úterý - Liptovský Mikuláš

I.díl
II.díl

V úterý ráno jsem se vzbudil poněkud rozlámanej, ale natěšenej. Dali jsme řeč s Jožkou, jak to tady jako chodí, jak to, že nejsou v Loděnici a jak to že ten trotl nevzal ten kopačák (já hlava děravá, berlu Mrazilku jsem nechal doma... pozn. Jožka), když jsme se o tom bavili a ještě na kanále jsem ten můj měl v kufru :-). Že si to prej rozmysleli, že jim nabídnul tady snad Cibák nebo gdo, že můžou teda bydlet takhle za barákem přímo na kanále, což se mu jevilo jako ještě lepší než někam chodit do města a zase zpátky, což je vlastně pravda. I já jsem byl radši, že jsme přímo u kanálu. Nikam se nemusí aspoň přecházet a jsme svým pánem a nikoho nemusí srát, když přijdem v noci. Dokonce máme přes den k dispozici i teplou sprchu a hajzly se zásuvkou, což je oproti našemu socka výletu loni voňavej luxus. Počasí se moc netvářilo, takový to že každou chvíli může přijít přeháňka. Tady už jsem ale zvyklej, že to, co se tváří, jako že to tady spadne, většinou ještě popojede mimo Lipťák, aspoň nad Maru. Co je ale trochu dotěrný, je smrad jako od bahna, nebo trochu možná i pohnojený pole by to mohlo bejt. A táhne se to až mezi paneláky do Lipťáku. Nevím, jestli jsem si na to pak zvyknul, ale ke konci našeho pobytu mi už ani nepřišlo, že tu něco smrdí... Po lehké snídani skládající se ze zbytků z domova jdeme na vodu. Na řadě je klasická seznamovací technika - vožení. Teda pro většinu z nás. Koumák se totiž prostě nesveze. Ten člověk je šílenej. On to dře prostě pořád. Zatímco já mám problém s tím, že prostě před protivodu nenacpu nějakej záběr, kterej by tam třeba i nebyl od věci, tak on tam těch záběrů narve zase zbytečně moc. On místo aby si počkal na nájezd, tak prostě do poslední chvíle řeže svým přepruženým pádlem jako o život. Jako ono je to rychlý, ten jeho způsob je možná dobrej pro závod, ale svézt by se měl taky.. Já si s tím z něho dělám srandu a snažím se mu pomoct, ale jde to špatně. A musím teda říct, že v Lipťáku bylo tak málo vody, že vozit se tu moc nedalo. V podstatě tady jeho styl byl potřebnej, protože za tohodle vodního stavu co si neoddřete, to nemáte. Mě čeká po ježdění ještě jedna nechtěná dřina. Já kretén si za to ale můžu uplně sám. Šel jsem se s foťákem toulat areálem a fotit si píčoviny. No a tak přecházim kanál po lávce a že vyfotím z lávky, jak mě podjíždí nějaká loďička. Jenomže co se nestalo. A ještě k tomu to ty pičusové naši viděli, takže jsem byl za trotla. Prostě fouknul větříček, podebral mi kšiltovku a přímo do kanálu. Já v hadrech, s foťákem, mobilem do kanálu, kde je proud a není voda, skákat nebudu. Marně jsem se modlil, aby kšiltovka dojela tak blízko ke břehu, aby se nechala chytit. Ale to howno. Navíc taková kšiltovka neplave uplně na hladině, spíš se vznáší v proudu u hladiny, takže není uplně dobře vidět, zvlášť když projede válcema atp. A na potvoru nebyl poblíž nigdo na vodě v lodi, že by mi jí vyndal. Tak jsem marně běžel až ke konci kanálu, Jirka za mnou. Přeskočim k řece, a chystám se do trenek a plavat pro to. To ale hned vzdávám, protože 1) kšiltovku jsem ztratil z dohledu a jen tuším kde asi tak plave 2) je to studený a málo vody na plavání, spíš bych se pomlátil (v 0,5m hloubce a míň se plave blbě) 3) jsem se prostě za žádnou cenu nechtěl s kšiltovkou rozloučit. Tak dávám foťák Řepikovi a hodím sprinty pro loď. Popadnu loď, pádlo, u kanálu shodím triko, peněženku a mobila a nechávám to na břehu ve víře, že mi to něgdo uklidí a že tu čap chytnu brzo. Běžím kolem nic netušících kluků u stanu, v rychlosti jim vysvětluju o co jde, aniž bych ztratil jedinou setinu vteřiny. Samozřejmě jsem všem pro smích, ale ať, tuhle kšiltovku prostě nepustím. Nasedám pod kanálem a jedu co můžu. Na mělčině se mi už tak dost stopořující se loď staví ještě víc a připadám si jak když mě něgdo drží za zadek, ale dřu to jak můžu. Přitom se rozhlížím po cca 30m širokým korytě řeky a celou dobu si řikám, že v lesknoucí se hladině to nebude prdel vidět, a že to snad přejedu. Pořád nic. Ujedu asi tak 400m a mám v lodi už tolik vody, že musím vylejt. Vylejvám a celou dobu koukám po proudu, jestli se nemihne modrá barva. U Loděnice sedí pěkná slečna, venčí koupajícího se psa a kouká, co to za trotla tam pádluje. Ani si jí nestíhám prohlídnout (ale byla fakt luxus :-)) a hledám a ženu to dál. U silničního mostu si řikám, že to je blbost, abych jí nedojel, a tak vylejzám a jdu si stoupnout na most, že až pojede kolem, tak seběhnu a odchytnu ji. Akorát je blbý, že z mostu pod most je to docela dálka a taky co gdyž mi ujede, zrovna gdyž půjdu zespoda nahoru, nebo gdyž budu přebíhat z povodní strany mostu na tu protivodní. A co když mi ukradne loď ten cigán co sedí pod mostem a hulí? No, stojim na mostě. Takhle z nadhledu se mi ta voda už tolik neleskne, je vidět krásně na dno, takže tady už to snad nepřehlídnu, jestli se nechytí ale něgde u břehu. Asi po pěti minutách čumění do vlnitý vody (docela náročná činnost) a projetí 8 větviček, 3 větších listů, 1 igelitky a 2 krabiček od mlíka nebo jinýho pití registruju v proudu povědomou barvu a vidím, že je to wono. Běžím rychle k lodi, zrovna na potvoru projíždí kolona asi 7 aut, takže ztrácím čas, a čepice mi ujíždí. O to větší sprinty běžím k lodi a sedám a pádluju do míst, kde bych to tak po paměti podle rychlosti proudu čekal. Nevidim nic. Udělám teda ještě pět šest záběrů po proudu a najednou vidím, jak kousek vyjel z hladiny asi 3m přede mnou. Ufff. Mám, tahám jí z vody a okamžitě dávám na hlavu. Uff, kurwa, úleva jako prase, hotovo, klídek. Tepovka na maximu jde zpět do klidu. Už v klidu beru loď a jdu po hrázi řeky proti proudu. Bosky po trávě a hlíně se jde dobře, akorát ten vítr mi cvičí s loďkou. Radši si sundavám kšiltovku a dávám jí do lodě, aby znova neulítla, zvlášť když vítr fouká směrem zpět na řeku. U Loděnice si prohlídnu tu venčící slečnu a pokračuju ke kanálu. Na kanále už na mě čekají s odchodem do města. Vidí, že nemám čepici na hlavě, tak se zdálky ozývají hlasy, jestli jí mám, nebo ne. Teatrálně zastavuju a vyndavám si jí z lodě, dávám na hlavu a pádlem vítězně pokynu, načež sklidím ohlas jak po eskymáku v kolovadle. Auto je ale pryč. Jirka s Čapem pro mě prej jeli k Loděnici. Po chvíli přijíždějí. Řepik na mě prej ještě při mým odjezdu volal, že pro mě pojedou k Loděnici. To jsem ale neslyšel a nerozuměl, měl jsem před očima asi tmu a uši zatažený izolační clonou :-). Ale hlavně že mám čap, jsem hrdina!!! :-) Tak tedy po ježdění a mojí sprinterský vložce jdeme do města na nákupy a na čumendu, někteří si chtějí vybrat peníze. Mladý kluci Tonda s Michalem jdou s námi. Jdeme rovnou k Bille ke směnárně. Ta má ale zavřeno, tak jdeme směr náměstí s tím, že se k Bille vrátíme pro nákup. Docela se udělá hezky a tak je ve městě celkem rušno. Sedáme si ke kašně a nasáváme atmosféru parádního náměstí s vodotryskama a s kanálem uprostřed. Chvíli se mi možná dařilo obelhávat Mirku, že je na náměstí kanál, kde jsou i hrázky a jezděj tam kajáčky na vysílačku, ale když to viděla, tak mi věřit nemohla. Teda ona mi asi jen stěží věřila i předtím, ale asi mi chtěla udělat radost, tak dělala, že to baští... Čas se krátí a přestože je na náměstí příjemně a kapánek jsme se rozseděli, musíme se pomalu přesunout na kanál kvůli odpolednímu tréninku. Samozřejmě nezapomínáme na ten nákup v Bille. Cestou zpátky už to Tonda nemohl vydržet a potřeboval si nutně ulevit, a jak tak spěchal, tak si ani nesundal kalhoty. Ba ne.. To jen pózoval pro foto a štítil se dosednout na špinavou odloženou záchodovou mísu na sídlišti přímo před vchodem... Taky jsme potkali pána na vycházce se svým domácím mazlíčkem. Chodil tu už loni, ale nějak jsem na něho v loňském reportu zapomněl. Jo, máme tady opičku, tý když šáhneš na ... Prostě ten pán si místo pejska vodí na vodítku nějakou opičku. Co to je za druh, to nechám na těch, co tomu rozumí, ale vypadá to neobvykle. U nás na vsi teda nikdo opičku nemá. Pštrosí farma tu je, ale opice k nám ještě nedorazili. Když přicházíme na kanál přes parkoviště fungující jako autoškolní hřiště, vidíme už z dálky na tribuně Jožku vychutnávat vzácné chvíle klidu (s klukama to přes den nebude tak lehký, oni jsou fakt živlové:-)). Foukneme tam to, co jsme nakoupili, a po slehnutí se chystáme k tréninku. Je nás hodně, kanál je docela narvanej Slovákama, tak se rozhodujeme jezdit trochu netradiční třetiny. Prostě normální třetiny, akorát abychom nezabrali celej kanál, tak po každé třetině vynášíme o úsek výš a jedeme tutéž třetinu znova. Po prvním kolečku ale odpadává Jíra. Ostatně mu vlastně rozumim proč. Něco jinýho je totiž, když vystupuje nebo nastupuje kajakář, než když se má Jíra furt odvazovat a přivazovat. Však za tento styl tréninku taky obdržíme kritiku Jirky staršího, trochu přehnanou podle mě... Já myslim, že to je normální trénink, dělá se to tak, jezdívali jsme to tak i dřív, ne tak často, ale ano. Je to součást přípravy a když byl plnej kanál, tak to prostě bylo dobrý. Jediný na howno je na tom ten singlířskej problém, že prostě to je pro singlíře najeb. Jedeme to celkem 5x. a pak nějaký to vypádlo techniku. Sokol stíhá zlomit zadek. Okamžitě mu řikám, ať to rovnou uřízne. Blbý je, že je to moc daleko, takže by to měl krátký moc. Stejně se nakonec rozhodne to uříznout, že když už bude lepit ten zlomenej zadek, tak rovnou i zalepí to kopyto po uříznutí. To brzo.. Před odchodem na večeři to teda uřezává a zabrušuje, trochu nás tím zdržuje, ale počkáme, no... Sokol je od přírody až nezdravě trpělivej lepič a věnuje se tomu dycky hrozně dlouho dokud není jeho dušička spokojena s výsledkem... Zakulacuje teda zadek, řezání špičky nechává až na doma... Na vodě jezdí Tomáš Mráz, tak se ho Jirka ptá, jestli nezajde na jedničku večer. Taky se dozvídáme, proč je málo vody, přestože pršelo a třeba Belá byla v neděli v Podbánskem na 49cm, když je sjízdná od 50cm. Totiž tady v Lipťáku není nad kanálem jez. Je tam jen taková prasácky navezená a trochu betonem zpevněná halda sraček, která nahrazuje jez. Ten tu asi kdysi stál, šlo o vakový uzávěr - pryžový vak naplněný vodou na betonové spodní stavbě. Nevim, jestli to tady gdy vůbec stálo a fungovalo, ale teď je z toho jen pár cárů pryže u uchycujících prvků, betonová porušená spodní stavba, z který čumí něgdy i dost dlouhé pruty výztuže. No a tak 30-40m nad tím je udělaná právě ta nasypaná prasárna, která se směrem k náhonu do kanálu stává víc betonovou než kamennou a sračkovou. No a tahle hráz je momentálně poněkud natržená. A protože je zvýšenej stav vody nebo co, tak to ještě nigdo neopravil a vodáci trénujou na malý vodě. Nakonec je to tak debilní paradox, že zatímco ve Váhu je vody víc než obvykle (víc než loni třeba), tak v kanálu teče pěkný howno (míň než loni při našem nejnižším stavu - a to bylo loni celej tejden bez kapky a vedro). V plánu je večeře podle zvyklostí Jury Žáka, kterej nás loni naučil, že není Lipťák bez bryndzových halušek z Liptovské Jizby. Jsou teda jako že voňavý, ale není jich letos moc, loni jsem se nažral víc. Číšníková mě tu trochu rozesmála, když jsem si objednával pití, tak se mě zaptala, jestli mi je 18. Prej kvůli policajtům, který po chvilce přijeli a sami se tu s nějakejma kunama a buranama napájeli. Ten jeden buran byl takovej nabušenej tlustoprd z posilovny a měl strašně hnusnou svraštělou holou hlavu. Uplně xblití, nechutnost a na to jsem musel čumět při jídle... Tfuj. Po véče jsme byli domluvený, že půjdeme do Route 66, kde jsme chodili i loni, takže nebudu dělat popis prostředí, snad jen že se mi tam opravdu líbí a že fotka Barbry Streisand je pořád vedle dveří na pánskej hajzl. Zřejmě jako hřebík do rakve pro utíkajícího se na hajzl vyblejt. Protože v momentě, kdy si všimne jejího xichtu, už nestihne dál držet zvratky v sobě a poblije dveře hajzlu... Měl přijít i Tomáš Mráz s Peterem Cibákem, ale to spíš za Řepikem. Taky měli přijít mladý místní z kanálu, ale ty nakonec nedorazili. Ty starší na chvíli přišli, ale na dlouho si Řepika nepučili, nepobyli dlouho, měli před odjezdem do Augsburgu. Dorazil i Jožka s Davidem, kterej přišel později. Zaprvé protože si vařil a zadruhé protože je všude poslední, a tak by náš odchod nestihl ani bez vaření. Dali jsme pár nápojů, letos pouze Gambrinus 10 nebo co to tam měli. Loni jsem tu pil za stejnou cenu 12° Smadného Mnicha, dokonce byl v nabídce, ale číšníková ho popřela, že nemaj. Jednu várku mi foukli místo G Kozla, co pil třeba Jirka, taky to nebylo špatný, ale Gambrinus je přecejenom lepší, přestože ho nijak zvlášť nemusim. Jirka s Mirkou si takhle k pívu i zamlsali palačinkou a štrúdlem a pomalu se blížila zavírací. Ještě nám něco dali, ale nakonec jsme stejně museli jít. Cestou z hospody jsme s Koumákem vzpomínali na super film, kterej jsme skoukli před odjezdem u nás doma - JackAss. A vzpomínali jsme na něho hodně živě, že jsem pak měl trochu požahaný nohy a pravou trochu škráblou. Před spaním jsme ještě pustili bublinku z Řepikový zabijácký hruškovice. Ráno ale jako by ani neubyla...:-)

III.díl
IV.díl
V.díl
VI.díl
VII.díl