Děti, rodiče a šikana

Toto téma je mezi dětmi, bohužel, stejně aktuální jako téma drogy. V rodičích vzbuzuje ještě více strachu, odporu, nedůvěry a bezradnosti.
Někdo si třeba myslí, že se
problém zveličuje, přehání a nevěří, že by normální, nedelikventní děti byly schopné takové krutosti, o jaké se většinou v
souvislosti se šikanou mluví.
Pojďme spolu ten odpor překonat a prohlédněme si šikanu pěkně zblízka, důkladně a ze všech stran.
Musí být na ni nejméně dva, ten, kdo šikanuje a ten, kdo je šikanován. Často se shlukne kolem vůdce a iniciátora skupinka dětí, která se zaměří na pečlivě vybranou
oběť a tu opakovaně duševně i fyzicky týrá, zotročuje, vydírá, zastrašuje a k tomu používá jako nástroje agresi a manipulaci.
Většinou to začíná nevinně jako hra a experimentování se strachem. Kdo koho zastraší, kdo koho se bude bát, já tebe, nebo ty mě? My tebe, nebo ty nás? My vás,
nebo vy nás? Tyto hry a zkoušky odvahy probíhají ve všech dětských skupinách a jsou přirozenou součástí zrání a vývoje dětí. Někdy se stane, že jedinci, kteří mají
velké problémy s vlastním strachem, ale dokáží jej úspěšně skrývat, narazí při těchto hrách na dítě, které se také velmi bojí, ale svůj strach nedovede zakrýt. Strach
druhého působí na dítě, které je samo ustrašené, jako lék, jako "pilulka" proti vlastnímu strachu. Nedokáže tomu odolat a touží si ji "ordinovat" stále znova a v
silnějších dávkách.
Ustrašené dítě si náhle připadá jako "king", prožívá mohutný pocit vlastní síly a nadřazenosti. Ocitá se v pozici nadčlověka a strach oběti na něho působí tak silně, že
ztrácí představu o realitě, ztrácí jakýkoli soucit s obětí a nabývá přesvědčení, že jedná správně. Je nutkáno ke stupňování utrpení oběti a stává se na ní závislý.
Dlouhodobé stupňování brutality vede u oběti ke zvláštní reakci. Odpor proti násilí se zlomí a oběť se stává poslušným otrokem, který si nechá od svého pána líbit
úplně všechno, vyplní každý jeho příkaz ještě dřív, nežli byl vysloven a přesvědčí sám sebe, že je to tak správné. Svého tyrana obdivuje a považuje ho za svého
kamaráda. Stává se na něm také závislý.
Šikanování se nikdy neděje ve vzduchoprázdnu. Má své publikum v pasívní, mlčící a přihlížející skupině spolužáků. Často by stačilo, aby se několik dětí z přihlížející
skupiny oběti zastalo a šikana by nepokračovala. Proč se tak většinou nestane, má na svědomí buď opět strach, nebo z toho mají ostatní zábavu, někdo se může
pasívně podílet na pocitu moci a někdo si tak odreagovává nahromaděné napětí z písemné práce nebo ze zkoušení.
Dnes se může stát obětí šikany opravdu kdokoli, dokonce i dítě, které má "pro strach uděláno". Stačí, aby jeho psychika byla na čas oslabena nemocí, úmrtím v
rodině apod. Často stačí, aby se žák přestěhoval a přišel jako nový do zformované skupiny spolužáků.
Oběti pokročilé šikany pociťují často psychické následky po celý život. Trpí strachem z lidí, depresemi, úzkostí a špatnou schopností navazovat trvalé, plnohodnotné
mezilidské vztahy.
Je účinné i po letech vyhledat psychologa, protože následky tvrdé šikany jsou srovnatelné s následky válečných útrap, živelních pohrom a koncentračních táborů.
Jak se šikaně účinně bránit? Dítě by mělo vědět, že když mu někdo ubližuje, musí se s tím svěřit! Rodiče nebudou k jeho výpovědi lhostejní, ale pečlivě prověří, o co
se jedná. Jedná - li se o šikanu, mají několik možností, jak jí zabránit. Mohou se o to pokusit sami, nebo případ ohlásí škole a jedná - li se o závažnější věc, je na
místě ohlásit celou věc policii.
Na šikanu často upozorní rodiče přihlížející spolužák, kterému časem dojde, že se děje něco hanebného. I taková sdělení by neměla rodičům ujít a měli by jim
věnovat pozornost.
I když se dítě se šikanou bojí svěřit, měly by na ni rodiče upozornit určité typické příznaky. Dítě má najednou veliký strach chodit do školy, nebo si hrát venku,
vymlouvá se na nemoc, na to, že ho to venku nebaví. Může být nápadně zamlklé, smutné bez zjevné příčiny. Ptáme-li se, co mu je, odpoví, že nic nebo, že ho bolí
hlava, že mu není dobře apod. Může trpět nechutenstvím, nespavostí, nočními děsy, může se objevit i noční pomočování. Může trpět ranní nevolností, zvracením,
zvýšenými teplotami, nemá žádné kamarády. Je-li šikana spojena s vydíráním, může krást peníze, věci, cigarety, jídlo atd.
Dítě se najednou může začít vracet domů špinavé, uválené, se zničeným, potrhaným a propáleným oblečením, může mít po těle drobná i větší zranění, škrábance,
podlitiny a popáleniny, o jejich původu se zdráhá cokoli sdělit anebo tvrdí, že si je udělalo samo.
Vyšetřování šikany a její následná náprava je jedním z nejobtížnějších úkolů vůbec. Měl by ho provádět školený odborník, protože špatně vyšetřená a nedořešená
šikana se skryje do hluboké ilegality a pokračuje dál a tvrději.
Pachatelé většinou houževnatě zapírají a paradoxně svalují vinu na oběť. Oběť má strach, bojí se vypovídat a mlčí. Rodiče oběti jsou často pasívní, jakoby
ochromeni tím, co se jejich dítěti stalo. Zato rodiče pachatelů vyvíjejí až obdivuhodnou činorodost v dokazování neviny svých ratolestí. Používají při tom velmi
zvláštních a nevybíravých prostředků.
Po pravdě řečeno, nejsou takoví všichni, některým je to líto a jsou zdrceni chováním svého dítěte a nemohou tomu zprvu ani uvěřit.
Rodiče, jejichž dítě bylo šikanováno, by mu ještě po nějakou dobu měli věnovat zvýšenou pozornost a péči. Pokud by se na něm začaly projevovat nějaké následky
(tiky, koktavost, nespavost, nechutenství, nesoustředěnost na učení, bolesti hlavy apod.), měli by vyhledat dětského psychologa anebo se alespoň svěřit ošetřující
dětské lékařce.

PaedDr. Marie Hájková