Výročí 60 let od náletu na Lobeček

V minulém Zpravodaji jsme vzpomenuli výročí 60 let náletu na Kralupy. Došlo k němu v březnu roku 1945. Bombardo-vání tehdy zasáhlo velkou oblast města na levém břehu Vltavy. O měsíc později v dubnu se zájem spojeneckého letectva soustředil na pravobřežní část města. Nebyl to ale naštěstí nálet na obytnou část Lobečku, ale na jeho letiště.
Kralupy měly své letiště v Lobečku již od roku 1936. Třicátá léta dvacátého století věstila válku. Napjatá situace vyvolaná Hitlerovým Němec-kem vyvolávala starosti a vedla k různým opatřením v rámci zesílené obrany státu. Proto byla v těchto letech v menších městech budována letiště vhodná pro výcvik letců. Kralupy vhodný prostor pro letiště měly. V Lobečku byla téměř ideální rovná plocha, ze které po terénních úpravách vzniklo letiště. Tehdejší starosta Kralup Josef Vaníček se stavbou letiště nesouhlasil, neboť předpokládal, že Lobeček se bude rozšiřovat v budoucnosti právě směrem do tohoto území a navíc se obával, že v případě války by se Kralupy staly cílem leteckých útoků. Vojenské úřady ale stavbu letiště prosadily.
Původně sportovní letiště určené pro výcvik budoucích letců, bylo vybudováno v prostoru dnešního závodu Kaučuk. V roce 1936 získali plachtaři první kluzák. Byl to dar továrníka Františka Kratiny. Ten měl v Jiráskově ulici známou továrnu na automobilové a letecké chladiče a kluzák pojmenovaný „Skaut“ dal vyrobit v letecké továrně Miloše Kochmana, který zrušil výrobu dřevoobráběcích strojů a věnoval se letecké technice. Závod na výrobu kluzáků byl umístěn v blízkosti letiště u veltruské silnice
Po německé okupaci Československa v březnu roku 1939 přešlo kralupské letiště pod správu Luftwafe. Závod na výrobu kluzáků dostal také německou správu a začal vyrábět německé větroně typu GB IIb a náhradní díly pro německé větroně.
Kromě bezmotorových letadel určených pro výcvik německých letců bylo za války na lobečském letišti umístěno okolo 80 letadel v hangárech, u vzletové dráhy a v přilehlých hájích a polích. Byla to
letadla typu Heinkel-177, Messerschmitt Bf -109, Siebel-204 a dopravní letadla Junkers 52.
Za krásného jarního počasí v pondělí 16. dubna odpoledne, zazněly v Kralupech sirény. Obyvatelé Kralup, kteří po březnovém náletu žili v obavách z dalšího bombardování, urychleně opouštěli ulice i domy ve městě. Tentokrát však nepřiletěla bombardovací letadla, ale stíhači. Na kralupské letiště zaútočila 16. dubna 1945 stíhací letadla typu Mustang P-51 od 78. a 339 stíhací skupiny americké letecké armády. Jako první byly zničeny čtyři stroje HE-177. V krátké době zůstaly z pýchy německého letectva na zemi jen hořící trosky. Po osmi průletech spojeneckých stíhačů byl celý prostor letiště zničen. Proti útočícím Mustangům nezasáhli Němci ani ze země, ani ze vzduchu.. Německo již bylo v agonii a do konce války chyběly už jen tři neděle.
Přímý účastník útoku na kralupské letiště poručík J.W.Gokey od 503. squadrony vzpomíná:
„V oblasti, kam jsem směřoval, jsem spatřil několik letadel 78. Fighter Group, útočících na letiště u Kralup. Zapojili jsme se také krátce do boje. Plocha byla špatně přístupná a již na ni hořelo 30 nebo 35 transportních JU 52. Zaměřili jsme se na vybavení letiště a zničili několik baráků na severu hlavní dráhy. Pro nedos-tatek paliva jsme prostor brzy opustili. Ze země nešla žádná palba, ale viděl jsem dva palposty flaku, které pravděpodobně zničila již 78. FG…“
Po skončení války a odchodu Němců převzal letiště kralupský Aeroklub. V létání se pokračovalo až do roku 1958, kdy letiště muselo ustoupit stavbě Kaučuku.

Ing. Josef Stupka