Trénink na Trnávce - den I.
Trénink na Trnávce - den II.
Trénink na Trnávce - den III.
Poslední termín pouštění vody před závodem nakonec bylo úterý před víkendem se závody. Měl bych sice práce asi tak třikrát víc než minule, ale stejně bych si s tím většinou sám nevěděl rady, takže když se mě Froněk ptal, jestli s ním a s Láďou pojedu, řekl jsem že asi jo. Všechno jsem potvrdil ještě v pondělí večer před stavební mechanikou se sluchátkem na uchu s přenosem Českého Rozhlasu z posledního finálového zápasu ze stadionu Luďka Čajky ve Zlíně. Ráno po osmé hodině se pro mě teda pan Froněk s Láďou zastavili, profrčeli jsme Prahou jen to fikne, jen kolem Muzea to na semaforu klasicky stálo až někam ke Hlaváku. Když jsme přijeli, voda už tekla, tak honem na vodu. Nahoře v bazénku byl akorát Jura Žák. Bylo celkem pěkně, takže mi ani nepřišlo, že je taková zima. Po zkušenostech jsem ale radši nenechal nic náhodě a do studený vody se oblíkl. Pytlíky už vynechávám, možná by ještě nebyly uplně od věci, ale nejezdí se s nima moc dobře a jsem si jistější bez nich. Ráno klasicky technika, sjíždíme to snad čtyřikrát. Celkem se mi i daří, jen ten vršek je pořád pro mě tak trochu zakletej. Není snad jízda, že bych tam něco nepojebal nebo nevomlátil. Navíc na čtvrtou jízdu už někdo přešoupal brány, takže jedu a čumim kolem sebe jak péro kde je jaká brána, protože tohle jsem fakt nečekal. Většinou to šoupali až všichni dojezdí, ale asi už potřebovali jít na oběd nebo já nevim... Na oběd jedeme do Kulturáku. Mají denní menu hovězí polívku s nudlema a kuřecí řízek s kaší. Jdeme do toho všichni. Když se koukáme okolo, nejsme zdaleka sami. Petr Karásek se postará o zbytek oběda jednoho s Japonců, kteří sem zajeli trénovat z Prahy, pak přemýšlí o repete ohledně řízku. Když mu číšník řiká, že maj v kuchyni celkem fofr a navíc že by to dostal už jen s bramborem, volí jinou variantu. Zeptá se číšníka, jak rychle by byla palačinka. Ten odpovídá, že se zeptá v kuchyni. Asi po minutě příchází z kuchyně zpátky a před Petra pokládá hotovou palačinku. Hmm, dobrej servis. Vzhledem k tomu, že nás bylo na obědě hodně a že to trvalo celkem dlouho, vracíme se k trati relativně pozdě. Zjišťujeme, že tentokrát přes oběd tekla voda furt, že to nikdo nevypínal. Jdeme se nejdřív i s Martou podívat na přehradu na hráz, fotím si přelivy i klapku a pak už bez Marty jdeme na skálu pod tratí, ukázat jí Láďovi, protože já tam s Jurou už párkrát byl.. Ze skály je krásně vidět na celou spodní půlku kanálu. Něgdo už jezdí, asi potřebuje brzo domů a nebo nechce jezdit půlky a nechce se pak motat mezi těma, kdo to pojedou. Akorát když se vracíme, jde proti nám po druhém břehu celá squadra závodníků, v čele s trenéry a vykládá se trať. Na řadě jsou teda půlky tratí. Chvíli zevluju nahoře u Filpáče v autě, nechce se mi do toho kvanta jezdičů. Každej chce bejt brzo doma, takže každej jde brzo na vodu, aby mohl brzo odjet. Čas letí a tak jdeme taky na vodu. Jedu to třikrát, mám celkem dost. Nahoře to zase moc nejde, ale dole tentokrát postavili trať, že z toho mám fakt dobrej pocit. No, ono to určitě tak světoborný není, to mi jen připadá :-)..Dejedem to, navážem a hurá domů. Cestou probíráme dění v hokeji, ať už reprezentaci, Extraligu nebo NHL. Jedna zastávka na utažení Láďovo loďky, nějak se to v takový tý kolíbce zhouplo. Pak už to je v poho a doma stíhám ještě udělat pár věcí do školy... Ale nestíhám předělat trasu potoka, kterou už jsem měl mít 14 dní zkontrolovanou a už vůbec ne podélnej řez osou koryta toku, kterej se má právě další den kontrolovat. No, zejtra se budu muset asi tvářit, že tam nejsem :-)....
Gory