Jednoduchým způsobem oddělování tuhé fáze od kapalné je dekantace. Tuhá látka se nechá usadit na dně dekantační nádoby a čirá kapalina se opatrně odlije nebo odsaje. Používáme kádinky, Erlenmeyerovy baňky nebo odměrné válce.

Odstřeďování

K oddělování některých velmi jemných suspenzí je filtrace neúčinná, protože tuhá fáze buď prochází filtrem, nebo se filtrační materiál s menšími póry po krátké době ucpe. V takových případech dddělíme složky odstřeďováním. Při odstřeďování je dělení tuhé a kapalné fáze závislé na rozdílu jejich hustot, na odstředivé síle, která je úměrná frekvenci otáčení, a na poloměru otáčení.

Krystalizace

Krystalizace je nejdůležitější metodou čištění tuhých látek. Umožňuje připravit jednoduchými operacemi čistou krystalickou látku. Znečištěná krystalická látka se rozpustí v optimálním množství zvoleného rozpouštědla, mechanické nečistoty se odfiltrují a rozpuštěná látka se přivede ke krystalizaci.

Destilace

Destilace je nejpoužívanější metodou čištění kapalných látek, dělení kapalných směsí o různém bodu varu nebo odstraňování rozpouštědel z méně těkavých látek. Podstatou destilace je uvedení kapaliny do varu přiváděním tepla a kondenzace vzniklých par v oddělené části přístroje. Destilací lze oddělit těkavější látku od méně těkavé a zároveň zjistit teplotní rozmezí varu směsi, tzv. bod varu.

Sublimace

Přímý přechod látky z tuhého skupenství do skupenství plynného se nazývá sublimace. V laboratoři se používá - vedle krystalizace a destilace - k čištění a izolaci krystalických látek od netěkavých nebo málo těkavých příměsí. Sublimace je založena na porušování rovnováhy mezi tuhou látkou a její párou, která jí obklopuje.

Extrakce

Extrakce je čistící a dělící operace, při které přechází složka ze směsi látek v kapalné či tuhé fázi do jiné kapalné fáze - rozpouštědla. Na rozdíl od destilace, krystalizace a sublimace je extrakce velmi výhodná pro izolaci tepelně nestálých látek, protože se může provádět i za laboratorní teploty nebo za chladu.

Chromatografie

Chromatografie je separační metoda, při níž se využívá mnohokrát opakované ustanovení rovnováhy mezi dvěma nemísitelnými fázemi. Jedna fáze je přitom vždy pohyblivá (plyn nebo kapalina) a nazývá se mobilní. Druhá je nepohyblivá (tuhá nebo kapalina) a označuje se jako stacionární.