Vyjeli jsme v pátek 16.7. V autě jsme seděli jenom já a David, Petra a Koník jeli s Lukášem, který se v neděli bude vracet (musí do práce, jelikož prokoučoval s dovolenou). Vezli jsme hafo věcí pro zbytek výpravy, totiž Pavla s Mašinkou, Frflixta, Gorečáka a Robina, kteří přijedou až v pondělí ráno. Nejsem zrovna zvyklý, aby moje Němá 105 S jela "svižně" i když má připojený vlek, tak jsem toho využíval. Alespoň do té doby, než jsem asi 10 km před Příbramí vyhučel v 80 km rychlosti ze zatáčky a přede mnou stála kolona aut a čekala až se na úzké silnici minou dva kamiony. To by člověk nevěřil, jak ten relativně lehký vlečňák dokáže to auto tlačit vstříc stojící překážce. Stát tam dvě auta navíc, tak jsem se orosil dvojnásob. Podruhé jsem nevěřil svým očím, když jsem někde u Orlíka dojel Trabant s vlekem (!) a musel jsem jet hodně přes 120 km/h abych ho dokázal předjet. Trabanta jsme měli devět let doma, takže moc dobře vím, že takovéhle věci dokáže jenom když spaluje místo Special mixu kerosin a nebo když vane silný severní vítr.

Po dojezdu na místo jsme postavili náš hangár vedle Gaždů, kteří s námi měli trávit celý týden. Postavili jsme ho strategicky dobře a důkladně, leč jak se v následujících dnech ukázalo, v mraveništi. Dnes mi už kousnutí červeným mravencem v podstatě nevadí, ale v prvních dvou dnech (a hlavně nocích) jsem si připadal jako na nějaké drastické léčitelské kůře. Večer jsme ještě byli v Budějkách na uvítacím sezení, ale po hodině jsem to vzdal. Alespoň jsem to neodskákal tak jako Lukáš. Trénování přes víkend bylo úspěšné, ze singla jsem vydupnul jen jednou, v neděli. Hlavně díky tomu, že jsem už neměl sil na dotažení eskymáka.

V pondělí okolo deváté přijel zbytek výpravy a to byl konec klidu. Alespoň nebude nuda. Po dopoledním tréninku se jelo do InterSparu. Přistěhovalci nakoupit zásoby, starousedlíci najíst. Po návratu zpět Frflixt zjistil, že nemá šrajtofli. Peníze fuč, občanka fuč, řidičák na motorku fuč, techničák na auto fuč. Asi dvě hodiny strávil prohledáváním okolí silnice, byli jsme se podívat i v obchodě. Nic. Chicht. Vrcholným číslem odpoledního tréninku byl pokus Suma zajet v kolovadle brejle (=zajet do seshora jednoho vracáku, přejet proud na druhou stranu, a pak jet dolů). Aby si každý představil o čem je řeč, tak osvětlím, že ona je to občas sranda i na kajaku, natož pro člověka o váze hodně přes metrák na vratkém singlu. Přes obrovskou odvahu i snahu se mu to nepodařilo a byl dole vyloven. Z toho resultovala výhra litru rumu pro jeho dceru Renatu. Jelikož jsme samaritáni, s výhrou jí bylo pomoženo. Prasknul i druhý litr, který si Sumo schoval, až se zase v pátek vrátí. Musím přiznat, že jsem asi měl po několika letech okno a i Renata ráno seznala, že tahle vyhraná sázka byla spíše vítězstvím Pyrhovým. Abych se nemotal jen na vodě, v úterý jsem sebral kolo a jel na Kleť a potom za Švehlou na Veverky (asi 5 km před Vyšším Brodem). Na Kleť jsem se vydal po turistické stezce. Bohužel jsem zapomněl, že ta vede posledních cca 200 výškových metrů pod lanovkou a tam vláčet kolo by byl problém i pro cyklokrosaře. Samozřejmě jsem si vybral tu špatnou stranu a Kleť jsem obešel po nějaké naučné stezce. Rozhled byl trochu pod mlhou, už několik let se mi tady nepodařilo chytit lepší podmínky. Asi příště. Do Krumlova mi to trvalo půl hodiny a jelikož nejsem sebevrah, brzdové špalky se o několik milimetrů zmenšily. Na Veverky jsem jel podle vody a byl jsem dost vedle z toho, kolik jezdí lidí na vodě. Bylo to na semafory a kempy byly pěkně napráskané. Dost lidí taky vypadalo, že bivakují na černo. Švehlíci byli na kempu v kompletní sestavě a podle toho, co jsem viděl, nudou rozhodně neumírali. Rozhodl jsem se je moc nezdržovat a po půlhodině pokecu jsem jel zpět. Do kempu jsem dojel v půl deváté. Ostatní si mysleli, že jsem někde padl za vlast a do hodiny se chystali přijmout příslušná opatření. Rozdělili by si moje jídlo a losovali by o spacák a auto.