díl II.
Ráno se budim dost brzo, navíc několikrát i v průběhu noci, nespalo se dobře. Hned ráno tu nějakej frajer vedle nahamtnul pásovej buldozer a dal se do srovnávání takový obrovský hromady hlíny do úrovně stejný, v jaký je parkoviště. Buldozer už byl určitě staršího data výroby a ten frajer, co ho trápil, to musel bejt fakt zažranej buldozerák. Kluci si dělali srandu, že ten snad ani neumí číst, ale je mu to uplně jedno :-). Tak jsme se tak nějak dali po ránu dohromady. Kdo něco měl, posnídal, kdo měl hovno jako já, dal si hovno s mákem :-). Od devíti jsme měli vodu, tak jsme šli na vodu. Jelikož šlo o první takovej ten seznamovací trénink, dali jsme techniku. Neteklo moc vody, oproti minulýmu roku teda o dost míň. Navíc ani nebyly natažený brány. To je vopravdu vopruz tam. Platíte nekřesťanský prachy za tréninky, je tam placenej správce, kterej je tam celej den a místo aby po ránu třeba natáhnul brány a prostě připravil areál k tomu, na co je určenej, tak chodí kolem kanálu a čumí a po chvíli veme sekačku a jde zkracovat 7cm vysokej trávníček na 6cm. Navíc nepříjemnej a když jsme se ho ptali, jestli by mohl pustit víc vody, řekl, že se podívá a pak přidal tak kapku. Když jsme ho poprosili, že to je furt málo, tak jeho odpověď byla: "to je dost vody, na tom jazdí aj naši.." Naštěstí i ta kapka trochu pomohla. Vono totiž teklo míň vody taky proto, že byly puštěný oba kanály a tim pravým teklo víc jak loni, a protože je blíž vpusti, tak tim trochu bral vodu tomu levýmu... Na vodu jsme šli v devět, celej tejden jsme měli tréninky 9-10:30 a 13-14:30. První jízdu jsme dali levej kanál. Všechno při staru, trubka prostě úspěšnost povedenýho projetí je z 50% nájezd, 30% co v ní uděláte a 20% náhoda. Druhou jízdu jsme jeli pravým kanálem. David tady je vůbec poprvě, tak mu dáváme instrukce, kudy má jet, aby se vyhnul mělčinám a místům, kde to táhne na překážku. Další tři jízdy jedem vlevo. David s Kofym libovolně, ostatní jezdíme trať, kterou Jirka najel. Je děsný vedro, po jednom tréninku se mi na už tak opálenejch rukách dělá pruh od bundošprajdy. Po tréninku čeká lehkej oběd. Kluci něco ještě maj, tak nikam nechtěj a jedí na parkovišti, já s Pohúdkem nic nemáme, tak jedem na Furmanku na oběd. Řikám si, že si dám tek něco lehkýho, tak jsme si dali oba fazolovou polífku, k tomu Kofy nějakou kuřecí kapsu s hranolkem, já radši "jen" ovocný knedle. Ale to co mi přinesli, mě ujistilo, že až tak lehký to nebude. Kýbl polívky, navíc hromadu knedlíků s ořechem. Hmm, dobrý a to ještě ve finále Kofy klasicky nesežral svou porci, takže jsem ještě luxoval po něm. No to už hraničilo s přežránim. Když se tak odpoledne chystáme na vodu, koho to nevidíme přijíždět. Šíma se svou obytnou Avií, na střeše prkna a nějaký starý kajaky neslalomky. Vyskáčou z vozidla a že jedou z Chorvatska z dovolenej, tak že se zastavili podívat a vykoupat.. Na pořadu jsou půlky tratí. Ta horní mi moc nejde, mám trochu problém najet dobře tu Trubku. Prostě jednou to vysmrknu a jednou mám pade na povodě ve výjezdu z toho bordelu a pak zase na tý první uprostřed toho bordelu. Kluci to prej míjej párkrát taky, takže nejsem až takový poleno :-). Jedem to ani nevim kolikrát, ale mám toho docela dost. Při myslim že třetí jízdě se dokonce jako trotl zvrhávám v Trubce. Chtěl jsem se sklouznout s vlnou s malým protináklonem, ale nějak to nevyšlo a po menším výlehu jsem tam spadnul. V momentě, kdy jsem zvednul, jsem byl přesně na hraně takovýho toho bublavýho sráče na konci Trubky. Ještě že tak, protože v tom válci, co je hned pod tim bych to neměl tak jednoduchý. Kluci se mi smějou, no, bodejť by ne :-). Po ježdení nám správcová otvírá vrata do areálu a jedem autama dovnitř. Ubytováváme se dole nad kopcem co se vylejzá z řeky a tam jako u lávky nad tim přepravníkem do vyjížděcího bazénu. Nakonec necháváme jen Jirkovo auto a druhým jedem do Blavy do Carrefouru nakoupit si žrádlo. Nakupujem jen věci na špagety a na polívky zatim, že dyštak dokoupíme, plus samozřejmě sladkosti, ovoce, jogurty apod. a hlavně vodu, protože ta, co těče v areálu není pitná. Což prej Jirka před několika lety poznal na vlastní trávicí ústrojí.. Z nákupu se jedem podívat do shopping centra Aupark co hrajou v kině. Při té příležitosti kupujem Mladou Frontu za 17,-Sk a dočítáme se nějaký podrobosti o tom, co se u nás stalo. Prohlídneme obrovský centrum. Kam se sere Tesco v Letňanech. Totiž snad tři patra + sklepní garáže, hafo barů, butiků jak už to bejvá, diskotékovej klub, bowling, billiard bar, sport bar, sony ericsson bar, takový ty žrádelní bufety u společných jídelních stolů. Prostě fakt veliký. Hlavní loď + dvě velký boční, fakt je to veliký a tím, jak je to na patra s těma terasama, tak se to zdá ještě větší, než to je. Řikáme si s Jirkou, že by tady byla dobrá mega spářka. Prostě kdyby natáhli repráky nějak po těch terasách a všude na těch ochozech a barech a tak by se pařilo a tančilo, a bavilo se prostě... No, ale nic takovýho se neděje. Dokonce ani ten disco bar klub nemá v tejdnu na programu nic, narozdíl od víkendu. Dáváme si tu Budvar v Budvar baru s nádherným výčepem celým z měděných trubek, s kohoutkama a budíkama ve stylu pivovarských trubních sítí. Sice za čtyři pětky dvanáctka, ale jedno je jedno. Nutno ještě říct, nebo chcete-li po loňsku zopakovat to, že tady všude se pohybuje strašný množství nádherných holek. Nechci tvrdit, že u nás jsou holky ošklivý, to vůbec ne, ale není jich tolik. Tady prostě pomalu ani nenarazíte na ošklivou holku. Samý nádherný těla, sympatický obličeje, perfektní ohozy (k tomu tvrdě letní :-)), je tu zkrátka na co koukat a slintat... Tak teda si utíráme sliny a jedem někam na večeři. Cestou podél silnice se pohybujou objekty, z kterých nám nesbíhaj sliny, ale spíš zvedaj žaludky. Jestli nechápete, tak chápejte, že mluvim o kurvách, kurvících se po silnici, takže si dovedete představit, co je to za "kvalitku". O místě na večeři ani nepřemejšlíme a jedem rovnou na Furmanku. Obsluhuje nás nádherná sympatická mladá číšnice, která s náma bez ostychu téměř flirtuje. David se chová jako typickej David a naprosto mimo mísu má dost oplzlou poznámku. Naštěstí ho okřikujeme včas, než si toho slečna všimne. Dávám si hejka jako loni, vim, že byl super, kluci jdou do halušek i přes moje varování, že je nesežerou a Luboš si dává snad MŠTH. Hejk ve mě mizí pohodlně, zato kluci se evidentně trápí. David to nakonec zvládá, Jirka skoro a Kofy ten toho víc nechal než snědl. Řikám si, že si od něho teda vemu jen tak "na chuť", ale dopadá to tak, že to po něm celý opět luxuju. Trochu komplikovaně platíme, už zavírají. Stavíme se ještě na jedno vedle v takový trochu mastňáčtější hospě, kde nám daj jedno Krůšo a Kofy prej nedosáhne na hajzlu do pyjosáru. No, nedošáhne, došáhne, ale je prostě trochu vejš no. Spaní si rozbalujem na tribuně. Já, jako první příchozí si vybírám nejlepší místo u zábradlí na podestě vedle stěny. Má to totiž výhodu, skoro sem nefouká. Všichni jsme vedle sebe. Usínám po chvilce, už je dost hodin, skoro půlnoc... V noci se opět několikrát budim a jednou jdu na chcaní. Protože ale někdo spí před schodama, tak chčiju na zem z tribuny, ale nikomu to neříkejte, aby si nemysleli, že jsem prase :-)....
Gory