pátek - Čuňovo + Blava + malý problém + Třinečáci

I.díl
II.díl
III.díl
IV.díl
V.díl

V pátek ráno se probouzím celkem brzy. Totiž sluníčko pálí hned od rána a tak mě probouzí vedro. Sundám si jednu vrstvu a zese usínám, po chvíli si musím sundat i triko a pokračuju. Když po dalším opakování už ležím jen na otevřeném spacáku, už se mi nedaří usnout a taky se bojím toho, že se spálím. Vzhledem k mojí profesi studenta - naprostýho trotla, jsem totiž opálenej jako ucho. Veškerej čas jsem totiž buďto ve škole, doma u počítače kvůli škole (a nebo psaní sáhodlouhejch pokydů :-)) a nebo na vodě, kde mám zase bundošprajdu s rukávkem. Takže když si sundám tričko, ani to není poznat. Spíš to vypadá, jako bych pod ním nosil ještě jedno bílý. Takže potom to je kontraproduktivní, protože zatímco bych se mohl během jednoho, dvou dnů v Čuňovu krásně opálit, aby to ty pruhy vymazalo, musím se schovávat za tričko, abych se nespálil, takže nakonec si ten rozdíl ještě zvýrazňuju. Prohlídnu si, kde jsme se to večer vlastně vysrali, a po nezbytném prohlídnutí areálu, kudy teče voda a tak, ofotografování opět poupravené opičí stavby u vjezdu do areálu, připomnění krásných chvil zažitých při závodě ČP 2002 a malém ranním odpočinku se jdu s foťákem cournout po hrázi. Byl jsem tu v roce 2002 i 2003 a foťáky jsem dycky měl, ale nigdy mi z toho nevyšlo nic. V roce 2002 jsem měl foťák od bráchy a ten dement mi dal nějak jinak nastavenej a já s ním neuměl. To je nějakej ruskej automat nebo poloautomat a podařilo se mi akorát dobře zkurwit film. Na rok 2003 jsem s sebou měl Praktiku, ale přetrhl se film a nakonec z toho bylo hovno. Jo, pěkně nasranej jsem tenkrát byl.. Tentokrát už jsem měl digitál, rezervní baterky v plné síle a hlavně 512MB XD kartu plus do rezervy ještě 128MB. Takže jsem mohl solit jako prase. Tak jsem si šel vyfotit hráz. Nejdřív jsem vzal šachty z měření na hrázi, jak tam stojej jedna za druhou, pak jsem šel na těch pár jezových polí směrem k muzeu Danubiana k plavebnímu kanálu. Ostatně to je poznat z plánku, kterej tam visí na tabuli, akorát už je trochu vyšisovanej od sluníčka. Je tam toho několik, takovejch těch smělejch nákresů, kde na ostrůvku vedle kanálu je nakreslenej aquapark a na boku hráze je golfovej areál a přístaviště s nábřežní cestou. Jako, vypadá to působivě, ale v nejbližších 50 letech dost nereálně. Nasolil jsem tam toho hafo, vyfotil jsem si provizorní hrazení, a aby bylo poznat, jak jsou veliký, tak jsem si u nich udělal samospoušťovku. Obešel jsem ty jezový pole, vyfotil obrovský segmenty, detail Gallova řetězu k pohybování uzávěrem, taky potom navezený betonový jehlany pod jezem k dodatečnému tlumení kinetické energie proudu.. Pro představu vzdáleností to hážu i jako panoramatickou fotku. Vypadá to chaoticky, ale svůj účel to plní. Taky mě zaujalo opevnění na asi 200m úseku na hrázi plavebního kanálu. Takový obetonovaný panely, zajímalo by mě, jestli to bylo schválně, nebo prostě něgde zrovna byl tenhle materiál, tak se použil, ale asi bych řekl že to bylo kombinací obojeho.. Když se vracím k našemu ležení, akorát po chvíli přijíždějí Vaňkovi se Sokolem. Jirka mezitím zajišťuje trénink. Sice na vodu můžeme, ale nehorázná sračkózní cena. Prej si ten chlap řekl o 244 Sk na hodinu za jednu loď !!! No, Jirka to nějakým zázrakem usmlouval na 244 Sk za den, jako že oficiálně budeme jezdit jen hodinu za den, přestože pojedeme dva tréninky dlouhý přiměřeně tomu, co jezdíme. Ale i tak je to kurwa hodně. To si vemte, že v Lipťáku jsme platili 80 Sk za den na osobu i s noclehem, měli jsme k dispozici hajzly a teplou sprchu s pitnou vodou. Tady voda pitná neni, sprcha neni ani studená, akorát ty hajzly a kanál. To je prasárna, ty vole. Okrádačka jako prase... Se nedivim, že Tomáš Mráz nás zrazoval, že to tu je kurwa drahý. Ale když už jsme tady... Navíc Čuňovo je Čuňovo, tak prostě na vodu jdeme, to je jasný. Obzvlášť Jíra, kterej přijel najíždět trať na ten mezinárodní závod, proto je vlastně tady. Oproti mým předchozím návštěvám neteče voda přes "Trubku" levým kanálem. Začíná to všechno týct pravým a pak se to naproti tribunám zase všechno přelejvá do levýho a na Niagaru. Ten spoj, o tom jsem slyšel hodně vyprávět od Jindry Beneše, že když tečou oba kanály a pravej se vlejvá do levýho, tak je tam vlna, na který se dá skákat s lodí několik metrů daleko. Tentokrát teda levej neteče, ale vlna se tam taky dělá taková špičatá, kohout jako prase. Už teď je jasný, že až budu sedět v lodi, bude větší než já.. Niagara je nějaká divná, je totiž zespoda hodně zatopená, což se ale během tréninku později mění zpátky na známou podobu. Řekl bych, že ten pravej vracák je trochu menší než byl, ale to je taky tím, že pouštějí míň vody než tenkrát na závod, a taky se mi zdá, že takový ty šutry na dně hned pod Niagarou jsou větší, ale to je prej jen dojem, protože správce Jirkovi prej říkal, že se tam nic neměnilo. Akorát jezděj Francouzi, co u nás byli minulej tejden ve Veltrusech. Tam jsem si všimnul tří z nich. Jeden na takový červenobílý pruhovaný lodi uměl perfektně odhozový protivodky, jeden z nich, asi jejich velitel byl dobrej ve všem, a jeden vypadal jako kretén. Teda ona to prej byla holka, ale tak hnusná, to se nedá ani popsat. Chudák holka.. Ale na vodě nejezdila tak tragicky, takže aspoň něco.. Ten protivodář tady už tolik nezářil, spíš mi přišlo, že se trochu topil, ale o to víc si to tu vodil ten všeuměl. Jako jezdili nějaký úseky a ten do toho nejen bušil jako prase, ale ještě měl nájezdy a stopu uplně perfektní a ke všemu u toho dobře vypadal. Jako žádnej Ivan nebo Lubas, to ani náhodou, těm se nigdo nepřiblíží, ale oproti mě byl dobrej dost hodně moc. Frantíci mě totálně dostávaj na konci jejich tréninku, po kterým balej. Totiž oni si dali pod Niagaru kameru, vyběhli nad ní a bosky jí slideovali. Jako za sebou jako vláček. No hustost. Zrovna jsem měl foťák v ležení, ale aspoň jsem to viděl. Prostě si stoupnou na betonek hladkej na dně, po kolena vody a slideujou po dně dolů ten hup. V Niagaře všichni popadaj na prdel na tvrdej beton a někteří z nich si ještě po prdeli sjedou ten šutr uprostřed. Jenom bylo vidět, jak jako tvrdě to tělo na tom zapérovalo. Au au... S Koumákem na to čumíme a odhodláváme se, jestli to dáme taky, ale radši ne. Jsme sračky. Mám rád svou kostrč :-). První trénink je klasicky seznamovací technika. Na vodu se chystají všichni naráz. Teda kromě mě. Chci jít nejdřív fotit a pak půjdu na vodu taky. Je tu pěkně špinavá voda. Zkalená. Uplně jinak se od toho odráží světlo, takže si s tím trochu hraju a doufám, že z toho něco bude.. Na rozjížděcím kanálu trčí z hladiny ručka pádla. Jíra ale ukazuje, že to není pádlo, ale jen tyč.. Fotím hlavně na propojení kanálů na tý vlně, kde se sem tam zapíchnou, sem tam pěkně poskočí. Jako jezděj brejle protivody. Smutný je, že když se to povede jet jako kvůli brankám rychle, tak to zase není na moc dobrou fotku, protože tam neskočíte. Takhle to jezdil Jirka. Prostě rychlý průjezdy jako hovado, hned pod bránu a krásně plynule. Ale zase kvůli tomu nemá fotku v letu na vlně. To třeba Jíra Vaněk to sem tam udělal vyloženě schválně pro foto a vyplatilo se. Tomu to lítalo pěkně, jen se podívejte do "jeho galerie". Na další jízdu jsem s nima šel až nahoru a fotil nahoře takřka z hladiny, kde jsem visel na stěně z oblázků. Při přebíhání vypuštěným ramenem kanálu s foťákem v ruce jsem si hodil lyžařskou vložku na vlhkém potůčku bahna uprostřed. Jen tak tak jsem to ustál. Kurwa kdybych ten foťák roztřískal, tak si to snad hodím... Pak jdu na vodu já a u foťáku mě střídá Jíra. Zaplať pámbu budu mít taky fotky z vody, když v Lipťáku nebyla ani jedna. Po chvíli mu ale docházej baterky. Ještě že ho to focení baví a není proto línej dojít pro náhradní... Jo, já ale vlastně fotim taky. Koupil jsem si totiž, nebo spíš nechal mámou koupit, vodotěsnej foťák na jedno použití (27 fotek za 350). Že budu fotit z kajaku, třeba vjezd na Niagaru, aby bylo na tý fotce vidět, jaký panorámata se otvírají při jízdě na kajaku.. Ze břehu to vypadá všechno krapet jinak, to víme všichni. Jezdím chvíli se zbytkem, co jedou ještě jednou, poslední jedu už snad jenom s Koumákem. Jedu to celkem jenom třikrát, jsem ještě unavenej ze včerejška a z cesty a nechci to hned na prvním tréninku přehnat. Ale jako paráda, luxus. První úsek kanálu mi přijde uplně perfektní. Vodím si to tam, že bych to ani nečekal. Prostě luxus. Taky tam jednou fotím ten sešupek před vanou, u čehož mě výborně Jíra trefuje s foťákem v ruce.. Parádní fotka, díky, Jíro.. Pak je taková ta klidnější část před spojem, tam mi dělá problém to trochu rozjet a potom je ten spoj. Nejdřív mi to vůbec nejde, a pak na to ale jakž takž přicházím a dá se to. Ten kohout při výjezdu do něj dokáže pěkně vyjebat. Je fakt o dvě hlavy vyšší než já a má kurewskou sílu. Jednou se to povede, jednou mě to vyjebe, prostě jistej si tam uplně nejsem... Fotím i nájezd do Niagary. Trochu z toho mám respekt, protože s pádlem v jedné ruce se tam nenajíždí uplně dobře. Ale všechno to klapne. Jen jsem zvědavej, co vyjde z těch fotek. Doufám, že to bude super!! Jeden kanál zkoušim jet protivodu v Niagaře. Skáču to natěsno a zůstávám trčet na rozhraní a dávám si smyčku. No to mě poser teda. Příští pokus už si pohlídám a dám do náskoku větší razanci a vychází to, zavěšuju se pod tyčkou tak, že jen spadnu do rozhraní, po paměti strčím pádlo do vody a gdyž mi odteče voda z očí, koukám na tyčku. A dokonce tu správnou, takže jen dám do vody pádlo na závěs a odjíždím ven. To jsem ani nechtěl :-)... Ukojen a s maličko protaženejma rukama se jedu vypádlovat k plavební komoře a k jezu. Fotím si to zespoda, nechám se Davidem fotit pod plavební komorou, aby bylo vidět, jak je to monstrózní dílo. Parádní trénink sakra. Už se nemůžu dočkat na odpoledne...Po tréninku následuje nezbytná siestička, nic jsem nežral, tak si dávám v bufetu nějaký kuřecí. Obsluhuje tam luxusní slečna, taková docela pěkně narostlá. Ona byla první, na který jsem si toho všimnul, ale prostě zarazilo mě, že tady je sluníčko jako prase, má to sílu, já to cejtim po pár hodinách, jak mě to opaluje, po jednom dopoledni je na nás vidět změna barvy a ona a mnoho dalších lidí, hlavně holek, je tu v podstatě polonahá, ale prostě není nijak opálená. Normální skoro bych řekl světlejší barva. Asi už jsou proti tomu slunku víc odolní, mají jinou kůži, když tu žijou furt. Já bych byl hned spálenej.. Odpoledne jdeme jezdit třetiny tratí. Jezdíme to na dvě skupinky, abychom se moc nepletli místním. Musíme totiž jít na vodu tak nějak s nima, protože pak už jsou tu rafty a to bychom na vodu nesměli. Slováci nemají moc radost, ale jsou rádi, že jsme natolik slušní a aspoň se ptáme, jestli můžeme jezdit, a tak nám to povolují. Třetiny jsou dobře postavený, docela mi ty tratě jdou. Nejvíc asi první tři brány, tam mám pocit, že snad letím... No a potom úsek přes Niagaru je dost dobrej. Jedem to 6x, mám toho docela dost, tahá to tu za ruce. Během jedný jízdy na bazénku u propojení kanálů na tý vlně jezdí právě ty Slováci. Jeden z nich si tam frkne jen tak přejezdy bez pádla a jde mu to pomalu líp než mě s pádlem.. Tak ho poprosím, ať to ještě zopakuje, a fotím si ho u toho tím waterproof foťákem. Jsem zvědavej, jak to dopadne.. Po tréninku je v plánu nákup v Bratislavě. Po hygieně dole v řece u cílovýho prostoru a oblíknutí svátečních hadrů tedy jedeme nejprve všichni společně do Tesca na Patržalku. Pak se chceme jít cournout do města do centra se podívat na ty uličky, hospůdky, kuny, krávy (Bratislava je jedním z měst, kde letos probíhá Cow Parade, jako tomu bylo loni i v Praze) atd.. Cestou přes Rusovce čumím, jak tu taky vyrostlo a roste satelitní městečko. Mega moc baráků, sem tam nějaká luxusní rezidence, Jirka řikal, že tu prej maj i Hoksi baráček rozestavěnej.. Protože je nás na jedno auto moc a rodiče Vaňkovi do města nechtěj, bere si Sokol a Jíra brusle, že zpátky pojedou po super stezce na bruslích. Teda aspoň z kraje Blavy, kam je gdyžtak David hodí. Kupuju si v Tescáči konečně kraťasy na ježdění za 69 Sk, dokonce jsou i hezčí než ty poslední. Ty se mi totiž hned první den v Lipťáku rozrthali, takže jsem jezdil ty tři dny s dírama na bocích a jednou skoro na vajích. Pak jsem na jeden den použil kraťasy na běhání, ale ty by nevydrželi vodní zátěž dlouho.. Tak jsem chtěl koupit jiný, ale v Lipťáku jsem nenašel dost levný a vhodný, tak až tady. Akorát nevim, jak dlouho vydrží, protože jsou trochu z lehkýho materiálu.. Taky si kupujeme kuřata na večeři, že je zbodneme něgde ve městě v parku. Po nákupu se teda necháváme hodit směrem na parkoviště pod mostem, kde jsme stáli s Kofym před dvěma lety. Letos je to ale placený. Tak přeparkovat. Nechceme však zdržovat Vaňky a tak kluci vystupují, já jdu s nima, a ostatní jedou přeparkovat. Jirka Vaněk je ale nějakej nasranej a říká, že jsme magoři nebo co, a že je zvědavej, jak Jíra bude za světla zpátky. To jsem ale nevěděl, že to má být, to si snad ošetří Jíra.. Jíra teda řiká tátovi, že přijedou v 11 a Jirka starší to "prej" odkejval. No, tak holt vyrazíme zpátky dřív, nebo aspoň kluci. Spicha si dáváme na rohu u mostu. Po chvíli přichází zbytek výpravy od nového parkovacího místa. Jdeme se najíst do parku zase zpátky směrem k autu po nábřeží. Koukám na zakotvený lodě, docela kolosy sem tam. Je velkej stav vody a lodě mají permanentně zapnutý motory, aby se vůbec udržely na lanech. Hustý. Koukám po proudu na trochu vzdálenej novej most, jak ho stavěli celej na břehu a pak ho na plováku otočili na druhej břeh.. Po jídle si projdeme město teda. Na náměstí probíhá nějakej koncert zadarmo veřejnej, zpívá tam nějaká sebevědomá kozatá skorocigánka. Podle toho, jak si věří, tak je asi na Slovensku dost známá, ale mě to nic neříká. Chvíli pozorujeme, pak chceme jít někam na jedno do hospůdky. Tady je to s hospůdkama prošpikovaný, to si ani člověk, co tu nebyl, snad nedovede představit. To v Praze ani Brně není. Prostě ne. Byl jsem z toho hotovej už před dvěma lety a letos tam bylo snad ještě víc lidí. Hledali jsme odpovídající podnik pro velkou skupinku lidí. Koumák něco našel, ale nebylo to dobrý, tak jsme to obešli, až jsme z toho centra vypadli. David se mohl pochcat a místo aby se vymočil jako Koumák u stromu tak musel hledat asi 20 minut nějakou zasranou hospodu, to by se jeden z něho posral. Možná, že právě on potřeboval srát, já nevim. Jdeme zpět k náměstí, najdeme i hospodu, ale mě se moc nechce, chci se spíš podívat chvíli na ten koncert, a nechce se mi dělat křena.. Nakonec ale měníme plán a děláme rozhodnutí. David teď s klukama odjede na kraj Blavy, aby kluci byli na kanále včas. My se mezitím pomalu přesuneme k Auparku (velký obchodní centrum s multikinem na druhým břehu Dunaje - viz předchozí návštěvy..), tam nás David vyzvedne, nakoupíme cestou pár lahvoňů a sedneme si na tribunu na kanále.. Předpokládáme, že David nebude moc rychlej, tak si sedáme před nějakým tím mega drahým hotelem v Blavě, na jméno si žel nevzpomenu. Kolem jde skupinka asi čtyř kluků, asi pod vlivem, který se postupně naházej do fontány. Ale jakým způsobem. Ten první co tam byl hozenej, ten to ani snad nečekal, ten tam zaplul uplně hned, co do něj jinej strčil. Druhej, toho tam tlačili a vyndali mu mobil, aby si ho nenamočil. Jenže mu ho chtěl jeden týpek položit na římsu tý fontány a on mu tam spadnul. Myslel jsem, že se poseru smíchy. Bavili celý náměstí... Už se blížil čas, tak jsme se pomalu přesouvali na druhej břeh. Most je dost dlouhej, jde se jako pod silnicí, ale může se jen po straně proti proudu. Ta druhá, odkud by bylo vidět na město a na novej most, je bohužel uzavřená. U Auparku chvíli čekáme na Davida, máme obavy, jestli se díky jeho trotlovosti něgde neztratí, nebo nás nebude hledat jinde, ale po nějaký době se jeho exotická postava objevuje, a my můžeme jet do Carrefouru pro piva. Carrefour je ale zatvorenej, tak musíme stejně na druhou stranu silnice do Tesca. Tam maj, tak berem 12 Gambrinusy, Jirka nějakou cizinskou sračku a jdeme... Následuje ale událost, která si nemyslím, že by byla nějak vhodná podrobněji jí tu popisovat, ať to zůstane mezi námi... To hlavní ale musim pro pochopení souvislostí říct. Prostě podle mě vinou nedorozumění a zbytečné nervozity ze strany Jirky Vaňka Vaňci balí a odjíždí domů. Jirka je na mě dost nasranej, což mě dost mrzí, ale co můžu dělat? Jírovi se nechce, ale co může dělat? Sokol taky nechce, ale co může dělat? Nakonec Sokol že pojede autobusem, že zůstane. Aspoň jednu loď ale musíme nechat odvézt. Mirka se nabízí, že na vodu už nechce a tak posíláme její loď do Veltrus, že 5 lodí a pádla už nějak navážeme.. Rozmrzele se loučíme s Vaňky a jdeme do těch lahváčů, co jsme přivezli... Nálada pod psa, tak to tam lámu, abych to uklidnil. Jenom abych pro úplnost, kluci přijeli na bruslích v pořádku před 11, ale za tmy. My jsme přijeli asi v 11:10... Mezi tím, co jsme byli ve městě, se vedle nás usadila banda plastařů odněkud z Ostravska. Když tak řešíme totiž co s těma 6 loděma, ještě předtim, než Jirka odjel, tak se jich jde Řepik zeptat, odkud jsou, a jestli by to nějak nešlo s nima. Jsou ale z Třince, což nám moc nepomáhá.. Ale co je důležitý, že nás zvou na pivo, mají tam bečku a teplá jim.. Tak tam teda fouknu těch pár lahvoňů, až se mi zbytek jich ztratí v kufru (3 poslední - měli jsme nakoupeno i pro Jíru a Sokola :-)). Pak jdeme tedy za plasťákama.. Jsou to banda naprostejch borců a masérků. Teda asi nejsou nijaký chudáci, spíš trochu závodáři, soudě podle toho, jaký maj ležení. Totiž mají tam u sebe zaparkovanej bílej Mercedes Sprinter a vedle Audi A6 už tu novou s tim chromem kolem chladiče až na nárazník. To ale není zdaleka všechno. Audině běží skoro neslyšně motor a nahlas odtamtud hraje z rádia Offspring. Dále je na auto napojenej notebook a projektor, kterým si z notebooka promítají videa z jejich plastařskýho výletu ve Slovinsku na Soči právě na stěnu toho bílýho Sprintera. A aby toho nebylo málo, tak se jdu podívat, co maj v tom Sprinteru - velkej vodní skútr - sedačku. Ty kráwo, tomu řikám dovolená. Ležej tam tak kolem toho sudu a lodí, popíjejí pivínka, nabídnou nám Starořežnou, my na oplátku Jirkovu hruškovici.. Jsou to fajn kluci, trochu napití možná, ale to jsem já už taky. Jsou na sebe jako sranda nasraní, protože přijeli na závody v rodeu, který se ale, jak zjistili, jedou až příští tejden. Tak že prej aspoň pojezdí, potrénujou a pojedou v neděli dom. Večer se náležitě rozjel, řekl bych, že jsem jim padnul do oka a tak do mě tlačí pár těch starořežných. Taková se neodmítá a tak jsem za chvíli docela nažranej. Jirka a Mirka už šli spát před nějakou dobou, což mi maličko uniklo, takže když jsem si na následující show šel doplnit rekvizity - PET lahve - vodou do Dunaje pod kanál, uplně jsem se lekl, když jsem je tam viděl na asfaltu spát.. Fuj, to mi nedělejte. Jirku jsem prej vzbudil, že jsem si něco pro sebe říkal nebo co. No, jsem to ale úchyl .-).. Asi se ptáte na co rekvizity. No, totiž v jednom plastařským filmu, Sick Lines se to jmenuje, jsem viděl, jak borci bosky slideují přes obrácené plasťáky. no a tady se naskytla možnost, jak to vyzkoušet. Na suchým mi to nešlo, tak jsem si musel dojít pro vodu na promazání podkladu... A jde to. Hodil jsem tam pár pěknejch držek, čímž jsem tam ostatní docela pobavil, ale zkusit si to taky nechtěl nigdo... No co se dá dělat, tak budu za vola jen já.. Pak jsem tam ještě skákal po držce do plotu a snad nějaký kotouly v neznámým křoví jsem tam fouknul, že jsem pak druhej den našel na lokti nějaký šrámy. Bůhví co v tom křoví bylo... Čas letěl a ani už nevím, jak se to stalo, ale ležel jsem ve spacáku s docela dobrou náladou a hrdej na to, že jsem si zkusil dobrý slidey...

VI.díl
VII.díl