|
|
Krystalizace
Krystalizace je nejdůležitější metodou čištění tuhých látek. Umožňuje připravit jednoduchými operacemi čistou krystalickou látku. Znečištěná krystalická látka se rozpustí v optimálním množství zvoleného rozpouštědla, mechanické nečistoty se odfiltrují a rozpuštěná látka se přivede ke krystalizaci.
- Krystalizace ochlazením horkého nasyceného roztoku.
Filtrace za horka.
Horký nasycený roztok se zbaví nerozpuštěných příměsí filtrací za horka. Filtrace za horka se provádí, tak aby se filtrovaný roztok neochladil a nezačal krystalovat ještě ve filtrační aparatuře.
Vlastní krystalizace.
Ochlazováním nasyceného roztoku dochází ke krystalizaci. Nejprve se vytváří krystalizační jádro a na něm pak roste krystal. Rychlost krystalizace závisí na počtu vytvořených krystalizačních jader a na rychlosti růstu krystalů.
- Volná krystalizace.
Krystalizací v klidu za pozvolného chladnutí se vytváří malý počet jader a vznikají krystaly relativně větší.
- Rušená krystalizace.
Při prudkém ochlazení za míchání vzniká hodně krystalizačních jader a vyroste velký počet relativně malých krystalů.
- Krystalizace odpařením části rozpouštědla.
Tato metoda je zdlouhavější než předchozí. Volí se tehdy, nepodaří-li se najít pro krystalizaci rozpouštědlo, v němž je rozpustnost látky za horka a za chladu dostatečně rozdílná. Roztok se přivede ke krystalizaci odpařením části rozpouštědla. Rozpouštědlo se odpařuje buď volným odpařením na vzduchu v digestoři nebo v exsikátoru, nebo odpařením na vodní lázni.
- Krystalizace přidáním třetí látky.
Vyloučení krystalů se dosáhne zmenšením rozpustnosti přídavkem třetí látky. Bývá to kapalina dokonale mísitelná s rozpouštědlem, ve které se však krystalovaná látka nerozpouští a vylučuje se z roztoku.
|
