prolog + cesta - neděle 8.8.04

Pokec ze soustředění v Lipťáku začnu, jak jste už u mě jistě zvyklí, trochu dost zeširoka. Totiž přestože plánovaný odjezd na Slovensko byl plánovanej na neděli, já jsem opustil domov už ve čtvrtek. Díky tomu jsem vynechal závody v Budějovicích a místo na jih Čech jsem měl namířeno ještě s Kakátorem, Payou a ALLem na hudební festival Brutal Assault. Respektive na již 9. ročník tohoto festivalu proti násilí a netoleranci, který se letos opět konal v kamenolomu u obce Hvozd u Konice (asi 30 km severozápadně od Olomouce, 10 km jihozápadně od Litovle ?). Ostatní kluci jeli do Budějovic na závody (Pyškot a Kofy). Mě to tam taky lákalo, ale nakonec jsem jel na Brutál. Někteří v Budějicích dokonce už zůstávali přes týden (Sokol, Čap David, Bůh Viktor), takže jsme se dohodli, že mě někdo vyzvedne cestou na Moravě, tam, kam se dostanu stopem nebo sockou. Stejně tak to bylo s Jurou "Klausem Suchánkem" Žákem, kterej byl závodit ve Víru. No a celýmu tomudle aktu ještě předcházelo lepení, protože už mi dlouho chcalo do lodi a poslední dobou už měrou neúnosnou. Chtěl jsem to nechat zalepit Galasportu, protože se jednalo hlavně o zadní slepy, který jsem chtěl nechat vyměnit nějakej kus plus klasika radiusy, jenže na prvních Budějicích Jindra odjel už v sobotu a Filipovi se pak nechtělo todle dělat. Kofy se totiž v hendsfríčku domlouval s Filipem, že mu zalepí zadeček u šňůrky a když jsem se ozval já, tak mi řekl, že neví jak to tam pak dostat do budějic dvě lodě a já blb sám řekl, že teda když to nepůjde tak to zprasim sám. No a přestože se mi to nelíbilo, tak jsem to teda zprasil sám. To jsem v tu chvíli ještě netušil, co mě čeká za lepení. Když jsem to večer odbrousnul, tak se mi vysypala špička, že by to mohl být pomalu Midas model 2005 :-). Ještě jsem se snažil zajistit, aby to ten Filip udělal, ale nepodařilo se zjistit, kolik lodí kdo ze Sušice nebo Strakonic poveze. Příště musim telefony mít sám, protože takhle to obtelefonovával Kofy a není nad to si to vyjednat sám... Nakonec jsem se do toho ve středu dopoledne teda vrhnul. V momentě, kdy jsem tam narval ty záplaty jsem byl tak nasranej, že jsem ten kajak chtěl vzít, hodit ho na vohniště a říct, že na celej Lipťák seru, že tam nepojedu s lodí kratší o 2 centimetry a z rozesranym zadkem, že musim po každým úseku vylejvat. Zprasil jsem to jako prase. Neměl jsem ani materiál - pásku, takže je to celý jen uhlíkovejma cuckama podél starýho slepu a na radiusech model prcguma. No hnus. Trochu jsem to zachránil potom broušením a ořezáváním, ale nelíbí se mi to. Schválně přindám fotky, jak to vypadalo předtim, po lepení a po broušení. Kurwa, ještě teď, když na to pomyslim, mě smrděj ruce těma rukavicema, navíc jsem se při tom ořezávání říznul do prstu - klasika :-). Jo a to ještě napíšu super věc, když jsem jel kupovat primeráky na radiusy... Vlezl jsem do drogerie, hned k pultu. Obě prodavající tam stály (ženy 40 a 28 let), vedle další tři nakupující (ženy by woko tak 40, 32 a 18-19) a já řikám: "Za kolik máte nejlevnější kondomy?" Prej za 17. Tak řikám: "Tak mi jich dejte za stovku". Ony byly tak vyděšený, že to nemohly spočítat a já řikám "šest za 102". Nechápavě se podívala, pak se zamyslela, zeptala se tý druhý kolik to bude a pak teda markuje. Zatím mi ta 28 vyndavá zboží a zjišťuje, že jsou různý krabičky, tak jestli mi to nevadí. Znova opakuju, že je mi to uplně jedno, že mi jde o obsah a ne o krabičky.. Všechny ženský čuměj jak kdybych měl jít šukat celou Vodolku. Když jí podávám peníze, tak si hrozně bavím a přemejšlím, jestli něco říct nebo ne. Nakonec jsem si řikal,. že bude lepší, když do nich zaseju sémě pochybnosti, než když si budou myslet, že jedu jako instruktor na dívčí tábor. Tak jí podávám prachy a řikám : "He, he, to ne, já to nemám na to na co to je..." Tím jsem jim ale zasadil ránu největší, protože obě nevěřícně a nechápavě čumí, řikám nashle a odcházim s díky ze dvěří. Sedám na kolo a s totálním výtlemem odcházím. Todle bylo na kameru nebo aspoň diktafon... :-)))) Najelo to ještě ten den, na tom sluníčku to jelo de facto hned, navíc jsem to namíchal docela rychlý, jen aby do toho neteklo jako předtím. Takže zatímco já jsem většinu věcí včetně lodě nachystal klukům ve čtvrtek a nechal si je pak přivézt, musel Jura ještě loďku i hadry mít s sebou na závodech. Takže v jeho případě autostop nehrozil a byl odkázanej na to, kde ho Ostravaci vyloží. No, byli jsme dohodnutý na tom, že si dáme vědět telefonem, kdy a kde a tak. Jenže místo festivalu je zrovna v místě, kam bych nahnal ty zmrdy z Eurotelu, který si troufnou kreslit mapy s pokrytím včetně tohodle celkem velkýho fleku... Čuromrdi. Signál se dal chytit nad lomem na silnici asi na dvacetimetrovým úseku a ještě v dost sračkový kvalitě... Tak jsem to klukům řekl, že prostě se ozvu až v neděli při přesunu napříč Moravou. Festival končil v neděli kolem 2. hodiny ranní. Během sobotního večera jsem se marně ptal všech známých, jestli nemají volno a nejedou tímhle směrem. Nakonec mi bylo nabídnuto jet autobusem se Slovákama třeba i přímo do Lipťáku. Zasvítili mi oči a zeptal jsem se, kdy jedou. Bylo mi řečeno, že po skončení poslední kapely. Jenomže nakonec páni asi znuděně odešli z areálu dřív než v půlce předposlední kapely (protože to jsem šel k autobusu opruzovat já) a když zjistili, že jsou všichni, vydali se na cestu beze mě... No, stane se, je pravda, že jsem se jen ptal lidí z busu a ne z jejich pořadatelů a tak, takže to bylo jen na tom, abych je tam odchytil. Škoda. Prej byli poloprázdný a jeli až do Lipťáku.. No tak jsem se teda ještě vyspal na parkovišti společně s klukama, který pochopitelně plánovali cestu domů až na ráno. I třetí noc se obešla bez deště a tak jsem balil krásně suchej spacík. Asi v osm hodin jsem obešel všechna auta, která podle SPZ vypadala, že jedou mým směrem a aspoň část posádky byla vzhůru. Kladné odpovědi na mou prosbu o svezení jsem se ale nedočkal. Někdy z důvodů plného auta, jindy bych to i tipoval na to, že by je moje společnost prudila. No, škoda. Přijde mi potom o to větší frajeřina, že mě nakonec do Litovle hodili borci ve Felicii s hradeckou značkou, přestože jsme těch snad 10 nebo kolik km jeli v šesti lidech. Jo, Transit je malej pro lidí 5, ale do Felicie jsou ti praví frajeři ochotní vzít i šestýho. Ještě jednou díky. V Litovli jsem stopnul během 10 minut nějakýho staršího Olomoučáka se starym Golfem. Bylo to jen kousek, vyložil mě u nádraží ČD. Protože naprosto neznám Olomouc, kromě cesty od zimního stadionu do hospody u Pelikána a nebo do Hynkova, nebo starej průjezd městem ve směru Mohelnice - Žimrovice, potřeboval jsem se dostat na nějakej záchytnej bod. Z nádraží ČD jsem viděl v dálce nějakou frekventovanou estakádu, která mi připomínala právě tu cestu od Mohelnice na Ostravu. Tak jsem tam šel. Podle paměti jsem šel směr Brno, možnost s Hradištěm nebo tak jsem už vzdal, řekl jsem si, že do Brna to bude asi nejjednodušší. Po několika kilometrech s báglem na zádech v parnu podél čtyřproudový silnice s krytejma botama (kdybych si vzal sandály, adidasky by se mi už do pytle na hady nevešly) s už jen asi litrem pitný vody jsem po nějaký tý hodině došel na kraj Olomouce na výpadovku na Brno. Tam jsem ale zjistil, že hlavní tah z Ostravy se připojuje až kus za městem. Tak jsem šel ještě další asi 2 km podél výpadovky na nájezd na brněnskou dálnici. Jenže tam se ukázalo, že tam není příliš vhodný místo na stopování, auta tam jezděj ve velký rychlosti a tak jsem zůstal na výpadovce v místě, kde se to kvůli připojení zúžuje do jednoho pruhu a je tam "jen" 80. Byl jsem z toho dost v rozpacích a tušil jsem, že tady mi jen tak nikdo nezastaví. Volal jsem z nudy Jurovi, jak je na tom a kam bude cestovat, aby ho kluci vyzvedli. Dostává se mi odpovědi, že čeká ve Víru na vyhlášení výsledků a že se nechá nejspíš vyhodit v Brně. Tak teda čekám na Brno, pěkně s cedulí, bral jsem kvůli tomu z domu čtvrtky a tlustej liháč. Taky se mi ozývá Kofy, že nastává problém s autem, že nejspíš odešlo turbo nebo co, že to moc nejede, že mu maj přijet kluci z Prahy mrknout mu na to, že dá během dne vědět, jak to dopadne. No, to to pěkně začíná. Po dvou hodinách stopování mi zcela nečekaně zastavuje novej Fiat Panda s polskou SPZkou. Mladý pár (ta holka byla docela milá :-)), mi bez problémů zastavuje, což se ale nedá říct o naší konverzaci. Očividně máme problémy se srozumitelností, ale po několikerým zopakování aspoň já teda vždy chápu, co mi chtěli sdělit. V jednu chvíli mi nebylo zrovna do smíchu, protože si oba zapálili cigarety, ale okýnka nechali zavřený, aby to v té 140-150km rychlosti nehučelo. Ale hlavně, že jsem se vezl. Dokonce jsme jeli o poznání rychleji, než ostatní, takže jsme míjeli i ty dementy, který na mě předtím jen tupě čuměli, nebo dokonce házeli blbý xichty, mávali, nebo dělali jiný věci na pěst. Někde za Vyškovem jsme museli dost zpomalit, protože tam byla čerstvá bouračka, na místo akorát dorazili benga. Vypadalo to docela divoce, nějaká taková ta úzká dodávka, jak dělaj Hyundai nebo Dayhatsu (nebo jak se to píče), se zřejmě nějak dostala do smyku a podle stop na asfaltu a stavu kastle to vypadalo i na kotrmelec. Ale žádná mrtvola ani bezvládná postava se tam neválela, takže se po zbrždění mohlo v klidu pokračovat dál. V Brně jsem se nechal vyhodit na takový tý křižovatce na Mikulov, klasika. Při přebíhání dálnice mi rupnul popruh na pytli na hady, no to mě poser. Ještě že už snad nikam daleko nepůjdu. Byli jsme domluvený s Jurou, že kdo bude v Brně první, dá tomu druhýmu vědět, kde čeká, aby ho mohli zaprvé Ostravaci pohodlně vyložit s lodí, za druhé aby se tam dobře čekalo a za třetí aby nás tam mohli zase kluci pohodlně nabrat. Byl jsem tam dost brzo, tak řikám, že jdu ke Carrefouru za tou křižovatkou a že dyštak můžu jít jinam. Tam jsem si sednul před krámem na lavičku u dětskýho pískoviště a houpačky a tak. Prohlížim si nakoupený CDsa, žeru poslední jídlo - zbytek sušenek, dopíjim poslední pití, flašku pro jistotu nevyhazuju, kdyby bylo potřeba a šlo jí něgde doplnit. Jenže po chvíli ke mě přichází chlápek ve středním věku v pantoflích a v tílku a ptá se, jestli nemám oheň. Zrovna mám v kapse sirky, tak mu je pučuju. On si sedá vedle mě a začne rozhovor. Během půlhodinového dialogu mi vysvětlí, že už dva a půl roku funguje jako bezdomovec. Já tydle typy vysloveně přitahuju, to už je poněkolikátý, co ke mě přišel bezdomovec a místo somrování si chtěl prostě jen povídat.No a tak se stalo, že mi vypráví svůj životní příběh. Že je vystudovanej sportovec na UP Olomouc, že je z Ostravy, ale nesnáší Baník, že pro něho byla vždycky jenom Sparta. Že ho z domu vyhodila manželka, tím způsobem, že si hned druhej den přivedla domů jinýho chlapa. Že ho vyhodili z práce snad u jeho bejvalý fotra, že teď se živí somrováním strídavě po městě a převážně kolem brněnskejch nákupních center, že spí něgde v křoví, o kterým mi vyprávěl příběh, jak tuhle přijde "domů" a na jeho "posteli" alias kartonové krabici se uprostřed válí hovno jako taška. Hodnotil to slovy: "Tak kde to už kurwa sme, když i tomu poslednímu bezdomovcovi naserou do postele?" No prostě peklo. Vymejvárna. Taky se uprostřed konverzace zvednul a šel k nedaleké rodince, kde táta houpal na houpačce malou holčičku a přišel od něho se dvěma cigaretama. Jednu mi podává. Když jsem mu ale slušně poděkoval se slovy, že nekouřím, byl trochu zklamanej, zároveň rád, že má na příště pro sebe :-). Taky jsem mu řikal, že jsem byl na koncertě, tak vyprávěl, jak jezdil za mlada na punk festivaly, že jel tramvají s pankáčema, kde to bylo jak v autolakovně a že proto, jaký barvy používával na barvení a tužení svojeho číra, mu teďka řídne kštice. Zarazilo mě, že na bezdomovce je relativně čistě oblečenej, oholenej a nesmrděl. Vysvětlil mi, že mu jeho kamarádka ve městě pere věci a že somruje spíš na věci pro život a pak až na chlast, než že by byl klasickej špinavec. Práci by chtěl, ale nemůže, protože jeho doklady má prej jeho manželka a on tím pádem prakticky neexistuje. To mi přišlo absurdní, ale radši jsem to dál nekomentoval a neřešil, nechtěl jsem vyvolávat konflikt, nikdy nevíš, co by udělal. Navíc mluvil až příliš chytře na to, aby si neuvědomoval, že to je blbost. I když on řikal, že je alkáč, tak nevim, jestli už třeba nebyl vychlastanej. Radši jsem teda po nějaký době a telefonátu s Jurou řekl, že se vydám zase k dálnici čekat na kolegu. Tak jsme se rozloučili a já šel sednout-lehnout na násyp nad dálnicí a čekat na Ostravaky. Po chvíli ale Jura píše, že Ostravaci jedou do Budějic a že ho vyhoděj ve Velkým Meziříčí. Tak tam ležim a Jura volá, že už je tam. Tak mě napadá, že bych mohl zkusit stopnout ještě tam. Řiká, že je na tom sjezdu dál od Brna (protože vim, že tam jsou dva a dost daleko od sebe, ale nevim, kde je benzínka Slovnaft, o který mluvil, že tam je). Nevim, že by za městem byla, ale věřím Jurovi, píšu novou ceduli VEL.MEZ a jedu tam. To už není daleko a provoz z Brna na Prahu je podstatně větší, pod mostem je zúžení, takže tu auta stejně musej přibrzdit a navíc tady se stopuje podle mejch zkušeností dobře. Až teda na jednu výjimku, kdy jsem tu stopoval snad 7 hodin. Ale to bylo ve dvou a neměl jsem světlý triko s límečkem, jako tentokrát. Protože je jasný, že spíš zastaví někomu, kdo vypadá aspoň trochu slušně. Tak se snažím tak při autostopu vypadat :-), já vim, možná se někdo z vás směje, ale já slušnej jsem. To teda jo. Po necelé půlhodině mi staví bílá Felicie s chlápkem, co vypadá na tak 26 let. Začínáme klasicky tím, kam odkud jedu proč a tak. Vyprávím mu o koncertě, on že teď něco u Vyškova snad rozháněla policie, tak jestli nejedu odtamtud. A tím to začalo. Byl vysloveně nasranej, že policajti v tomhle státě prostě někoho takhle vyhazujou, když maj klid a pokračovalo to k tomu, že světu vládne skupina vyvolených židů, popisoval mi skrytej smysl potisku zadní strany jednodolarovky a ukazoval mi to přímo na jednom kusu. Nejhorší na tom bylo, že říkal věci, který už jsem něgde slyšel a všechno to dával do souvislosti a že to znělo i dost reálně. Do posledního detailu to prostě bylo představitelný, včetně tý jednodolarovky. Pak řiká, že je mu 33, je Slovák, žije v Kolíně, má obchody s textilem a obuví - 3 v SR a 1 v ČR, další 3 v ČR bude otvírat. Že žil 5 let v Holandsku a že tam získal kontakty a teď ten textil má přímo z lodě za super cenu a může si dovolit bejt někdy i o 70% levnější než konkurence a tak. Pak že má reklamní marketingovou firmu a vymejšlí reklamy pro slovenskýho mobilního operátora, že prodává licenci na jednu reklamní kampaň do Čech, buďto Telecomu nebo Eurotelu. Že prej až se bude prodávat u nás telefon a k němu dostaneš skládací lehátko, tak to bude jeho vynález. Že to bude nějak ten slogan jako že "záleží nám, jak pohodlně pohodlí voláte" nebo co. Jura pak řikal, že už něco takovýho má nebo já nevim. Možná jen kecal, ale ani se mi nezdálo. Divil jsem se že má jen Felicii, on na to, že to stačí, že to stejně 140 jede a že na dovolenou a tak má ještě velkýho off roada, řikal mi i jakýho, ale nepamatuju si to. Bylo na mě těch informací trochu moc :-). Ale jeho nasranost na tenhle svět, že další válka musí prostě přijít, že svět je už v prdeli se svejma hodnotama a takhle to prostě dál nejde, že cikáni nejsou jen zmrdi, ale z těch hodnejch dělá zmrdy politickej systém a systém udělování bytů a oddělování jich od společnosti. Měl i vymyšlený řešení cikánksý otázky v ČR i SR, i jak udělat, aby na Slovensku ubylo Maďarů a aby ekonomicky prosperovalo. Prostě brutál. Jako blbej nebyl, to v žádnym případě. Ale tak trochu fanatickej mi přišel. Doufám, že to nečte a něgde mi nezastaví :-). No, každopádně když už jsem si připadal jako diktafon s naprosto přeplněnou pamětí, přišel čas vystoupit. Rozloučil jsem se a šel dolů pod viadukt. Nigde Slovnaft nevidím, po krátkým rozhovoru s Jurou se mi potvrzuje nechtěná domněnka, že teda ten Slovnaft je na druhý straně města. Do prdele, dalších snad 8km na další tůru přes celý město, to jsme se nemohli domluvit dobře? Kdyby jo, tak už jsem tam a válim si šunky. Jdu teda pěšky spodem přes město. Na dálnici by mi bylo blbý stopovat na 5minut cesty. Ptám se několika aut s lidma u autovbazaru na kopci, jestli by mě tam nevzali, ale serou na mě. Tak si aspoň u pani na zahradě nechávám doplnit PET lahev vodou. Zamávám naší jídelní hospodě U Bílého Koníčka, kde stavíváme cestou do nebo z Žimrovic. Kousek za centrem města se ptám nějakejch holek, jak ještě daleko a oni že to je daleko asi 2-3km. Mě zasvítí očička a tuším, že je to blízko. Ony se divý, že řikám, že to už je v pohodě a na otázku, jestli mě nechtějí chvíli vyprovodit, se smějou stejně šibalsky, jako jsem se asi smál já, když jsem jim tu otázku kladl :-). Ale jako nic moc, jen jsem to tak ze srandy střelil. O nic nešlo. V kopci si nechávám podruhé doplnit PETku, protože v tom vedru je cesta fakt hustá a za ten den už pár kilometrů naťapkáno mám. Cestou mi taky volá Kofy, že už vyrážej z Budějic, smějou se mojí situaci a Kofy straší, že to je hrozně daleko, že budu rád, když tam přijdu než přijedou. Jo a že auto teda sice jede hůř, ale prej mu na to ty borci mrkli a řekli, že by to mělo bejt dobrý. No, konečně přicházím na benzínku asi po 4km od místa kde jsem potkal ty holky, kde už z dálky vidím Jurovu loď, ale jeho nikde. Jdu blíž, místo hledání Jury spíš koukám po jedné ze slečen, které tu na benzínce myjí zákazníkům okna. Má na sobě totiž spíš že nemá (kraťásky připomínají spíš proužek látky, vršek ani nekontroluju, protože v kombinaci s jejíma dlouhejma nohama a předklonem nad nečím okýnkem se k tomu ani nemá cenu uchylovat :-)). Po procitnutí se opět můj zrak stáčí směrem k jurovo věcem, u nichž stojí nějakej starej Escort s ostravskou značkou, v něm starší pán a s ním si povídá Jura. Okamžitě mám radost, že jsem na místě a hned se sháním po chlastu, protože voda opět došla. Jurovi proto vysmahnu zbytek Kofoly. Přidávám se do konverzace s tím pánem. Nakonec je to chlápek, co bydlí jen kousek od Jury v Ostravě. Popisuju jim mou cestu, zjišťuju situaci ohledně toho pána. Hrajeme prší, povídáme si tak nějak o všem. Pán je zaměstnanec zařízení pro důchodce a ústavu pro lidi nemocné Alzheimerem v Ostředku a byl právě na cestě domů, když mu na dálnici praskla vana a olej začal vytékat z motoru na silnici. Jen tak tak dojel na benzínku a zavolal synovi, aby pro něho přijel z Ostravy a odtahovku jeho známýho aby přijela pro auto. Ten pán byl fakt super, perfektně se s nim kecalo, měl i dobrý seky. Včetně fórů ohledně důchodců a tak. Třeba tenhle je super: Přijde děda s Alzheimerem do bordelu a řiká bordelmamá: "Já bysem chtěl dvě ženský zároveň, šlo by to? Nikdy jsem neměl dvě ženský současně a chci si to taky aspoň jednou užít." Bordelmamá ostřílená ženská mu suše odpovídá: "Ale pane, to už máte dávno za sebou!" Děda se bez přemýšlení usměje a řekne: "Ano? A kolik jsem teda dlužnej?"... Nebo když popisoval příběhy z ústavu. Třeba že tam je jeden pár zamilovanej a tak spolu na starý kolena kopuluje a že to tam najednou lidem vadí. Nebo že tam je ženská, co ráda honí čůráky, tak se třeba stane, že on třeba přijde do TV místnosti a vidí jí, jak sedí v křesle vedle nějakýho dědy a honí mu čuráka. Přijde za půl hodiny a vona furt jede jako o život :-). Nebo že jim koupili ovečky, tak že na ně z lavičky koukaj třeba celej den a za pár dní zase, protože to mezi tím zapomenou. Já vim, to neni k smíchu, ale zní to zajímavě. Vyprávěl jsem mu taky o našich ovečkách a tak. Prostě pohodička, koupili jsme nějakýho lahvoně, Jura vybral správnou značku Staropramen. Za nějakou dobu volal Kofy, že teda auto kleklo asi definitivně, že je to v kopci nechalo na dvojku a že teda pro nás přijede Pavel, že pojedem v pěti a on s Viktorem snad dorazí zítra. No, to je teda pěkný. Další kleklý auto. Neuběhne snad ani 10 minut a pánovi volá syn, že mu u Prostějova praskla vana a olej teče ven... To je už fakt peklo. Tři dojebaný auta za den. To je pěkný teda, to nás fakt fšechny poser. Takže to pán bude mít ještě na delší dobu. Navíc od syna zjišťuje, že nestihne směnu (tu by ale nestihl i kdyby dojel až do Meziříčí). Čekáme teda dál, demotivace jako svině. Pozorujeme slečny umejvačky, bavíme se o holkách a tak. Pán vypráví, že za mlada balil nějakou holku a ta mu prostě takhle najednou natvrdo řekla, že ho nechce, že ještě nechce mít děti. Smál se tomu, že musela bejt uplně blbá. Já si dělám s Jurou srandu, že jí měl říct něco jen o hulení, nebo že měl natvrdo říct, že prozkouší jiný otvory :-). Rozvádět to nebudu, ale byla to sranda. Jura si to s pánem rozdává v piškvorkách, na kostkovaným papíře, kterej si sám nalajnoval. Pán je přeborník, řiká, jak za mlada v práci hráli piškvorky z nudy furt. Je to vidět, Jura vyhrává snad jen jednou. Po nějaký době a po telefonátu snad se Sokolem kde jsme, přijíždí Pavlovo Daewoo Racer, co vypadá jako Opel Kadett sedan (licence, ale Pavel má i znak z Opela). Na střeše čtyři lodě, Jurův koberec tam musíme ještě nějak narolovat. Pán na nás smutně kouká, sem tam něco komentuje, je mu zřejmě a pochopitelně líto, že bude muset zůstat sám. I nám se tu líbilo a když jsme slyšeli ty zprávy o tom, jak ty auta klekaj, už už jsme se smiřovali s tím, že na krásný travičce pod cenovou tabulí Slovnaftu s těma Staropramenama snad i přespíme. Zrovna když jsme navazovali, odjeli i slečny umejvačky. Evidentně o nás celou dobu dobře věděli a culili se, řekl bych na Juru. Ještě se ptám kluků, jestli když jsem přecházel z Go s roamingem aktivním na paušál, jestli mi ten roaming zůstane. Prej že jo. Ale radši volám infolinku a chci si to nastavit. Jenže když procházim těma jejich zdlouhavejma menu, vyslechnu tuny dementních reklam, který mě vůbec nezajímaj, dojdu až k tomu roamingu, tak po mě hlas z telefonu chce nějakej šestimístnej identifikační kód, kterej u sebe teda nemám a z hlavy ho fakt nevim. Do prdele, řvu na ten automat, ať jde do píči s celým kódem a nasraně típám hovor a doufám, že kluci maj pravdu s tím, že je to aktivní. Loučíme se s pánem, nasoukáme se do auta a jedem. Už se začíná pomalu sešeřovat, valíme směr Brno. Chvíli mám trochu obavy z auta, protože kolo podemnou dost drncá. Na úseku s novým asfaltem se ale ukazuje, že to bylo jen otřesnou kvalitou předchozího povrchu silnice. Asi už zbytečně plašim kvůli vědomí těch tří kleklejch aut. Řešíme, kudy pojedeme dál. Já mám z atlasu vyčtený a od Kofyho maj kluci dokonce vypsanou trasu před Hradiště a Trenčín, to je přes přechod Starý Hrozenkov. Jurovi se to nezdá a chce nás valit na Ostravu nebo kam. Koukáme do atlasu, kterej jsem sebou vzal, protože je československej, ale stejně se neshodnem. Nakonec volá Jura profi řidičovi tátovi Jurovi a ten nás naviguje stejně jako Kofy nebo atlas, to znamená na Starý Hrozenkov. Jedeme tedy tudy. Ve Slavkově u stylový betonárky Zapa ve tvaru děla a dvou vojáků sjíždíme z dálnice. Už je dost hodin a jsme hladoví, tak hledáme místo na chálku. Je už skoro 9 hodin, proto máme trochu obavy, kde nám ještě uvaří. V obci Bučovice stavíme, jdeme přes celkem pěkný náměstí k hospodě, co z venku nevypadá moc luxus, nejdřív ale míjíme pizzerii/restauraci Koliba, která vypadá trochu líp. Jdeme do tý horší, co vypadá levnějš, ale v tý už nevařej, tak jdem na Kolibu. Ještě že tak. Nejen že vařej, ale je to tam moc pěkný. Luxusní hospoda, vpředu dřevěný stoly s lavicema, vzadu takový ty gaučolavice, za nima uplně u zdi jukebox, parket s kukaní pro DJ Vodičku a tyč pro go-go tanečnice nebo Davida. A za hajzlama ještě nějaká country krčma perfektně zařízená, ale tam jen nahlížíme, protože je zavřená a zřejmě se chystá na country zábavu, která je na plakátech psaná na zítra. Dáváme si luxusní obří pizzy za obyč ceny. Nealko pivo, protože mě Pavel informoval, že se mnou počítá za volantem. Sice jsem měl na tý benzínce dva Staráče, ale celej den jsem byl tak rozhicovanej, že ty musely bejt rychle spálený. Dal jsem si nějakou pizzu s tuňákem, miluju ryby a rybičky. Nakonec s klukama s každým jednu šestinu changujeme. Všichni to měli moc dobrý, to jo. Na lavici vedle si ukládám kšiltovku HC Rabat Kladno. Sokol si tam svou dává taky. Zřejmě když šel ale na hajzl, schodil je na zem a ani jeden z nás si toho nevšiml.. No a pak jsme zaplatili, já jsem si ještě koupil Semtex na pozdější řízení, Sokol si ho koupil taky, protože jsem si ho koupil já.. Tak pokračujeme dál. Někde asi 20 - 30 km od Bučovic zjišťuju, že nemám kšiltovku. A do prdele. Sokol jí taky nemá, je to jasný, zůstali na Kolibě. Snad je veme Kofy cestou zejtra, když mu napíšeme. Kousek za Uherským Hradištěm nabíráme plnou nádrž a Pavel mi předává řízení. Trochu mám strach z policie kvůli těm dvěma pivům na benzínce v Meziříčí, ale už uplynulo hodně hodin, byl jsem tam vyprahlej a navíc jsem se od tý doby mohutně najedl. Že jsem nebyl opilej, to je jasný, necejtil jsem ani prd, to většinou po dvou pivech nic necejtim dycky, ale spíš ten strach, aby mě nedali někde náhodou dejchnout. Šlo to ale v klidu. Hned po chvíli na napojení objížďky málem přejíždím ten správnej směr a při tom brždění zjišťuju, že to fakt moc nebrzdí. Pak jsem si ale zvyknul a jde to v pohodě. Jen maj ty brzdy trochu pomalejší nástup a musí se šlapat s větší silou než běžně. Ono se s tim nákladem ani neni čemu divit, že to brzdí trochu hůř. Dokonce to i pěkně jede a to i přes ten hustej náklad a pět lidí a lodí. Před hranicí se seru dlouho za nějakou Avií, dokonce protože přes něho vidim hovno, uhejbám za ním k celnici pro náklaďáky. Couvací vložka by mě ani nesrala, ale nakonec díky ní jsme zase z celnice vyjeli hned za ním, takže další úsek za šnekem a předjíždí se tam blbě. Celníci v poho, jen českej se ptá, jestli jedem na vodu a kam. Řikám do Lipťáku, on na to, jestli se budem taky vracet v pěti (asi ze srandy, jestli se tam něgdo neutopíme). Řikám že jo, nedocházejíc mi, že se vracet budem asi jinak rozdaný autama. Za hranicema teda zase jedu za tim Avionikem, jsem nasranej. Na dálnici u Trenčína vjíždíme bez známky, nevěděli jsme, že mezi hranicema a dálnicí už není benzina. Trenčínskej hrad je moc pěknej navíc parádně osvícenej, bohužel moc nemůžu koukat, přestože dálnice je poloprázdná. Předjíždíme ve 130 km/h policejní dodávku se sevřenou prdelí, aby si nevšimli i v tý tmě, že nemáme známku. Oni ale okamžitě po předjetí sjížděj do města, takže pohoda. Na další pumpě kupuju jako jedinej, kdo má slovenskou hotovost, známku. Desetidenní za 150 Ks. Taky zjišťuju, že kluci pravdu neměli a roaming automaticky nepřechází, takže mám telefon uplně na píču a radši ho vypínám, ať šetřím baterku. Pak už to je normální cesta. Jura mě trochu vede, trochu tu cestu zná, není tu zdaleka poprvé, sedí u spolujezdce, dělá mi DJ z mojeho nebo Sokolova mp3 přehrávače. Kecáme spolu o všem možným, pochopitelně o vodě, o babách, o cestě, o lidech, o škole.. Prostě o všem. Nikdy nemám za volantem problém s únavou a když už, nečekám se střídáním, ale tentokrát nebyl vůbec problém. I proto, že mi Jura dělal celou cestu aktivní společnost. Někde snad v Žilině nebo kde jsem blbě neodbočil, když jsem se do křižovatky řítil moc rychle ve snaze zbavit se autobusu, abych ho nemusel předjíždět mimo čtyřproudovku. Když jsme si všimli cedule, už by to bylo asi za hranou v kombinaci s nepříliš účinejma brzdama. Malý kolečko na otočku, kde půjdou ty čtyři pruhy přejet a pak dál směrem na Lipťák. Jura mi v tý tmě řiká, kde co je za světla vidět, ale nemám šanci. Prej železniční tunely, zříceniny, vodní nádrž, hory s vlekama a sjezdovkama. Nic z toho v noci a k tomu za volantem nemám možnost vidět. V Ružomberoku se trochu nafetujeme nějakýho průmyslovýho smradu, ani nevim, co se tam dělá. A to už je kousek od Lipťáku. Tam nás Jura navede na zkratku rovnou ke kanálu, aniž bychom jeli do města. Paráda, všechno se trefuje, teda s jednou otočkou na silnici na Demanovku. Ale v tý tmě ta odbočka fakt nebyla vidět hned. Na kanále stavíme u loděnice, uleháme před autem na zemi. Koukám na vodu, teče jí docela dost, ale to se mi může v noci jen zdát, když jsem tu úplně poprvé. Jako zátaras z jedný strany dávám kajak, leháme vedle sebe, všechno ukládám radši do auta, mám strach z raperů (hudební hvězdy převážně tmavé pleti používající ve svém uměleckém projevu rychle po sobě jdoucí, často nepříliš srozumitelná slova, oblékající se do světlých oblečení, zlatých řetězů, zlatých zůbů.... atd., kdo ví, ten ví). Když jsem slyšel od Budějičáků, jak je tu před nedávnem okradli z druhého patra ubytovny, nebo po zkušenosti jak nás vybral pan Krysztof ve Veltrusech.. Po tý cestě jsem tak nějak rozprouděnej, od DJ skoro i roztancovanej, takže se mi nechce spát. Kecáme ještě nějakou dobu s Jurou zatímco ostatní už jsou tuhý. Jen do té doby než mi to taky kleká a neodpovídám a neraguju na dotazy...