Výlet na Krliš

Za pěkného slunečného počasí často uvažujeme, kam se podívat o víkendu, které hezké nebo historicky zajímavé místo naší vlasti navštívit. Nemusíme však chodit
nebo jezdit daleko. Řadu zajímavých míst nalezneme i v okolí našeho města. Kousek za Minicemi na náhorní rovině je obec Tursko, které dominují dva
zalesněné
kopce: Krliš a Ers. Prvé jméno je zřejmě původu staroslovanského, druhé pak keltského.
Tursko bylo kdysi důležitou obcí, kterou procházela stará říšská silnice směřující na sever do Saska. Od 14. století Tursko náleželo církevnímu řádu Křižovníků s
červenou hvězdou, kterému patřily i Kralupy. Po šest století si chodili kralupští poddaní k církevní vrchnosti na Tursko pro příkazy.
O této obci píše náš nejstarší kronikář Kosmas (+1125) ve své "Kronice české". Popisuje bitvu, ke které
mělo dojít u Turska mezi kmenem Čechů a kmenem Lučanů. České vojsko vedl rodák z Chýnova (západní
část Libčic), lucké vojsko lucký kníže Vlastislav. Tyr, jako místní rodák, krajinu dobře znal a shromáždil
české vojsko na vyvýšenině u Turska nad místy, kde byla mokrá, jílovitá půda, kam lucká vojska vlákal.
Když lucký kníže Vlastislav viděl Čechy shromážděné na kopci, promluvil podle Kosmase ke svému vojsku:
"Ubohé duše bázlivců, nadarmo se chytají kopců ti, jimž scházejí síly a válečné umění. Neprospěje kopec, je-li
mužnost mdlá. Vidíte: neodvažují se utkati s vámi na rovině, ba, nemýlim-li se, již se strojí na útěk."
Neohrožený bojovník Tyr před bitvou rovněž promluvil k českým bojovníkům a svou řeč zakončil slovy:
"Stane-li se snad, že zemřu v boji, pochovejte mne na tomto vršku a vystavějte mohylu, která bude na věky
po mně pojmenována."
Česká vojska zvítězila, ale hrdina Tyr padl. Vítězství Čechů v této bitvě je pokládáno za počátek
sjednocování českých kmenů, který se stal základem vzniku českého státu. Centrem nově se rodícího přemyslovského státu se tak nestal Žatec, ale Levý Hradec a
vzápětí Praha. Místo, kde údajně došlo k oné památné bitvě, se dodnes nazývá "Na zabitém". Za Tyrovu mohylu je pokládána vyvýšenina Krliš (306 m). O slavné
bitvě, ve které kmen Čechů zvítězil a jejich vůdce Tyr padl, vypráví kromě Kosmy i další kronikáři, např. Dalimil, Přibík Pulkava, Eneáš Silvius a Václav Hájek z
Libočan. Kupodivu, čím větší vzdálenost dělila kronikáře od uvedené události, tím větší podrobnosti autoři přinášejí. Tadeáš Hájek ve své kronice dokonce udává,
že k bitvě došlo v devátém století v roce 869 dne 10. května. Pověst o bitvě přešla i do Rukopisu královedvorského i do pověstí Aloise Jiráska. Mikoláš Aleš,
kterého tak vzrušovaly představy o hrdinné slovanské minulosti, zobrazil bitvu u Turska ve svém cyklu "Vlast".
V roce 1856 se věnoval průzkumu mohyly na Krliši romantický archeolog, kněz Václav Krolmus (1790 - 1861). Mohylu zakreslil a proměřil (na kroky). Nalezl zde
lidské kosti a pravěkou keramiku. O kříži, který stál na vrcholu, píše, že je dřevěný a na něm "Kristus ukřižován, hledí na západ". Hrob Tyrův však Krolmus
nenalezl. Krolmus, jak měl ve zvyku, mohylu i zakreslil a doplnil textem:


"Krleš, Kyrliš, Kirkvička, kostelíček, Kirke, Kirche, Cerekva, Kirekva, Kyrios-Pán, Hospodin, Církvička Páně."
To jsou zřejmě tehdejší synonyma tohoto pomístního jména.
Ve zprávě pro pražské Národní muzeum, pro které Krolmus pracoval, dále uvádí:
"Zde leží vůdce v této mohyle z doby Neklanovy a Vlastislavovy. Objem mohyly u prostřed površí počítá 100 kroků, od paty té mohyly na horu 13 kroků, od
severní strany Turska k polední straně 19 kroků. Hořejší objem 23 kroky okolo kříže. Vzdálena 5 minut dálky od Turska." Dřevěný kříž byl později nahrazen
křížem litinovým na kamenném soklu. V padesátých letech tohoto století byl kříž s kamenným podstavcem povalen a v rozvalinách obklopený neproniknutelným
houštím ležel až do nedávné doby. Před několika roky byl po dlouhé době znovu obnoven. O obnovení se zasloužil Obecní úřad v Tursku se svazem místních
rybářů.
Nový kříž byl postaven nákladem 10 000,- Kč. Sokl je vytvořen z původních kamenů, na kterých je jehlan
čtvercového půdorysu z bílých cihel. Vlastní litinový křížek s tělem Páně není však původní. Bylo použito
starého křížku z turského hřbitova.
Na památný Krliš přichází mnoho turistů. Proto dal Obecní úřad v Tursku umístit do jeho blízkosti informační
tabuli s nápisem:
Pahorek Krliš
Právě do tohoto místa situoval na počátku 12. století kronikář Kosmas klíčovou událost bájné lucké války.
Zde se mělo shromáždit české vojsko, v jehož čele stanul odvážný Tyr, který zastupoval bojácného knížete
Neklana. Tyr v bitvě padl a místo posledního
odpočinku nalezl podle vlastního přání v mohyle vybudované na tomto pahorku. Pověst o Tyrově hrobu však
nemá reálné jádro.
Mohyla jakož i celý pahorek byly již od poloviny 19. století vystaveny řadě terenních zásahů, od lámání kamene po archeologický výzkum. Nejrozsáhlejší výzkumné
práce zde na počátku 20. století prováděl J. Felcman. Vedle slovanského pohřebiště z 10. století prozkoumal i mohylový násyp s kamennou konstrukcí překrývající
kostrový pohřeb bez milodarů. Mohyla o průměru více než 20 metrů byla patrně vybudována ve starší době železné a v průběhu věků byla vykradena.
Mohyla, kterou uprostřed pole nelze přehlédnout, tedy nebyla pravděpodobně navršena našimi slovanskými předky v době lucké války, ale mnohem dříve, na konci
doby bronzové nebo na začátku doby železné. Archeolog Dr. Michal Lutovský ji pokládá za místo, kde byli pochováváni vládci nedalekého hradiště v Kralupech -
Minicích. Po čtyřiceti letech byl turskými občany, kteří mají zájem o historii své obce a okolí, opět na mohyle vztyčen kříž.
Pokud se týká vlastní bitvy na turském poli, část archeologů a historiků ji zpochybňuje, část však ji považuje za historickou událost. Nedávné výzkumy na
budečském hradišti by dávaly za pravdu druhé skupině. Kronikář Václav Hájek z Libočan, který, jak již bylo řečeno bitvu u Turska podrobně popisuje, na rozdíl od
kronikářů starších ještě navíc uvádí, že lucká vojska cestou k turskému bojišti dobyla budečské hradiště a vypálila jej.
Nedávné archeologické průzkumy na Budči přinesly celou řadu nových poznatků. Např. na poli, několik set metrů od rotundy, byl objeven hromadný hrob mladých
jedinců, patrně bojovníků, jejichž kostry byly naházeny bez piety jedna přes druhou a všechny byly dekapitovány. To znamená, že jim byla useknuta hlava. Zřejmě
se jedná o zajatou posádku budečského hradiště dobytého luckým vojskem. Písemné záznamy o této události nejsou, ale je možné, že jinak nespolehlivý Hájek si
tuto část své Kroniky nevymyslel.

Ing. Josef Stupka