Exkurze za českým drahokamem

Motto: "Je temně rudý jako zkamenělá kapka krve, ale paprsek světla v něm zažíhá nehasnoucí oheň. Je tvrdší než křemen a citlivé ruce brusiče mu dovedou dát
dokonalý tvar a zářivý lesk. Ve světě drahých kamenů má vlastní svébytné místo. Jeho odborné jméno je pyrop - "ohnivé
oko", ale pro celý svět je prostě českým
granátem".
Mineralogický kroužek DDM Duha v Kralupech nad Vltavou uspořádal v sobotu 10. dubna za krásného počasí výpravu do Českého středohoří za účelem sběru
pyropů. Po příjezdu do Třebenic jsme navštívili Muzeum českého granátu, umístěné v bývalém luteránském kostelíku, vysvěceném v roce 1902. Mezi mnohými
skvosty zde vystavenými jsme se obdivovali hlavně šestidílné soupravě granátových šperků Ulriky von Lewetzow, poslední lásky J. W. Goetheho, považované za
nejkrásnější šperk z českého granátu na světě vůbec. Mezi dalšími exponáty se dají nalézt i mnohé
kuriozity, jako například fajfka vykládaná velkým množstvím pyropů či soubor skla, jež je ozdobeno rovněž
značným množstvím těchto červených drahokamů. Je zde rovněž vystaven největší vybroušený granát na
našem území, a to routa nepravidelného tvaru s rozměry 12,3*8,6 mm a váhy 2,6 gramu. Je zajímavá nadto
ještě tím, že v jejím středu je zarostlý jiný materiál - zirkon. Největší granát všech dob se však nenachází na
našem území, ale v Německu, ve známém drážďanském Zeleném sklepení. Byl nalezen v 18. století sedlákem
na poli po dešti, který jej odevzdal vrchnosti. Jeho synové byli za to zproštěni vojenské služby. Tento kámen
velikosti švestky a váhy 9 gramů je doposud ve své původní, nevybroušené podobě, zasazen do řádu Zlatého
rouna a obklopen brilianty.
V úhledných muzeálních panelech jsou dále vystaveny granáty zarostlé v matečné hornině velmi složitého
názvu, serpentinizovaného pyroxenitického pyropového peridotitu. Kromě českých granátů se jako tzv. "zadní
kamínek" nachází v pyropových štěrcích množství dalších minerálů, a třikrát v historii byl nalezen na polích
Českého středohoří také diamant.
Po prohlídce muzea jsme se přesunuli na podsedická granátová pole, kde jsme v jarním sluníčkem prosvícené zemi hledali české granáty. Podařilo se nalézt i několik
kaménků větších než 5 mm, což je už poměrně vzácné. Velkých granátů je v poměru k ostatním nesmírně málo - na 1200 kg všech pyropů připadá pouze jeden o
velikosti 1 cm.
Marně jsme se však snažili o vstup do areálu společnosti, jež těží průmyslovým způsobem tento český drahokam. Celý svůj rajón mají pečlivě hlídaný a při pokusu o
návštěvu jsme byli vykázáni.
Z této lokality jsme se přesunuli na rýžoviště kůzovského potoka, kde se v jeho náplavech rovněž vyskytují české granáty. Jejich velikost je ale ve srovnání s
kameny z podsedických a třebívlických polí veskrze nepatrná - mnohdy nejsou větší než milimetr. Po krátké zastávce následoval výstup na vrch Linhorka. Zde se
nacházejí pyropy ve své původní matečné hornině. Při sběru se nám opětovně podařilo najít vzácný minerál moissanit, jenž se vyskytuje jen na několika málo
lokalitách na světě.
Z Linhorky nás čekala již jen cesta na nádraží večerním sluncem prozářenou cestou srdcem Českého středohoří na nádraží v Třebívlicích a odsud pak domů.
Rozkvetlé louky nám pak připomínaly svým posledním pozdravem, proč se zdejší krajině říká Zahrada Čech.

Josef Benda