7.ČP a MČR slalom Lipno

Na Lipno už nejedu! Nikdy! Jezděj tam "plastaři", co uměj jenom eskymáka a "raftaři", co nevěděj, jak se drží pádlo! Je jich jako much a neuměj se chovat na vodě! Přece se nenechám zmrzačit! Taková a podobná předsevzetí jsem si dával, když jsem tu byl naposledy a napředposledy. Loňský rok, kdy jsem tu byl bez lodi a jen jako svatebčan nepočítám. Ale člověk míní a okolnosti mění... Lipno se blížilo a já nejedu! Ne a ne a ne! Pojedu radši s nejmenšíma na celej den do Benátek. I když mě v práci se*ou, venku je vedro, ostatně proč taky ne, prázdniny skončily, je pracovní týden a nám už měsíc neteče kanál a stojatá voda dole v tréninkových branách začíná kvést... Já se z toho... Já se na to... Kašlu na to, jedu na Lipno... To bylo ve čtvrtek. V pátek odpoledne jsem pomohl postěhovat nějaké skříně (rodiče malují - o důvod navíc), sednul na kolo a vyrazil na loděnici. Musím ještě vzít Sokolovi spacík, který mu kamarádi zapomněli hodit do auta, když odjížděli v poledne, Kofyho průkazku (a kameru), protože Gorec ochořel a Kofy ho zaskočí v hlídce. Po páté přijedou na loděnici Šupolíci, naložíme a vyrazíme. Cesta je nuda sama a asi devět jsme ve Vyšáku v kempu. Najdeme se s Pešky, kteří tu už od odpoledne vegetí s Michalem a Lubošem. Kluci absolvovali křest Lipnem, jeli dvakrát ze startu slalomky na Prokopa. Kemp je naplněn asi tak z půlky, první dobrá zpráva, nekonají se žádné šílené davy. Jsem tady na hyenu, takže beru batoh se svým domovem, Sokolův spacík a vyrazím do města, kde má zbytek výpravy momentálně stanoviště v Andulce. Po půlnoci se přesouvám zpět do kempu, cestou ještě zahlédnu v Mashi sušické, takže zaskočím na jedno a nakonec jdu spát s nimi na mlejn. Na mlejně se ještě juchá, odkládám spánek a juchám taky. Jak rychle se dá dostat ze spacáku na trať? V našem případě to bylo patnáct minut. V 8.28 se pospávající místností ozvalo Filipovo "Ty vole, já jedu předjízdu!", v 8.43 už vystupujeme z auta, někteří trochu pobledlí (řídil Filip). Předjízda je od devíti. Počasí je takové... lipenské... Jo, prší. Naštěstí nikterak hustě, nefouká a je docela teplo. Se Sokolem vykonáme každoroční zdvořilostní návštěvu paní Hráze (vodu pouštějí horem), docela mne překvapuje, že Sokol je na Lipně poprvé. Po obhlídce se odebéřem podívat na první jízdu singlů a je na co se koukat. Trať je obzvláště vypečená. Neomylně nacházíme nejlepší místo, kterým je brána číslo šest, protivoda nalevo, za válečkem. Dá se projet velice lehce jako povoda, hlavou dolů a tak a spousta závodníků (lhostejno zda praváci či leváci) také tak činí. Jíra se v ní trochu zdrží, ale projíždí jí, což není věc kterou by se tak třetina lidí mohla pochlubit. Seženu kluky a oblékáme se do hader, Sokol, Michal, Luboš a já a začínáme dnešní "kolotoč". Pod slalomkou nebo na startu sjezdu nasednout, spláchnout dolů na Prokopa, hodit lodě na rameno, vyšlapat zpátky, nasednout... Při druhé jízdě už začínáme "blbnout", vracáky a tak. Lidí je tak akorát, nemusí se moc čekat a vypadá to, že jezdí spíš ti, co se na tom udrží, žádného vysloveného mantáka jsem si alespoň nevšiml. Občas trénují sjezdaři, ale dá se to skousnout. Jenom jednou Michal přehlédne ve vracáku v Železňáku blížící se loď a vyjede kousek před ní. Na Prokopu zkoušíme surfovat, moc se mi nedaří, zato se mi daří eskymák. Jezdíme bez přestávky, protože od tří mají mít trať sjezdaři až do Loučovic, sice mne pár lidí ujišťuje, že start bude až v pět, ale proč to nechávat na poslední chvíli. Původně máme říct Kofymu, chtěl jet poslední jízdu do Loučovic s námi. Kofy ovšem jede hlídku, je to na dvě jízdy, takže se nám nechce moc čekat. Místo něj jede Jíra. Už moc neblbneme, jsme gumoví, na Prokopu jsme jeli celkem šestkrát, šestkrát pěšky nahoru... Přestože je hodně vody, láme Jíra za Železňákem zadek. Alespoň paluba je prasklá, na dno to nepokračuje. Nějak ty lodě moc nevydrží, kromě Jíry tu už zlomil zadek Piškot (údajně na Váňáku), Sokolovi se povedlo zlomit zadek i poté, co v Lipťáku krátil. Přepádlujeme volej v Loučovicích, jez je sice sjízdný, ale nic moc to není. Skočili jsme to jenom Jíra, Sokol a já, Michala s Lubošem jsem poslal obnášet. Házečku nemáme a co kdyby. Ono ani není o co stát. Skok, rána na zadek, zápich, alespoň pro mne tedy... Příjedeme ke kaskádě, první jede Jíra, ten to jel loni. Já před čtyřmi roky a už si to moc nepamatuju. Odvlajem to a končně konec! Převléknout do suchého! Navážem lodě a co s načatým odpolednem? Posíláme rodiče do Vyšáku a jdeme podle vody. Nejdřív skoukneme Okno, pár lidí to jede, přímo proti Oknu je kamera a tam točí naši průvodci letošní sezónou. Rafťáci. Chvíli po našem odchodu prý jely i hlavní hvězdy filmu. Se silně vytřešťenýma očima :-))) No, nedivím se, já tam taky vždycky vypadám jako šnek ;-) Jdeme podle vody dolů, po stezce, sem tam člověk. Přemýšlím po které straně se smí jít a po které nikoli. Na Škvíře mi dochází, že to asi bude ta druhá, ale co už, dojdem to a pokud to nikomu nevykecám, tak se snad nic nestane... Škvíru vidím ze břehu poprvé. Vidět jí ze břehu dřiv, než jsem jí na raftu jel, tak jí snad nikdy nepojedu. Na Okně je na šutru připláclý raft, ale vzhledem k tomou, že je uvázaný za stromy, tak bych tipoval, že je tam schválně. Stezka se pak někam ztrácí, stoupá nahoru, takže šplháme a šplháme až vylezeme až úplně na hřeben. Dorazíme k větší cestě, ujdeme třista metrů a na mýtince se otevře pohled dolů. Na vyrovnávačku. Seřizuji si polohu a oznamuji "mimo trasu, přepočítávám". Obracíme zpět po cestě a za pár minut jsme u silnice. Skočíme si ještě na vyhlídku na Čertovu stěnu a sestupujeme dolů do Vyšáku po červené značce, kolem vyrovnávačky. V půl sedmé dorážíme do Andulky, kde je část výpravy a přicházi další světlý bod dne. Večeře. Dávám výborný guláš a dvě dvanáctky a jdu si do kempu pro batoh, který mám v autě. Vyhazuji přitom ze Sokolova batohu moje a jeho věci a všechny věším na šňůry neb přivolávám na zítřek lepší počasí. Činím tak za zvuků nějakého bigbítu, v jedné části kempu stojí pojízdné pódium a někdo tam řeže do kytar a bubnů. Včera prý hráli spoustu pěkných kousků. Pomalu se stmívá a já se stahuji do předem připravených pozic. V původně domluvené hospodě sice nacházím všechny, ale nezůstávám tam, jelikož tam nezvládá obsluha. Končíme u Anduly, zbytek se přesunuje k Candrům. Setkáme se až po jedenácté, jdeme na loděnici, někdo juchat, někdo spát. Usínám sice ten den už podruhé, ale vůbec mi to nevadí.

Vstáváme po osmé, pomalu balíme, cestou si v samoobsluze nakoupíme a před devátou vylézáme pod hrází. Nasnídám se, pokecám s pár lidma, protože jinak se tu celý víkend skoro neukážu, počkám na kluky, podíváme se zase na první jízdu singlů. Jírovi docela vyšla, jel opravdu pěkně. Oblíknem se do (mokrých !!!) hadrů a jdeme na vodu. Mlha se už zvedla a svítí sluníčko. Jedeme od slalomky, v mezeře mezi kajaky a debly, dneska mají sjezdaři sprint na Prokopa. Dojedeme až do Loučovic. První sjezd mne vypeče, někde v půlce dostanu hodiny a točím se kdesi u levé strany. Luboš je na tom podobně, navíc se potom dostává skoro do kontaktu s nějakým plastařem a snad tam byl i eskymák. Vytáhneme lodě z vody a jdeme zpátky do Loučovic, dnes budeme rotovat tady. Jedeme celkem čtyřikrát, snažím se najít vracák napravo, snad jediný, do kterého se dá zavěsit. Povede se mi to napotřetí, Michalovi napočtvrté, Lubošovi ani jednou. On je to celkem kalup. V půl jedné už jsou rodičové tady, takže lezeme z vody, převlékáme, navážem a jedeme do Vyšáku do kempu sbalit stany, které se od rána suší a samozřejmě taky na oběd. Kam jinam než do Anduly. Dávám si výbornou čínu. Je nejvyšší čas odjet, protože mne na ulici zdraví pingl z Anduly, který zrovna nemá službu :-))) Okolo třetí se to stává skutkem. Před Dubencem a na sjezdu do Radotína jsou trochu zácpy, ale nijak dramatické, stojí to vyjímečně. Po sedmé jsme na kanále, vybaluji se, sundáme lodě, sedám na kolo a jedu dom.

Lipno, Lipno, polepšilo sis u mne! Ne že to zkazíš...

Jožka