I.díl

Vítejte u dalšího sáhodlouhého vyprávění MrPepeho o jeho zážitcích, prožitcích, pocitech a tak všeho okolo jednoho takového milého výletu/soustředění u našich bývalých spoluobčanů. Už ani nemusím připomínat, že začnu kapánek mega zeširoka a budu se do toho zamotávat a zamotávat, aby ti z vás, kteří to skutečně čtou celý (je vůbec něgdo takovej??), na konci nebo uprostřed pochopili všechny souvislosti a motivy a tak všechno podobně, co mělo na události tady zmíněné vliv.

Jak mnozí z vás víte, studuju ČVUT fakultu stavební obor Vodní hospodářství a vodní stavby. Tento obor má jako povinné předměty mimo jiné 3 předměty, kterým se říká mezi studenty "beton". Smějete se, že se učíme, v jakým poměru se míchá beton. Ostatně už jsem byl v oddíle mnohokrát obětí takových slepých žertů, obzvlášť xmíchu mi potom jsou od lidí, jako je David, hádejte proč :-).. Nejde o předmět vyloženě beton, celej název je Betonové konstrukce (zkratka BE), spíš se tu řeší statika a dimenzování a posuzování výztuže apod. Což znamená, že to tak nějak navazuje na Stavební mechaniky nebo Pružnost a pevnost, de facto i na Geomechaniku, Hydrauliku. Postupně jsou pro nás povinné předměty BE10, BE20 a BE30. Na ostatních oborech třeba mají i BE50 nebo BE60. Pro nás to končí 30, kde se probírají betonové skořepiny. Typickým příkladem z BE30 je řešení výztuže skořepinového válcového zemního vodojemu (zatížení zvenku zeminou - geomechanika, zevnitř vodou - hydraulika). Tenhle předmět je pro 3. ročník a všechny předměty z 2. a 3. ročníku se podle studijních podmínek musí uzavřít do pěti let od začátku studia, jinak finýto... No a protože já už jsem tu těch pět roků byl, přestože jsem v ročníku 4. (no jo no, druhák jsem vlastně propadl), musel jsem tento předmět letos stůj co stůj uzavřít. Tím spíš, že jsem ho měl napodruhé zapsanej, gdyž jsem napoprvé ani nedostal zápočet, protože jsem neodevzal ani jeden ze dvou domácích úkolů. Neodevzdal jsem je proto, že jsem je neuměl udělat a bylo mi trapný dělat to, co většina lidí, že prostě něco oprala i s číslama, nebo dokonce odevzdala něčí verzi jen s přepsaným jménem. Myslel jsem si bláhově, že za rok už do toho proniknu třeba a že to nějak udělám. No, ale letos se situace opakovala, přednášky jsem záměrně vynechal. Komu by se taky chtělo v pondělí tvrdnout ve škole do 19:15, když má od 7:15 (no, chodil jsem stejně až na 9:00 :-))? Prostě jsem nakonec stejně odevzdal 3 dny před zkouškou Skaldovu verzi, kde jsem jen žiletkou přeškrábal SKAL na GORE a bylo (Petr Skalický -> Petr Gorecký pro ty méně chápavé). Jen jsem mu musel dokreslit obrázek s vykreslenými momenty na stropní desce, protože tenhle list se ztratil u Lukina, kterej to měl ještě mezi náma... Mimochodem Skalda to sice měl psaný a kreslený jeho rukou, ale taky to bylo opraný, takže vidíte, jak to s BE30 tady chodí... Nebudu to dál rozvádět asi, měl jsem psát o výletě a ne o zkoušce a tak, ale znáte mě... Zkrátím to. Zápočet jsem po hektickém nakreslení obrázku (nevěděl jsem pořádně, co to kreslím, ale během 10 minut jsem to ze sešitu asi nějak pochopil) obdržel snad 29.6. a 1.7. jsem šel na zkoušku. V tu dobu už měl Jožka i díky našim loňským zkušenostem dávno naplánováno, že letos vyrazí s malejma do Lipťáku ten tejden od 10. do 17.7. Není to tam pro ně uplně těžký, je tam hezky, můžou do hor, do akvacentra, prostě pěkná dovolená pro Jožku i pro děti. Jirka Vaněk starší řikal, že pojede s Jírou s ním a nabízel mi, že můžu jet s nimi. Později ho napadlo, že by to mohl namíchat s Čuňovem, kde jede Jíra nějakej juniorskej závod na podzim, tak že by si to aspoň trochu najel, když tam ještě nikdy nebyl. Při tomhle scénáři jsem řekl, že bych jel. Ale právě díky zkoušce z BE30 jsem to nemohl říct najisto. Gdybych to totiž toho 1.7. nedal, další termín byl 12.7. takže bych šel zkusit štěstí tehdy. A taky bych aspoň stihnul sehrát rozhodující finálový zápas 2. kralupské hokejbalové ligy, který byl kvůli dešti přeložen z pátku před Budějicema právě na pondělí 11.7, gdy bych byl v případě odjezdu na Liptov už pryč. Mezitím to Jirka nabídnul i Sokolovi a Davidovi, takže auto bylo už plný. Nevadí, nevyjádřil jsem se jasně, kluci ano, tak mám smůlu. Je jasný, že Jirka to potřebuje vědět s rozumným předstihem a ne na poslední chvíli podle toho, jestli pán udělá nějakou zkoušku. Už jsem se tedy smířil s tím, že zůstanu doma. Jasný tehdy byly 3x Vaňci. Sokol s Davidem ale nějak začli řešit, že by chtěli jet ve více, nebo nevim. To jsem nějak nepobíral. Problém byl asi nedostatek lidí na druhé auto a vlastně i nedostatek toho auta. Protože je David Čap, začal jsem tohle řešit já. David jen slíbil, že veme to auto. Obvolal jsem tedy pár známých a po mnoha pokusech, pár určitě, nějakých už něco bohužel mám a maličko možná se nakonec dala dohromady sestava následující: Sokol, Čap, Řepik, Koumák, Mijka Ujbanka a já.. Odjezd Vaňků byl jasně danej na pondělí něgdy kolem poledne, protože v noci z neděle na ponělí se vracel Jíra ze Solkanu (mimochodem tam skončil na super 3. místě!!!), tak mu chtěli dopřát nějakej ten čas na spánek. Vzhledem k tomu, že je David Čap, nastaly trochu problémy s informacema. Myslel jsem si totiž, že odjezd naší grupy může bejt klidně už v neděli na večer, stejně jako měl v plánu Jožka. V noci se jezdí nejlíp - nejmenší provoz =>nejmenší nehodovost, což s Davidem za volantem nabývá na důležitosti. Moje loď sice jela s Vaňkama, ale já bych tam ten den klidně vydržel počkat. Jenomže David nejen že nejdřív neřekl, že měl jít v pondělí k doktorovi léčit svoje letní kašlinkání, ale taky měl jít něco dělat do práce. Cože? David něco dělá :-)??? Tak jsem teda musel rozšířil opravnou informaci, že odjezd není v neděli, ale až v pondělí po Davidově práci, tedy odpoledne.. Jirku Řepika a Mijku budeme nabírat na Štvanici, domlouval jsem to na 5. odpoledne, to by mohlo tak akorát vyjít, gdyž my budeme ve tři na kanále. Koumákův táta měl cestu do Prahy už v neděli, přivezl ho tedy na kanál už v neděli s tím, že přebude u mě a v pondělí vyrazíme. Tak jsem to doma objednal a tak, maminka se o nás postarala, za což jí patří velký dík.. Myslel jsem, že Koumes přijede ke mě domů, ale gdyž se blížila hodina odpoledního tréninku, radši jsem mu zavolal, gde je. On teda dorazil rovnou na kanál. OK, takže jedu na trénink, Koumes už měl odježdíno. Měl jsem sice podle plánu jít běhat, ale nechal jsem se přemluvit k technice. Ještě že tak, protože po chvíli se přiřítila buřina jako prase, takže bych akorát tak promokl a byl nasranej. Takhle jsme se Váďuvou a Skokotolem jen vyjeli schovat na chvíli nahoru pod most. V jednu chvíli jsme viděli a slyšeli blesk uhodit snad něgde u Libuše. Prostě třesk plesk hned v jednom okamihu. Taková darda, málem jsem se připosral :-). Dojezdili jsme, předchystal jsem si věci a zabalil pádla, loď a věci narval do ní, aby mi to Jirka zejtra vzal, protože měli plánovanej odjezd dřív jak my. Jožka odjížděl už dneska na večer, ale vzhledem k čekání na jednoho člena výpravy - Patrika - vracejícího se z dovolené s rodiči nakonec vyrazili po dlouhém čekání někdy pozdě v noci. David nám ještě řikal, že bychom mohli vyrazit klidně dřív, že jen v práci něco udělá, na jedenáctou jde k doktorovi a pak bychom mohli frčet. To zase nemohl říct dřív, když už je všechno domluvený na 3 a štvanice na 5? To je trotl, teď už jsem radši nic nedělal a nechal to na tu třetí odpoledne na kanále s tím, že přijdu malinko později, neboť brácha, kterej nás na kanál poveze, končí ve tři, a v práci narozdíl od jiných něco dělá, a tak musí jít domů opravdu až ve tři. Takže jen co přijde domů, tak nás odveze do Veltrus na kanál. Ještě taky David říká, že se gdyžtak z práce během dne zastaví, že by chtěl vyzkoušet video DVD, co mu Jožka stáhnul z kamery, ale že mu to nejde, jestli to půjde mě. Dobře no, ať se staví. Na večeři máma udělala řízky, pro Koumáka už třetí ten den.. Večer jsme se ani nezchlastali, koukli jsme na kompu na JackAss a na nějaký píčoviny a tak..Taky jsme naposledy zkontrolovali stavy řek na Slovensku a v Jižních Čechách. Naše Černá měla tou dobou 16.3 kubíků. To je k posrání, tak Černá má super vodu a my musíme jet pryč. Ještě včera, když odjížděl Jožka, tak byla na něco přes 11, což už je prej bohatě dobrá voda. No, Malše musela bejt taky super.. Když jsme se vrátili, tak jsem zkontroloval kulminaci na Černý a byla přes 19 m3. No, páni. Boča se Švehlíkem určitě řádili (taky že jo, ale tak veselý to nakonec nebylo - pozn. zpožděná).. No, ráno nás nebudí nigdo jinej než Čap něgdy už v 8 nebo v půl devátý a chce zkusit to DVD. Ach jo, to snad neni možný kurwa, řikám si... Video nepřehraju taky, proženu to teda přes G-spot, kterej mě informuje, že nemám patřičný kodek. David je o něco klidnější, že to je kodekem a ne rozdílem Windows-Linux (samozřejmě jsem mu celou dobu tvrdil, že to je nesmysl, že tím to bejt nemůže prostě) a odjíždí se dál flákat do práce. Nakonec řiká, že tam ani nemusel, protože kolega, s kterým měl něco dělat, tam už není a má dovolenou... No co, beztak ho čeká ještě ten doktor.. Dopoledne opět trávíme převážně u počítače, Koumák si během mojí snídaně, sprchy a tak stihne dokoukat večer načatý Snowboarďáky. Prej pěkná sračka, v čemž se vesměs shodujeme s tím, že já tvrdím, že svojí úlohu lacinýho stokrát ohranýho humoru pro dnešní trendy posedlý teenagery a jejich rodiče to plní :-). A mimochodem si libujeme v tom, jaká je Bára Seidlová a ta bloncka Martina Klírová super kuna a Vondráčková hnusná jak prdel a Kokotek z Mádlem vocáskové... Jirka dává mezitím vědět, že nebude nastupovat na Štvanici, ale že se dostanou s Mijčou do Veltrus na kanál taky. Paráda, aspoň líp zabalíme a navážeme. Oběd plánuju, že ukuchtím nějakou sračku pomocí ingrediencí, které nabízí naše ledničky apod. Koumák mě ale přemlouvá, že zajdeme na oběd do Opery. Když chce, má to mít. Jdeme tedy do Ope na jedno a na obídek. Dávám si klasicky gulášek s knedlem, Koumák si dává nějaký hovězí na česnekový omáčce s těstovinou. A polívku, prej že má hlad. Už v půlce druhýho jídla ale pauzíruje a řiká, že je mu nějak divně, že to s tou polívkou asi přehnal a že to asi nesní. Tak po něm skoro půlku porce dojíždím, ostatně za dojížďáka už jsem profláklej nejen v oddíle :-). Měl to taky dobrý, pacholek, ale nasral mě, protože už jsem byl zasycenej svým gulášem. Takhle jsem se jenom přežral. Když lezeme z hospody, tak Koumák řiká, že mu je blbě, snad i na blití. No, kousek za hospodou už chrchlá jako by si měl kucknout. Takovej ten kašel, kdy čekáte, až to pleskne o zem.. Ale furt nic. Dělám si z něj prdel a přemlouvám ho, ať neblije. Aspoň ne na náměstí a hlavně ne před oknem jediný uřvaný cigánský rodiny, co v Dolínku bydlí. To by bylo zase řevu a lidí v okně :-). Dojdeme tedy až k nám k zahradě. V příkopě si Koumák dává zvracecí pauzu, ale zase nezvrací. Už mu nadávám, že je debil, že jestli chce teda blejt, ať nedělá krávu a blije. Dokonce se ho po vzoru JackAss snažím "rozblít", ale nejde to. Radši nejdeme dovnitř do domu, prej kdyby náhodou.. A navíc i Koumes řiká, že čerstvej vzduch na zahradě v židličkách mezi stromama mu možná udělá líp. Vyndavám teda fotbalovej balón a jdem si zakopat. Během toho kopání se Koumákovi prej dělá líp, takže už ani nekašle, ani mu není na blití. To je taky dobře sakra :-). Zaplatim si oběd a pak ho thrownu? To by bylo dost na howno podle mě. A navíc tak dobrej oběd.. Ve tři přichází máma i brácha z práce a tak se teda necháváme bráchou odvézt na kanál. Brácha celkem spěchá, tak si zapomínám v tom fofru vzít z auta popruhy na lodě a schválně tu nechávám kopačák, protože mi den předtím Jožka říkal, že ho vezme on. Na kanále už tedy čeká zbytek výpravy, Vaňci se Sokolem i s mými věcmi už jsou na cestě. Balíme, navazujem, Felicie se tváří krapet přetíženě, ale není to tak vostrý, jako před lety s Kofym do Francie, takže pohodička. I když s Davidem za volantem se pojem cesta mění na thriller, po naložení auta dokonce na horror a pokud se má jet někudy, kde to nezná jako svoje boty (což je všude kromě Veltrus a Libčic), napadá mě název jedné norské black metalové legendy "The True Mayhem", chcete-li kanadský řezníci Kataklysm, nebo snad pohrobci legendární bandy Brutal Truth říkající si Total Fucking Destruction. Těch kapel by v souvislosti s tímto mohlo být ještě víc. S Davidem jste "Sentenced" to "Death", můžete se ocitnout "In Flames", čímž vám bude přivedena "Napalm Death", může z vás snadno být "Disfigured Corpse", dostáváte s ním "Deprešion", modlíte se aby k vám byl "Mercyful Fate", dáváte si "Promises", že už s ním víckrát nepojedete, chytá vás "Disillusion", "Neurosis", "Agony" a bůhví co ještě, po chvilce jízdy jste zcela "Dehydrated", připadáte si "Like Fool", že jste do toho auta vůbec lezli, celá posádka může být "Doomed", po autě se potom budou válet "Squash Bowels", jako po nějaké "Dead Infection", čeká vás velmi "Dark Future", protože s Davidem by byla i "Dead Death" a tak bych mohl pokračovat donekonečna :-). No, takže jsme ještě ani nevyjeli, jsme na kanále, navázáno, zabaleno. Teď je potřeba koupit dálniční známku, protože to je u Davida nadstandardní výbava :-(.. Volá mi taky máma, že v tom spěchu, co jsem prej odjel, mi nestačila dát nektarinky a broskve, co nám koupila na cestu. Nechce se mi nás hnát ke mě domů, tak jí řikám, že holt pech. Když ale na Vodolce na benzínce nemají tu známku, ženu Davida dolů na poštu. Už fakt, že David ještě neví, kde je na Vodolce pošta, mě trochu přišel divnej, ale budiž. Pracuje x let v Aeru, na Vodolce zná asi howno, vim, že je guma, tak se nebudu divit. Navigoval jsem ho tedy k poště. Na jedné křižovatce, kde už ale normální člověk, kterej po ní jel už snad 100x, pochopí, že když doprava je Dolínek, tak pošta bude asi doleva. David je pomalejší, tak mu ale radši říkám předem a včas - doleva. K překvapení všech v autě on se ale automaticky chystá zatočit doprava. Nejen, že je totální nepřemýšlící dement, ale on ani nezvládá strany. To zvládá dítě v první třídě, ne-li ve školce. A s tímhle máme jet do Lipťáku??? To bude teda cesta... Na poště je fronta, jako každej den v tuhle hodinu, známku ale mají. Když už jsme dole na Vodolce, tak jedem na Prahu přes Dolínek kolem baráku, kde vyzvedávám ty broskve a nektarinky a chtěl jsem nabrat i popruhy z auta, aby byly aspoň jako náhradní. Brácha ale ještě kupodivu nebyl s autem doma... No, co se dá dělat, jedeme. V autě nás je pět. Za volantem sice sedí jenom jeden, ale co se týče psychického nasazení a soustředění, vnímání značek a návěstí apod., řidiči jsou tam 4 a paradoxně ani jeden není za volantem.. Jindy nepříjemná zácpa na magistrále vlastně už od bejvalýho Dopravního podniku až k Muzeu dnes není tak hrozná, protože v zácpě aspoň nehrozí nebezpečí nějaký Davidovo píčoviny. Na D1 není moc velkej provoz, David kupodivu nejede nijak hrozně. Moc se teda nedívá do zrcátek, nestíhá řídit a zároveň poslouchat, o čem se v autě bavíme atd., ale hlavně, že jedeme.. Za Brnem párkrát sprchne, musíme Davida nutit, aby zpomalil, protože on by jinak jel na kluzký silnici stejně jako na suchý. U Přerova nebo tam někde se na nás řítí apokalyptická bouřka. Ty mraky, no to bylo něco parádního, úplně ty víry v tom byly vidět, navíc i ta hrana přechodu jasno-bouře byla zcela jasná.. Ostatně jsem to zkoušel z auta fotit a jako jo. Čas letěl, my taky a tak jsme už nebyli na dálnici a jeli jsme směrem k hraničnímu přechodu Makov. Ještě jsme chtěli dát někde véču. Hodina devátá, kdy se většinou přestává v hospodách vařit, se ale blížila a tak bylo nutný s tím něco dělat. První zastávka nevyšla. Cedule teplá jídla po celý den nás navedla na napůl rozbořenou opuštěnou hospodu, i místní domorodkyně se na nás usmívaly jako na blbce, co vůbec nevědí, kam jedou. Zkusili jsme tedy druhou hospodu v té samé obci. Tam ale taky už nevařili, přestože na venkovní tabuli ještě byla psaná dnešní nabídka s česnečkou a gulášem.. Řidiči už byli všichni unavení a tak jsme se rozhodli, že si jeden z nich půjde odpočinout za volant. Nakonec to spadlo na mě. Rázem se mi tepová frekvence posunula do klidového pásma a myslím, že nejen mě :-). Bylo to asi poprvé v životě, kdy jsem si za volantem odpočinul oproti tomu, jet jako spolujezdec, dokonce vzadu.. Další zastávka na žraní ještě taky nevyšla. Už jsme ani nedoufali, když jsme poslali Koumáka zeptat se do motorestu U Pelikána na jídlo. O to větší radost jsme měli, když se vrátil, že bude gáblik. Personál pro nás ještě rozdělal kuchyň a udělali nám, co jsme si naporoučeli. Nějaká ta česnečka, smažáky a tak padlo, zapito Kofčou a zaplaceno. Můžeme tedy dál. Chci zapojit do rádia discmana, zjišťuju ale, že nějakou záhadou, když jsem ho večer předtím nabíjel, se pouze vybil a nabíječku s sebou netáhnu. Takže ho s sebou táhnu de facto uplně g hovnu. Do prdele!!! To mě poser. Celou cestu proto posloucháme rádio. Ó jak tohle nesnášim... I když... Ale to později.. Na stoupání na Makov jsem přejel poslední benzínku za český koruny, hladový woko už na mě ale bliká statečně. Jsem kokotko, no. Na přechodu nás ani nekontrolujou, jen mávnou ať jedem dál a sledujou cosi v televizi. Cesta z Makova dolů je dost dobrá. Serpentýny z kopce, pro mě neznámej terén a kombinace vlhké silnice a težkýho přetíženýho auta mě nutí k opatrnosti a říkám si, že s dobrým a prázdným autem to musí být v opačném směru dobrý svezení. Při první příležitosti tankujeme. I s dálniční známkou to je 1600, což mi výrazně ztenčuje zásobu valut včetně "bezpečnostní" rezervy. Totiž David byl bez peněz. Nejen slovenskejch, ale i českejch. Pro mě je jeho systém existence zcela nepochopitelnej a směšnej, ale už je to tak. Čekal na vejplatu na účet. Proto chtěl, abych vyměnil peníze i pro něho. Koumák peníze měl, ale nestihl si je vyměnit, tak nám je oběma s pondělí v Praze měnila máma. Vzala prostě za 5000 Kč, což dělá 6000 Sk. Počítal jsem, že tak 2500 Sk půjde Koumákovi, 2500 mě a ten litr tak jako pro Davida nebo prostě jako navíc kdyby něco. No a do tohodle se mi nabouralo mojí chybou vyplázlejch 1600. Už se stalo no.. Někde u Žiliny se nám podařilo naladit nějakej metalovej pořad v rádiu, kde hráli velmi dobře. Géniové od Master's Hammer takhle v noci mě fakt potěšili, jako balzám na uši.. I další věci byli parádní, zbytku se asi tak nelíbili. Zazněl i nějakej dřevní black metal, při kterým jsem se spíš smál. Škoda že v údolí za chvíli došel signál a muselo se ladit dál po nějakejch sračkách.. Cesta dál pokračovala celkem v klidu, sem tam nějakej nepředjetelnej náklaďák, jeden takovej jsem předjížděl a ten pán co se blížil v protisměru z toho nebyl nijak odvázanej. Ale táhnout se za ním tím údolím podél Váhu donekonečna, to bych asi vyrostl. U Ružomberoku najíždíme na dálnici a za pár minut už zase sjíždím v Liptovském Mikuláši na obřím kruhovém objezdu přes několik mostů. Nejedu zkratkou na kanál, protože Jožka měl domluvené spaní vedle hotelu Loděnice, takže jedeme tam. K našemu překvapení u hotelu není vůbec nikdo. Ani Jožka, ani jeho nebo Vaňkovic auto. Jedeme tedy omrknout situaci na kanál. Na kanále obě auta jsou, za loděnicí postavenej Jožkův dobře známej hangár a nejaký Jírovo iglú. Pořizuju příjezdové fotografie a fotím si i od loňska novou ceduli o tom, že "tu trénujú olympijskí víťazové Michal Martikán a Elena Kaliská" I přes tu tmu poznávám, že v kanále je celkem málo vody. Jožka i ostatní už dávno spějí, v půl druhé ráno to je pochopitelný. Když už jsem se za tím volantem tak jako rozodpočíval, tak se mi nechtělo to moc přerušovat a tak jsme si šli lehnout. Teplo bylo, nepršelo, tak nic nebránilo tomu, abychom to rozbalili normálně venku. V noci trochu přituhlo, ale i tak se spát dalo...

II.díl
III.díl
IV.díl
V.díl
VI.díl
VII.díl