Začátky - klidná voda nade vše
Oddíl kanoistiky byl založen v Kralupech nad Vltavou v roce 1960 při Tělovýchovné jednotě Čechie Kralupy.
V té době ovšem "zuří" v Kralupech "stavba mládeže" - chemická továrna na výrobu umělé pryže Kaučuk. Za účelem
sportovního vyžití budovatelů (a nejen jich) vzniká též stejnojmenná TJ a oddíl přechází v roce 1962 pod její
křídla. Zpočátku se oddíl věnoval výhradně rychlostní kanoistice, k čemuž byly v Kralupech téměř ideální
podmínky v podobě nížinného toku Vltavy nadrženého navíc ještě zdymadlem v Miřejovicích. V té době měl cca
15 členů, kteří se společně s oddílem jachtingu dělili o loděnici, která stávala na levém břehu Vltavy, zhruba
v místech, kde dnes stojí lávka pro pěší přes řeku Vltavu. Přes svou krátkou existenci dokázal oddíl uspořádat
dva ročníky závodu "Kralupské kilometry mezi mosty" při kterých se domácí V. Klimeš a R.Cikánková dokázali
v kategorii dorostu prosadit na přední příčky.
Přechod k vodě tekoucí
Další zlepšování úrovně kanoistů naráželo mimo jiné i na problém lodí. Získat opravdu dobrou rychlostní loď byl i v té době drahý špás,a tak se pozornost některých členů začíná obracet k trochu jinému odvětví kanoistiky - vodnímu slalomu a sjezdu na divoké vodě. Současně se změnou zaměření oddílu se hledala i možnost pořádání závodů v tomto odvětví. Volba nakonec padla na blízký jez v Miřejovicích, který tak znovu prokázal dobré služby. Na jeho pravé straně je vorová propust a v ní bylo uspořádáno v letech 1962 až 1966 pět ročníků závodu ve vodním slalomu, zpočátku za vydatné organizační pomoci závodníků Tesly Žižkov (namátkou Jirásek, Hrabě, Šulc a další). Účastníci tehdy museli být opravdovými hrdiny, protože ve vorové propusti nebyly provedeny žádné změny. Trať se tehdy skládala ze 150 metrů nepříliš hluboké rychle tekoucí vody a na jejím konci na závodníky čekal válec.
Slibně se rozvíjející tradici přervala stavba mostu na silnici E55 z Prahy do Teplic, kvůli které byla část propusti zavezena. Zázemím byla v té době vodákům přízemní panelová loděnice na nábřeží Jana Rysa na pravém břehu Vltavy v Kralupech, kterou sdíleli s jachtaři a členy oddílu vodního motorismu. Oddíl v té době disponoval zdatnými závodníky, jako byli např. držitelé I. výkonnostní třídy J.Froněk ml. a O.Špecinger,II.výkonnostní třídy M.Stádník, L.Lídl, P.Pohl a K.Pohl. V průběhu sedmdesátých let se členům oddílu podařilo pokračovat ve slušných výsledcích i přes absenci možnosti tréninku na vodě divočejší než byly kralupské tůně. Přicházela též nová generace závodníků představovaná P.Konířem, J.Novákem, J.Barešem, P.Jakovcem, P.Halvou, P.Karikou a dalšími. V letech 1974 až 1980 se ve spolupráci s oddílem vodního motorismu buduje nová loděnice v Kralupech.
Definitivně na propusti
Další etapa v dějinách oddílu se začíná odvíjet na začátku osmdesátých let.V myslích mnoha
kralupských závodníků i funkcionářů se začínají rodit myšlenky na obnovení závodní trati ve vorové propusti miřejovického jezu. Po dostavbě mostu už nic nebrání odstranění navážky a tak vznikl plán na výstavbu opravdové slalomové dráhy. Musel ovšem počítat se třemi omezujícími faktory. Prvním je skutečnost, že miřejovický jez a tedy i vorová propust jako jeho součást je technická památka, což v praxi znamená, že nelze provádět jakékoliv zásadnější nevratné změny. Druhým vodní elektrárna na levém břehu, se kterou se propust bude dělit o vodu protékající řečištěm Vltavy. A kdo bude mít při jejím nedostatku přednost bylo všem jasné. Třetím omezené možnosti oddílu a z toho plynoucí potřebu nezištné brigádnické práce. To v praxi pocítili na svých rukou všichni tehdejší členové, z těch nejvytíženějších se sluší jmenovat J.Froňka st., J.Froňka ml., J.Nohu st., M.Stádníka, O. Špecingra a Z.Najmana. Díky prvnímu omezení se zrodil poněkud odlišný systém překážek, než byl ve slalomových kanálech u nás obvyklý. Jeho hlavní součástí se stala dřevěná vrata v ocelových rámech, která nadržovala a usměrňovala tekoucí vodu. K vytvoření vln a válců se použily spojené pneumatiky vyplněné betonem, kameninové roury či ocelové trubky. Díky usilovné práci nad projektovou dokumentací a posléze i v reálu v propusti bylo v září 1984 vše připraveno pro další ročník slalomů po téměř dvaceti letech. Při této příležitosti byl vysloven dík ing. K. Skrbkovi, ing. L.Kaszovi a p.A.Vošáhlíkové díky kterým se podařilo překonat všechny potíže při schvalování dokumentace nové trati. Na nové, avšak neustále se měnící trati vorové propusti vyrůstala další generace závodníků z nichž byli nejúspěšnější J.Koudelka, J.Noha ml. a zejména M.Najman, který bude na začátku devadesátých let pro své výkony povolán odsloužit si základní vojenskou službu v řadách Dukly Brandýs nad Labem.
Nahoru a ... dolů
Poměrně slibný vývoj byl ovšem opět přerušen stavebními pracemi. V roce 1987 totiž začala oprava mostních pilířů a zařízení na jezu, takže prostor nad jezem a tedy i nad propustí byl uzavřen larseny. Vynucené rok a půl trvající přestávky bylo využito k dalším úpravám v propusti. Závodníci mezitím trénovali jednak na klidné vodě pod propustí a nebo vzali zavděk občasným exilům na tratích v Praze - Tróji či v Roudnici. Dvouletý půst si vynahradili po znovuotevření v roce 1989, kdy se v propusti konalo hned pět závodů. V té době byla také dokončena loděnice ve Veltrusích, která oddílu poskytla zázemí přímo u místa pro trénink. Nacházela se na samém začátku propusti u někdejšího ÚNZ (dnes hotel Libuše). Postupem času ji vytvořily čtyři stavební buňky s vestavěným přistřeškem pro lodě. Bohužel neměla mít dlouhého trvání, protože v roce 1992 byl objekt sousedního ÚNZ vrácen v restituci původnímu majiteli i s pozemkem na kterém stála. Vorová propust se už v té době natrvalo dostala do povědomí závodníků a konaly se tu i vrcholné mládežnické akce, jako např. mezinárodní závod ve slalomu pro juniory v srpnu 1991 či federální mistrovství dorostu ve slalomu a sjezdu. Sjezd byl podle jeho účastníků opravdu "drsný", neboť start byl v Kralupech u loděnice, následovaly 4 km stojaté vody (v podstatě po stopách prvních kralupských kanoistů) a závěrečné drama se odehrálo na 250m divoké vody v propusti. Nejeden závodník tehdy oddřel téměř dvacet minut na voleji jen proto, aby se sto metrů před cílem zvrhl. Těmito závody ale pomalu končí jeden ze vzestupů oddílu. V dalších sezónách naplno propuká členská krize. Starší členové postupně opouští z různých důvodů řady oddílu a mladší ještě nedorostli k tomu, aby je mohli nahradit. I to bylo jednou z příčin skutečnosti, že se na propusti nějaký čas nepořádaly závody v režii místního oddílu.
Táhnem svou káru dál...
Obrat nastává až v roce 1996 kdy většina členů pochopila, že přichází možná poslední možnost k vybřednutí z krize a společným úsilím všech tehdejších i "reaktivovaných" členů došlo k opětovnému pozvednutí oddílu. V letech 1996-1998 dochází k přestěhování loděnice na její dnešní (a všichni doufají, že už definitivní) polohu, zvelebení jejího okolí, úpravy propusti směřující k větší bezpečnosti závodníků a trénujících při zachování její obtížnosti. Od roku 1996 se též každoročně na podzim pořádají veřejné slalomy pod názvem "Memoriál Jaroslava Froňka st.". Současně dochází i k výkonnostnímu vzestupu, který prozatím vyústil ve vícenásobnou účast kralupských závodníků v naší vrcholné soutěži - Českém poháru. V průběhu let 1999 a 2000 došlo k přestavbě využívající celý průběh propusti, trať se prodloužila o dalších cca 70 metrů, které jinak byly pouze velmi dlouhou (a neoblíbenou) cílovou rovinkou. Kromě slalomových závodů se zde občas pořádají i závody raftové a rodeo.
Voda je dobrý přítel, ale zlý pán ;-)
Těžký úder celému areálu znamenalo léto 2002. Po vydatných srpnových deštích se nadvakrát rozvodnila Vltava. První vlna znamenala "jenom" zrušení závodů a jisté škody přímo v kanále, protože hladina dosahovala po hranu svahu u loděnice. Když už vše začalo vypadat světleji, přišla vlna druhá, nesrovnatelně větší a prohnala se nespoutaně celým povodim, natropila škody za miliardy a pro čtyři desítky lidí byla tím posledním, co v životě viděli. Co znamenala povodeň konkrétně pro nás je možno vidět z poznámek a fotografií pořizovaných přímo během povodně. Konečný účet je též patrný ze zápisků pořizovaných během oprav na přelomu let 2002 a 2003, finančně znamenaly povodně vyškrábání klubové pokladny až do dna, pro členy oddílu a jejich ochotné kamarády nesčetné hodiny strávené nápravou škod, které napáchala voda.