Nějak jsem si zvykl jezdit na Křivoklát, no jo, veteránské kategorie se blíží, tak musím mít tu trať osahanou... Ve stejném termínu se konají slalomy v Roudnici, takže ti lepší budou omrzovat tam a my ubozí patlalové budeme mít svůj klid. Původně jsme chtěli jet na kolech, ale časem jsme vše přehodnotili. Vzhledem k tomu, že jedu zase na full knédl (=všechny tři kategorie), tak mne to ani moc nemrzelo. Dopravili jsme se tam s Frflixtem, Davidem a Honzou už v pátek. Nejprve se od čtyřech do půl šesté dával dohromady na kanále vlek (David tahal novou elektriku). Fungovalo vše, jenom se nesměly zapojit mlhovky, protože pak svítilo všechno naráz. V půl osmé jsme přijeli na místo. Obhlédli jsme po roce známá místa a o půlnoci šli spát. Ráno jsem se vzbudil už v sedm, poněvadž stan jsme kvůli možnému dešti zapnuli a vzniklo tam docela slušné dusno. Pak už jen probíhaly přípravy a v půl desáté začal závod. Vzhledem k závodům v Roudnici tady bylo méně lidí než loni. Vody bylo naopak dost, protože občas slušně zaprší. Stejně jako před rokem jsem dojel debla a upaloval na start na kajaka, naštěstí dělali přestávky mezi kategoriemi. Předtím jsem ještě asi pětkrát omrzoval u počtářek, omylem jsem totiž nahlásil našeho debla a Davida na singlu s nulou. Kajak byl pro mne záležitostí značně vyčerpávající, ale když všechno, tak všechno. Debl byl proti tomu docela brnkačka, akorát, že jsme museli jet poměrně rychle. jeli jsme totiž na dorostenecky seřízlém deblu s nosnosti asi tak sto kilo a my dva s Davidem dohromady máme o šedesát kilo víc. Navíc do něj teklo a to tak, že jsme nasedali dvě čísla předtím, než jsme měli startovat a dojížděli jsme se špicí pod hladinou. Davidovi ještě vpředu nešla nasadit šprajda, a tak to vyřešil tím, že místo ní použil gumu a pytel na odpadky, pravda, přivezený z Francie. Na závěr kajaků jsem ještě protrpěl na břehu Honzův kajakářský debut. V první bráně jeho kariéry jsme ho vyfotili, ve třetí udělal první šťouch, v desáte první padesátku a dojel do cíle. No budiž, na začátku dubna se začal učit pádlovat. Té kule bylo nakonec škoda, ve druhé jízdě jí dal sice taky, ale to zajel kombinaci deset - dvanáct natolik přesvědčivě, že si toho rozhodčí nevšiml a nenapsal mu nic. Takže mu nakonec ve výsledcích chybělo jedno místo a jedenáct vteřin k bodu. Na deblu jsme byli devátí a Milan s Panáčkem druzí. To ještě s tím, že jim prý jednoho šťoucha nenapsali. No, Jirka Holý to nesl trošku těžce. Jako ředitel závodu má ty rozhodčí teda špatně podchycené :-) Pak už následovaly jenom bonbóny v podobě singlů. Při neúčasti Koníka jsme měl tu čest kategorii otevírat (pěkně děkuju). Docela to šlo a nakonec z toho bylo šesté místo. Pěkně to jelo Láďovi, byl někde do desítky. V čtyři bylo po všem a já se šel najíst. Potom jsem si na hodinku schrupnul, Milan jel s Panáčkem a spol na Rozvědčíka na pivo. Přišli na Aljašku okolo osmé, to už jsem tam nějaký čas seděl s Bohemáky a vyprávěli jsem jejich děckám školní vtipy a oni nám opláceli vtipy sprostými. Večer byl dlouhý a hudební a skončil okolo druhé (aniž by Petr zahrál Milanovi "Pověste ho vejš").

Ráno jsem se opět vzbudil vedrem, tenhle stan si už asi nikdy nepůjčím. Dal jsem se dohromady párkem a čajem. Při druhé čaji už jsem zdrhal na kajak, start je dřív. Voda oproti včerejšku spadla a padala pořád. Stejně jako na NKZ u nás mě zahryzl David, Láďa kajaky celkově vyhrál, Honza jel první jízdu jakžtakž a ve druhé dal dvě kule, takže z bodů zase nic nebylo a Pavel si odbyl závodní premiéru. Byla se vším všudy, protože na konci trati vykrysl. Debla jsme dojeli o něco hůř než včera. Milana s Panáčkem nechali jednu jízdu opakovat (prý měli špatný čas), ale oni prostě nikomu neudělají radost a sobecky si své druhé místo uhájili. Singly proběhly už na vodě na jakou jsme na Křivoklátě zvyklí, to znamená skoro na žádné. David si v poslední bráně brnkl o dno a pak o něj vyeskymoval. Já jsem "díky" šťouchu skončil opět šestý. Po třetí se dozávodilo, Honzu si jeho máma odvezla pryč (jel se skauty na tábor), my se zabalili a vyrazili domů. Doma jsem byl po šesté a o zprávách jsem už spal. Dvanáct jízd za dva dny je na mne moc...

Jožka