Trénink v Čunovu

I.díl

II.díl

III.díl

díl IV.

Středa, celý tratě jezdit třeba. Tak to vypadalo ráno. První probuzení přišlo v 6:20, kdy místní buldozerák nahodil opět motory svojeho pásáku a dal se do práce. Po druhym probuzení jsem vyfotil naše typický ležení. Typický v tom smyslu, že zabíráme dost velkou plochu a evidentně rozložení věcí nemá systém. Maximálně systém anarchia. Posnídali jsme zbytky z Carrefouru z pondělka a hurá na vodu. Nejdřív klasická ranní práce - postavit trať. Dneska vymejšlel Jirka. Vymyslel to hezky, plynule, docela dobrá trať. Akorát, ale to není jeho chyba, ona to není vůbec chyba, jen je to bych řekl trochu nezvyk, že prostě to bylo dlouhý. Já se pod dvě minuty nedostal, Jirka párkrát jo a Luboš měl stabilně dvě, tři vteřiny pod dvě minuty. Jeli jsme to pětkrát, Kofy to po čtvrtý jízdě zabalil a měřil cílový časy. Já ujel na pátej pokus svou nejlepší jízdu a změřil jsem si 2:02, Kofy mi naměřil 2:04. Asi se rozcházej hodinky, nebo já pochopil blbě cíl, to je fuck. Chtěli jsme jet víckrát, ale na vodě už byli Slováci a my měli de facto už po vyhrazenejch hodinách, tak jsme jen sjeli tak nějak pravej kanál. Dole Řepik zahecoval do pravýho vracáku. Divil jsem se že tam jede, pěkně ho to propralo, ale řikal jsem tak jo no. Jedu taky, když jsem najížděl a uviděl jsem do čeho to vlastně jedu, tak si řikám, jestli to je vůbec vracák. Totiž to bylo jen taková rotující bublina. Já do toho zajel málo hluboko a nemohl jsem se dostat na proudu ven, protože mě to hned otočilo zpátky. No udělal jsem dvoje hodiny ve víru a pak jsem se už nasral a předklonil se do toho, zabral a byl jsem venku. Ale prdel jsem měl v tu chíli sevřenou celkem jako jo. Totiž pod tim je hned uprostřed šutr, na kterej to táhne a pod tim je mělčina. Tudy bych hlavou dolu plovat nechtěl. Luboš dole řiká, že ho to nějak na ten kámen táhlo, že už se bál, že ho to natáhne a Jirka mi popisoval jeho pocity z nájezdu do vracáku podobně jako byly ty moje. K obědu jsme kuchtili špagety a polívku. Všechny nádoby i vařiče se použili. A já to pak šel mejt. Ale dobrovolně jako, to zas jo. A když to jdu mejt, tak mě Luboš upozorňuje na něco podivnýho ve vyjížděcím bazénu. U stěny u nájezdu k přepravnímu pásu, přesně tam, kde jsem si ráno odkládal lahvičku s pitím, se ve vodě mrcasil nějakej had. Fuj. David ho viděl a že je to prej užovka. Správcová nám pak řikala, že jí tam měli před rokem a že se teda asi vrátila když jsme jí tam viděli. Dneska záměrně vynecháváme odpolední trénink, odpočinek je potřeba. Využijeme toho tak, že se jdem s Kofym vykoupat a Jirka lepí Lubošovi loďku. Měl tam už prodřený paty do sendviče jako já když jsem to dostal od Ivana, možná o trochu víc. Jirkovo lepení, to je lahoda. On má takovej kufřík a v tom kufříku má veškerej vercajk, kterej je potřeba. Jen prej zabalil ty špatný nůžky a pobavilo mě, že šusťák bere ze starý bundy na vodu.. Jirka si taky loď trochu obejde, obandážuje špičku a zadek, což já tady dělám obden a dolepuje nějakej odlepenej galapur na sedačce. Lubošovu loď dáváme na dobrý místo, aby na ní chvíli svítilo slunko a pak byla v suchu a za větrem, aby to hezky schlo a vydáváme se vykoupat do píškovny, do města a na nákup. Zásoby už odmítáme kupovat, protože je to pracný a na howno, když je možnost zajet na polívku do Furmanky nebo tak něco a večeře je stejně v hospodě. Jedem do tý píškovny, co viděl Dave v úterý. Je to za Rusovcema před tím původně vyhlídnutým bufetem po stezce dolů. Kofy chvíli váhal jestli porušit zákaz, ale když kolem nás projelo auto, tak jel za ním. Pískovna byla normoš, ale spíš nás udivilo, že většina lidí byli nudisti. Šli jsme se teda vykoupat, když už jsme tu byli. Lidi čuměli na moje super růžový gatě, my jsme čuměli po kunách, ale nebylo jich tu mnoho, spíš důchodci, hnusnej úchyl, kterej se na lehátku nechal unášet po břehu a stálo mu péro nebo co, fuj, humus. Doplavali jsme jako do nějaký zátoky a tam byly docela dobrý kuny. Akorát odplavávaly pryč, tak jsem po vodou kolem nich pod nohama proplaval ale ani si mě snad nevšimly. Zpátky ke břehu a jedem na příjezdovou cestu k tý stezce a odtud jdeme pěšky posedět do toho velkýho bufetu. Z repráků se linou hity od Maxim Turbulenc, no slyšel jsem to poprvé a dost vostrý. Čas letí a tak se přesouváme na nákup. Z Carrefouru jedem do Auparku do těch kuchyňo bufetů na jídlo. Já si dávám s Davidem halušky ALI BABA a jsou fakt super. Halušky, na tom politý nějakou smetanovo - nivovou omáčkou a to celý ještě omáčkou s kořením, kukuřicí, hráškem a kuřecím masem. Gut lahoda. Kofy jde do kuřete s rejží, kluci si vybrali u vedlejšího bufetu, tak nevim co měli. Po jídle řešíme co s načatým večerem a jedem teda nakonec do centra. Po malý kličce nacházíme místo k parkování a s malou pěší oklikou dorážíme i do centra. A teď to hustý. Asi to řeknu i blbě, protože já bych si to taky asi neuměl dobře představit, protože todle jsem snad ještě neviděl. Uličky jako v Praze na starým městě, trochu širší, pěší zóna a všude, VŠUDE!!! bary, venkovní sezení, bary, hospody, pizzerie, bary, baby, lidi. Mraky lidí. Sice trochu mastnáčtější, ale v Praze to není jiný. Nacházíme i bar, kam nás Kofy táhne, kde se mu líbilo, když tam měli nějakou firemní akci. Ale to měl všechno placený. Navíc vevnitř nikdo není, venku je plno a pivo za 55,-. Jdeme dál. Docházíme až k nějakýmu místnímu nejluxusnějšímu hotelu a takovou velkou ulicí s vodotryskama, kam zrovna z cisteren lejou vodu, jdeme dál. Zapadáme do nějakýho Pizza baru, dáváme nějaký pivo. Dvanáctka Budvar je super. Po chvíli špekulací jsem po svým návrhu donucen se zeptat číšníkový (docela hezká) na to, kam se dá jít. Otázku formuluju takticky. Zdánlivě zdlouhavej začátek dokončuju velice přesným srozumitelným dotazem. Číšnice se zajde zeptat ostatního personálu a doporučuje nám klub El Diablo (to je ale hned vedle toho Kofyho doporučenýho, takže stejně draho a navíc plno venku, nikdo venit, tak jsme se ani neohřáli) a pak nějakej rockáč Aligátor. Ten bez problémů nacházíme, ale nigdo v něm. Přitom to tam vypadalo útulně, dobře. Ale tim, že to bylo ve sklepě, se nedalo sedět venku a tak asi mnoho lidí nemělo zájem. Tak jsme pokračovali dál těma uličkama a zalezli jsme do další putiky, dali pivo. Tam nás ale hned zkasírovali, nějako divně ná informovali o ceně a vůbec to byli nějaký divný. Tak jsme po pivu vypadli. To už byla pokročilá hodina, tak jsme se s nejasným cílem vydali směr auto.Když tu náhle dvě osamělý kuny na lavičce. Nemůžu se tady o tom rozepisovat, abych někomu něco neposral, ale o nic nešlo. Jen řeknu, že hopsinková šťáva se slovensky řekne gumidžus a že ta pískovna kde jsme byli odpoledne je tady vyhlášená jako nuda :-). Kofy měl dost na hovno telefonát, ze kterýho vyplývá, že nepojede rovnou do Budějovic, ale zejtra bude muset jet do Prahy do práce. Tak to balíme a jedem na kanál. Lubošova loď pěkně zatvrdla, ale ještě štěstí, že to bylo uvnitř. Protože v areálu běželo závlahový zařízení, teda velká síť kačenek, který kropily trávu a stromky. Kropilo jim to i přímo do jednoho stanu, co tu měli postavenej jako přístřešek nad stolkama pro hosty. No a pochopitelně to stříkalo i na Lubošovu loď. Naše byli zrovna mimo dosah, ale Lubošovu jsme nechali aby byla na dobrým místě kvůli vyschnutí a zatvrdnutí a zrovna byla na hraně toho kola, kam ta kačena došáhne. Spíme zase u auta, jen o trochu dál než včera. Dokonce se ani v noci nebudim. Málem bych zapoměl na našeho buldozéráka. Dneska mu přivezli novej stroj. Hustýho velkýho Caterpillara. Nebyl to novej stroj pro něj, ale novej pomocník. A řeknu vám, bylo to znát. Hnuli s tim za odpoledne fakt hodně.

Gory

V.díl