Trénink na Trnávce - den I.

Vzhledem k nominaci do reprezentačního družstva se (jak všichni zainteresovaní vědí) jedou první čtyři závody Českého Poháru ve vodním slalomu dost brzo. Datumy nebudu uvádět, ale prostě čtrnáct dní před prvním a druhým závodem v Troji dohodli trenéři slalomářskej trénink na Trnávce, kde se závodí hned tejden po Troji. No a přestože se dala tušit mohutná kosa, plánoval jsem, že bych tam zajel taky potrénovat, když tam teda mám ject tu nominaci :-). V tejdnu před termínem se na serveru kanoe.cz vlastně poprvé objevil termín tréninků s fotkama s předchozího víkendu, který moc na vodu nelákaly. Věci jako zamrzlej startovací bazének v kombinaci s tim, že víme jak je tady a tim pádem tušíme, jak je asi na Vrchovině, moc na odhodlanosti nepřidají, ale prostě jet jsem chtěl. Byl jsem i rozhodnutej, že vemu případně auto, což nakonec nebylo potřeba. Ve čtvrtek jsem se začal starat, jak a kdo pojede. Překvapilo mě odmítnutí Pyškota, tomu by ten trénink prospěl, protože podle mě má, když ho vidim, letos šanci něco uject. Kofymu měla přijet návštěva a Láďa už je zase nemocnej. To je peklo, tenhle kluk se potácí od nemoci k nemoci. Přitom mu to jde jako prase, když si vemu že je prakticky pořád v nějaké rekonvalescenci... V neděli jsem si taky odvezl domů loďku, abych přes tejden zalepil tu vydrolenou špičku, co jsem dal čelíčko do šutru nahoře v St.Pe. No a to jsem udělal ve čtvrtek večer během 20 minut před odjezdem na hokejbalovej trénink. A v pátek, když jsem sundaval oblepenkovávání (nebyl jsem ve škole), tak mi blejsklo hlavou, že když už mám tady načnutej epoxyd, recykluju rukavice, tak že můžu zkusit zalepit zlomenou čepel na hokejce. Trochu to brousim, pak jdu na to. No a v momentě, kdy mám rozmíchanej epoxyd, rukama patlám látku na čepel ve svěráku, tak mi zvoní telefon. Vzhledem k tomu, že jsem momentálně měl rozhozený tóny, tak jsem nevěděl, kdo mi volá. A protože mi takhle když jsem doma volá máma, a ta nevolá jen tak na pokec, většinou teda :-). No tak jsem prostě sundal rukavici (ta se roztrhla, protože už byla recyklovaná odvčera), vytáhl telefon z kapsy a kouknul da zkurvenej displej. V těch Brailovo klikihákách jsem poznal jsem "bjatj So-Cool". Ach jo. Zvedl jsem to: "No, to z tebe mám radost, kurwa, zrovna mám ruce v epoxydu a musel jsem kvůli tobě sundat rukavice do píče. No, co chceš..." Sokol ušividně zaskočen nečekal takovýhle zpražení, zeptal se mě pokorným hlasem jak jedu na Trnávku. Já na to zase jen: "Jedu s Vaňkem, domluv se s Vaňkem." Krátké nesmělé aha a poděkování a pozdrav končí náš rozhovor. No, to jsem mu dal, uvědomuju si, ale co. To zkousne :-). Takže jak jste pochopili, jel ještě Sokol, což mě celkem překvapilo, ale na druhou stranu proč ne? Ve Francii mu to šlo až nad očekávání dobře. No a taky samozřejmě Jíra, když už jedem s Vaňkama.. Vyráželi jsme brzo ráno někdy. Kluci navázali na kanále, já měl všechno doma, takže ještě zdržení v Dolínku. No a pak už přes zcela prázdnou Magistrálu směr Brno. Auto moc nejede a vzhledem k jeho tvaru (pick up s tvrdou střechou) to Jirka ani víc hnát nechce, protože lodím na střeše to pak nemusí dělat dobře. Na 80.km používáme "vodácký" sjezd z dálnice a dorážíme do Želivi. Míjíme zcela zamrzlý rybník (tfuj) i kultovní Průšovu Kocandu. Když přijíždíme na místo, vidíme, že tu jsme snad kromě místních (Sokol Žižkov) jako první. Někdy v půl devátý snad. První trénink je psanej na 9:30. Prohlížíme si prázdnej kanál, zamrzlou přehradu (skoro celá plocha, jen kolem přelivů je volná hladina. Kvůli ledu jsou před klapkovým uzávěrem do kanálu instalována napříč korytem u hladiny hradla, aby zachytila případně připlavané ledy. Na druhým břehu se ztrácím klukům, když já jdu na skálu pod kanálem a oni mě hledají proti proudu, načež je hledám já na cestě. Když je ale vidím nahoře na parkovišti, vracím se stejnou, kratší cestou. Píšu Koumákovi, jestli dorazí a dostává se mi odpovědi, že jde jezdit na Jizeru nebo Kamenici, že tam bude voda. Hmm, taky pěkný. Blíží se hodina a tak nějak se to všemožně sjíždí. Doráží i Klaus Suchánek = Jura Žák. Vlastně doráží Jura Žák2 - otec a syn :-). No a samozřejmě doráží i Řepik s tátou. Naopak nepřijel avizovaný Bůh Viktor. Jirka Vaněk platí za trénink, schyluje se k desáté hodině, tedy posunutému termínu pouštění vody. Nestíhám, voda začíná maličko týct. Tak honem s Jurou jdem do gumy a na věc. Ono se to tu dycinky napouští tak, že se klapka hne, tim začne obtékat bokem tam, kde už není těsnění. A tak teče docela dlouho, než voda začne přepadat vrchem. Něco je špatně, nějak voda nepřibejvá, ale s Jurou to neřešíme a jdeme na vodu. Pět minut, deset minut... Nakonec jsme za posměšků okolních trubců asi na 15cm vodě ve startovacím bazénku asi půl hodiny, děláme kraviny, sprintujeme pro zahřátí (voda je fakt ledová!!), vibrujem v minipřepadech z přívodních kanálů, pinkáme si pádlama s alobalovou kuličkou. Tak málo stačí k přechodné radosti. Když se dozvídáme, jak to teda je, jdeme z vody. Ale i to si zlepšíme, protože vylézáme přes vysoké lešení a podmínka je bez cizí pomoci. Takže Jíra se Sokolem na nás z půl metru koukaj, jak překonáváme 2m převýšení s lodí po lešení. Navíc zjišťuju, že modrá barva na tom lešení nějak nedrží a na vestě a šprajdě mám teď odloupané kousíčky barvy. Jura jakbysmet. Věc se má takhle: Je to zaseklý, nejde to dál pustit (přišlo mi divný, že chvíli teklo skrz bazének několik olejových skvrn, ale řikal jsem si - běžný ztráty :-)). No a že až někdy ve dvanáct nebo kdy se bude vědět, jestli je někdo ochotnej a schopnej sem přiject a opravit to. Většina tedy odjíždí na oběd, Jirka Vaněk jde okouknout Kocandu, my s klukama zůstáváme. Pak se dovídáme, že Kamča tam není, ale byla tam nějaká jiná prej celkem sympatická servírka, ani Šoula tam nebyl... Po chvíli doráží z oběda Řepik, takže tak nějak zevlujem okolo kanálu. Když se všechno vyjasní, dopadne to tak, jak asi uhodnete. No, jedem domů. S Žákama vymejšlíme co podniknou oni, protože sem jeli tak, že měli akorát spočítaný prachy na plyn sem a zpět do Ostravy. Nakonec je přemlouváme a jedou s náma do Veltrus. Berem si zpátky love, a telefonní číslo na to, jak to bude zejtra, jestli se to dneska opraví. Jedem klasicky přes Křelovice stranou blíž k dálnici. Míjí nás hned několik dalších lodí :-). Před Prahou nás dojíždějí i Žáci se svým polorozpadlým plyn Favoritem. V zadním okýnku vidim, jak tam oba machři paří u rádia a táta Jura mi i volá, aby si ze mě dělal prdel. Nerozumim mu pomalu ani slovo, je slyšet jen hukot, rádio, vysmátej hlas a hukot auta našeho. Zkoušíme ject skrz město, což se nakonec jeví jako hovadina, protože ulice Nevimjak před Svobodnou Evropou je na kus uzavřená a objížďka už tak častou zácpu jen umocňuje. Stojíme už od Nuseláku. Popojíždíme, děláme si prdel z okolojedoucích typů. Vyskakuju si do kufru pro pití a za pomalé jízdy chůzí za autem nacházím onu lahvinku - Sprite :-). Okolojedoucí samozřejmě čumí jak puci... Objížďka je klasicky na hovno značená a zbytečně dlouhá, proto jedem kratší cestou, kde se hned napojujeme zpátky na dálnici. Na semaforu ale za náma zůstávaj viset Žáci a ztrácíme je z dohledu. Na kanále pak Jirka vyprávěl, jak si prohlídli centrum Prahy, že zná už aspoň nový cesty, že jeli snad i přes Karlák, nebo já nevim jaký prdele :-). My potkáváme kousek za Hlavákem v protisměru bílýho Favorita s kajakem na střeše - Kofy. Řešíme, kam asi jede, vidíme to na něco služebního. Kluci mě vyhoděj před domem. Já plánuju, že vemu Felicii a pojedu hned na kanál na vodu, ani si od nich nevyndavám věci. Felicie ale stojí před garáží, máma je na Sázavě, brácha nikde. Nevim, co s tim, ve Felicii je bráchovo letadlo. Přestože fouká vítr jako prase, nechci mu s tím ujet, když nevím, co s ním má v plánu. Tak mu volám, debil to nezvedá, tak na něj seru, beru auto, letadlo dávám do garáže a jedu do píče (na kanál). Pojezdíme, potrénujem, volá mi brácha, co jsem chtěl. Infomuju ho o situaci a v poho. Ptá se mě na večer, jestli pudu do Opery (hospoda v Dolínku) na ty hody.. Totiž konaly se tu Vepřový hody s obsluhou nahoře bez. Já už se smířil, že přijdu o gulášek, ale takhle to nakonec dopadlo i dobře. Tušim, že se asi zastavim, přinejmenším na to žrádlo. Ještě před tím ale jedeme s Žákama k Jožkovi zkouknout ne všechny fotky z Francie. Tam voláme jak to je zejtra s tou vodou. Dostává se nám odpovědi, že je to v Oaklandu a teda zejtra všechno podle plánu. Volám Vaňkům, který už naznačovali něco ve smyslu, že jako už ne. No, jen to potvrdili, takže jsem jen já a Sokol. Láďa přestože byl odpoledne ve Veltrusech na vodě má argument nemoc. Pavel musí dělat, takže zbejvám jen já se Sokolem. Volám teda Sokolovi, že zejtra v sedum jsem u něj a beru automobil. Je tu alternativa, že bychom jeli se Žákama. Ala jak zpátky? Kdybych byl jeden, tak je to jasný, někam se dycky vecpu, ale co se Sokolem. No, tak vemu auto no. Nakonec domů přijíždim někdy kolem osmý hodiny. Máma už je doma, ale je po jídle, takže na guláš nejde. Brácha mi volá, že je tam narváno, ale že mi drží místo, tak ať sebou hodim. Jdu teda rovnou do Opery, aniž bych si rozvěsil mokrý hadry. Cestou mě napadá, že by asi bylo fakt lepší jet s Žákama, ušetřit za benzín a taky je to celkem pohodlný. Tak volám Jirkovi Řejhovi, jestli nás oba se Sokolem vemou zpět na kanál. Jirka říká, že jo, takže je o starost míň. Jen dávám vědět Sokolovi, a Žákům, jak jsem to domluvil a už jsem před hospou. V Opeře je plno jak dlouho nebylo. Lidí tři prdele, takže si sedám a ani nevnímám tu servírku. Nějak se nemá do toho, aby mi něco donesla, ale já nespěchám. Ale brácha zařve na Janu za pípu pro jednoho granáta pro mě. Paní nahoře bez servírka to slyší a brácha to ví, tak připojuje že se stydim si říct. A to je peklo. Hnedka mi pani přinese a otře se o mě svejma kozama. A když řikám kozy, tak kozy - šestky!!! Jako peklo, ale sranda. Nebyl jsem v tom sám, ostatním to dělala taky, vedle jednomu borcovi těma kozama "proprala" zezadu hlavu. Výtlem jak hovado. Pani to byla starší tak ke 40, nevim, blond, vyšší, takže se na tý vejšce ztratilo i to nějaký tuko :-). Byla to profesionálka, uměla nosit půlitry i talíře, prostě nic takovýho, co píše čárky oběma rukama a nosí max tři půlitry naráz. Prej se i zeptala, když přišla, kdo je sám a kdo má tam přítelkyni/manželku, a komu by mohlo vadit nějakej ten kozní kontakt. No, dal jsem pár Granátů, výbornej zabijačkovej guláš s chlebem a šel jsem domů. Na verandě mě vítaj mokrý hadry, tak je teda by woko o půlnoci rozvěšuju, budou ráno jistě suchý :-). Unavenej jsem dostatečně, k tomu nějakej ten alkohol, prostě jen lehnu a spim...

Trénink na Trnávce - den II.
Trénink na Trnávce - den III.
Trénink na Trnávce - den IV.

Gory