Informace

Ocenění našeho KČT

Na konferenci Středočeské oblasti dne 23. listopadu 2008 byl náš KČT Kralupy nad Vltavou oceněn čestným uznáním u příležitosti 120 let KČT - za dlouhodobé pořádání a organizování Turistických závodů.

________________________

Brigáda

V sobotu 22. listopadu 2008 se uskutečnila tradiční brigáda na turistické základně a zejména v lesoparku pod turistickou základnou, tenisovými kurty a částí koupaliště.
Počasí, zejména ráno nepřálo - přihlásila se zima a ta přinesla solidní sněhovou vánici. I přesto proběhlo na turistické základně vyhrabání listí, v lesoparku pak likvidace náletových křovin (zejména bezinek), vysekání kopřiv, lepiků a přerostlé trávy. Vše bylo naloženo do kontejneru, který nám zdarma přistavilo město.

V daném prostoru se vysbíral i odpad, který zde byl „odhozen“ - od papírů, igelitů až po plastové láhve. Celkem se zapojilo do práce 53 kralupští turisté a odpracovalo se 163,5 hodiny.

________________________

Podzimní prázdniny

Letošní podzimní prázdniny (25. - 28. října 2008) mají centrum v autokempu Rozkoš. Náplní jsou výlety Kladským pomezím, návštěva hraničního opevnění a hry.
V sobotu jedeme vlakem do Prahy a pak busem do Nového města nad Metují - odtud vyrážíme pěšky do Pekla, nádherným údolím podél Metuje.

Zvládáme i stoupání na Dobrošov - nejdříve k chatě, a pak již k opevnění. Samozřejmě jdeme i na prohlídku do opevnění a podzemí. Následuje přesun k opevnění Březinka - i zde prohlídka, a pak již sestup do Náchoda a vlakový přesun do České Skalice a pěšky do zamluvených chatek v kempu.
Neděle je věnována hrám v kempu - bojuje se v petangu, kroketu, kubbu a odpoledne je turnaj v minigolfu.
V pondělí vyrážíme na „bojovku“. Úkolem skupin je přesun podle mapy s hledáním postupných bodů, jeden z nich je doplněn i prací s hledačkou kovu. Od Kyselky pak jdeme do Babiččina údolí a zpět do kempu.
Úterý přináší déšť - my balíme, přesunujeme se do České Skalice a vlakem do Jaroměře - pak jdeme za stálého deště do Josefova. Zde prohlídka podzemních chodeb pevnosti a vojenského muzea. Z Jaroměře pak přes Hradec Králové a Prahu jedeme domů.

________________________

Triatlon - 7. září 2008

Tak opět absolvujeme klasický olympijský triatlon - 1,5 km plavání v krytém bazénu, 40 km na kole (Kralupy - Velvary - Černuc a zpět) a 10 km běhu pod naší turistickou základnou. Závod je určen pro členy oddílu, kamarády a příznivce. Počasí přeje a je překonán náš absolutní rekord, mnozí si dělají i rekordy osobní.

Výsledky triatlonu

Jednotlivci
1. Jindra Matějka	2:28:26	(32:17 / 1:15:59 / 40:10)
2. Petr Hantych	2:42:48	(30:10 / 1:19:50 / 52:48)
3. Iveta Matějková (1.žena)	2:52:45	(33:19 / 1:30:21 / 49:05)
4. Zdeněk Vejrosta	2:58:36	(40:27 / 1:27:42 / 50:27)
5. Vít Procházka	3:03:46	(36.03 / 1:37:26 / 50:17)
6. Karel Šimek	3:17:44	(44:16 / 1:27:41 / 1:05:47)
Týmy
1. Věra Stránská Romana Vejrostová	3:03:10	(39:10 - Věrka / 1:30:22 - Romíšek / 53:38 - Romíšek)
2. Kateřina Malá, Tomáš Kolmistr	3:26:52	(38:54 - Káťa / 1:42:48 - Tomek / 1:05:10 - Káťa)

Tabulka vítězů a účasti

1997 Lukáš Hartl	3h 15m 15s	9
1998 Zdeněk Vejrosta	duatlon, plavání pro počasí zrušeno	12
1999 Lukáš Hartl	3h 25m 24s	8
2000 Vladimír Siegl	3h 07m 15s	5
2001 Šimon Hartl	2h 55m 00s	6
2002 ------------	---	---
2003 ------------	---	---
2004 Šimon Hartl	2h 53m 45s	10
2005 Zdeněk Vejrosta	2h 54m 29s	8
2006 Šimon Hartl	2h 51m 41s	11
2007 Jindřich Matějka	2h 31m 58s	14
2008 Jindřich Matějka	2h 28m 26s	10

Tabulka nejlepších výkonů - jednotlivci

1. Jindřich Matějka	2008	2h 28m 26s
2. Petr Hantych	2008	2h 42m 48s
3. Iveta Matějková	2007	2h 50m 18s
4. Šimon Hartl	2006	2h 51m 41s
5. Zdeněk Vejrosta	2005	2h 54m 29s
6. Jiří Káš	2004	2h 57m 56s
7. Vladimír Siegl	2001	3h 02m 00s
8. Vít Procházka	2008	3h 03m 46s
9. Lukáš P.	2005	3h 07m 35s
10. Lucie Čiperová	2004	3h 12m 43s
11. Lukáš Hartl	1997	3h 15m 15s
12. Karel Šimek	2008	3h 17m 44s
13. Luďa	2005	3h 18m 24s
14. Jan Bauer	1997	3h 47m 34s
15. Dan Merfait	2004	3h 48m 34s
16. Jan Kočí	2004	3h 48m 34s
17. Aleš Stárek	2000	3h 59m 06s

________________________

Otava 2008

Letošní vodácká expedice 2008 probíhala na řece Otavě za účasti 9 lodí s plnou posádkou.
V sobotu 16. 8. probíhá příprava lodí, nanošení věcí a v neděli pak přesun lidí a věcí do Sušice, odkud budeme vyjíždět - výše není dostatek vody, a tak neděli věnujeme prohlídce města, ježdění u kempu,…
V pondělí nás čeká 16 kilometrů do Horažďovic - voda příjemně teče, co jde alespoň trochu sjet, tak sjíždíme. Úterních 17 kilometrů do Strakonic je již hodně stojatých.

Některé jezy nejdou ani přetáhnout, a tak nosíme po suchu. Ve středu plujeme 23 kilometrů k Putimi - na soutok Blanice a Otavy - místo romantické, ale zanedbané. Čtvrtek je věnován Písku - hlavnímu městu Sahary - návštěva muzea, největšího leporela světa, kočkohrátek a výstavy krtečka. V pátek pak doplouváme 14 kilometrů do Vrcovic. V sobotu pak již přesun všeho do Kralup, a tak 70 kilometrů Otavy je již minulostí.

________________________

Čtyřlístek

Od pondělí 4. srpna do čtvrtka 7. srpna 2008 probíhal na turistické základně Čtyřlístek - čtyři dny s turistikou.
Pro nejmladší zájemce z oddílu byl připraven program her a soutěží. Vždy od 9 do 17 hodin. Ze středy na čtvrtek se na základně i stanovalo.

Vařilo se na ohni, hráli se různé hry - Býčí srdce, Opice, Kubb, Petanque, či například Kadibudky pod základnou. Každý si mohl v sádře odlít svojí ruku, odvážlivci i obličej. Nechyběla ani malá noční hra po základně.

Počasí nám tyto 4 dny přálo, jen první den jsme se museli na chvíli schovat před deštíkem.

________________________

Putování po Islandu

Tak je to tady! Den odjezdu, na který netrpělivě čekáme již pěkně dlouho. Vydáváme se na třítýdenní turisticko-poznávací pobyt na Islandu. Teprve když usedneme do autobusu a vyjíždíme, oddychneme si. Možná jen v duchu vzpomínáme, co jsme doma zapomněli. Nebylo jednoduché zabalit si na takovou cestu. Navíc nám to Islanďané umí pěkně zkomplikovat. Stanovili totiž limit, kdy smí každý občan do země přivést jen 3 kila potravin.

Všichni jsme tedy poctivě vážili každý gram jídla a museli odsypávat ze svých zásob. Zkrátka cestovní horečka jak vyšitá. Teď už ale k samotné cestě…
…Naším prvním cílem byly Faerské, nebo-li Ovčí ostrovy. Plavíme se sem z Dánského přístavu Hanstholm. Trajekt byl zážitkem pro každého z nás. Spali jsme na nejnižší možné palubě. Prostor tu na nás působil velice stísněně, proto jsme trávili většinu času na palubě, v restauracích nebo v bazénu. Ano, slyšíte dobře! Bazén byl dokonce ještě o palubu níž než naše kajuty a měli jsme ho v ceně. Dovedete si představit, že byl plný čecháčků (nebyli jsme na lodi jediní Češi).

Po více než 24 hodinové plavbě jsme konečně přistáli na Faerech. Na tomto souostroví nás přivítalo nevlídné počasí, které nás provázelo celý tamější pobyt. Hned na začátku jsme poznali, že zdejší počasí naše „nepromokavé“ vybavení nesnese. Silný vítr a vytrvalý déšť nás moc dobře nenaladil. I tak se nám Faerské ostrovy líbily. Travnatá krajina bez stromů, s kopcovitým terénem má také něco do sebe.

Sedmý den jsme konečně dorazili na východ Islandu. Naším prvním cílem byla banka, kde jsme směnili naše drahocenná Eura za Islandské koruny. A pak už hurá poznávat místní krásy. Na Islandu si každý přijde na své. Od každého je tu něco. Zejména o program pro nás - turisty - tu nebyla nouze. Krajina je nádherně členitá, jsou zde ledovce, travnaté plochy, lávová pole, ale i zalesněná území. Když si představíte Island, určitě se vám vybaví vodopády. Těch je tu opravdu nespočet. Vodopády, situované na ledovcových řekách, nás úplně ohromily. Na obrovské masy vody valící se do údolí takovou rychlostí a silou, se člověk vydrží dívat dlouhé minuty. Nejvodnatější vodopád Dettifoss jsme pozorovali dokonce z obou břehů. Poprvé nás u něho vysadil autobus a o dva dny později jsme stanovali na druhém břehu, kam jsme došli v rámci dvoudenního treku. Tento první trek zvládli všichni, s tím druhým to už bylo horší.

Nejvodnatější vodopád Evropy - Dettifoss

Zastihl nás hustý déšť a zima, první den se většinu času stoupalo a nás rychle opustil morál. Většina výpravy raději odstoupila od čtyřdenního treku a zůstala v kempu v údolí Thórsmork, aby usušila nacucané věci z krosen.
Přírodním jevem, který u nás nenajdete jsou činné sopky a lávová pole. Měli jsme možnost vystoupat na kráter Hverfjall, který je tak velký, že ho nemá cenu fotit, ale raději si rovnou koupit pohled s leteckým pohledem. Sopka Krafla možná bývala také velká, ale nedávná erupce způsobila, že z ní zůstal jen malý kráter, kolem kterého dnes vede turistický chodník. Všude kolem nás bylo lávové pole a ze země se tu a tam kouřilo.

Všichni jsme si zkoušeli, jak je země teplá a bylo to pro nás zase něco nového. Zajímavé jsou i malé bahenní sopky. Vybublávají na povrch a okolo je sirný zápach.

K Islandu patří samozřejmě gejzíry. Je to takový malý přírodní zázrak, kterému bychom dobře neporozuměli, nebýt naší paní průvodkyně. Mě nezaujal pouze gejzír samotný, ale i atmosféra okolo. Bylo zde spousta turistů a všichni si chtěli největší gejzír - Strokkur - vyfotit. To nebylo zdaleka tak lehké, protože gejzír vystřikoval v nepravidelných intervalech a celá akce trvala jen krátkou chvíli.

V sedle islandských koní - u jezera Mývatn

Celé obecenstvo tedy stálo kolem „díry s vodou“, ruka na spoušti fotoaparátu, a čekalo až gejzír vystříkne. I já jsem čekala. Jenže když jsem měla fotit, lekla jsem se zvuku, jaký gejzír způsobil. Všichni čekáme na ten pravý snímek skoro celou hodinu, co máme rozchod.
Jeden den jsme strávili v zimě - u ledovce (zapomněla jsem říct, že na Islandu se nám počasí opravdu vydařilo a teplota vystoupila i na 20 stupňů).

Zaplatili jsme si projížďku obojživelným plavidlem. Moje představa o takovém plavidle byla naprosto rozdílná než byla skutečnost, ale i tak to byl pěkný zážitek. Propluli jsme krami a jedna skupina uviděla dokonce tuleně. Jasně, že my ostatní závidíme ještě teď.
Když už jsme u těch zvířat, jejich milovníci si na Islandu opravdu užijí. My jsme se projeli na pravých islandských koních menšího vzrůstu, ale zavalitých s dlouhou hřívou.

Drželi jsme se jich jako klíšťata, protože místní stařík koně popohnal do klusu. S tím, že někdo z nás na koni seděl poprvé, si hlavu nelámal.
Naše vedoucí prohlásila, že jede na Island hlavně kvůli papuchalkům - malí, krásně zbarvení ptáci, podle mého názoru je můžeme podle zbarvení přirovnat k tučňákům. Ovšem jsou hodně maličcí. Podnikali jsme za nimi velké lovecké výpravy. Každý chtěl ulovit fotografii, z co největší blízkosti. Bohužel papuchalci žijí v norách ve strmých skaliskách, a tak někteří z nás pro fotku riskovali svůj mladý život.
Ještě o jednom zvířeti bych se chtěla zmínit. A to o velrybě.

Kromě toho, že Islanďané velryby loví, jsou zde i lidé, kteří se snaží lovu velryb zamezit. Ti také zajišťují tzv. whalewatching pro turisty. U toho jsme nemohli chybět! Na malé rybářské lodi jsme se v ranní mlze vydali na moře. Navlečeni do krásně teplých kombinéz jsme poslouchali výklad paní „průvodkyně“.
Z 99% prý něco uvidíme, jenže když uplynuly skoro dvě hodiny a velryby nikde, opouštěla nás naděje…

Když v tom nás paní z věže upozornila na velrybu na levoboku. Byla to nádhera. Zvlášť když se k nám potom vracela a opětovně se vynořovala přímo u lodi. Měla jsem za to, že se schválně předvádí. Lidé výskali radostí a nestíhali fotit.

Celkem jsme viděli dvě velryby - plejtváka malého a keporkaka.
… Abych nezapomněla, i lidé toužící po kultuře a městech si na Islandu najdou své. Jsou tu spíše malá městečka, ale o to zajímavější. Zmíním hlavní město Rejkjavík. Potom, co uskutečníte potřebné nákupy darů pro své nejbližší a vyzkoušíte místní speciality, můžete zajít do krásné katedrály, parku se sochami od Johannsena nebo třeba do budovy radnice či parlamentu.

Nám se líbil Perlan, vodojem, který je přístupný veřejnosti a z jehož „střechy“ je výhled na celý Rejkjavík.
Na Islandu jsme toho viděli ještě mnohem více, ale o tom by mohla být celá kniha. Takže vyprávění zakončím malou třešničkou na dortu. Tou pro nás byla Modrá laguna - termální koupaliště s mírně slanou vodou. Po tak krásném závěru nás čekala už jenom cesta na letiště, bezpečný let do Berlína a cesta autobusem domů.

________________________

Green way - zelená cesta

V pátek 30. května projížděl přes Kralupy nad Vltavou peloton cyklistů, kteří propagovali tzv. zelenou cestu Drážďany - Praha - Vídeň.

KČT Kralupy propaguje tzv. zelenou cestu...

V neskutečném vedru jsme se po více než hodině čekání dočkali - v 16:20 přijíždí peloton společně se starostou města p. Petrem Holečkem k lávce pro pěší. Po krátkém „projevu“ se s pelotonem vydává i 17 členů našeho KČT, jediných účastníků za kralupskou veřejnost. Dojíždíme k infocentru ve Chvatěrubech, kde je další zastávka - my dáváme limču a pak se postupně vracíme do Kralup - cestou pak od starosty poděkování za účast.

________________________

Zimní tábor 2008

O jarní prázdniny vyrazil TOM 3511 do Albrechtic v Jizerských horách - do penzionu Marie. Od 1. do 8. března zde probíhal zimní tábor. Sněhu moc nebylo - při příjezdu jen na sjezdovce ze Špičáku - sobotní déšť, nedělní

promoknutí a nic moc předpověď nás přinutily k pondělnímu výletu do Liberce (ZOO a botanická). Od úterka však přimrzlo - něco i připadlo, a tak to bylo príma až do konce našeho pobytu - lyžování, snowbordování, bobování, nádherná vycházka prašanem, …
Zimním táborem nás provázela hra „Sněžour“, kdy jsme pátrali po tomto nevlastním bratrovi Yettiho - bylo nutno prokázat rychlost na lyžích, přesnost míření, vystavět co nejvyšší věžičku, valit se sněhem rychleji než Sněžour, prokázat orientaci na mapě a donášet Sněžourovi sníh. Večery pak byly určeny ke společným hrám a hádankám.
Vítězem celotáborovky byl Vávra, který získal po dopadení Sněžoura právo na jeho pohlazení. Druhé místo společně obsadila Larvička s Nýnou.

________________________

Informace z roku 2007

Informace z roku 2006

Informace z roku 2005

Informace z roku 2004

Informace z roku 2003

Informace z roku 2002

Informace z roku 2001