díl I.
Začnu jako obvykle, trochu zeširoka. Nějak jsme se s Jirkou Řejhou bavili, že bysme chtěli ject o prázdniny někam potrénovat jako někam mimo republiku. No a tak mi takhle jednou Jirka volá, jestli chci ject v tomdle termínu do Čunova. Samozřejmě souhlasím, protože jinam se o prázdniny dostanu jen těžko. Všechno je to hrozně hektický, protože jsem koupil od Ivana novej kajak a je v něm prasklej límec, prodřený paty do sendviče, 9.7. jdu na zkoušku z geomechanicky, rád bych si už konečně koupil novou vestu (poté, co mi ji v Budějicích na NKZ ukradli jsem jezdil ve starý Pavlově a to už jsem nechtěl moc dlouho provozovat), a k tomu jsem chtěl na pátek a sobotu jet na Obscene Extreme Festival 2003 do Trutnova. Kajak jsem teda na etapy zalepil, geomechnu jsem neudělal, vestu jsem koupil a do Trutnova vyrazil. Tak trochu jsem sice celou dobu v Trutnově byl hlavou už v Čunovu, ale i tak jsem si to užíval. No a v neděli jsem ve tři ráno přijel a ve čtyři odpoledně odjel...
Další část tý omáčky je sestava a plán našeho vejletu. Jak mi bylo postupně telefonicky nebo SMSkově vysvětleno, jede teda Jirka Řejha (Roudnice/Dukla Brandýs), Luboš Hilgert, já a Kofy. Do Blavy měli podle domluvy dojet i Míra Lenc a Lukáš Stránský z Budějic, ale ty Jirkovi v den odjezdu, kdy už byl zamluvenej kanál do půlky tejdne, poslali echo, že jedou do Lipťáku a že buďto přijedou koncem tejdne nebo nepřijedou. Kofy to má složitý a bere auto, protože nějak někam musí odjet buďto na svatbu, nebo rovnou na další dovču s Bočou (Budějice) někam do Alp. Takže jedem dvě auta, což znamená, že teoreticky vzniklo jedno další místo. To zaplňuje po dohodě se zaměstnavatelem David, protože si nebyl jistej, jestli dostane v kuse tři neděle dovolený (tejden Čunovo, tejden Orlík a tejden Vrbno). No a ještě řikal Filipáč Taišl, že se tam asi v úterý nebo ve středu zastaví, ale to se nakonec neděje, protože má prej něco s autem a nestihli mu to spravit.
Dopadlo to jak to dopadlo a teda na kanále vážeme lodě. David jede s Jirkou, já s Kofym.. Na kanále se dozvídáme dost hnusný a nejasný zprávy o bouračce nedaleko Prahy.. Asi víte, o čem mluvim, tak to radši nebudu rozvádět, protože ještě teď, když na to myslim, tak mi běhá mráz po zádech.. Tak teda jedem pro Luboše do Prahy, tam nám ho rodiče svěřují a my táhneme směr Blava. Ve Velkým Meziříčí U "nějakýho" koníčka žerem véču, jako mnohokrát, když jsme jeli z Žimrovic. Jirka už mě cestou upozorňoval, že se může stát, že mi svěří řízení, kdyby byl unavenej, protože Davidovi se z pochopitelných důvodů bojí a Luboš nemá pochopitelně ještě papíry. U večeře se Jirky ptám, jak to vidí, jestli si můžu dát pivko a když dostanu svolení, mám radost, protože je vedro jako prase a já mám fakt chuť, žízeň a vim, že tady maj tu Plzeň fakt dobrou. Po večeři pokračujem ve vytyčené trase. V Brně uhýbáme a už tak dost řídkej provoz je ještě řidší. Nutno ještě podotknout, že cestou do Kofyho hustim hustou musick, kterou jsem koupil právě na fesťáku v Trutnově. Ještě jsem to ani sám neslyšel a tak si spokojeně lebedim, co jsem si to koupil. Ještě mu taky pouštim super projekt Mikea Pattona z Faith No More, který Kofy rád. Totiž tenhle projekt Fantomas je trochu jinýho ražení než "Fejti" i když hlava Mikea je tam znát. Fakt super, i Kofymu se to líbí a to jsem po pravdě moc nečekal. Na čáře je menší fronta, tak si volnou chvíli krátíme tím, že při popojíždění kolony nestartujeme, ale auta strkáme. Zběžná kontrola pasů auta prvního a jen mávnutí rukou na auto druhý nám dává zvěst, že můžeme směle pokračovat k našim bratrům. Na čáře kupujeme dálniční nálepky a u první benzínky Jirka bere potravu pro jeho Felicii. Pak nadává, že z toho Slovnaftu to vůbec nejelo, asi do toho benálu chčijou či co.. Bratislavou jen tak prolítnem a už sjíždáme na sjezdu z dálnice, cestou přes Rusovce mávám na Ruský Dům, kde jsme spali loni :-). Na kanále je mrtvo, kdo by taky čekal, že tam bude v půl jedenáctý živo. Akorát když jsme přijeli a vylezli z auta, šel tam nějakej chlop, ale ten si nás snad ani nevšim a to šel snad tři metry od nás a krom nás a hlídačů hráze nebyl počítám v okruhu takovýho kilometru nigdo. Nijak to nekoumáme, protože není co koumat, a jdeme spát mezi správní budovu areálu a snad odjakživa načatou a nedodělanou architektonickou lahůdku hned vedle. Fouká tu hnusnej vítr, jako vždycky, navíc mezi těma barákama se to tak trochu točí, tak si trochu pomůžeme takovou zábranou z lodí. Já si málem lehnul do spadlýho ptačího hnízda (Vlaštovky jsou tady všude a celej ten barák je ohnízděnej ze všech stran), ale včas jsem si všimnul. Ostatní jsem varoval, ale po malým přesunu loďový hradby a přeskládání našich spacích míst se stejně podařilo Lubošovi to hnízdo vymáznout. Ale už bylo celkem suchý. Usíná se blbě, fouká mi fítr do xichtu, tak se zachumlám do spacíku, ale to je zase vedro. No, po nějaký době usínám...
Gory