I.díl
II.díl
III.díl
IV.díl
V.díl
VI.díl
V sobotu ráno se budím maličko jak přejetej, ale za to můžou ty Moraváci :-). Už není taky takový vedro jako včera, ale během chvíle se taková maličko mlhová clona přes oblohu trhá a zůstávaj z ní jenom fleky, takže zase pažák. Trochu mě bolí hlava po tý starořežný, tak nemám zrovna největší morál jít na trénink. Hodím sravec a hygienec, propláchnu si slepený vokadla a jdeme stavět trať na půlky. Celej den tu maj bejt někdy od dvou nebo odkdy komerční raftaři, nějaká jako soutěž. Něco jako dělá ve Veltrusech Adventura Mistrovství Světa České Pojišťovny... Tak jsme se dohodli, že si postavíme co nejdřív trať (aby to bylo dřív než půjdou na vodu místní, aby jsme jim to potom nešoupali, když už něco budou jezdit) a hned po tréninku všechny branky zase stáhneme, ať to těm raftům nevadí. Systém branek je tu pohodovej. Neřekl bych, že je lepší než u nás. U nás by tohle dost dobře nešlo kvůli různý vejšce vodícího drátu na levým a pravým břehu, takže by tam byl křivej prověs a sjíždělo by to. Ostatně některý brány sjížděj i s tím naším systémem. Co je ale na místním systému dobrý je použití kvalitních materiálů. Lana, stahováky atd. U nás tuhle ty buzeranti ukradli karabiny kompletně všechny na druhým břehu. Čuráci dosraný. Kdybysme tam potom měli horolezecký lana a plastový zarážky, tak nám to ukradnou asi celý.. Vymejšlí Řepik, ale nechává si do toho trochu kecat, ale výsledek je dost dobrej. Fakt se mi líbila, akorát pár míst mi nešlo, ale to je normoš. Hlavně ta spodní byla super. Tam se to dalo vodit jako prase. Hned na druhej pokus jsem se tam ale takovým způsobem potrápil, že jsem se si musel smát.. Mijka už teda nejezdí, nabízíme jí, že jí pučíme loďku, třeba já nebo Sokol. Mijka ale nexce, tak nás alespoň fotí v našich závodnických křečích :-). Taky iniciuje kolektivní foto, za které jí mockrát děkuju, protože to jsou z takovejhle akcí ty nejvíc informativní fotky.. Fotí nás, jak se bavíme s jedním místním kyblíkářem, kterej mě rozesmál tím, že nechápal, jak je možný, že jsme takhle oddílově mixlá sestava. Zavtipkovali jsme o vodě a tak a pomalu se blížila naše poslední jízda, protože už se blížili rafťáci. Dojeli jsme tedy poslední 6. jízdu a už jezdili rafty. Tak jsme stáhli brány, jak bylo domluveno a jeli ještě jeden vypádlovávácí kanál dolů. Zaskákal jsem si naposledy na vlně a svezl se na tom úseku od spoje k Niagaře. Jako tam to je takový hrozně plynulý. Tam ani nemusej bejt brány, ale když si najedu nějak zamotlou stopu, tak to tam tak pěkně tu loď tahne, prostě paráda.. Mám rád vozící vodu :-). Poslední průjezd Nigarou je přes vracák a pak už jen vypádlovat na stojatou a konec.. Jinak během našeho tréninku tu jezdil jeden z těch třinečáků na kyblíku. Byl to ten nejvíc komunikativní a večer seděl tak divně zkroucenej na židličce, že si Jirka myslel, že sedí na vozejčku a je to invalid :-). Později jsem si je vyhledal na internetu a mají těch aktivit docela hodně a tenhle kluk je tak jako šéfik a řikaj mu Mamka a invalid není ani náhodou. Ostatně to si přečtěte na www.jzdvendetta.cz, jsou to všechno docela borci jako... Zbytek jezdil dole na vodním skútru. Prej zapomněli vodní lyže, tak se nechávali tahat v kajaku, docela dobře to vypadalo. My už máme hotovo, tak z vody. Třeba se sem ještě vrátíme. Možná, protože ty prachy mě serou. Chtěl jsem sem jet letos ještě jednou třeba, protože co jsem plánoval na srpen Francii, tak tam jsem se nic nedozvěděl o místech, kam chci jet a na blind tam nepojedu. Sám bych jel, ale nebudu nikoho za tolik peněz táhnout tak daleko, aby to tam pak stálo uplně za howno a nadali mi.. A tady to je super, je to kousek a není tu draho. Teda až na ten posranej trénink... Nakonec se ale na dobu, na gdy jsem to všechno plánoval, naskytl náhradní program a náhodou taky na Slovensku. Teď cestou z prvních Budějic mi Koly napsal, jestli nechci jet s prvoligovejma Minicema Quijotes na republikovej hokejbalovej turnaj do Nitry na víkend 20.-21.8. Tak jsem samozřejmě kejvnul. Bude nová zkušenost. Zase na Slovensko :-). To jsem zase odbočil. Už je tak nějak čas něco začít štelovat na cestu domů, tak zatímco si na druhém břehu kanálku chystají raftaři rautíkový stolový areál, Sokol si sbalí věci, hodí na hromadu a jedeme ho odvézt na nádraží. Plán je takovej, že ho odvezeme, zabalíme, pojedeme se podívat dolů na Gabčíkovo a pak zpátky a domů na Štvanici, kde bude na diskotéce ve Face to Face Lubas, Adam a nějaký Italové, tak že když dorazíme rozumně, tak bysme tam zašli. Návrh, abych řídil já David pseudopřeslechl, takže nás čeká jízda smrti. Šel jsem se ještě zaptat těch hezkých slečen z bufetu, kde je v Blavě autobusák, odkud by mohl jet bus na Prahu. V debilní malinký mapě v autoatlasu mi ochotně ukazují, kde zhruba. Jenže to měřítko je tak na howno, že se podle toho dá poznat akorát howno. Jedem teda daným směrem, já kretén dostávám sedadlo navigátora - sedadlo smrti a teču. Jen když vidim Davidův posez, jsem hodně nervózní. Zezadu to nebylo tolik vidět, ale ten sedí v takový debilní křeči, už jen jak drží volant. Neskutečný. Na požádání předvedu :-). Jedeme přes most, po kterým jsme přijeli z Lipťáku, přejíždíme přístav a doky. Pak náhodně trefujeme v chaoticky odbočkové křižovatce tu správnou cestu. Teda náhodně, mě se zdálo, že by to mohla bejt ta správná, tak jsem řekl, ať tam jedem. Podle mapy vypadalo, že to, jak ukazovaly holky, by mělo být napravo. Říkám tedy Davidovi na jedný z křižovatek doprava. Ten to jako by se nechumelilo foukne na červenou doprava. Šílím a dusím v sobě abych neřval, že tam byla červená. On s ledovým klidem: "Tam byl semafor, jo?" Mě se otvírá kudla v kapse. Když pokračujeme dál, tak už se mi to nezdá. Zeptám se tedy kolemjdoucích. Ochotně mi vysvětlují, že zpátky, doprava, doleva, doprava a doprava. Jedeme se otočit dál, na čtyřpruhovce to moc dobře nejde. Otáčení Davidovi ale vůbec nejde, motá se tam jako kretén, málem něco zboří, než něco udělá, je to na 100 let. Radši už mlčim, jinak bych musel furt nadávat. Nervózní jak to já dobře umím, stále se snažím navigovat levá - pravá (na něho ale musim "ta s hodinkama - ta bez hodinek"). Na semaforu odbočujeme doleva. Dvouproudová křižovatka, my v levým odbočovacím pruhu. Rozsvítí se zelená a ten kretén dementní posranej jede suverénně ještě před dělícím ostrůvkem do protisměru. To není možný!!! Pane bože, co to je za čuráka? Tohle už moje trpělivost nedává a třísknu autoatlasem o palubní desku a řvu všechny nejhorší nadávky, co mě napadaj. Tohle by asi děti slyšet neměli. Možná i Koumák se Sokolem vzadu se mohou cejtit pohoršeně... Koumák se pak zpětně smál, že jsem fakt vypěnil už hustě :-). Když pak zastavujeme u jednoho bufetu, abych se zeptal, kam máme jet dál, chci, aby jen zastavil u krajnice. On odbočuje, ujíždí asi 40m a parkuje příčně na parkovišti... Pán je zřejmě čúrácká debilní pečlivka. David no more si říkám opět a s nadávkama odcházím z auta, abych se vyřval jinde než tam, protože je mi trapný, furt na toho kokota řvát. To je taky kontraproduktivní. On jede jako debil, já jsem z toho nervózní, nadávám mu, on je z toho nervózní, a potom jede ještě jako větší debil. Tak radši zavřu dveře a snažím se vynadávat venku, abych pak byl trochu v klidu. Nevím, jak je to možný, ale pánové mi říkají stejnou trasu jako tamti, přestože jsme uplně objeli docela kus města. Rovně zpátky, doprava, doleva, doprava, doprava... Tak jedeme. Když už jsme udělali všechny poraděný odbočky, jedeme rovně docela dlouho. Už už to chceme vzdát a otočit se zpátky a optat se znova, když v tu chvíli se před námi objeví budova autobusového nádraží Bratislava. Ufff, půlka cesty je za náma, ta druhá už snad bude hračka.. Před nádražím nás ladně míjí dvě postavy ještě ladnějších křivek. Než stíhám vytáhnout foťák, už jsou skoro pryč.. Nacházíme Sokolovi spoj, ještě to chce zjistit, kolik to stojí. Máme totiž posledních několik peněz od Jirky a Sokola. Všechno ostatní už jsme dali za tréninky. Já už neměl nic a poslední dva tréninky za mě platil Sokol a Jirka, tam jsme se na to skládali, kdo co měl, a psali jsme to pro jistotu. David neměl nic nigdy a ani nevěděl, kolik za něj kdo platil, dement... Což se potom vrátilo v jeho blbejch řečech, ale k tomu se snad dostanu... Jede mu to v 16:20, což je asi za hodinu, ale máme málo a tak musíme najít směnárnu. Píšu Jirkovi na kanál, aby věděl, jak jsme dopadli a neměl starosti, kde tak dlouho jsme, protože už to trápení s hledáním nám zabralo hodně času. Směnárna na nádraží byla už zavřená, tak jsme se vydali směrem k městu. Cestou jsme minuli dost zajímavou budovu, takovou do špičky rohovku, ještě vypouklou, ostatně to je na fotce. Taky jsme se přiblížili na dostřel k vysílači, co vypadá jak homole.. O kus dál byla další nějaká zavřená směnárna, ptali jsme se lidí, až Koumáka v jedné internetové kavárně, co vypadala zvenku jako diskotéka nebo sex club, poslali směrem k hotelu snad Kyjev nebo tak nějak.. Tak jsme k tomu došli, sousedilo to s nějakým obchoďákem, kde snad bylo ve sklepě i Tesco. Šli jsme do toho hotelu, protože tam byla cedule směnáreň. Obsluha nám ale řekla, že máme jít za roh, že tam budeme mít výhodnější kurz. No viděli jste to? Ani nevěděli, kolik chceme měnit, a automaticky nás poslali ke konkurenci, abychom na tom my tolik netratili. Paráda, hodní lidi. Už vidim v Praze, jak něgdo takhle radí Slovákům :-(.. Kurz je tu dokonce nejvýhodnější, co jsme tu na Slovensku měli. Ještě o pět setin lepší jak v Lipťáku. Měníme a jdeme rychle zpátky. Čap nám celou cestu popobíhá za zády, aby nás dohnal. Nevim, proč radši nepočkal se Sokolem, zvlášť když musel tušit, že se mnou si teď srandu neužije :-). Se Sokolem jsme ještě museli počkat na spoj, protože na pokladně mu už lístek nedají, musí u řidiče, kdyby byl spoj už plnej z předchozích stanic, tak mají přednost místenky a ostatní smůlu. Naštěstí autobusová linka Košice-Bratislava-Praha-Kladno je poloprázdná a ten zbytek, co tam byl, tak ten vystupoval v Blavě. Mlátim pomalu hlavou o zeď, protože autobus je ČSAD Kladno, takže by se nechalo 100% zaplatit v českejch korunách. Ale to jsme podle jízdního řádu nemohli vědět, tam to nigde napsaný nebylo a zvlášť po těch nervech během cesty člověk tak nějak přestane uvažovat racionálně. No, holt naše cesta do směnáren byla trochu zbytečná, ale co. Nakonec Sokol stejně platí ve Slovenskejch. Když už je má, k čemu by mu byly doma...Zamáváme mu a jedeme na kanál.. Mě dochází akorát baterka v mobilu. Vydržela vlastně od pondělí až do teď. A to jsem to nevypínal, akorát jsem to málo používal... Dobrý no.. Z nádraží to ženu po orientačním smyslu k nábřeží a odtamtud už trefím. Dokonce se vynořujeme u železnýho příhradovýho mostu, tak jedem skrz něho. Ještě se chceme stavit v Auparku vrátit lahve ze včerejška. Před Auparkem David nabere benzín a zjišťuje, že už bylo tak málo, že jsme mohli kdykoliv skončit u krajnice za čúráky. Kurwa to si musí řidič ohlídat todle!!! Když se vracíme k benzínce za Čapem, baví se s nějakou blondýnou. Prej chtěla svézt do Prahy. Hned u benzínky stopuje, ještě si upraví blonďatej cop na rameno, aby byl vidět. Tak na ní ze srandy volám, že ta tady dlouho stát nebude.. Nejdřív se zamračí, ale pak pochopí, jak jsem to myslel, usměje se a zakroutí hlavou, že nebude. To se jí to stopuje takhle :-)... Míříme zpátky na kanál. Odtud už je cesta v klídku. Na Petržalce si chci vyfotit za jízdy takovej moderní kostel, ale zrovna když mačknu spoušť, mineme sloup osvětlení tak blbě, že překryje zrovna celou tu věž. To mě poser, kurwa blbá náhoda :-). Domluva s Jirkou, že ho máme prozvonit, až budeme vyjíždět z Petržalky na Rusovce, se nedá mým telefonem dodržet. Snad se ale dá splnit jinak, řikám si.. Jenomže, Koumák nemá roaming, to jelito u volantu má Go a tam už prozvánění stojí peníze a musí se přes nějakou jinou volbu. Nakonec mě zachraňuje to, že si tu Mijka nechala nabíjet telefon v autonabíječce. Mačkám Jirkovo číslo, ani nemusim hledat v seznamu, gdyž si ho pamatuju nazpaměť. Ten musel asi zprvu čumet, když ho prozvání Mijka, která sedí vedle něj :-). U Rusovců si fotím z auta cyklobruslostezku, kde se to lidma jenom hemží. V Rusovcích si fotím náš nocležný Ruský Dům (viz reporty 2002 na stránkách oddílu). Udělal se zase pěknej pažák a tak se ani nedivím, že pod Rusovci u tý pískovny, kde jsme byli ve 2003 koupat se, je mega aut a mega lidí. Radši upozorňuju trotla, aby jel pomalu, kdyby tam někdo vběhnul nebo něgdo vyjížděl nebo parkoval. Ještě že tak, auto ob jedno před náma samozřejmě parkuje. Dojeli jsme teda na kanál, tam raftování probíhá v plným proudu. Do toho se tam vozí těch pár kluků z Třince. My musíme balit. Balení jde v pohodě, akorát Sokol si toho mohl vzít s sebou víc, nechal tu docela velkej bágl, snad se to vejde. Likvidujeme bordel, co po nás zbyl. Teď je potřeba ale vyřešit, jak dostaneme na střechu 5 lodí a pádla. Musíme rozšířit zahrádku. Optimální by byly tyčky. Jedna se tu celej tejden válela, tak tu berem, ta je jasná, ale druhou se bojíme jít ukrást, když je všude hafo lidí a vlastně i tu jednu se bojíme vytáhnout, protože jsme tu přímo na očích od těch lidí na rautu.. No, to riskneme, ale co s tou druhou. Nejdřív spekulujeme s nějakejma debilníma klackama, co by to nemohly vydržet a navíc jsou křivý (skelet mojí budovy). Obejdu areál, kde by bylo možný nějakou tyčku vzít. Jedna je u kanálu nalevo od Niagary, ale je tam vidět z tribuny a muselo by se jít buďto okolo kolem správce a skladu pro ty lidi, kde furt něgdo je, a nebo kolem všech těch lidí. Takže to ne. Zásobník tyček mají na ostrůvku přímo naproti tribunám, takže to taky nepřichází v úvahu. Dvě tyčky se válí u rozjížděcího bazénu tam, co nalejzaj dycky ti, co nesou lodě zezdola.. A je to přímo proti těm rautařům. Nervy, co s tim, rozsekne Koumák, když nenápadně s ledovým klidem si pro jednu z nich dojde. Uřízneme jí pilkou na železo a tesáme na střechu k zahrádce. Zbylý uřezaný kusy Jirka pro jistotu láme, aby, když někdo přijde, aby jsme mohli zkusit výmluvu, že už to bylo zlomený, tak jsme si je vzali :-). No, každej by to asi poznal, ale pokus dobrej :-). Po navázání ještě finální úpravy na tyčce, která byla trochu delší, než jsme potřebovali. Uřízlý kusy si beru domů na památku. Jeden vyhazuju později jako podpis pod Gabčíkovo, že jsme tam byli, druhou musim ztratit někde u benzínky v Brně nebo v Delvitě v Praze, ale zbytek si beru. Ten uřízlej pahejl z tý na střeše nabízím Davidovi jako anální špunt, ale vzápětí to odmítám, protože bychom buďto vybouchli a nebo by se mu to ještě mohlo líbit jako anální dráždidlo... Nechávali jsme si schválně venku plavky nebo něco na koupání, abychom se mohli před odjezdem vykoupat. Ti chytřejší z nás si nechali venku i igeliťák, aby to měli do čeho dát. Ale David je tak blbej, jak daleko vidí, a on vidí tak pět sekund dopředu, takže tohle ho nemohlo napadnout. Ještě že nějakej igeliťák ještě našel :-). Jdeme se tedy pokoupat abychom nebyli upatlaní od potu, ale od uschlýho kalu, kterej tady v Dunaji na všem zůstává. I na lodích utvořil takovej film, že to vypadá, jako bych půl roku nebyl na vodě. Šteluju závěrečný samospouštní foto a protože se čeká na Davida, Jirka musí bejt ve vodě delší dobu, než je mu příjemný. Fotka se ale obzvláště vydařila hned na první pokus, takže ho můžu propustit. Gdyby nevyšla, naženu je tam znova... Ještě udělat pár temp na ochlazení a umytí, a můžeme vyrazit.. Už je dost hodně hodin, ale přesto na Gabčíkovo vyrážíme. Cesta je podél hráze uplně rovná, sem tam nějaká nerovnost se mnou ale psychicky zahází, protože se Davida už vysloveně bojim. On to pod kontrolou prostě nemá a naložený auto se v 90 chová jinak než prázdný.. Jedeme docela dlouho, přejíždíme nějaký příčný kanály, u jednoho je akvadukt a za ním hustá kaskáda, o tom vyprávěl Jirka, když tam byl před časem s Kofym. Tak, že se tu zastavíme cestou z hráze. Taky předjíždíme jednoho vostrýho typana v žigulíku. Jede s vlekem, na kterým má ledničku. Ta je otevřená a jak se to naklání, tak se mu na ní otvíraj a zavíraj dveře, tak jako vlajou. A k tomu má, zatímco řídí, vystrčenou nohu z okna a když ho předjíždíme, ani to s ním nehne, jen se na nás pousměje :-).. Po fakt dlouhý době a zvyšování hráze podél nás se objevuje nájezd na hráz. Přejedeme to celý, z mostu za jízdy čumím na plavební komory a jedem to zkusit zaparkovat jako pod hráz na tý straně, kde jsou komory. Prostě vedle dolní rejdy, protože jsem z nájezdu viděl nějakou silnici, jak tam vede. Podél kanálu dole vede ještě za zvýšenou zakeřenou hrází cesta, ale za ní se už nesmí. Je tam zákaz vstupu a že objekt je strážený. Jo, bezpečnostní služba na Čuňovu už nejezdí žigulíkem, ale snad Fabií, jsem si teď vzpomněl :-).Jdeme až ke břehu k zábranám, ale nigdo na nás nejde, takže je to v poho. Sluníčko už je dost nízko a docela tím nejhorším směrem, takže fotím vlastně přímo proti němu, ale něco tam snad vidět je.. Tady stupeň Gabčíkovo nemá žádnej přeliv. Je to jenom elektrárna a plavební komory, který umožňujou taky převedení průtoku, ale není to příliš vhodný. Jako bezpečnostní přeliv je zbudovanej stupeň Čuňovo a celých 30km dál. Ostatně to je vidět ve schémátkách, který jsem tu jako japonskej túrista fotil a dal jsem je do fotogalerie ve větší velikosti, aby to bylo trochu ještě čitelný.. Tak tedy tady dole není moc vidět, tak jedeme zpátky a parkujeme na parkovišti mezi elektrárnou a komorama. Platíme tu za parkování, ale je to jen 10 korun, tak to je v poho. Akorát není v poho, že David jede jako čurák kolem kluka, co to vybírá a ani nestaví. Idiot. Hovado. Teď jsem si navíc vzpomněl, že jsem tu 10 platil ze svýho, takže si jí ještě musim nechat od ostatních rozpočítat a proplatit. Viď, ty kreténe, Čape!!! Koukám na to monstrum, na ty nátoky do elektráren v šířce několik set metrů. Koumák využívá poslední zastávku k malýmu občerstvení, obdarovává mě chlebíkem. Obě komory jsou vypuštěný, žádná loď se nechystá, jen zezdola v dálce se blíží nějakej remorkér, ale na ten čekat nebudeme. Zajímavá je tu monstrózní dynamická ochrana vrat ze sítě z ocelových lan. Taky je tu zajímavý řešení dolních vrat. Horní jsou spustný segmentový s taženými rameny. Dolní jsou deskový. Ale je zajímavý, jak jsou řešený. To, že se používají na dolním ohlaví, je běžná věc. To, že se opírají na dně o práh ve dně a nahoře o nějakou lávku, to je taky běžný. Ne tak běžný je ale to, že jsou s tou lávkou utěsněný a ta lávka potom vlastně slouží i jako hradící prvek, jako tomu je tady. Chtěl bych tu dosedací plochu na lávce zespoda vidět zblízka, ale musel jsem se spokojit jen s horní hranou vrat. O komorách tady jsme se učili ve vodních cestách, něco jsme si i promítali, došlo tu k pár zajímavým situacím, je tu docela složitý systém nepřímýho plnění/prázdnění, myslím jako hodně hustá síť plnících otvorů ve dně.. Nebudu tu asi vysvětlovat principy, ale kdyby to někoho zajímalo, tak se mě může zeptat a řeknu mu, co vím, případně se na to podívám do skript, nebo se zeptám pana docenta Medřickýho, kterej je fakt parádní kapacitka a dobrej kantor... Sluníčko pomalu zapadá a my před sebou máme ještě dlouhou cestu a plánujeme ještě jednu zastávku. Tak vyrážíme směrem k tomu kanálu a akvaduktu. Ty krávo to je fakt hučák řikám si. Tam je prostě z tý hráze oddělující plavební kanál udělanej přeliv hrazenej třema polema klapek ještě s nějakejma předsazenejma segmentovejma nebo jakejma snad asi česlema nebo nornejma stěnama spíš nebo já nevim.. Na to navazuje skluz přes akvadukt a pod silnicí a pak je tam kaskáda o několika brutálních stupních. Prostě válec na válci. Todle bych chtěl vidět bez vody a pak bych na to nahnal nějakýho kyblíka a pak bych to třeba zkusil taky :-). Hukot jako prase. Na tom skluzu je bystřinný proudění, takže jak se před tim přepadem snaží dostat voda na kritickou hloubku, tak se vzdouvá a vytváří perfektní vlnu. Uplně mega serfovačku. Jo, serfovačku, ale až vás to vyplivne, tak váš čeká ta pračka pod tim :-). No hukot. Seshora to vypadá ještě docela normoš, ale když jdete pod to a vidíte to převýšení.. Tady by se nechal postavit ještě jeden slalomovej kanál normálně. Kubíky i převýšení to prostě má!!! A prostoru je pod tím taky hafo.. Fakt že jo.. Hážeme s Koumesem samospouštní masérský foto, ale už se sešeřuje, tak se fotí dost blbě. Tak naposledy se podívat a jedem. Ještě nám hučely a vibrovaly nějaký popruhy, tak jsme museli udělat nějaký úpravy na navazování úpravy na navazování, aby nás to celou cestu nesralo. Navíc co vibruje, to trpí, a tím pádem se to může přetrhnout/poškodit. No a nejen že by bylo nepříjemný, kdyby něco ruplo, ale taky nemáme už náhradní. Pamatujete, jak jsem je nechal u bráchy v autě :-).. To je organizace :-(.. Bratislavu projíždíme už za šera / tmy v maličko větším neklidu, než obvykle. Totiž normální neklid je z Davida za volantem. A ten větší je, že po levý straně se k nám blíží brutální bouřka. Blesky přes celou půlku oblohy a ta barva nevěstí nic dobrýho. Trochu se nám daří to jádro podle mě objet, ale zato nám nějakej čurák s míchačkou foukne myšku před auto. V kombinaci s Davidovou zpomalenou a k tomu ne zcela jistou reakcí nás dost postrašil a řekl bych, že určitý nebezpečí tam už hrozilo. Naštěstí jsme to ustály nejen my, ale hlavně brzdy a i to auto za náma. Z jedné strany Bratislavy jsme se sice jedné buřině vyhli, ale na konci města a za Bratislavou nás přejela druhá. A o nic vlídnější. Brutál, měl jsem strach jako prase. Vidět bylo abslotuní howno, David nejel zrovna pomalu a každej řidič zná ten pocit, že pro vnitřní pocit je lepší, když řídíte vy, než něgdo jinej. A s Davidem se to násobí aspoň tisíckrát. Dokonce jsem se na nějakou chvíli odhodlal k věci, kterou bych jinak nigdy s Davidem neudělal. Spustil jsem oči ze silnice a z řízení a koukal jsem radši do klína, abych neviděl, až se zabijeme.. A to myslim vážně, Mijka vedle mě to může potvrdit, že jsem se fakt třásl strachy... Jirkovi a ostatním se chtělo spát. Ostatně mě taky, ale s Davidem to prostě nedám. I ostatní ale vědí, že kontrolovat ho něgdo musí, tak dostávám jako za úkol, abych ho kontroloval a dohlížel, že mě dyštak za chvíli vystřídají. To je mi jedno. Gdyby mě střídali, stejně neusnu a budu ho kontrolovat. Prostě se bojim... To, co jsem s ním už zažil, se prostě nedá zapomenout a vymazat. A zavřít oči ke spánku? To je vůbec nemyslitelný.. Před hranicema řikám Davidovi asi 4x aby přibrzdil, než přibrzdil, ale aspoň že tak udělal. Na hranicích nám jen tak letmo skoukli občanky a mohli jsme pokračovat. Jirka za hranicema volal Lubasovi, aby ho informoval, jak jsme na tom.. Nekoukne se ale, dement, že sice je za hranicema, ale furt volá ze slovenský sítě. Když mu zkurví signál, tak to teprve pochopí, a ladí si domácí Eurotel. To je pech, co? V Brně stíhá David udělat další přesdržkovou píčovinu a tak ho ženeme na benzínku. Máme hlad, chuť a taky je na čase, aby na D1 šel řídit něgdo jinej. Nevim, jestli jsem byl tak špinavej, ale asi mě pochopili jako Černýho Petra, protože Černej Petr vychází zase na mě a usedám za volant. Ještě spořádáme nějaký nanuky, bagety, nechávám se vyfotit jako "invalides - nemaj nic" a házím si kofču dopředu, abych cestou neleknul. Je vedro jako prase, ale chystá se k další bouřce. Ta nás chytá hned několikrát. Jedna hned u Velký Bíteše, jedna někde u Velkýho Meziřící. Ta u Velký Bíteše je docela vostrá, mám trochu strach, tak radši chvíli jedu asi jenom 60. Uklidňuje mě fakt, že ještě nejedu nejpomaleji. Ono nemá cenu riskovat. Za bouřkou už to jede v pohodě, z kopce u Sázavy tam fouknu dokonce snad 140, abych vyšplhal ten kopec za tím. Celý osazenstvo v klidu spí. Neboť jsem si s sebou nevzal nabíječku na discmana a David tu má nějaký kazety, co nevím, co která je, tak ladím rádio. Český rádia stojej za hovno a tak v podstatě praktikuju cestu á la Ondra Raab - mačkám automatický ladění furt dokola, dokud na něco nenarazím, po tom následuje další sračka, tak ladím zase dál. Většinu věcí, na kterých zastavuju se mi nelíbí, ale vím, že se líbí ostatním, tak to nechám dohrát. Posléze ale dostávám vynadáno, že jsem prej tuny dalších dobrejch věcí taky přejel, a že už jsem je skoro sral, že jsem nenechal nic zahrát. Můžu jim za to, že tu není pořádný rádio??? Můžou bejt rádi, že jsem jim nechal hrát sračky jako Anetu.. Oceán jsem nechal hrát už z letité nostalgie, protože z toho jsem měl srandu už ve 12 letech.. Prostě jedna srágora za druhou. Kde je to slovenský rádio snad z Žiliny?? Kde?? Taková slast to byla... :-). Na Štvanici přijíždíme v náš klasický příjezdový čas - někdy kolem jedné. Vybalujeme spaní, který mám v lodi, takže nevybaluju nic a počítám se spaním jen tak, nebo nespaním :-). Ještě se rukama učešu a opláchnu si pracky a jdeme na kuny do Face to Face :-).. To už je ale vlastně neděle..