úterý 10.8.04

Ráno nás vítá, stejně jako včera, krásným čistým nebem. Má to tu nevýhodu, že nás budí vedro od sluníčka, protože spíme vedle loděnice směrem na východ. V noci tu je poměrně zima, spím v mikině, ráno to postupně svlíkám, až končím jen v trenkách. Po snídani stahujeme fotky z foťáku a jdu fotit nedočkavce Kofyho s Bohem. Kluci znalecky pozorují a společně hodnotíme, že Kofy s tím má dost problémy. Viktor si ho tu normálně vodí. Asi to je tím, že Kofy jezdí dost tím zatápěcím a kousacím stylem, kterej tu na většině míst není zrovna vhodnej, tak se trochu trápí a očividně se dost nadře. I když Kofy tak trochu vypadá, že se dře furt :-). Pravým opakem tu jsou "juniorský hvězdy", co u nás starovali na nadějích i na Memoriálu, takže fotím jejich trochu exhibiční trénink. Jedna s Tomášem Ontkem se fakt povedla, i on měl radost :-). Ranní trénink jdeme my, co jsme tu od včera, trochu později, což se jeví jako chyba. Protože je na vodě moc lidí a my jsme upozorněni, že nejsme na rozpisu. Tak se jedem s Čapem a Sokolem jen tak podívat nahoru ke stavidlu a k jezu. To je prasárna prvního kalibru. Totiž tam stál asi původně jez s takovejma těma nafukovacíma gumovejma bubnama. Jenže ten už je rozmrdanej, na pilířích jen zůstaly viset zbytky tý gumy a z konstrukce čuměly dráty od výztuže. Tak to prostě vyřešili tak, že nad jezem směrem ke stavidlu do kanálu navezli do koryta nějaký zbytky betonu a panelů a šutrů a to na části ke stavidlu obalili ještě betonem, dál kolem ostrůvku už se s tím nesrali a nechali to jen tak. Hnus. Prostě kusy panelů a betonu použitýho původně někde jinde se tu v rozmrdaným stavu válí v řečišti, trčej z toho kusy výztuže, nechutný. Tak jsem to tam zhnusil ještě víc a na "konstrukci" se tak neválely jen naplavený nahnilý hnusy, ale i moje luxusní voňavý hovínko.. Asi jen ta snídaně, jogurtek, když jsem už všechno ostatní vyvrhnul v noci. Po ranním tréninku jde část kluků do města na oběd. Já radši po zkušenosti z dnešní noci zůstávám bez jídla. Asi jsem to včera s těma nektarinkama před tím pivem a pizzou přehnal. Pivem to bejt nemohlo, protože to měli kluci taky a navíc po pivu nesrávám, snad jen po Samsonu, jenže to není pivo ale koncetrovaný projímadlo. Radši se v klidu válím na slunci a poslouchám CDsa, co jsem pokoupil na Brutal Assaultu. Jako první si dávám album slovenských Lunatic Gods (www.lunaticgods.sk) pojmenované Mythus, které jsem koupil v limitované digipackové edici 300ks. Poslouchá se to pěkně, zejména song s použitím cigánský cymbálovky je parádní. Trochu jsem čekal lepší zvuk, ale ani tenhle není žádnej kanál. Paráda. Pak dávám uherskohradišťské Melancholy Pessimism (www.melancholypessimism.com). Jejich sociální grindovej náklep s charismatickým frontmanem Killym má něco do sebe, minimálně se dobře poslouchá a díky jejich humorným intermezzům a úletům i pobaví. Spokojenost. Trochu mi je líto absence Fleginovi basy, který se před tímto albem Dreamkillers s klukama z nějakých důvodů rozloučil. A těch úletů tentokrát taky na albu moc nenajdete. No a jako třetí poslouchám technický doomík norské skupiny Winds (www.winds.ws) s klavírem, cellem a violama na jejich letošním 3. albu The Imaginary Direction of Time. Je to nejen trochu pomalejší než předchozí Reflections of the I, ale ještě zasněnější. Paráda. Akorát v kombinaci s tím vedrem se mi stane, že někdy ke konci alba sprostě usínám na boku na slunci. Po nějaký chvíli se budím, kluci už jsou z oběda zpět a když se jdu vykoupat do tý ledárny, smějou se mi, že jsem si pěkně opálil, ne-li spálil půlku zad. Spálený to teda nakonec neni, ale ten pruh je prej dost zřetelnej. Sakra, to budu zase za trotla... Naštěstí se to po dalších dnech doopálilo i jinde, takže pohoda. David po mě chce pučit baterku do mobila, že jí stejně nepotřebuju. Tak mu jí pučuju, čekám, že mi jí ale vrátí nabitou. A ono hovno, dal mi jen lehce oživenou a při návratu mi při krátkym telefonátu s Řepikem dochází. Příště máš pech, Čape. Po odpoledním tréninku chceme jít zase na jídlo do tý pizzerie, ale přicházíme chvíli před zavíračkou, takže měníme lokál. Po nějakým hledání jdeme pro změnu do pizzerie. Tentokrát hned vedle Liptovské Ízby. Kluci si dávaj pizzy, já ještě radši ne. Tak objednávám smetanový těstoviny, Kofy taky dává těstoviny, snad na zelenině. Pavel si objednává česnekovou pizzu. Dává mi pak ochutnat jedno sousto a pálivý to bylo jako prase. Nejen česnekem, ale hlavně feferonama a chilly. Pěkně se u toho potí, z jeho čela se normálně linou kapky potu a na triku mu raší orosenej proužek, pod očima mu visí kapky potu. Hustej náklep. Ještě že si se Sokolem a Bohem vyměnil po jednom dílu. Jura a snad ani David s námi nejsou, jsou na kanále a chystaj se do Routu společně se třema Jurovými slovenskými kamarády Matušem, Jurajem a Romanem, který dorazili během dne a budou tu vegetit s námi. Matuše už znám z loňskýho Olomouce, ostatní borce rychle poznáváme a všechno jsou to borci jako prase. Protože sem dorazili různými způsoby a nikdo z nich autem, hážou si věci k nám do auta, který tím začíná bejt dost brutálně přeplněný a už tak velký problémy při hledání něčeho se ještě zvětšili. Uplně nejhorší to bylo, když jsme někam odcházeli, protože to se muselo dovnitř narvat všechno včetně mokrých hadrů a pádel, protože jsme se vážně obávali věčně se okolo motajících raperů. Do Routu66 přicházíme a kluci už tam sedí, s nimi i Žaba a ještě jeden z mladých Blaváků, co tu taky trénovali a bydleli v loděnici. On prý jako 16 letý tam byl navíc jen jako člen oddílu od trenéra, který tu oficiálně měl snad 13leté. V tomhle věkovým rozdělení se moc nevyznám, takže to nebudu rozvádět. Každopádně sedíme v rohu pod průmyslovou kamerou, daleko od televize. To je dobře, aspoň to moc neruší od chlastu. Kluci na chvíli odcházejí snad za Petrou Gažovou, ale vrací se bez ní. To je nám jedno, já už začínám bejt mírně podnapilej a kluci okolo taky zrovna nehýří inteligentími pohledy... Prostě to dopadá tak, že přímo pod kamerou Juraj rozbíjí jeden půlitr svým nevybíravým způsobem cinknutí, kdy těžkým spodkem udeří do úzkého hrdla půlitru. Pěkný. Aby toho nebylo málo, tak po úspěšným zamaskování toho rozbití odložením půlitru pod stůl ještě Roman a David dva půlitry při odchodu (zase nás vyhazovali, že zavíraj) kradou. David nakonec prej na objednávku Sokola, kterej je moc velkej lempl na to, aby si ho vzal sám. Dement. No dorážíme na kanál, s Romanem cestou prozpěvujeme hit od slovenské skupiny Editor (kytarista a mozek HC Editoru Hirax je zároveň kytarista a mozek zmíněných atmosférických death metalových Lunatic Gods (do roku 95 fungujících pod názvem Bestialit) a k tomu ještě dříve doomových dnes grindových Protest). Tento hit Červená Čiapočka (Červená Karkulka) jsem klukům mnohokrát pouštěl, ale nikoho nezaujal, nikdy se nechyt, jsou to hovada :-) ignorantský. O to víc jsem byl rád, že jsem si mohl s Romanem zabékat. No po nějakým tom společným focení u auta jsme řádně zrychtovaní ulehli do pelechu a pod oblohou plnou hvězd postupně při blbejch ožraleckejch frcích konečně usnuli.

Díl IV.

Díl V.

Díl VI.