Mládeži, naději vlasti

Skončily prázdniny a měsíc září s sebou přináší nový školní rok. Učebny kralupských škol se opět zaplní mládeží. Snad je proto vhodná doba připomenout, jak kralupské školy postupně vznikaly.
Povinná školní docházka je již od dob Marie Terezie, tedy od 18. století. Kralupy jako příliš malá obec
dostaly školu až ve století devatenáctém v roce 1867. V té době měly jen 964 obyvatel a do školy bylo zapsáno 153 dětí. Přes značný počet žáků měla škola jenom dvě třídy a dva učitele. Pan učitel i podučitel bydleli přímo ve škole. V jedné třídě byl malý oltář určený k bohoslužbám. V roce 1875, když dvě třídy již nestačily, byla rozšířena na tři třídy.
První kralupská škola stojí dodnes. Je to budova č.p. 68 vedle finančního úřadu. Zachovala se v původní podobě, jenom vchodové dveře uprostřed budovy byly zazděny a ze střechy zmizela malá věž se zvonem. Škola byla postavena nákladem 8000 zlatých. Obec kralupsko-lobečskou však přišla jen na 2 800 zlatých. Zbytek doplatila kralupská dráha, která měla zájem na tom, aby děti jejich zaměstnanců měly v Kralupech svou školu.
Jak postupně v druhé polovině 19. století přibývalo obyvatel Kralup, škola přestávala vyhovovat, a tak v roce 1883 byla nákladem 40 000 zlatých zřízena druhá kralupská škola naproti první škole. O její vybudování se zasloužil tehdejší starosta Prokop Jindřich Masner. Do základního kamene, uloženého 24. června 1882 do jihovýchodního rohu školy, byla uložena kovová skříňka s pamětní listinou. Je to budova č.p. 111 v Jodlově ulici, ve které je dnes městská knihovna a zvláštní škola. Původně byla jen jednopatrová a měla pět učeben. Ale ani tato škola po několika letech nestačila narůstajícímu počtu kralupských dětí. Bylo proto v roce 1895 přistavěno druhé patro, a ještě navíc byla budova rozšířena o západní křídlo směrem do dnešního parku.
Když žáci a učitelé opustili starou školu v č.p. 68, stala se z této budovy obecní radnice. Úřadovalo se v místnostech v přízemí, zatím co horní patro bylo vyhrazeno pro duchovního správce, neboť Kralupy neměly až do roku 1905 vlastní faru. Obecní úřad sídlil ve staré budově školy až do roku 1922.
Obě kralupské školy byly původně jen obecné, či jak se dnes říká základní. Rostoucí industrializace města, tj. prudký rozvoj průmyslu i řemesel, však vyžadovala vyšší typ vzdělání. Proto obec vytrvale požadovala zřízení školy měšťanské. V roce 1899 po dlouhém úsilí konečně obec získává povolení. Stavební místo bylo zakoupeno za 40 000 korun od sedláka Václava Jodla.
Na stavbu třetí kralupské školy byl vypsán veřejný konkurz. Podle vítězného návrhu pak vlastní stavbu provedl známý kralupský stavitel Alois Nový. Bylo o něm známo, že staví rychle, levně a dobře. Měl za sebou již stavbu kralupského kostela, hřbitova, sokolské tělocvičny a řady dalších staveb. Se stavbou školy započal 13. srpna 1900 a v tomtéž roce v zimě dokončil hrubou stavbu. V následujícím roce byla stavba hotova. Zastavíme-li se na Komenského náměstí, abychom mohli tuto překrásnou budovu č.p. 198 obdivovat, těžko uvěříme, že byla bez jakékoliv mechanizace postavena za 11 měsíců. Náklady na stavbu činily kolem 200 000,- K a škola byla slavnostně otevřena 2. září 1901. Na průčelí býval velký nápis: "BOHU, VLASTI, NÁRODU".
V následujícím roce došlo k rozdělení na obecnou a měšťanskou školu dívčí, umístěnou v budově druhé kralupské školy, a na obecnou a měšťanskou školu chlapeckou v budově třetí školy na Komenského náměstí. V roce 1906 byl při měšťanské škole otevřen speciální kurz, kterým se prodlužovalo studium měšťanské školy na 4 roky. Tento 4. ročník byl nepovinný.
Mikovické děti chodily do vlastní školy až od roku 1910, kdy zde byla otevřena pětitřídní obecní škola. Mikovice byly velkou samostatnou obcí, ale školou spadaly pod Zeměchy. O vybudování vlastní mikovické školy měl velkou zásluhu tehdejší poslanec do říšské rady František Biňovec.
(dokončení na straně 6)
Protože pozemek budoucí školy patřil rakouskému státu, musel Biňovec jednat osobně s císařem Františkem Josefem II. ve Vídni. Jednání bylo úspěšné a krásná budova školy byla rychle postavena. Mikovická škola stojí dodnes a je stále v provozu.
Děti z Lobečku nemohly chodit do kralupských škol, dokud Vltava nebyla překlenuta mostem. Do té doby musely chodit do Veltrus. Teprve v roce 1915 dostaly vlastní školu. Je to velká jednopatrová budova na nábřeží Josefa Holuba.
Nejstarší školu měly ale Minice. Připomíná se ve středověku od 14. století. Byla to ovšem škola farní, ve které učil plebán. Poslední minická škola byla postavena ve válečném roce 1916 na jižním okraji obce. Od roku 1960 je zrušená. Zrušená je i Základní škola v Zeměchách.
Další kralupskou školou se stalo reálné gymnázium otevřené za starosty Josefa Vaníčka v roce 1923. Výuka byla zahájena v přístavbě chlapecké školy na Komenského náměstí v roce 1923 a v roce 1930 dostalo gymnázium novou moderní budovu na dnešním náměstí Antonína Dvořáka.
Po druhé světové válce se síť kralupských škol rozšířila o další tři základní školy. V současné době mají Kralupy 5 základních škol, 3 střední školy, 1 zvláštní školu a 1 základní uměleckou školu.
Kralupští starostové považovali vždy za jeden ze svých nejdůležitějších úkolů podporu školství. Školy byly vždy kralupskou chloubou. A ne nadarmo je již od samého počátku na druhé kralupské škole na nejvyšším místě pod střešní římsou nápis MLÁDEŽI, NADĚJI VLASTI. Toto heslo platí stále. Nadějí vlasti může být jen mládež vzdělaná.

Ing. Josef Stupka