Trénink na Trnávce - den I.
Trénink na Trnávce - den II.
Další termín pouštění vody na Trnávce byl hned v úterý. No a protože mám v úterý jen přednes, na kterej odmítám chodit a přestože bych měl fůru práce do školy, říkal jsem si, že pojedu. Nikdo jinej nechtěl, neměl čas nebo jak, prostě jednalo se jen o mě a Kofyho. Tak jsem ještě v pondělí večer domluvil spicha na kanále ani nevim už v kolik a tentokrát bylo auto na mě. Navázali jsme a hurá směr Praha. Na Felicii ale ještě nemám dálniční nálepku, takže jsem nemohl jet na dálnici. Zkušený Kralupy-Praha jezdec Kofy mi ale řekl, že dřív jak na sjezdu z dálnice někde to stejně nekontrolujou a už vůbec ne takhle ráno v těhle místech, tak že koupim známku u Aralu na nejbližší benzínce v Klíčanech. Tam mi ale nepříliš ochotná paní skoro dotčeně odpověděla, že mají jen krátkodobý a že si mám dojít na počtu, že oni tam taky choděj. No, fuck off. Jeli jsme teda dál, že prubnem hned další Jetku. Tu mám rád, líbí se mi ceny, líbí se mi krámek a systém obsluhy u jídla a pití (sami si naplníte hotdog, párek v rohlíku, kelímek s jakou chcete limčou atp.). Tam je za pultem chlápek, kterej jenom kejvne hlavou a ujišťuje se, jestli chci pro osobák. Já mu dávám za pravdu a cáluju 900 za známku. Tak, tohle by bylo z krku. Dobrý. Teď ještě nějak prokličkovat zasranou teploušskou zacpanou dementní Prahu. Kofy jako řidič skoropražák mě nasměroval směrem do Karlína kolem Kříže, přes naPalmovku a tam kolem jeho ještě furt práce. I tenhle tah byl ale ucpanej, s čímž prej Kofy počítal a tahal nás nějakejma uličkama kolem paneláků, domků, hřiště atp. Až najednou mám odbočit na zákaz vjezdu, že se tam zkracuje, ale že tam bejvaj bengaboys. No a byli. Čekali vysloveně na nás. Zakecal jsem, že jedem do Sokolovský do Aliatelu, že tam vezu Kofyho, kterej tam má něco jednat a že jedem z tréninku a že to tam neznám a která to vůbec ta Sokolovská je a že jsem zabloudil v těch uličkách a že teda jestli nevědí, kudy ven :-). Policista se tvářil, že jako chápe, že jsem trochu mimo a podrobně mi vysvětlil cestu (s tím zákazem už jsem se vracet nemusel :-)) a popsal mi, že tady smím jezdit jen tehdy, mám-li cestu do vojenskýho archivu. No, aspoň vim příště, že Kofyho povezu do vojenskýho archivu a ne do Aliatelu. No jenže tenhle hodný městský strážník mi po krátkém dialogu utrhl dva lístečky z jeho omalovánek a věnoval mi je. Mě se tak líbili, že jsem je prostě musel mít. Takže když mi řekl, že je prodává za 100 Kč kus, chvíli jsem se vykrucoval, ale nakonec jsem pochopil, že je musím mít :-).. No, pěkný, ještě že Kofy mě předem varoval a řekl, že jestli tam budou, tak platí on, takže aspoň to nešlo z mý kapsy. No, Projeli jsme Husákovo tichem a napojili se na trochu ucpanou magistrálu, čímž jsme ale objeli celej zasranej sjezd do Holešoviček a Argentinskou a tam ty věčně ucpaný sračky. Za Muzeem už to jelo, takže v pohodě jsme jeli dál. Jo, věčně se směju Jožkovi s jeho cestovníma zážitkama, ale tenhle den jsem prostě za cestovatele a trotla měl bejt já... U těch Metro-garáží já nevim jak se ta část jmenuje volá Kofymu Zdena Grosmanka, že jí kleklo na nějakým 36 nebo kde km auto. Tak jestli se tam zastavíme a pomůžeme. Tak teda další komplikace. Zdena to nakonec dokodrcala na benzínku takovou tu nad kopcem před sjezdem na Benešov nebo kam. A že jí to vaří a teče a neví proč a tak. Kofy to chvíli okukuje, ale nic nevymyslí. Nakládáme jednu dívčinu a pokračujem na Trnávku, už takhle nejedem uplně brzo. Nějaký omalovánky už jsem dneska dostal, tak radši sjíždíme na normálním sjezdu a ne na tom super zároháku u Koberovic. Když pak kolem tohodle sjezdu jedem, vidíme v protosměru stát gumauto, takže ještě že tak. Pak se dovídáme, že Luboš Hilgert volil cestu přes tudle zkratku a že jí prej hustě řízl, aby náhodou uniformovaní panáčci neviděli jeho poznávačku. Tuším, že se mu to povedlo :-). Na kanále je málo lidí, podstatně míň jak v neděli, což nás těší a jdeme hned na vodu. Kofy si bere prozatím na starost naší novou spolujezdkyni, která tu je vůbec poprvé, aby jí provedl tratí. Já jedu s Jirkou Řejhou, kterej dorazil hnedle po nás právě s Hilgertama. Technika, kanál celkem 4x. Klasická bilance, nahoře to mrdám, dole to jde, chvílema to i vodim, abych to pak zase pojebal, což ale přisuzuju i tomu, že na takhle ledový vodě odejdou o dost dřív síly. Po první nebo druhý jízdě vidim při nalejzání, že Řepik má zlomenej zadek. Hmm, pěkný, ale snad to vydrží, odpoledne se tomu pomůže Tesou. Doráží i Zdena, pro kterou zajel tata jedné z těch holek nebo jak a po chvíli jel zase svojí cestou. Tak se stane, že přijdu z vody k autu a tam hafo věcí, a Miky s Vojtou. No, to bude divoký :-). Taky že jo.. Na oběd do Kulturáku radši jdeme pěšky, protože do auta bychom se vměstnávali trochu nepohodlně :-). Přes trubku přes řeku dostáváme s Jirkou řejhou na starost Zdenin potěr, aby nespadli borci do vody. Oba borci zvládaj v pohodě (no, Mikyho jsem nesl, takže to moc nemohl ovlivnit) a pokračujem dál cestou necestou. Po obědě vylezeme ven a zjištění, že venku prší a že je po ruce nějaký poloprázdný auto se stejnou cestou, jedou děti na trať autem. My jdeme stejnou cestou. Dost se ochladilo a navíc prší. Odpoledne se jezděj celý tratě. Vůbec se mi do toho nechce, ale nebojuju s tím a prostě jdu na vodu. Jezdíme s Jirkou Řejhou tak nějak u sebe, aby bylo s kým kecat cestou nahoru. Nejde mi to, navíc jednou mám nějakej divnej čas, ale to není důležitý. Já tyhle časový tréninky neberu ani tak, že by mě ty časy až tak uplně zajímaly, protože sám vim, jestli jsem jel tak nějak zhruba dobře nebo blbě. Spíš to beru jako že když se mi to měří, je to pod tlakem, nemůžu si uprostřed říct, že se mi to nepovedlo a vysrat se na to. Prostě trénink na závod se vším všudy. Jedu to zase čtyřikrát snad nebo kolikrát a jdu z vody. Řešíme jak pojedem domů, jak se vecpem a tak podobně. Nakonec teda se mnou jede Kofy, Zdena, kluci a ještě jedna dívčina. Počítáme s tím, že to s tím autem zkusíme dojet do Prahy a radši pojedu za nima, kdyby něco. Tak to tak teda děláme. Kofy mě úspěšně stihne včas neupozornit na ten správnej sjezd z dálnice, takže se točíme až v Mirošovicích a ještě k tomu dost na hovno. Na benzínce přesedá všechno do auta druhýho, včetně Kofyho, kterej to bude radši šoférovat. Zůstávám v autě sám a jedu za Kofym. Kofy hodně rád přejíždí z pruhu do pruhu, přestože to není potřeba. Jedem piánko, Kofy šetří auto. Když ale jedeme na Barrandov, v zácpě v kopci mu prej leze teplota akorát tak na hranu. Jen tak tak to stíháme, že se nic neděje a v klidu dorážíme ke Grossmanovic paneláku. Zdena mi ukazuje kterej teda že kotec je ten jejich. Identifikační prostředek je typicky vodáckej - visící hadry na vodu na balkóně :-). Předávám Kofymu řízení, protože nevim přesně kudy se tu vymotat na tu silnici k Ruzyni a Horoměřicím. A taky aby ozkoušel řízení a klepání ve volantu, jestli to je jen nevyváženejma kolama, nebo i hnutou geometrií od máminýho výletu do škarpy. Do Veltrus na kanál přijíždíme de facto za tmy a já jsem už fakt rád, že moje dnešní účinkování mezi bdělými se chýlí ke konci. Sotva dojedu domů, dám si sprchu, něco zkrmim, jdu k sobě. Ani nezapínám počítač a nedělám nic do školy. Pouštím jen televizi a následně upadám do mdlob... Mám toho fakt plný kecky...
Gory