Takže, jak všichni víte, současně s Křivoklátskejma slalomama byl v Roudnici „Podřipák„. No a protože se letos jede v Roudnici v srpnu pohár, a navíc po NKZ ve Veltrusích se tam otevřel kanál po mírných úpravách na trati, tak jelo do Roudnice víc těch „dobrejch„ než jindy. Původně jsme plánovali Křivoklát na kolech, ale Pohúdek měl nějakej sraz z gymplu či co, Pavel měl nějakou žranici, a já se učil na zkoušku z fyziky (kterou jsem stejně neudělal), tak jsme v týhle sestavě jeli do Roudnice, Pavlovi se to hodilo i kvůli tomu poháru. Ještě jela s náma naše „mistryně„ Petra. Jeli jsme v sobotu ráno, Pohúdkovim autem. Poprvé jsme jeli po nově otevřeném úseku dálnice, takže se cesta zkrátila o x minut. Zkrátka za chvíli jsme byli tam. Já už ten úsek otestoval na mašině hned den po tom, co to otevřeli, ale to je jen pro úplnost. Tak jsme přijeli, zkoukli trať s přestavbama, který nic moc, navíc to až taková změna není. Trať byla hodně lehká, podle mě žádná záludnost, a hlavně všechny povody byly v proudu, prostě takovej tunel, bez nějakýho většího přesazu. Hodně jsem se divil tomu, že bylo pouze 5 protivod. A to oba dva dny. Měl jsem dojem, že v pravidlech je něco o tom, že jich musí bejt minimálně 6… Ale třeba se mýlím. Po předjízdě, kde jel jeden singlíř Honza Havlíček, jeden debl a spousta malejch Budějičáků a Roudničáků jsme se šli rozjezdit. Jelo se nejdřív ženský, singly, debly, kajaky a pak celá tadle grupa znova. Ani jsem se nepřevlíkal. Zkouknul jsem Tomáše Kobese, jak to tam ošéfoval a šel jsem rychle na start. Od startu do cíle jsem jí hnal a cejtil jsem, že se mi to povedlo. Čistě, žádný blbosti a vyšly mi všechny protivodky. Fakt jsem byl spokojenej. Jen na dvacítce (poslední brána) jsem měl co dělat, abych jí nešťouch a dělal jsem tam takovou vylehávárnu. Po první jízdě jsem na tom byl fakt dobře. 4. místo v takovédle konkurenci, to sem čuměl. Dokonce jsem poprvé a asi i naposled předjel Honzu Kobese aniž by to on nějak výrazně posral. Tak jsme tam nějak posedávali a čekali na druhou. Ta se mi taky jakž takž povedla, ale už to nebylo takový. Na povodách a v protivodce č. 17 jsem nějakou vteřku nabral a z poslední brány jsem jel trochu mimo hlavní proud. Nakonec jsem jel čistě, a o 1,2 s pomaleji, což nakonec dopadlo tak, že mě ten Honza dal na součtu 2 desetiny a Beny 1 desetinu. Takže šestý místo, což pro mě bylo furt výborný umístění, ale zase na druhou stranu těm dobrejm tady o nic nešlo. Kluci jeli trochu pomaleji než já a hlavně něco bouchli, takže byli někde v druhý desítce hnedka za sebou. Petru ani nezmiňuju, protože jsem jí viděl jen první jízdu a nic nepředvedla, takže jsem se o ní ani nezajímal. Po výsledcích jsme navázali a jeli domky. Teda jen mi kluci, protože Petra tam zůstávala nebo co. Hajdy domky, se učit, se učit…

V neděli jsme vyráželi pozdějš, protože už odpadlo navazování, lodě jsme nechali v Roudnici. Pavel přijel přežranej, Kovy šel ve čtyři spát, takže byl ještě nalitej, tak mi vrazil klíčky do ruky a řiď! Takže jsme přijeli akorát na předjízdu, která už byla v půli trati. Vypadalo to stejně jako včera, akorát se vyměnili na postu singlíře s Lukášem Šandlem. Trať byla zase podobná, povody zase tuneloidní, jen to trochu přetahali, protivodu dole dali do takovýho vracáku nevracáku, ale šlo to. Zase jsem se šel rozjezdit, akorát teďka to bylo tak, že jsem vylezl, kouknul na Tomáše a šel zase na vodu. Vlašákovci to včera asi zabalili, tak byly nějaký díry na startu, takže jsme museli pospíchat. Jo, všichni tři, Pavel měl 14, Poho 15 a já měl 18, takže taková skoro štafeta. Dneska se mi tak nedařilo, dal jsem v první jízdě šťoucha, ve druhý dva (ačkoli já si napočítal čtyři – jeden lodí a druhej uchem), a navíc jsem i cejtil, že ten čas není ono. Protivodky nebyly tak rychlý a dole jsem se trochu zasekl v povodách. Nakonec jsem byl asi 12. Tentokrát byl Pavel nade mnou, jako normálně, takže zpět v klasických kolejích… Počkali jsme zase na výsledky a hurá domů. No, tak to shrnu. Pěkně jsme si zazávodili, na pěkný vodě, a blízko domova, takže příjemně strávenej víkend. Sobotní závod byl evidentně ovlivněnej tím, co kdo v noci dělal. Pavel žral, takže nemoh, Kovy lil, takže taky nemoh, a já se jak debil učil, takže jsem taky byl takovej gumovej. A nejvíc mě na tom sere, že mi to učení bylo k hovnu. No nic, v září se uvidí… A Pavel uvidí v srpnu, až se tu pojede ten pohár. Uvidí, protože kdyby tu aspoň trochu zazářil, mohl by na konci roku, ještě podle Lipna, třeba urvat tu jedničku… Všici mu to přejeme. Tak teda jo, já to teda už utnu.

Gory