám, jdu se mrknout jen na Sokola. Singl by mohl bejt zajímavej, ale dole se jednou vracím, druhá jízda se mi povedla a byla dokonce i čistě, ale jede se na součet. Bueéééé. Po závodě kluci odjíždějí domů, my jedeme nakoupit. Už ne jako vždy do Sparu. Na jaře dostavěli za Vrbným Globus, tak se jdeme pomodlit do chrámu konzumu tam. Něco nakoupíme a na cestu si vybíráme nanuky. Už nepamatuji, kdy naposledy jsem měl zmrzlinu. Nakonec to u mne vyhraje "Kyselý xicht". Jednak proto, že mám rád citrónovou a druhak proto, že má na obalu nápis "vodová zmrzlina s příchutí citrónu a mandarinky". Já totiž ty přeslazené smetanové krémy moc nemusím. Druhý význam názvu "Kyselý xicht" se dozvím při placení. Ale co, jednou za čas... Začínáme se salašit okolo stanu, instaluji vařič, ovšem moc nevařičuje. Asi bomba. Půjčuji si epesní žlutou od Pršínosů, je to o něco lepší, ale není to ono. Všichni zůstávající (a není nás málo) se scházíme u studny a dělá se rozvrh tréninků, abysme se neumlátili. Jsme ve třetí skupině s skalickejma, hradeckejma, Tondou Rejšíkem a pár domorodcema. Celkem ucházející. Dusno začíná být nesnesitelné a po čtvrtém pivu přecházím na půllitrové čaje, čímž vyvolám údiv v řadách hospodských. Dám dva a osvěžen se vracím ke konzumaci chmelové vody. Sedíme dlouho před hospodou a kecáme. K večeru se zatahuje a přes noc trochu prší.

Jožka

Soustředění