Ve středu ráno, když se budím, už to kolem mě žije. Navíc se budím s flaškou hruškovice u hlavy. Ne snad, že bych si jí večer vzal do parády, nebo že bych si nepamatoval, co jsem dělal. Ani jsem nebyl opilej. Malinko pod vlivem ano, ale opilej ani náhodou. Mladý dokonce mleli něco o tom, že jsem večer byl na sračky, a že jsem tam mlel nějaký nesmysly. To je pěkná blbost, protože to jsem fakt nedělal. Možná trochu hlasitější jsme mohli bejt, ale nevim, proč já nejvíc, a rozhodně jsem nahlas nepočítal, jak tvrdí oni. Ani jsem neřval, nebo tak něco. Starší mi to navíc potvrdili, kdybych si to náhodou nepamatoval, což se ale pochopitelně nestalo. Prostě nevim, co to ty šašky napadlo, že ze mě chtěli dělat vožralu nebo co?? Ten, kdo by mi to mohl potvrdit asi nejvíc - Jožka - tu ale nebyl. Odjel totiž už brzy ráno na služební cestu do Kežmarku. Služební oddílovou, protože tam vezl naši novou časomíru do opravy. Nefungoval tam uplně ok displej nebo co. Je to v záruce, ale nasere to, že to ještě nefunguje. A jak na dlouho asi ještě bude ta oprava. Ale to odbíhám od tématu... Nevim, co v noci bylo ve stanu Řepika a Mirky, protože jsem spal tvrdým spánkem po náročném JackAss večeru, ale ráno byl jaksi unavenej. Zlomila se tyčka na jejich iglú. Tak holt se to pude zkusit do města koupit a nebo se to nějak heftne. Ostatně tak to už bylo, protože prej to bylo už nakurwený při stavbě.. Ráno jsme jezdili techniku, nijak jsme se na vodu někteří nehrnuli. První z nás byla na vodě Mirka, za což dostala od našeho trenéra Diplom za přístup k tréninku. Teda když jsem ho viděl, jak to tvoří, tak jsem se musel smát, ale zároveň jsem tím byl šokován: Řepik je snad disgrafik.. Ne, to asi ne, ale písmo má teda docela ujetý. Ale jinejm se zase nelíbí moje, to je fakt. Asi se mi to teda jenom zdálo.. Jsem dost ztuhlej, moc mi to nejde, tak na vodě zas tak dlouho nepobudu. Asi tak o hodinu a půl míň než Koumák, kterej jezdí asi 2,5 hodiny. Totiž nejdřív jezdil sám a pak se chytnul s Elenkou Kaliskou a jezdil s ní. Prej se jí radši nejdřív zeptal, jestli jí jako nevadí a pak mu dokonce i radila, jak to má jezdit. Mezitím Sokol lepí svou zkrácenou štoudev. Všichni postupně se vracející z vody mu to hodnotí a hodnotí to docela kladně. Akorát mi to přijde, že dal slabou vrstvu přes to uříznutý, že se mu to brzo prošoupe, ale zase nevim, kolik toho narval dovnitř, tak třeba dobrý. Hlavně že to zvenku vypadá dobře. Koumák s Jírou se k poledni vydali na oběd, my jsme se po chvíli vydali na procházku do města spojenou s polknutím něčeho do žaludku a hlavně vymetáním všech sportů s cílem koupit tu tyč na stan. Projdeme toho docela dost, ostatně v Lipťáku je to prakticky jeden sport vedle druhýho. Jirka s sebou táhne tu zlomenou skládací tyč jako vzor. Někde už na něho mezi dveřmi dělají lítostné obličeje, že tohle bude problém. Skoro jako by tam Jirka nebyl první, kdo to sháněl. Máme s sebou pučený i malý, ale mám v tom takovej bordel, že když se rozdělíme po obejití celýho města v Hypernově, ani si zprvu neuvědomuju, jestli Tonda šel vůbec s náma, nebo se nám teď nějak ztratil. Po chvilce společného přemýšlení (ani mladý nevěděli jistě, jestli s náma šel) usuzujeme, že se ztratil. Teď ale jestli šel dovnitř do krámu a nebo někam do nesmyslnýho háje. Aspoň průměrně inteligentní opici by napadlo, že když jsme šli dovnitř, a je tu pouze jeden východ, že dřív nebo později půjdeme ven. To ale Tony vůbec nevymyslel a tak se prostě po nějaký chvilce čekání sebral a zmizel. Když už, tak bych chápal, že půjde na kanál.. My jsme pak na něho dost dlouho před obchodem čekali, ale později už jsme usoudili, že to fakt nemá smysl. Jdeme tedy směrem k Bille, kde si chceme dát obloženou bagetu v krámě Slovenská Bageta. Na půli cesty ale potkáváme proti nám Jíru s Koumákem, jak jdou z oběda do města, a zpoza rohu na nás vyběhne i Tonda. Dostává polehounku zprcáno, co ho napadlo odcházet, že jsme tam na něho čekali jako idioti. Nakonec z něj ještě vylejzá, že nešel na kanál, ale šel nás hledat na náměstí (kde už jsme dnes byli, takže tam bylo dost nepravděpodobný, že bychom šli znova..) a pak se teprve vydal ke kanálu a cestou potkal Koumese s Jírou a tak se k nim přidal. Už už jsem měl na Jožku připravenou informaci: "Jožko, ztratil se ti Tonda! To ho nemůžeš pohlídat? Dostaneš ho od rodičů, máš jejich důvěru a ty to takhle podceníš..." Nakonec jsem mu to tlumočil... Kdyby ale u toho Tonda nebyl, asi by se tvářil Jožka jinak, takhle se jenom pousmál.. No, tak jsme se tedy potkali a šli na bagety. Super krám. Prostě je to zase jen fast food, ale maj tam mimo normálních jídelnovejch jídel, jako je párek, smažený kuřecí, nebo nějaká vomáčka atp. obložený bagety a taky se tak ten kšeft jmenuje. To u nás vůbec není. No řekněte mi, kde maj v ČR za 40 (i míň, 40 byla tuňáková a ta byla z těch dražších) flák bagety s ČERSTVÝM zelím, vajíčkem, dresingem nebo kečupem, tuňákem, papričkou a rajčetem? Já jsem si teda dal tuňákovou, ostatní nějaký kuřecí nebo co, Mijka si libovala ve stejný jako já... Michal přecenil svoje možnosti a o velkou část jeho porce jsme se potom ještě rozdělili.. No, zaplácnuto, můžem zpátky na trénink.. Odpolední trénink jezdíme celý tratě. Jezdí i Sokol, kterýmu to lepení na sluníčku zatvrdlo. Teda já začínám o chvilku později. Protože zrovna když se vykládá trať, tak zase obcházím areál a fotím si druhej vypuštěnej kanál a tak podobně. Vyfotím i tréninkovou skupinku, jak se chystá na vodu. Takhle na břehu to pro neznalýho člověka může působit docela komicky.. Během nějakejch dvou jejich jízd si stihnu prohlídnout trať a převlíkám se a jdu taky na věc. Protože jsem pozdě začal, poslední měřenou jízdu jsem si musel změřit sám, protože časomíře už došly baterky. Ba ne, Jana Vaňková už tam na startu seděla snad hodinu a půl a každou minutu s nějakejma přestávkama řekla to "za deset....pět....tři, dva, jedna, start" a to jí už muselo pěkně srát, takže bylo jasný, že jak to odjede tréninková skupina, tak že půjde. A trotl, co chodí pozdě, si to musí ošéfovat sám. No, podle trénikovýho plánu se to mělo jet 6x, tak jsem to jel 6x no. Docela Olaf Hotofsson, ale trénink je to, proč tu jsme, ne? Ale jíst se taky musí, takže po tréninku jdeme automaticky do města. Jdeme tam, kde byl Jíra s Koumákem na obědě vedle hotelu Loděnice, prej menu i s pitím za 70Sk. Tam je ale zatvorené, tak jdeme vedle do Loděnice, kde byli loni jídla jako menu taky kolem 70 Sk. Letos ale menu neni a ceny jsou uplně jinde. A porce taky teda nic moc. A obsluha už taky nejsou tak hezký slečny jako loni, ale normální pani. Nalámeme to do sebe a nasraně odcházíme o dům dál. Jsem furt docela hladovej, nejsem sám a tak si nakonec dáváme pro polední úspěch plněnou bagetu v druhém stejném obchodě na náměstí. V poledne tuňáková, teď jsem si dal lososovou. No jo, Pepe rád lybicty. Nehledě na Řepikovo zásady, že na vodě se ryby jíst nemaj, protože se pak vykoupeš jako ryba, nebo jak to řikává. V bagetárně měli už skoro zatvorené, akorát slečna vytírala, ale nakonec nám ještě dala. Sice asi moc nechápala naše vtipy a taky byla část osazenstva za trotly, když si poroučeli nějaký lízátka. To je taky nápad. No, ještě tam pak po nás přišla nějaká rodinka, takže stejně jí to zase pošlápli. Řešíme, kam půjdeme dneska na jedno. Navrhoval jsem Jumbo (to je tam, co maj na stěnách starý Jawinky a jiný moto veterány a kde se jde na hajzl přes patro a do uplně zadu - viz loňskej Lipťák), kam jsem navigoval i Jožku, že tam asi půjdeme. Ostatním se ale chtělo znovu do Route 66, tak jdeme tam. Dneska si sedáme u stolu vedle baru, hned naproti velkejm televizím. Po očku koukám na sport a dávám si pivo. Číšník tu je takovej divnej dneska. Furt pokyvuje hlavou, chodí po lokále a kontroluje, kdo kolik má upito. Sice se tváří jako pošuk, ale nosí včas a rychle a tak to do mě docela padá. Navíc je i celkem v pohodě, na poděkování odpovídá i nějakým vtípkem. Jožka přichází zklamaně, že nás našel hned v první hospodě, kterou zkusil. Koukáme na Tour de France. Později platíme, platíme dohromady, jak to tady mají zvykem, tak to vybírám já. Chybí mi asi 3 pětky, ale dorovnávám to teda bez řečí. Číšník vidí, že někteří z nás jsou při chuti a tak nám ještě nabízí něco ostřejšího, nějakou slivovičku nebo tak. S díky odmítáme a jdeme směr nocleh, kde se dnes ani nic nekoná a jde se spát prostě...