díl V.
Tudle noc jsem se vyspal snad nejlíp. David říká, že na něho něco leze a že asi pojede s Kofym. Má před sebou ještě čtrnáct dní dovolený a nechtěl by to odstonat, tak že se zkusí před víkend dát do kupy a tak. Prostě zůstanem jen tři. Ráno jsme šli jezdit krátký úseky, tak tři čtyři brány. Stavěl Kofy, kterej byl už při rozjíždění evidentně nasranej. Já bych byl taky. Dokonce i Kofy končí dřív, ale Davida nechává dojezdit bez spěchu. Na vodě se sere celkem dost lidí, přijeli i nějaký český rodeáři, o víkend se tu jede mistrovství slovenska plus závod CNAWR. Po tréninku my se chystáme uvařit si polívku, co zbyla a kluci odjíždějí. Taky byl Jirka doplatit zbylý tréninky až do pátku dopoledne. Odpoledně bylo něco psaný po nás na rozpise, tak jsme chtěli jít brzo na vodu, aby se nám tam a my jim potom nepletli. Hlavně pak prej tam má bejt nějaká raftová akce nebo co. Podle toho, co se připravovalo u tribun jsme řikali, že to bude nějaká komerčně firemní akce. Ještě jsem oběhl areál s foťákem a vyfotil si trochu vodu, ale pak už mě kluci vyhnali na stavení tratě, takže jsem toho moc nenafotil. Ale až fotky budou, tak je dám k sobě na stránku nejspíš. Na řadě byly třetiny tratí, ne na plno. Stavitel Luboš definoval potřebné tempo jako "svižně". Tak jsme jezdili svižně. Na vodu šli bratia Hochshornerovci. Jezdili tu už párkrát v tejdnu ale dycky jsme se nepletli. Taky dobrá story. Vono s nima v tejdu chodila furt jedna jejich holka. No a my jsme nevěděli, ke kterýmu patří, protože byla taková no.. no, větší než ten menší z bráchů. No a teď ve čtvrtek přišli holky dvě. No a ta druhá byla celkem malá. Tak jsem si dělali srandu, že je určitě toho velkýho a ta druhá toho malýho. No, a taky že jo. No tak jsme jeli traťě a uprostřed když Luboš odstartoval, Hoksi se zrovna vyvalili z vracáku. Jen dodám, že to bylo v hodinách, který jsem měli podle rozpisu my. No a jak vyjeli, tak vyděli Luboše a uhnuli teda. Ale ty výrazy v obličejích byli dost hustý. Nevim jestli je viděl Luboš, ale myslim, že já kdybych si toho všimnul, tak bych asi uprostřed toho proudu prostě zůstal stát :-). Jeli jsme to celkem šestkrát. Přípravy na raftování už byli v plnym proudu a tak když jsme se připravovali na odpolední běh zase, tak přijel místní trotl se svym seatem a poprosil nás, abysme opustili areál, že to tam je celý zamluvený a že tam prostě nemáme bejt. Bylo mu rozumět kulový, každopádně jsme z něj radost neměli. Ten dement byl fakt trotl. Od tribuny k nám a ke konci týhle strany silnice podél vyjížděcího kanálu to je pěšky asi 40m, po silnici je to asi 300. No a ten dement když potřeboval na druhou stranu, tak ne aby přešel lávku, ale sednul do auta a jako kokot (řek bych až 70 - 80 km/h to přejel okolo. Jen aby nás poslal do píče. Debil. Platíme tu kurewský prachy a ještě se k nám budou chovat jak píči a ani za ty prachy nemáme nic, co by za to stálo. Čuráci.. U nás by se tohle nestalo, to teda ne. No tak jsem se sebrali a šli jsme běhat. Doběhli jsme k tomu bufetu co minule a sedli k pití. Luboš běžel napřed a dál, celkem o dost dál než my. Řekl bych ještě tak o pár minut dál, než jsme běželi s Kofym v úterý. Poseděli jsme, v radiu vyslechli zprávu, že se sem ze záúpadu řítí bouře, která něgde ve švýcarsku udělala pěkný škody a beželi zpátky. Zase jsme se vrátili na kanál, tam už jezdili nějaký trotli na těch raftech, na vodních skútrech pod areálem. Neopreny, vesty, všechno na věšácích, postavený převlíkací stany, Rado Orokocký jim asi pomáhal s kormidovánim. Hráli tam radio hity z repráků, nějakej raut, před areálem to bylo samý BMW, Audina, VW Passat, Superb, dokonce i jedno Ferrari. Šli jsme se umejt, koupali jsme se u jejich cíle, takže viděli naše chlapský poznávací značky, ale co. Myli jsme se, ne? Už od rána bylo trochu pod mrakem, navíc dusno, při tom běhu jsem se zpotil jako prase, jako fakt se schylovalo k dešti. Ale my jsme počítali s tím, že až se večer vrátíme z města, tak to vybalíme na tribuně a pujdem v klidu chrápat. No jo no. To ale nedopadlo. Po vykoupání jsme jeli do města, že pujdem do kina. Jeli jsme teda do Auparku, zrovna se měnil program kin, tak jsme nevěděli na co pujdem. Nakonec jsme šli na premiéru Charlieho Andílci: Full Throttle (Full Trotl :-)) a bylo to super. Když čekáte píčovinu a je vám to jedno, tak se vám i píčovina může líbit, protože to je rozhodně příjemná zábava a vzhledem k obsazení se na to i dobře kouká .-). No a tak vypadnem z kina, suverénně jdem k vstupním dveřím a vidíme tu spoušť. Venku chčije. Howno chčije, padaj howna s hákama. Jako to bylo fakt průtrž jako howado. Tak že jdem do toho disco baru. Tam ale je mrtvo. Tak že si jdem nakoupit do supermarketu - zavřeno. Tak jsme teda přeběhli v tom dešti do auta. Když jsme mezi těma lidma ve vchodu sundavali s Lubošem trika, dost po nás čuměli (hlavně kuny :-)). Přeběhli jsme a že jedem do Carrefouru, vemem pár lahvoňů, krknem je na Tribuně a pujdem spát. Koupili jsme si něco k snídani, Jirka a já po dvou lahvoních a tak dále. A jedem. Jenže z toho auta se ukázalo, že to je kurewská buřina, blesky jako kráwa a fakt hustej slejvák, že bysme se asi ani na tý tribuně neměli nejlíp a hlavně než tam přeběhnem, tak budem durch. Tak že v Rusovcích přečkáme na zastávce. Když se to trochu sklidnilo. tak že teda jedem na kanál. Jenže ta bouřka postupovala velice pomalu a zrovna směrem na kanál, takže v místech jen nedaleko Rusovců to vypadalo uplně stejně jako před chvílí uvnitř. Vrata do areálu byla otevřená, tak jsme zajeli na naše místo. Vidíme, že pod celou tribunou se svítí, v přístřešku u bufetu je hafo lidí a jsou hlučný a do toho všeho hraje furt z repráků na tribuně nějaký techno. Co teď? Bereme lahvo a během se přesouváme na tribunu. Jenže tam za prvé jsou ty repráky, za druhé tam fouká šílenej vítr a za třetí díky tomu větru je tam sucho asi tak na půlmetrovym pásu u stěny a nad schodama, kde jsou trovna ty repráky a nějaký stoly. Ani nezasedáme a běžíme zpátky do auta. Nevíme co dělat. Čekáme, kdy už ty vožralové zmizí, někteří odjíždějí, někteří přijíždějí, někteří dokonce odjíždějí a zase přijíždějí. Vypadá to na dlouho. To už je ale fakt pokročilá hodina, někdy před půlnocí nebo snad i po, ztrácím pojem o čase. Načínáme v autě v super vzduchu super vedře a super bordelu pivko a píšeme Kofymu zprávu s popisem naší situace. Diktuju asi todle: "Čau Kofy, je to tu super, sedíme v horkým autě, krkáme teplý lahvoně, nemáme kde spát a čekáme, až nám banda přihřátejch papalášů uvolní spaní." Dlouho se tak neděje a tak beznadějně koumáme, kde bysme se mohli složit. Dokonce i zvažujeme předčasný odjezd domů, ale nechce se nám. Vidina ranního tréninku nás láká zůstat, trochu i zaplacenej trénink, trochu i to, že to jsme mohli jet rovnou po běhu. Nakonec ale zůstáváme a koumáme.Bufety na stezce pro cyklisty - nevhodné, déšť do nich nafouká. Přístřešek někde u Čunova - riskantní, nevíme přesně kde a v jakým stavu jsou a autem se k nim nedá zajet, takže bysme promkli jen cestou k němu. Podloubí u místního architektonickýho zázraku - zavrhnuto, když jsem to běžel vyzkoušet, je tam málo místa, sucho jen na malym čtverečku a navíc je tam bordel na zemi. Hajzly - zamčeno. Kdyby ty vožralové vypadli, bylo by to jasný. Ale takhle to dopadá tak, že autem zajíždíme k podloubíčku u jejich loděnice. Auto nás má ochránit před větrem a deštěm, ale to se daří minimálně. Nakonec teda rozbalujem spaní v tom podloubí, z tašek si děláme z jedné strany hradbičku, která v těch poryvech ale moc nepomáhá. Navíc se mi zadaří. Když si jdu rozbalovat spaní, řikám si, že ještě vypiju toho druhýho lahvoně a pokládám si ho na zem tam, kde chci spát. Ale pokládám ho blbě a pod náporem větru padá. Já to vidim, a tak po něm máchnu rukou, abych ho chytil. Ale máchnu pozdě a máchnu už jen do rozbitýho skla a ufiknu si kus kůže na malíčku, zrovna v těch místech, co se ten prst ohýbá. Teče z toho blažka, olizuju si to ale ne a ne se to zastavit. Tak to dávám do kapesníku. Není na to vidět, tak ani nevim, jak to vypadá. Co je ale horší, že to rozbitý pivo se rozlejvá přesně v místech, kde bych byl aspoň trochu chráněnej před větrem. Ale ono to bylo asi jedno. Kluci na tom byli uplně stejně, jen to vypadalo, že by mohli bejt trochu ukrytý. Lehám si do spacíku, sleduju, že mi mokne spacák, protože sem přímo neprší, ale jak je voda rozbitá a rozfoukaná větrem a mezi těma barákama se to různě točí, cáká nám to i na spacíky. Po nějaký době usínám. Najednou mě zbudí hlas. Jirka jestli prej nejedem domů, spíš jako řiká, že jedem domů a čeká, jaká bude naše reakce. Po chvíli zamyšlení řikám, že asi jo, Luboš to vidí stejně, tak jedem. Kluci už maj mokrý spacáky dokonce naskrz. Tak to je fakt moc, jedem. Kolem se motaj vožralý krávy. Totiž místní kluci co tady v areálu obsluhujou ten bufet a byli nalitý jako debilové, a chovali je jako čúráci. Idioti vožralý. Správcová se tam taky nějak mihne, tak jí řikáme, že to balíme. V rychlosti navazujem a jedem domů, nemá to cenu. Kříží nám to plány s balením. Měli jsme v plánu vyházet všechen ten brajgl z auta a poskládat to a rozdělit si svoje věci, ale na to nebyl čas a hlavně místo. Tak jedem. Řídim já, protože Jirka je zodpovědnej a měl o jedno pivo víc jak já. Jedu dost opatrně, protože na silnici se valí proudy vody. Najíždíme na dálnici trochu se smyčkou, stejnou jako loni s Kofym, vono tam snad totiž přímo na ten směr nájezd neni. Otáčíme se před maďarskou celnicí a jedem teda po dálnici směrem na Bratislavu. Jedu 80, 90. Za prvý to tu je na značkách a navíc fakt ta voda na silnici nevypadá dobře. V Bratislavě se dostáváme na dálnici na Brno a ta je poloprázdná, jednou za 5 km předjedu kamion, jinak nic. Jedu furt v levým pruhu, v pravým jsou koleje a v nich voda. Už to kalim 110, někdy i víc, ale pak zase radši sundavám nohu z plynu, taková louže v týdle rychlosti... Na hranicích jde všechno v klidu, dokonce nás ani nechtěj vyložit, ani Luboše nebuděj. Před Brnem ještě předjíždim náklaďák, ten debil v tom snad spal. Motal se na silnici jak vožralej, navíc v uzavírce málem nabral několik těch oddělovacích kuželů nebo spíš sloupků. Rychle od něj pryč. Pomalu cejtim, že na mě jde únava, tak někde za odbočkou na Jihlavu na benzínce předávám řízení Jirkovi. Cestou silnice začínaj bejt suchý, takže to jede rychlejš, ale zase malinko zhoustnul provoz. Po chvíli usínám a probouzím se už jenom chvíli před Prahou. Doma vyhodíme Luboše, Luboš starší už je vzhůru, takže má Lubošovi mladšímu kdo otevřít. V tom bordelu se dost blbě hledaj věci, ale nakonec snad nachází všechno. Tak, teď už jen směr Dolínek, kde potkáváme fotra, jak jde do garáže pro auto a jde do práce, matku s bratrem potkávám doma jak jdou taky. Jirka musí ještě na dálnici, zase z dálnice a domů. Nezávidim mu to, varuju ho aby když je už sám, aby neusnul a směju se mu, že se mu chce v sobotu jet na Hubertus. To já radši zůstanu v Dolínku a pujdu na Neckyádu, co tu místňáci pořádaj... A budu se těšit do Budějic. A třeba se budu těšit i na příští takovoudle povedenou akci. Takhle bych vydržel jezdit furt, mít čas a lowe...
Gory