Nedělní ráno je deštivé. Prší drobně, ale vytrvale. Naštěstí je pořád relativně teplo. Absolvujeme dva tréninky, moc mi to nejde, po Třebechovicích jsem na tom byl dvakrát za jeden víkend na začátku ledna, pak už jsem v tom neklečel, protože už takhle mám velký ponor a s virózou bych se asi na tom utopil. Z přístrojovky půjčeného Citroena na mne šibalsky pomrkává červená kontrolka, která vypadá jako něco se vstřikováním. V manuálu (kompletně v němčině) se píše akorát, že máme zajet do servisu. To by nás určitě nenapadlo. Jura říká, že mu občas svítila už když dojížděl do St.Pe, ale že si myslel, že to tak má být. Cákryš... Naštěstí nás napadá zeptat se Slováků, kteří maji bratránka našeho Citroena (Peugeot Boxer), jestli o tom něco neví. Okamžitě se chytají a radí nám vytáhnout pojistku a osušit. Na jednoduché problémy jednoduchá řešení. A hlavně funguje! Jakpak by tohle asi zjišťovali v servisu... Večer stahuji z kamery videa natočená během cesty a neděle. Rovnou to i nějak upravuji, protože jinak bych velice rychle skončil s místem na disku. Vlašáka uchvacuje zejména náš boj se sněhovou kalamitou před Lyonem. Oni jeli odhadem hodinu před námi a po suchu. Zatímco se zabývám technikou jedenadvacátého století, kluci se baví přízemnějšími, zato ovšem potřebnějšími věcmi. Dneska vaří chlapi :-)

Když vstanu je jasno! A to tak, že úplně! Na lodích je sice námraza, ale postupující sluníčko nás nenechává na pochybách, že všechno bude jinak. Začínám věřit předpovědi počasí. Jedeme jezdit do Pau, jelikož máme spojený trénink se Slováky a asi by nás tam bylo moc. Stavujeme se pro naftu (auto žere docela dost) v Leclercu. Na vodě mám ku*evské problémy, pořád mi teče něco na palubu a snaží se mne to zvrhnout... Kluci jezdí nějaké tratě, já se snažím z nich něco zajet a řekl bych, že zajedu nadpoloviční část branek :-) Přes oběd se vycabíme před auto a sluníme se. Paráda! Je určitě dvacet ve stínu a my si to užíváme. Trošku znervózňujeme místní, hlavně místní důchodce, protože se na mostě zastavují a okukují si nás jako nějaký zvláštní úkaz. Někteří i deset minut. Asi nemohou pochopit, jaktože se opalujeme, když oni chodí v zimních bundách. Pře polední přestávku se jede na nákup a po něm obědváme klasicky francouzsky Májka, bageta a Bierre Blonde. Kluci odpoledne zase jezdí nějaké půlky a já se snažím s zajíždět jejich trať. Něco se mi daří a to, co se nedaří, musím nějak zakamuflovat, protože tu trénuje singlová část francouzského nároďáku. Přece před nimi musím vypadat aspoň trochu jako závodník. Aspoň malinko, ne :-) Po tréninku se jedeme ještě podívat pár kilometrů pod Pau, kde je docela libový jez, který před třemi lety Gory s Dejvem při povodni jeli. Jako tenkrát to sice nevypadá, ale pořád je to pěknost. Z domova chodí SSMky zvěstující, že doba ledová je doba ledová. V Sušici nový sníh, ve Varech nový sníh. V Praze nový sníh... Jen ten mráz, co tam panuje je starý.

Úterý je změna. Moře. Mě se tam moc nechce, protože bych tam asi byl nanic, radši chci pojezdit tady. Nakonec to domlouváme tak, že se mnou zůstává Piškot, Jura a Jíra, půjčujeme si Mirkovo Peugeota a obě velká auta zamíří k Atlantiku. My dáme dva libové tréninky na nádherné vodě, v prosluněném dnu, skoro sami na trati. Paráda. Dokonce si už ani neberu dlouhou bundošprajdu s kožichem, ale dar přitele Naspa, krátkou bundošprajdu. Jezdíme tak dlouho, jak to jenom jde a konečně už mám pocit, že mne loď občas poslechne. Přes poledne se sluníme na hřišti. Co, sluníme, my se přímo opalujeme! Asi na půl hodinku se mi dokonce podaří usnout a chytám zdravě červenou barvu. Proto radší podnikáme cokoliv , jen abysme se nespálili vleže. Taky hrajeme petanque, ale v našem podání je to spíš maxipetanque, protože sportovně založení kluci vždycky hodí prasátko tak dvacet metrů od sebe a my jsme vůbec rádi, že ho vidíme. Většinou vyhrává Jura, něco Piškot. Já vyhraju první a poslední hru, tu poslední díky tomu, že se mi při prvním hodu podaří kouli umístit tak, že se dotýká prasátka a protihráči mne nedokáží odstřelit... Tedy mojí kouli... No nechám toho, nebo napíšu ještě větší blbost... Námořníci se vrací po setmění, plni dojmů a písku. Krysy ulovila většina z nich, Michal dokonce údajně po takové invazi spojených vln přeryl pláž vlastním tělem. Zaznamenáváme první vážnejší ztrátu. Postupující příliv zaskočil suchozemce a jedna z vln, které si vyskočí propláchly složenou hromadu věcí. Včetně Vlašákovo kamery. Večer už tradičně plejem šipky, koukáme na filmy a venku mezitím probíhá jasná pyrenejská noc.

Jožka

Díl III.

Díl IV.